Přesněji řečeno, Lisabonská smlouva a vše špinavého, co se kolem její ratifikace dělo, například nechutný nátlak na prezidenta Klause, byla jakýmsi prvním dějstvím celé evropské hry, na jejímž konci je konec národních států, jejich rozdrobení na nepodstatné regiony, jimž se bude z Bruselu pohodlně a bez odporu vládnout. Současná uprchlická krize není z hlediska evropské politické aristokracie krizí, ale naopak vhodným nástrojem, pomocí něhož se lze k jejich cíli o další krok přiblížit.