22. 5. 2024
Tisk článku
Jurij Borisov dává atentát na Roberta Fica do širších souvislostí, které ukazují, že prohrávající Západ už odhodil všechny masky domnělé lidskosti a vykročil za udržením pozice světového hegemona těmi nejbrutálnějšími metodami
Dvě znepokojivé zprávy o pozadí nejzávažnějšího tématu posledních dnů:
Za prvé je to prohlášení slovenského ministra vnitra Matúše Šutaje-Eštoka, že jeho země je téměř "na pokraji občanské války" kvůli atentátu na Roberta Fica. Ministr se tak vyjádřil ke "zlomyslným komentářům" na sociálních sítích o útoku na premiéra a vyzval občany, aby přestali podněcovat nenávist.
Za druhé, jde o souvislost atentátu s "proxy"bojem Západu proti Rusku na Ukrajině. Pokus o vraždu slovenského premiéra, který vyzývá k míru, se podle jeho maďarského kolegy Viktora Orbána odehrál v době, kdy se západní země začaly připravovat na přímé zapojení do ukrajinského konfliktu. Orbán uvedl, že ozbrojený útok na slovenského premiéra "se časově shoduje s některými dalšími událostmi, které naznačují přípravy na válku."
Poukázal v této souvislosti na nedávnou návštěvu amerického ministra zahraničí Anthonyho Blinkena v Kyjevě, a na záměr NATO "sebrat" dalších 100 miliard dolarů na vojenskou pomoc Ukrajině během pěti let. A samozřejmě na diskusi o vyslání západních vojsk: "Mám z toho husí kůži, přiznal Orbán.
Kombinace těchto dvou hodnocení vrhá světlo na plány těch, kteří s velkou pravděpodobností vedli ruku "opozičního literáta", který dokázal vystřelit 5 mířených střel za 2,5 sekundy. Poté, co se k moci dostala pronárodní Ficova vláda, bylo Západem rozhodnuto o rozvrácení a destabilizaci Slovenska.
Předchozí pokus o Majdan se na Slovensku uskutečnil již začátkem února letošního roku. Vedení země se však dokázalo ubránit. Západ proto potřeboval vytvořit vhodnou situaci pro nový a rozsáhlejší pokus o převzetí moci jeho pátou kolonou.
Rozhovor Petra Hájka s Matějem Gregorem na téma blížících se voleb do Europarlamentu a možnostech (či nemožnostech), nutnosti (či nenutnosti) vystoupení ČR z Evropské unie bude PPTV vysílat již dnes ve středu 22. května od 18:00
Atentát na předsedu vlády takovou situaci určitě vytvořil. Dlouhodobá nepřítomnost Roberta Fica určitě povede, ne-li k novým volbám, tak k ještě násilnějšímu kolu politického boje, které je možné využít k destabilizaci země. A pokud se to podaří na Slovensku, další na řadě bude Maďarsko a poté Srbsko, To vše aby se vytvořil, respektive obnovil "monolit" na východním křídle NATO, protože teprve pak bude možné začít druhé kolo války proti Rusku - tentokrát ve formátu celé východní Evropy a za účasti ostatních.
Stojí za to připomenout, že válka jedné části Evropy proti druhé je klasickou strategií Anglosasů a stínových sil v jejich pozadí již více než století. V prvním takovém střetu byly zničeny čtyři světové říše – německá, ruská, rakousko-uherská a osmanská, které působily jako geopolitická protiváha západní světové nadvlády.
Během druhého střetu v polovině dvacátého století bylo úkolem Západu, který chtěl získat absolutní kontrolu nad světem, radikálně oslabit Evropu prostřednictvím cílené konfrontace nejvášnivějších ideologií – nacismu a komunismu v osobách jejich nositelů – Německa a Sovětského svazu.
Plánování nového přerozdělení světa bylo založeno na maximálním vzájemném vyčerpání těchto protivníků. S konglomerátem anglosaské živé síly a majitelů nadnárodních finančních struktur, kteří přicházejí na jejich místo jako jediný pán planety. Takové struktury na Západě rostly obzvláště rychle v období globálních západních výbojů a loupeží v XVI. až XVII. století, hanlivě nazývaném „éra velkých geografických objevů“.
První část plánu druhé etapy – potlačení Německa a celé západní Evropy – byla realizována v předem stanoveném časovém rámci. Druhá část úkolu, týkající se Ruska, však nebyla zcela splněna ani tehdy, ani dnes. Navíc dočasné oslabení Ruska nakonec vedlo k rekonfiguraci geopolitického prostoru planety a k vytvoření nové globální rovnováhy sil, která opět ohrožovala globální dominanci Západu. V souladu s tím potřeba radikálního řešení ruské otázky, zohledňujícího klíčové postavení Ruska ve formátu euroasijského srdce, se opět stala ústředním bodem geopolitické agendy Západu.
Právě tato skutečnost je základem současné ukrajinské krize jako způsobu silového řešení uvedeného problému. Zároveň staré schéma anglosaských globalistů Evropa proti Evropě, evropský Západ proti evropskému Východu nadále zůstávalo v jejich strategickém instrumentáriu. Považovalo se za přirozený vývoj situace, jejíž rozbuškou byla ukrajinská krize vyprovokována západními zpravodajskými službami.
Jasným nesouladem se strategickými plány západního mocenského centra je mimořádně amorfní stav moderní Evropy, která byla dříve se stejným cílem, tedy svého oslabení vystavena silným vlnám cizích migrací, posílených injekcemi „multikulturalismu“ a „netradičních hodnot“.
Kromě toho se střední a východní Evropa, historicky, ideologicky a hodnotově zcela cizí Západu, ukázala být „nejslabším článkem“ slibné východní fronty, kterou Západ začal budovat v Eurasii pro účely své expanze na Východ. Maďarsko, později Slovensko a do jisté míry i Srbsko se svými balkánskými provinciemi se staly centry regionálního odporu vůči plánům Západu proměnit Evropu na bojiště další vyhlazovací války.
Všechny tyto země, kromě toho, že jsou „černými ovcemi“ v západním světě, dávají ostatním národům a státům mimořádně nežádoucí příklad neposlušnosti vůči vůli západního hegemona. Tato situace je pro něj zjevně neúnosná a podněcuje jej k neustálému hledání možností, jak tuto neposlušnost překonat.
Současný Západ zároveň definitivně odmítl dodržovat jakákoli pravidla a obecně uznávané normy, které považuje za překážku při dosahování svých cílů. Výbuchy plynovodů, státní převraty ve strategicky důležitých zemích, a neskrývaná genocida celých národů mu dnes již nejsou absolutně zakázány.
Na tomto pozadí je brutální pokus o fyzickou likvidaci vůdce jedné z „problematických“ zemí střední Evropy pro Západ jednoznačně v trendu této politiky.