Vládní mafie se nezastavuje. Zase poslala skoro miliardu korun Zelenskému, o němž Donald Trump prohlásil, že je nejlepší obchodník na světě: Kam přijde, tam vycucne miliony či miliardy do korupční černé díry kyjevského režimu, aby mohl zbankrotovaný stát dále předstírat, že je to on, nikoli Západ, kdo bojuje s Ruskem. Na to Fiala má. Stejně jako stamiliardy na bezcenné americké F-35, které už dnes (natož až nám je kdovíkdy dodají) jsou z hlediska obrany naší země zcela nesmyslný šrot. Ukrást však (protiústavně) důchodcům z jejich mála tisíc korun každý měsíc – to je prý „šetření“.
Teď protlačili další protiústavní zákon (z Pávkových figurek dosazených do brněnského „gangu patnácti“ výsměšně nazývaného ústavním soudem nemusejí mít žádné obavy) likvidující poslední zbytky férových voleb (korespondenční podvod). Nejde jen o ten půl milion lidí s českým pasem, kteří s námi nežijí, ale je tím zaděláno na volební právo pro několik milionů Sudeťáků (respektive potomků odsunutých Hilerovců). A do toho – bez oddechu – zvýší „daň z hlavy“ (říkají tomu „koncesionářské poplatky), aby vedle cizinců je volebně „podržela“ i televize a rozhlas – čili aby její brněnské vedení mělo motivaci ještě dál znásobit lži a dezinformace – pokud je to ještě vůbec možné.
Tihle se prostě nezakecají. V pražské obdobě vládní mafiánské struktury zahájili stavbu zcela absurdního návratu tramvají na Václavské náměstí. Zmizely odtud v roce 1980, když bylo jasné, že stanicemi metra prošpikované náměstí je nepotřebuje. Důvod tříletého bordelu na kolečkách, prachu a rachotu v centru města, jenž vrátí na náměstí hřmotící stroje, je dvojí: Prachy na místě prvním. Korupci při zadávání zakázek samozřejmě Rakušanova (STAN) policie, ani Blažkova (ODS) justice stíhat nebudou – vždyť z toho všichni SPOLU budou už nejen žrát, ale i mlaskat (viz tento věčně platný výrok již z První republiky).
Stejně důležité však je znemožnit v příštím roce v předvolební době masové protivládní demonstrace na místě k tomu historicky určeném a využívaném (protesty na jiných náměstích nikdy nemají ten „šmrnc“ místa, kde se u nás obvykle „tvořily dějiny“). Mohou si prostě dělat úplně, co se jim zamane. Obsadili všechny podstatné instituce a – dle vzoru chcípajícího Západu – tím dokončili „pochod institucemi“, tedy vytvoření místní pobočky Deep State (hluboký stát), kde se vše podstatné pak rozhoduje už úplně nezávisle na volebních výsledcích. Toužil po tom Václav Havel. Brzdil to Václav Klaus. Podařilo se až teď.
PPTV v pondělí 1. 7. 2024 od 18:00 vysílá v přímém přenosu pravidelnou poradu šéfredaktora Protiproudu s "tvrdým jádrem" nepodvolených.
Do porady buď posílejte své dopisy do redakční pošty, nebo chatujte - ale jen do 17:00, tedy hodinu před zahájením vysílání. Chat bude samozřejmě v provozu i během "porady", ale kvůli úspoře času na některé později sdělené názory, úvahy či dotazy bude Petr Hájek reagovat až v příští Tea Party.
Za této situace se zdá již vše ztraceno. Vypadá to, že už jde jenom o techniku, kterou fialoví zatáhnou tuto zemi do války již zcela bezprostředně (a učiní z nás jeden z prvních cílů jaderné odpovědi napadeného Ruska). Rozdrobená národní vlastenecká opozice ve svých nepoučitelných lídrech znovu a znovu prokazuje neschopnost dohlédnout dále než na špičku nosu, odhodit všechno nerealistické snění o tom, že ten a ten bude sedět (velet) tam a tam – a prostě se spojit pod nejvyšším společným jmenovatelem:
Navzdory všem korespondenčním brutalitám, zkorumpovaným korporátním médiím (v čele se zmíněnými „veřejnoprávními“) a dalším volebním podvodům (na Západě již dovedeným skoro k dokonalosti) vymést fialovou mafii od koryt – a pak od ní nemilosrdně a rychle vyčistit i všechny dobyté instituce. A zrušit všechny skandální zákony, které do naší legislativy nadiktovala. Stručně řečeno: Se zdejšími „specifiky“ zopakovat Ficův příklad. Jenže to se u nás podle všeho hned tak nestane.
Ale zjevně si to neuvědomujeme jen my. Zjistil to i šéf nejpopulárnější ne-vládní (nikoli opoziční v pravém smyslu slova) strany. A protože je (ač poněkud jednosměrně) o parník inteligentnější než fialovci, zahájil půldruhého roku před volbami nástup. Ve chvíli, kdy se všichni ostatní ještě spí či se utápějí ve zbytečných spekulacích o tom, co přinesly (mohly, měly, neměly přinést) volby do Evropského parlamentu, místní vítěz těchto „voleb“ šlápl do pedálů.
Již před pár dny Babiš „šokoval“ politický i mediální mainstream, když oznámil, že jeho europoslanci odejdou z frakce RENEW. To je zničující progresivistické bruselské seskupení, které je spolupodepsáno pod grýndýlem, migrantské apokalypse a demontáži posledních zbývajících morálních hodnot. Patřila mezi ně také strana Babišova „velkého přítele“ (Rothschildova koně a bezskrupulózního mafiána) prezidenta Macrona. Ještě včera mu velký Andrej podlézal, kde mohl. A zdůvodňoval to dokonale obskurně (což je na nepřemýšlející dav vůbec nejúčinnější):
Zamiloval se do Macrona prý proto, že umí francouzsky. Tedy Babiš. U Macrona to těžko posoudit. Tímhle – v koloniálních časech – velmi důležitým jazykem, který během okupace Británie ovlivnil angličtinu asi jako němčina češtinu, už opravdu mluví jen skuteční exoti. A nejkurioznější na tom je, že to zdůvodnění je zřejmě pravdivé (pochopitelně vedle možnosti opečovávat své podniky mocným spojencem). Že jsou i jiní?
No ono – v době, kdy velký AB nastupoval do politiky – to bylo už hodně přebrané. ODS (od Topolánka, Nečase a Fialy) byla osudově zaháčkované v Berlíně a v Londýně u našich aktuálních protektorů. Lidovci zase v Mnichově, spolupracujíce na revanši Sudeťáků s tamní „sesterskou“ Křesťansko-sociální unií (CDU). Piráti mají domovské právo v Bruselu (kde vznikli a doufejme i zaniknou). O dalších trpaslících-kolaborantech marno mluvit.
Jenže Macron je těsně po a těsně před dalším volebním výpraskem, Titanic je proto třeba rychle opustit. Korporát se Babišovi chechtal. Ještě včera napsal Alex Švamberk, jeden z hlavních komentátorských koryfejů Sorosova Seznamu (novinky, Právo atd.):
„Odchod z Renew znamená nutně oslabení pozice ANO, i kdyby se Babišovi podařilo sestavit vlastní frakci, což není zas tak jednoduché – musí dát dohromady 23 poslanců ze sedmi evropských zemí. A i kdyby vznikla nějaká nová frakce nacionalistických stran, její vliv by byl menší, než jaký měla a stále má i oslabená Renew, která je pořád součástí parlamentní většiny v Evropském parlamentu, což znamená, že má vliv na složení jeho vedení.“ A pak dodal zcela fantastickou větu:
„To ale nic nemění na skutečnosti, že systém voleb do Evropského parlamentu je špatně navržený, vede k vytváření podivných ad hoc spojenectví stran, které nemají nic moc společného kromě potřeby mít větší váhu.“ Ne, to opravdu nemluvil o pětikolce, kterou pomáhal korporát vytvořit. Zfialověli všichni. Už mají za to, že mohou kdykoli říci cokoli a jejich zmanipulované ovce to spolknou. I v tom se ale šeredně mýlí. Pozoruhodná část mladé generace – pokládané za nejzmanipulovanější – se probouzí (chci o tom zítra na jednom příkladě pohovořit v Tea Party, které snad už tentokrát tajné služby nedokážou zabránit).
A Andrej Babiš už ví i to.
Seznam – tak jako většina korporátních médií pevně napojená na zmíněné tajné služby, které skrze ně vnášejí do našeho veřejného života příkazy z Bruselu, Jerusalema a Washingtonu – tak ani tenhle Seznam to pár hodin před tím nevěděl.
I to je pozoruhodnost, kterou neradno podcenit. A i na tom je na tom vidět Orbánův zkušený „podzemní“ rukopis. Teprve pak to pustili: Dnes oznámil na tiskovce ve Vídni šéf FPÖ (tamní „okamurovci“, kteří mají našlápnuto vyhrát a postavit premiéra i vládu) Herbert Kickl že oni, Orbánův FIDESZ a Babišovo ANO zakládají v europarlamentu novou politickou alianci. A ke spolupráci vyzývají i další evropské strany.
Ke vzniku nové frakce mají nepochybně už všechno dohodnuto. Členem se patrně stane i SMER Roberta Fica a polská PIS – vítěz posledních voleb odstavený od vlády Tuskovci fialovou metodou („vytváření podivných ad hoc spojenectví stran, které nemají nic moc společného kromě potřeby mít větší váhu,“ řečeno se Seznamem).
Fiala, Černochová a spol. kvůli Orbánovi středoevropskou protiváhu Bruselu prakticky vyhodili ze dveří. Tihle muži – ač ve vládě jsou zatím pouze dva z nich – ji právě elegantně vracejí oknem.
Především od Andreje Babiše je to pozoruhodný krok. Zakladatel úspěšného Agrofertu má na dobré obchody nos. Žádný specifický politický program (programově) nemá, je ale zkušený manažer, jenž je doma v každodenním řízení svého podniku. Že se jím brzy stane opět Česká republika, je velmi pravděpodobné.
Jeho krok na bruselské úrovni může mnohým povrchním pozorovatelům připadat nedůležitý. Nová frakce – bez ohledu na to, kolik se k ní připojí dalších protestních a národoveckých stran – nebude mít samozřejmě na chod Bruselu téměř žádný vliv. Tedy sama o sobě. V očekávaných časech – ještě více turbulentních než ty současné – však může představovat sílu, o jejíž podporu může stát celý jeden jiný blok.
To nejpodstatnější se ale vztahuje k naší domácí situaci: Chytrý Babiš si tím pro souboje na politické scéně elegantně „privatizoval“ jak Victora Orbána, tak Roberta Fica, Herberta Kickla (a nejspíš i Jarosława Kaczyńského) a další možná pozoruhodná jména. Tím k sobě nutně přitáhne i část českých vlastenců, kteří se budou domnívat, že půjde orbánovsko-ficovským směrem. A kolegové z frakce V4+ mu to nepochybně kdykoli loajálně potvrdí. A on to Babiš dokonce třeba i udělá – bude-li to pro něj výhodné. Zpozornět by proto měli především Tomio Okamura a Kateřina Konečná (jen bezvýznamní Turkové se stanou ještě bezvýznamnější).
Půlky se však musejí sevřít především vládní fialové mafii. Samozřejmě že se bude dál tvářit bohorovně. A při autentické tuposti jejích hlavních postav bude dál spoléhat na nakradené milióny z akcí typu Tramvaje na Václavák, korupci policie a soudů a přípravu volebních podvodů – korespondenčními počínaje a „sčítacími“ konče.
Jenže Babiš má nyní opravdu otevřenou cestu k Orbánově a Ficově „know-how“ (o nějž tak usilovali či se jím dokonce chlubili lídři menších politických uskupení). A při současných preferencích (kolik mu oficiální cinknuté průzkumy ubírají? Tři procenta? Čtyři?), jeho pracovitosti a nekonečných finančních zdrojích (na oficiální limity pro volební kampaň zapomeňme stejně jako u pětikolky) je úplně jasné:
Zamíří – k většinové vládě ANO. Bez nutnosti hledat koaliční partnery. Žádný menší cíl mít nemůže a nebude.
A při pohledu na stav opravdové autentické (především mimoparlamentní) opozice je nutně na místě realistická otázka:
Nebude to nakonec – jakkoli přechodné – pro naši zemi přijatelné řešení?