V roce 1989 varoval vysoký úředník OSN pro životní prostředí, že pokud se do roku 2000 nezmění trend globálního oteplování, může stoupající hladina moří vymazat z povrchu zemského celé národy. (Foto: X)

Tuto předpověď uvedl reportér Peter James Spielmann v článku, který 29. června 1989 zveřejnila agentura Associated Press.

Podle tohoto článku měly vlády 10 let na to, aby se vypořádaly se skleníkovým efektem, než se vymkne lidské kontrole. Úředník OSN také předpověděl, že až oteplování rozpustí polární ledovce, hladina oceánů stoupne až o jeden metr, což by stačilo na to, aby pokryla Maledivy a další nízko položené ostrovní státy.

V roce 2019 „ověřovací“ organizace Snopes „ověřila“ tvrzení, že „vysoký úředník OSN pro životní prostředí tvrdí, že celé národy by mohly být vymazány z povrchu Země pod vlivem stoupající hladiny moří, pokud se trend globálního oteplování do roku 2000 nezvrátí“, jako zavádějící, protože „slouží jako základ pro clickbaitové články několika médií popírajících změnu klimatu“.

Protože však byl článek dostupný všem, mohl Snopes pouze prokázat, že Spielmannův článek nemá oporu ve vědeckých pracích ani ve zprávě UNEP, na kterou odkazoval.

Jinými slovy, vysoký úředník OSN lhal a Spielmann tyto lži ještě umocnil.

Spielmannův článek je jen jednou z mnoha neúspěšných předpovědí klimatické katastrofy, které jsou zahrnuty do „Časové osy klimatických předpovědí“ vypracované organizací The Empowerment Alliance.

Zde si můžete prohlédnout výňatek ze Spielmannova článku, který 29. června 1989 zveřejnila agentura Associated Press:

OSN předpovídá katastrofu, pokud se nepodaří dostat globální oteplování pod kontrolu.
Jak již bylo dříve oznámeno, vysoký úředník OSN pro životní prostředí prohlásil, že pokud se do roku 2000 nepodaří zvrátit trend globálního oteplování, mohou být celé národy vymazány z povrchu zemského v důsledku stoupající hladiny moří.

Záplavy na pobřeží a neúroda způsobí exodus „ekologických uprchlíků“ a hrozí politický chaos, uvedl Noel Brown, ředitel newyorské kanceláře Programu OSN pro životní prostředí (UNEP).

Podle něj mají vlády na řešení skleníkového efektu pouze 10 let, než se vymkne lidské kontrole.

Až oteplování rozpustí polární ledovce, stoupne hladina oceánů až o jeden metr, což bude stačit na zaplavení Malediv a dalších nízko položených plochých ostrovních států, řekl Brown agentuře AP v roce 1989.

„Pobřežní oblasti budou zaplaveny. Jedna šestina Bangladéše by mohla být zaplavena, což by vedlo k vysídlení čtvrtiny z 90 milionů obyvatel. Podle společné studie UNEP a americké Agentury pro ochranu životního prostředí by byla zaplavena pětina egyptské orné půdy v deltě Nilu, což by narušilo dodávky potravin.

Ekologičtí uprchlíci se stanou velkým problémem, a co hůř, může se stát, že lidé se sice přestěhují do sušších míst, ale tamní půda a přírodní zdroje nemusí podporovat produkci životních potřeb. Afrika se sice nemusí obávat o půdu, ale chtěli byste žít na Sahaře?“ Brown řekl.

UNEP odhaduje, že jen ochrana východního pobřeží bude Spojené státy stát nejméně 100 miliard dolarů.

Podle studie UNEP a Mezinárodního institutu pro aplikovanou systémovou analýzu by změna klimatu mohla vrátit pšeničným oblastem Kanady a USA podmínky třicátých let minulého století, zatímco Sovětský svaz (pozn.: v roce 1989 ještě existoval) by z toho mohl těžit, pokud by včas přizpůsobil své zemědělství.

Podle studie uniká do atmosféry přebytečný oxid uhličitý v důsledku využívání fosilních paliv lidstvem a vypalování deštných pralesů. Atmosféra zachycuje více tepla, než kolik ho vyzařuje, podobně jako skleník.

„Podle nejkonzervativnějších vědeckých odhadů se teplota Země v příštích 30 letech zvýší o 1 až 7 stupňů,“ uvedl Brown v roce 1989.

„Rozdíl se může zdát nepatrný, ale planeta je nyní jen o 9 stupňů teplejší než během 8 000 let trvající doby ledové, která skončila před 10 000 lety.“

Brown dále uvedl, že pokud bude trend oteplování pokračovat, „pak je otázkou, zda budeme schopni tento proces včas zvrátit. Říkáme, že během příštích 10 let máme vzhledem k současnému zatížení atmosféry příležitost zahájit proces stabilizace.“

I ti nejkonzervativnější vědci podle něj již tehdy říkali, že nemůžeme udělat nic pro to, abychom zastavili globální změnu teploty o zhruba 3 stupně.

„Cokoli nad tuto hranici a musíme začít uvažovat o výrazném zvýšení hladiny moří … můžeme očekávat divočejší bouře, hurikány, sílu větru a prachovou erozi.“

Podle Browna byl v roce 1989 čas jednat, ale nebylo ho nazbyt.

UNEP pracoval na vypracování vědeckého akčního plánu do konce roku 1990 a na přijetí globální klimatické smlouvy do roku 1992. V květnu se v keňském Nairobi, kde UNEP sídlí, sešli delegáti ze 103 zemí a rozhodli se zahájit jednání o klimatické smlouvě v následujícím roce 1991.

Země světa byly vyzvány, aby snížily spotřebu fosilních paliv, omezily emise oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů, jako je metan a fluorované uhlovodíky, a chránily deštné pralesy.

„Nemáme jasnou představu o ekologickém minimu zeleně, které planeta potřebuje k efektivnímu fungování. Víme však, že ničíme tropické deštné pralesy rychlostí 50 akrů (asi 0,2 km2 ) za minutu, tedy asi jedno fotbalové hřiště za sekundu,“ řekl Brown.

Každý akr (asi 4 000 metrů čtverečních) deštného pralesa dokáže pojmout 100 tun oxidu uhličitého a přeměnit ho na kyslík.

Brown navrhl, že pro Brazílii, Indonésii a Keňu může být zapotřebí finančních kompenzací, aby se vzdaly kácení a zachovaly deštné pralesy.

„Evropské společenství (předchůdce EU) hovoří o půlprocentním poplatku z každé kilowatthodiny fosilních paliv, který by měl přinést 55 milionů dolarů ročně na ochranu deštných pralesů, a možné jsou i další přímé dotace,“ řekl Brown.

„Smlouva by také mohla požadovat zlepšení energetické účinnosti, zvýšení ochrany přírody a požadavek, aby rozvinuté země předávaly technologie zemím třetího světa, které jim pomohou šetřit energií a snižovat emise skleníkových plynů,“ uzavřel Brown svou zprávu z roku 1989.

Jak vidíme po 35 letech, všechny katastrofické předpovědi z minulých let byly naprostým nesmyslem a žádná z nich se nenaplnila.

Přesto dnes od klimatických alarmistů, zejména z řad „zelených“ a „pokrokových“ politických stran, slyšíme stejné hlouposti a hysterické řeči. Těmto řečem není třeba přikládat žádný význam a můžeme je klidně ignorovat.

Tedy ignorovat je úplně. Naopak, musíme se proti těmto nesmyslům aktivně postavit, jinak zde progresivní ekoalarmisté nastolí zelenou diktaturu se svým nechvalně známým Green Deal.

Zdroj: enews.com