Pokrytecká hra britských konzervativců: Ne zákazu kouření! Předstírání boje za svobodu. A co cenzura, covidismus, klimatická lež? Co svoboda projevu - a hlavně po něm? Poštěkávat, jen když nic neriskují. Zbabělci nejen na ostrovech
25. 4. 2024
Tisk článku
Filip Šebesta komentuje pokrytecký "boj" britských konzervativců proti zákazu kouření a konstatuje, že kdyby bitvu o občanské svobody mysleli vážně, postavili by se především za svobodu slova, proti zelené agendě a dalším "revolučním vymoženostem", které rozkládají společnost.
Británii zakazují kouření. A část britských „konzervativců“ šílí. Najednou se probrali ze zimního spánku k zásadní obraně „svobody“, svobody vdechovat do plic kouř. Zatímco nad omezováním fundamentálních svobod jako je svoboda slova, vyznání, shromažďování a tak dále, které jsou roky dnes a denně pošlapávány, mlčeli, mlčí a budou mlčet dál.
Jako kdyby kouření bylo tou svobodou svobod, bez které nelze dál. Jedině ono probudilo takzvané konzervativce k hysterické reakci.
Směšní i tragičtí
Znamená to tedy, že progresivisté všech stran to od nynějška budou mít složitější? Vůbec ne. Nemají žádný důvod se znepokojovat, že by snad mohlo jít o trvalejší změnu. Že právě zákaz kouření byl tou poslední kapkou a odteď již budou britští Konzervativci i konzervativci hrdě stát na stráži fundamentálních svobod Magny charty (Velká listina svobod z roku 1215, pozn. PP). Něco takového opravdu nečekejme. Jejich vyskakování si a odvaha dávaná na odiv ve věci zákazu kouření je naopak symptomem pravého opaku.
Je potřeba se ptát kde byli, když byly uvalovány lockdowny a vládla policejní šikana? Mluvil někdo z nich o těchto věcech nahlas? Zpochybňoval někdo povinnost nosit roušky nebo se povinně očkovat? Kde byli a jsou každý den, když se omezuje svoboda slova? Na jaké straně stojí vždy, když se posiluje falešný "boj za klima", v němž je vyslovování nemainstreamových názorů stále obtížnější nebo to s sebou přinejmenším nese významné společenské, ale stále častěji i ekonomické náklady?
Nepomáhají náhodou také vztyčovat mantinely určující co je ještě přípustné, a co už nikoli? Co říkají na rozšiřující se nábožensky motivované útoky v západních městech? Co na všechna ta ničivá zelená opatření? A lepili se snad k vozovce na hranicích Skotska po nedávném schválení zákona o „hate speech“? Směšné a tragické zároveň.
DOPORUČUJEME:
SUPERPOTRAVINY A ZÁZRAČNÉ HOUBY SUPRAMEDEX
objednávejte zde.
Vůbec by nás proto nemělo naplňovat optimismem, že se aktivizovali „alespoň na něčem“. Vidět za tím jen náhražkový boj za všechna ta bitevní pole, která dávno opustili. Za témata, kterým se bojí věnovat nebo se dokonce aktivně podílejí na jejich destruování.
Boj za svobodu kouřit je dnes ale z nějakého důvodu ještě přípustný. A tak se jej chápou o to víc a houževnatěji. Není politicky nekorektní jako hájení fundamentálních svobod. Je to povolená kritika, která na oplátku pomáhá vytvářet a uchovávat zdání plurality, jež už ve skutečnosti neexistuje.
Nese to s sebou pro stoupence svobody kouřit sice jistý nemoderní odér. Chybí ale onen mocenský prvek přítomný u základních svobod a hodnot. Kouření nedrží společnost pohromadě jako rodina. Kouření neumožňuje udržování a replikaci klíčových společenských hodnot jako náboženská společenství a církve. Kouřením nikdo nenabourává stále úžeji vymezený mainstream tak jako důsledným uplatňováním svobody slova.
NEPŘEHLÉDNĚTE:
Jak si uchovat zdraví a zlepšit vyhlídky na plný život - navzdory pokusům Schwabů, Gatesů a Big Pharmy o opak - o selhávajícím "fialovém" zdravotnímu systému ani nemluvě?
Některé zásadní odpovědi najdete v rozhovoru Petra Hájka s ing. Jiřím Černotou - nejen na téma jednoho zcela mimořádného prostředku na posílení těla i ducha - a dosažení praktické dlouhověkosti
Kouření nepomáhá k obhajobě vlastnických práv před jejich podvolením se aktivistickému zelenému zákonodárství, jež po brexitu v Británii paradoxně ještě přitvrdilo. A koneckonců, kouření je dnes zlozvykem převážně chudších a méně vzdělaných vrstev, do života tvůrců mainstreamového diskurzu nijak nezasahuje, nanejvýš jako negativní statusový symbol. Možná právě z těchto důvodů je kritika jeho zákazu stále ještě přípustná.
Peter Hitchens v magazínu Compact navíc upozorňuje na jiný paradoxní fakt: „Vždy to přeci byli morální a sociální revolucionáři, kteří vrčeli: Jak se opovažujete mi říkat, co mohu dělat se svým vlastním tělem?, když se po nich chtělo, aby vzali do úvahy, že potrat může být špatný nebo že zneužívání drog je chyba.“
Braňme se!
Jak v padající ekonomice ochránit své peníze - a k tomu ještě současně podpořit další existenci Protiproudu? Jednou z možností je spoření či "konzervace" svých financí ve zlatě. Nepodvoleným nabízíme bezpečnou metodu (zdaleka ne všechny totiž bezpečné jsou).
Mnozí naši čtenáři, diváci, příznivci a podporovatelé již ke své spokojenosti tuto možnost využili, mnozí o ní ale stále nevědí. Jak na to? Stačí si pustit některý z rozhovorů, který jsme nedávno odvysílali.
A právě boj za toto právo, právě tuto „svobodu“, si dnešní britští konzervativci vybrali jako něco, za co má cenu si rvát vlasy a trhat košile. Vsadím se, že tahle jejich zvýšená citlivost na omezování svobody bude vše, jen ne trvalá a obecná.
Kardinál Sarah směrem ke svým kněžským kolegům nedávno prohlásil: „Mnoho církevních představitelů na Západě je odrazováno myšlenkou postavit se proti světu. Sní o tom, že je svět bude milovat. Ztratili touhu být znamením protikladu.“
Jeho slova platí obecně. Nejen pro církevní hodnostáře, ale i pro britské a jakékoli jiné konformní konzervativce. I oni chtějí být milováni a v klíčových otázkách se neodváží odchýlit od hlavního proudu.
Ani o jediné písmeno.
(Redakčně kráceno)
Tagy článku
Zdroj
