26. 5. 2024
Tisk článku
Ivan Poledník přináší v den svátku Nejsvětější Trojice úvahu Lumen de Lumine nad neproniknutelným tajemstvím, které jednak dává nahlédnout do vnitřního života Stvořitele, a současně dokumentuje odlišnost stvořených bytostí, pro něž je a vždy zůstane Jeho podstata neuchopitelná - zaplať Pán Bůh!
Svátek Nejsvětější Trojice je dnem nejvyššího náboženského úžasu. Záhada, že Bůh je jeden, a přece je ve třech osobách, je pro naše lidské poznání neproniknutelná. Bůh nám dal ve své lásce do ní natolik nahlédnout, abychom pochopili, že jeho způsob existence není něco jako výjimka, nýbrž představuje naprosto nezbytnou trojí plnost: plnost bytí, plnost života a plnost lásky, ve které Bytí je Život, Život je Láska a Láska je Bytí.
Tato božská plnost je základem všeho, co mimo ni existuje jako Boží stvoření: stvořené bytí je tím dokonalejší, čím více se přibližuje tomuto božskému pravzoru.
Skutečnost, že můžeme oslavovat toto největší a nejhlubší křesťanské tajemství, je pro nás příležitostí, abychom v sobě upevnili a prohloubili dva jen zdánlivě protikladné náboženské postoje. Na jedné straně oprávněnou hrdost a na druhé straně nezbytnou pokoru. Hrdost, že jsme byli povoláni, abychom byli vyznavači a účastníci jediného náboženství hodného tohoto jména, totiž jediného náboženství, které má nikoliv lidský, ale božský původ. Jediného náboženství, ve kterém Bůh zjevil, tedy představil sám sebe a dovolil nahlédnout do tajemství svého vnitřního života, jehož představa by jinak nikdy nemohla přijít na mysl ani tomu nejgeniálnějšímu z lidí.
Dnešní svátek je výmluvnou odpovědí všem, kteří mylně zaměňují pojem svobody náboženského vyznání s pojmem rovnosti všech náboženství. Faktická výlučnost a jedinečnost katolického náboženství není dána papežstvím, ani četností věřících ani historickým vývojem, ale jedinečností jediného Boha ve třech osobách a jeho sebezjevením, tedy jeho jediným a jedinečným božským původem.
PPTV v pondělí 27. 5. 2024 od 18:00 vysílá v přímém přenosu pravidelnou poradu šéfredaktora Protiproudu s "tvrdým jádrem" nepodvolených.
Do porady buď posílejte své dopisy do redakční pošty, nebo chatujte - ale jen do 17:00, tedy hodinu před zahájením vysílání. Chat bude samozřejmě v provozu i během "porady", ale kvůli úspoře času na některé později sdělené názory, úvahy či dotazy bude Petr Hájek reagovat až v příští Tea Party.
Všechna nekřesťanská náboženství stojí vedle něho jako nesrovnatelné imitace, ve kterých si člověk sám projektuje své božstvo a svou bohopoctu. To není důvodem k tomu, abychom se nad ostatní vyvyšovali, protože na daru víry a zjevení nemáme žádnou zásluhu. Vyplývá nám však z něho Kristem výslovně formulovaný závazek přivést všechny lidi k poznání této jedinečnosti, získat mu všechny národy a pokřtít je ve jménu jediného zjeveného Boha ve třech osobách: Otce i Syna i Ducha Svatého.
Mušle jako jedna ze tří komponent ve znaku papeže Benedikta XVI. je mimo jiné reminiscencí na legendu o sv. Augustinovi a jeho setkání s hošíkem, který mušlí přeléval moře do důlku v písku. Toto setkání mělo biskupa z Hypo přivést k větší pokoře při jeho úsilí proniknout do tajemství Nejsvětější Trojice.
Pro porovnání Boží nesmírnosti a naší lidské omezenosti není lapidární nepoměr mezi oceánem a důlkem ve skutečnosti nijak přehnaný, naopak, zůstává ještě docela nedostačující. Každé naše setkání s Bohem, každou myšlenku na něho by měla předcházet uvědomělá otázka z pozice jamky v písku: „Nekonečný Oceáne, kdo jsi Ty, a kdo jsem já?“
Tento nepoměr má celou řadu velmi závažných důsledků. V jeho světle si v prvé řadě můžeme lépe uvědomit, v jak hlubokém rozporu s objektivní skutečností, a tedy s pravdou je každá lidská pýcha. Cítit se malým a nepatrným před Bohem tak velikým a nekonečným není ve skutečnosti nic ponižujícího. Naopak je nesmírně povznášející vědomí, že toto nekonečné a nejdokonalejší Bytí věnuje všechnu svou pozornost, péči a něhu něčemu tak nesrovnatelně nepatrnému a nedokonalému, jako je lidský tvor.
Kdyby Bůh byl něco menšího, uchopitelnějšího, nepředstavovalo by to pro nás žádnou přednost, ale jen ztrátu. Vždyť jde o Boha, který kromě toho, že je původcem naší existence, dává nám účast na své nekonečné božské velikosti. Od věčnosti se totiž rozhodl povýšit nás do stavu svých dětí.
A je tu druhý důsledek: z pozice tohoto nepoměru se můžeme alespoň do určité míry domyslet, jak je troufalé, nehorázné a absurdní, když se „jamka“ s trochou vody vzepře a postaví na odpor „Oceánu“ - a dokonce se nad něho vyvyšuje. Ze stejného důvodu, z jakého ve své omezenosti nemůžeme obsáhnout Boží nekonečnou velikost, svatost a vznešenost, nemůžeme ani plně pochopit, jak nevýslovně tragická je skutečnost každičkého hříchu.
S tím větším úžasem se musíme sklánět před tím, co Boží velikost a dobrotivé milosrdenství podniklo pro naši záchranu. Právě a jen díky tomu, že je jeden ve třech osobách, mohl se „Oceán“ v jedné ze svých Osob snížit a vměstnat do nepoměru „jamky“.
Stále stojíme před neproniknutelným tajemstvím: jak se mohl Svrchovaný podrobit poslušnosti. Snížil se a sestoupil do lidské rodiny, která se neposlušností odsoudila k záhubě, aby ji vlastní záhubou vytrhl ze záhuby a pozvedl k sobě. Ani tuto skutečnost nejsme schopni plně domyslet: Na kříži je odsouzena Svatost a usmrcena Nesmrtelnost, aby byla spasena hříšnost a smrtelnost získala věčný život.
A právě toto je kvintesence a základ jediného skutečného náboženství. To je jediný předmět bohopocty, na kterém Bohu záleží do té míry, že se nespokojuje s jeho historickou jedinečností, ale učinil ho skutečností nejen trvale přítomnou, ale každému věřícímu osobně dostupnou v nevýslovném tajemství Eucharistie. Aby pomohl naší nedůvěře, představuje nám takřka jako přirozenou samozřejmost nadpřirozenou moc svého Chleba života na vyvolených duších, které z něho žijí proti všem přirozeným zákonům i svůj fyzický život.
Aby ovšem bylo zcela jasné, o co při tomto zázraku jde, činí tyto vyvolené viditelně a evidentně sobě podobnými i ve svém strašném utrpení. Na vyvolených duších, jakou je mezi jinými Marta Robinová, ukazuje nám Bůh názorně a do krajnosti dovedený smysl pravého náboženství: Spasitel se v Eucharistii stává jedno s člověkem, aby se člověk stal jedno se Spasitelem. A spolupracoval s ním na záchraně těch, kteří si bláhově myslí, že ctí to či ono božstvo, ve skutečnosti však dlí v temnotách a stínu smrti.
Tento božský maximalismus kontrastuje s dnes tak běžně rozšířeným a praktikovaným křesťanským minimalismem stejně jako oceán s důlkem na mořském břehu.