Dr. Charles Buhler, inženýr NASA a spoluzakladatel společnosti Exodus Propulsion Technologies, odhalil, že bezpohonný pohon jeho společnosti, který zdánlivě popírá známé fyzikální zákony, vytvořil dostatečný tah, aby působil proti zemské gravitaci.

Buhler a jeho kolegové, veterán takových slavných programů, jako jsou raketoplány NASA, Mezinárodní vesmírná stanice (ISS), Hubbleův teleskop a současný program NASA Dust, věří, že jejich objev nové zásadní síly představuje historický průlom, který ovlivní cestování vesmírem v příštím tisíciletí.

„Nejdůležitější zprávou, kterou je třeba sdělit veřejnosti, je, že došlo k významnému objevu,“ řekl Buhler v rozhovoru pro The Debrief. „Tento objev nové síly je zásadní v tom, že samotné elektrické pole může generovat udržitelnou sílu na objekt a umožnit translaci středu hmotnosti zmíněného objektu bez vypuzení hmoty.“

„Existují pravidla, která zahrnují zachování energie, ale pokud se postupuje správně, lze generovat síly, které se nepodobají ničemu, co lidstvo dosud dokázalo,“ dodal Buhler. „Právě tuto sílu budeme používat k pohonu objektů po dalších tisíc let… dokud nepřijde něco dalšího.“

NÁHODNÝ OBJEV BEZPOHONNÉHO POHONU

Aby zdokumentoval objev svého týmu a postup své práce, která, jak Dr. Buhler upozorňuje, není nijak spojena s NASA ani s vládou USA, prezentoval tento navenek sympatický výzkumník své výsledky na nedávné konferenci o alternativních pohonech (APEC). APEC je organizace, kterou časopis The Debrief kdysi označil za nejexkluzivnější (a nejpodivnější) klub antigravitace na světě a která je plná jak vysoce kvalifikovaných inženýrů z povolání, tak koníčků v oblasti pohonů.

V souvislosti s touto prezentací „Objev bezpohonného pohonu: Buhler se také sešel se spoluzakladatelem APEC a moderátorem Timem Venturou, aby vysvětlil, jak se jeho minulost v elektrostatice, která je jeho hlavní odbornou oblastí, stala klíčovou součástí jeho objevu této nové síly.

„Jste odborníkem NASA na elektrostatiku,“ upřesnil Ventura v první části rozhovoru. „Takže pokud by někdo mohl vědět o konvenčních vysvětleních anomálních měření (pro naměřený tah), byl byste to vy, že?“

„To je pravda,“ připustil Buhler s navenek pokorným pokrčením ramen.

Letmý pohled do minulosti doktora Buhlera potvrdil, že je skutečně jedním z nejlepších odborníků NASA na elektrostatiku. Kromě toho, že dohlížel na řízení elektrostatických výbojů (ESD) a bezpečnost ESD pro raketoplány, ISS a Hubbla, Dr. Buhler také založil laboratoř NASA pro elektrostatiku a fyziku povrchů v Kennedyho vesmírném středisku.

Jeho tým Exodus Propulsion Technologies je stejně působivý. Podle slajdu z jeho prezentace na APEC se „tým skládá ze směsi inženýrů a vědců z NASA, Blue Origin, Air Force, ExxonMobil a také z úspěšných právníků a podnikatelů“.

Poněkud překvapivě Buhler říká, že když se on a jeho kolegové před více než dvaceti lety poprvé začali zabývat myšlenkami bezpohonu, neočekávali, že řešením bude elektrostatický pohon. Namísto toho se svým týmem zkoumali jiné cesty celých 25 let, než přistáli na elektrostatiku jako na klíč k odemknutí dveří této nové síly.

„Příroda má svůj vlastní způsob, jak věci dělat,“ vysvětlil Buhler, „a naším úkolem je odhalit, co příroda dělá. Prostě mi to spadlo do klína v tom, v čem jsem odborník.“

ZAŘÍZENÍ A TAH

V celé prezentaci na APEC Buhler zdůrazňuje dlouhý řetězec experimentů svého týmu, přičemž se podrobněji zaměřuje na poslední desetiletí. Tento podrobný popis, který zahrnuje i mnoho matematických poznatků o tom, co objevili, ukazuje nejen to, jak on a jeho tým vyvíjeli různé modely a konfigurace svého bezpohonného pohonu, ale také významné průlomy, které mnohé z těchto kroků odhalily.

Například od roku 2016 do konce roku 2020 jejich nejlepší zařízení produkovala o něco více než jednu stotisícinu gravitace. V příštích letech by se tato hodnota exponenciálně zvyšovala. Pro upřesnění Buhler sdělil časopisu The Debrief, že měření tahu v procentech gravitace odráží generovanou sílu vydělenou testovaným předmětem.

„Cílem je přiblížit se jednotce a překročit ji,“ vysvětlil, „což znamená, že by článek generoval dostatečný tah, aby se sám zvedl v zemské gravitaci, a to je definováno jako tah 1 gravitace.“

Buhler říká, že běžně měřili síly v milinewtonech, ale raději popisují tah v gravitaci, protože to je konečný cíl fyziky pohonu.

„Nejvyšší hodnota, kterou jsme vygenerovali na složeném systému, je asi 10 mN,“ řekl Buhler v rozhovoru pro The Debrief. „Na velikosti ve skutečnosti nezáleží, protože ve vesmíru by fungovalo cokoli nad nulou!“

V letech a měsících, které předcházely průlomovému měření tahu, Buhler a jeho tým věnovali velkou péči tomu, aby metodicky vyloučili cokoli jiného, co by mohlo vysvětlit nepatrnou, ale měřitelnou sílu, kterou pozorovali. Tato detailní a pečlivá práce vyústila v převažující patent týmu, který byl udělen v roce 2020.

S novým impulsem podle Buhlera také zahájili stavbu na míru vyrobené vakuové komory, která by jim umožnila simulovat prostředí hlubokého vesmíru. Pokud by sílu způsobovalo něco jiného, byla tato komora postavena tak, aby to identifikovala.

Podle prezentace APEC byla tato komora dokončena na konci roku 2020. Mezi lednem a zářím 2021 bylo testováno 146 samostatných článků, přičemž každý z nich zřejmě potvrdil přítomnost měřitelného tahu. Tým také testoval různé konfigurace, které eliminovaly staré konstrukce využívající asymetrické kondenzátory a místo nich použily modely s protilehlými asymetrickými deskami.

„Naše materiály se skládají z mnoha typů povlaků nosičů náboje, které musí být podloženy dielektrickou vrstvou,“ řekl Buhler v rozhovoru pro The Debrief. „Naším cílem je, aby byly co nejlehčí, ale to je někdy obtížné, protože filmy a jejich povlaky musí mít vysokou dielektrickou průraznost.“

Po použití těchto nových konstrukcí přinesla další série testů ještě povzbudivější výsledky. Tým opět potvrdil tah, ale nový přístup vedl k řádovému skoku na jednu desetitisícinu tíže. To stále nestačilo k opuštění planety, ale stačilo to k tomu, aby věděli, že jsou na správné cestě.

Zdroj: thedebrief.org