Minulý týden se vůdce sinajských milicí Ibrahim al-Orgání zúčastnil slavnostního ceremoniálu při příležitosti založení Svazu arabských kmenů, nového polovojenského útvaru, který sdružuje pět kmenových skupin z celého Egypta. (Foto: Flickr)

Na slavnosti byl prezident Abdel Fattah el-Sisi jmenován „čestným prezidentem“ unie a zároveň byly oznámeny plány na vybudování Sisi City na místě vesnice al-Arjaa v Rafáhu nedaleko egyptsko-izraelských hranic.

Vytvoření tohoto svazku přichází v kritické době a na kritickém místě, neboť Izrael tento týden zahájil dlouho hrozící pozemní ofenzívu proti palestinskému městu Rafáh, které se nachází jen kousek od místa, kde se konal egyptský ceremoniál.

Od října loňského roku, kdy Izrael zahájil válku proti Gaze, se v Rafáhu ukrývá přibližně 1,4 milionu vysídlených Palestinců.

Izraelský útok na Rafáh pravděpodobně způsobí další masové vysídlování Palestinců v Gaze a může je vytlačit na egyptské území. Podle palestinské agentury OSN pro uprchlíky UNRWA již z Rafáhu uprchlo nejméně 80 000 lidí.

Nebylo tedy náhodou, že v zakládajícím prohlášení svazu je uvedeno, že jeho cílem je „přijmout národní otázky a spojit se se všemi arabskými kmeny, aby se našla společná řeč v rámci státu, sloužit jeho cílům a podporovat egyptského prezidenta, který se snaží chránit národní bezpečnost Egypta a jeho arabského národa před plány na vysídlení, jejichž cílem je vyřešit palestinskou otázku na úkor Egypta“.

Od vypuknutí války v Gaze 7. října egyptští představitelé opakovaně vyjadřovali obavy z možného vysídlení Palestinců na Sinaj. Dokonce pohrozili zmrazením mírové smlouvy země s Izraelem.

Historické zkušenosti s vysídlováním Palestinců spolu s cílem Izraele vyprázdnit historickou Palestinu, zabránit jejich návratu a zabrat jejich půdu jsou egyptskému státu dobře známy.

Zároveň se díky lpění palestinského lidu na své zemi a trvání na právu na návrat, ať už to bude trvat jakkoli dlouho, stala každá oblast palestinského vysídlení – ať už v Libanonu, Sýrii nebo Jordánsku – ohniskem odporu proti okupaci, což si Egypt nepřeje.

Zdá se, že všechny možnosti řešení této záležitosti jsou trpké, od vzniku ohnisek palestinského odporu na Sinaji, podobných tomu, co se stalo v Libanonu v 70. letech, až po konfrontaci, k jaké došlo v Jordánsku během Černého září.

Přesto Egypt nemůže zastavit izraelskou vojenskou operaci, ani zastavit vpád tanků do stanů vysídlených Palestinců v Rafáhu. Egyptský režim se při řešení bezohlednosti izraelského premiéra Benjamina Netanjahua neodchýlí od amerického pohledu, což znamená, že se bude muset přímo vypořádat s obrovskými davy vysídlených lidí, které pravděpodobně míří na egyptské území.

Již na počátku začal Egypt přijímat opatření pro tento scénář, přičemž přehlížel mnoho humanitárních detailů. Posílil ploty a bariéry podél své hranice s pásmem Gazy, zpřísnil ostrahu hranic a zmobilizoval podporu a financování alternativních táborů v samotné Gaze.

V případě masového vysídlení na své území Egypt zřejmě plánuje uzavřít vysídlené Palestince v izolované oblasti podél hranice s vysokým stupněm zabezpečení, což státu umožní udržovat přísnou kontrolu a vyvíjet tlak na urychlení jejich návratu do Gazy.

Tento plán má však několik problémů. Za prvé, mnoho vysídlených Palestinců má na severu Sinaje rodinné a kmenové vazby. Egyptské a palestinské město Rafáh byly kdysi spojeny jako jedno město, dokud se Izrael nestáhl ze Sinaje a nevymezil hranice v roce 1982. Mnoho kmenů je stále rozdělených, někteří členové žijí v palestinském Rafáhu a jiní v egyptském Rafáhu.

Kmenové zvyky si vynucují pohostinnost a přijímání, což oslabí schopnost egyptského státu udržet všechny vysídlené osoby v jedné oblasti. To by také mohlo otevřít dveře novým konfrontacím a sporům mezi státními orgány a sinajskými kmeny.

مشاهد صعبة لاعتداء حرس الحدود المصري على فتى فلسطيني حاول الهرب من القصف الإسرائيلي المتواصل على مدينة رفح pic.twitter.com/BaOeAV14Na

— بلال نزار ريان (@BelalNezar) May 8, 2024

Doutnající hněv veřejnosti

Kromě toho by vlna vysídlení vyvolala pro Egypt značné problémy z vojenského a bezpečnostního hlediska. To poslední, co by egyptský režim chtěl, je obraz egyptského vojáka střílejícího na vysídlené Palestince nebo jakkoli nevhodně s nimi zacházejícího uprostřed bezprecedentní tragédie v Gaze – zejména s ohledem na doutnající hněv veřejnosti nad dosavadním postupem Sísího režimu v souvislosti s genocidou v Gaze.

Prostřednictvím nově vzniklého Svazu arabských kmenů režim možná našel jedinou možnost, jak tuto situaci zvládnout a zároveň se vyhnout přímému zapojení státních vojáků.

Tuto hypotézu podporuje i zakládající prohlášení svazu, v němž se uvádí, že jeho vznik „přichází jako reakce na požadavky současné etapy, a to vytvořením národního lidového rámce, který zahrnuje syny arabských kmenů, jehož cílem je sjednotit řady a integrovat všechny kmenové entity do jednotného rámce na podporu priorit národního státu a čelit výzvám, které ohrožují jeho bezpečnost a stabilitu“.

Organi je po svých předchozích úspěších při organizování Svazu sinajských kmenů, který spolupracoval s egyptskou armádou v boji proti pobočce Islámského státu, a při vedení společností, které řídí pohyb osob a zboží mezi Gazou a Egyptem, nejlepší volbou pro vedení tohoto úkolu. Organiho společnosti však také čelily obviněním z vykořisťovatelského chování, včetně vybírání milionů dolarů od palestinských uprchlíků prchajících před válkou.

A existuje značné riziko, že v obtížných humanitárních podmínkách by se jeho síly mohly zapojit do pašeráckých operací, finančního vydírání nebo jiných druhů korupce – nemluvě o neodmyslitelném nebezpečí vytváření ozbrojených milicí, které se může ukázat jako katastrofální pro bezpečnost a stabilitu států a někdy dokonce hrát roli při jejich rozpadu.

Zdroj: middleeasteye.net