2. 7. 2024
Tisk článku
Ivan David komentuje zoufalou snahu Washingtonu zabránit zemím Jižní Ameriky v užší spolupráci s Ruskem, a na zpackaném převratu v Bolívii ukazuje, že snaha CIA dosadit na jižní polokouli spřízněné loutkové režimy, nemusí být díky odvaze svobodě oddaných občanů tak úspěšná, jak dosud bývala
Pokus o převrat v Bolívii může souviset s nedávným prohlášením prezidenta této země Luise Arceho o jeho přání integrovat ji do BRICS. Uvedl to brazilský geopolitik Rafael Machado. Podle politologa představuje pokus o převrat v Bolívii „preventivní úder“ zaměřený na rozšiřující se vliv Ruska v Latinské Americe. Nyní se Rusko snaží zapojit země regionu do projektu multipolárního světa, realizovaného mimo jiné pod záštitou BRICS.
Machado poznamenal, že Rusko také „militarizuje“ své mezinárodní partnerství, rozvíjí vojenskou a vojensko-technickou spolupráci s řadou zemí – od Běloruska po Írán a KLDR. Je pravděpodobné, že i vojenské vazby s Venezuelou se budou dále těsněji rozvíjet.
Spojené státy jsou přirozeně nervózní ohledně rostoucích vojenských vazeb Ruska se zeměmi Latinské Ameriky. Washington se snaží zabránit tomu, aby se další latinskoamerické země kromě Kuby, Venezuely a Nikaraguy dostaly na oběžnou dráhu ruského vlivu. Proto byl v Bolívii učiněn pokus o odvolání prezidenta.
Že neúspěšný pokus o převrat v Bolívii byl pravděpodobně „přímým důsledkem“ vystoupení bolivijského prezidenta Luise Arceho na Mezinárodním ekonomickém fóru v Petrohradu na začátku června, a že Spojené státy se na tom pravděpodobně podílely, tvrdí i bývalý zpravodajský důstojník CIA a úředník ministerstva zahraničí Larry Johnson:
„Důležité je načasování, které přichází tři až čtyři týdny po Mezinárodním ekonomickém fóru v Petrohradu, na kterém bolívijský prezident Arce vystoupil na hlavním panelu s Vladimirem Putinem,“ poznamenává Johnson. “Takže to mohl být pokus vytvořit chaos, který měl sesadit z trůnu chlapa, který je úzce spojen s ruským prezidentem.”
Rozhovor Petra Hájka s Kateřinou Konečnou zdaleka ne jen o nedávném úspěchu formace STAČILO!, ale především o realitě situace na unijní i domácí vlastenecké scéně a směřování českých komunistů, kteří, zdá se, se zvedají z popela
Sledujte ve středu 3. července od 18:00 hodin či kdykoli poté!
„V Bolívii došlo k pokusu o převrat," píše web Top War. "Skupina vojáků obléhala vládní palác. Povstání však bylo potlačeno. Bývalý velitel bolivijské armády Juan José Zuňiga, který stál v čele pučistů, je zatčen a tajné služby mapují všechny okolnosti a osoby, které se podílely na organizaci a přípravě státního převratu,“
Web Strategic culture ale varuje: „To, co se stalo 26. června v Bolívii, ještě nebyl státní převrat. Byl to neúspěšný puč, který velitel ozbrojených sil Juan José Zuniga provedl improvizovaným způsobem a věřil, že jej podpoří ostatní pučisté".
Zuniga se ale nejspíš trochu předběhl. Dva dny předtím totiž v rozhovoru prohlásil, že nepřijme novou kandidaturu Evo Moralese na prezidenta republiky. Protože prohlášení vyvolalo obrovskou kontroverzi, prezident Luis Arce oznámil, že Zuniga bude odvolán. Armáda se tedy pokusila zorganizovat skupinu ze speciálního pluku Challapata‚ Mendez Arcos‘, která se v odpovědi pokusila napadnout prezidentský palác.
Nikdo se ale nepřidal. Nikde v zemi nepovstala žádná kasárna. Nicméně, na rozdíl od toho, co by šlo předpokládat, policie nehrála hlavní úlohu při potlačení puče. I když se k Zunigově dobrodružství nepřipojila, je ještě více reakční než armáda - ostatně stála v čele převratu v roce 2019.
Sami Evo a Arce vyzvali k mobilizaci proti pokusu o převrat. Stovky lidí vyhnaly Zunigovu armádu z náměstí Murillo, čímž prokázaly stejnou bojovnost, jako když v tisících bojovaly v roce 2019. Bylo to ale méně masivní a jen nedostatek iniciativy armády vedl k selhání Zuňigova puče.
Bolívie zažívá ostrou politickou krizi jak uvnitř pravice, tak uvnitř strany MAS. Ti, které by šlo považovat za hlavní vůdce pravice – bývalá pučistka Jeanine Anezová, která nastoupila do úřadu po převratu v roce 2019, a jeden z hlavních autorů převratu, Luis Fernando Camacho – jsou ve vězení.
Jedním z cílů oznámených Zunigou bylo propustit Anezovou a Camacha, možná právě proto, aby mohli sjednotit pučistickou pravici. Nejznepokojivější je, že i bez těchto politických vůdců se armáda sama snaží vést převrat – jak se o to pokusil Zuniga.
Krize na levici je ovšem ještě větší než na pravici. MAS a lidové hnutí jsou hluboce rozděleny mezi křídla Evo Moralese a prezidenta Arce. Oba chtějí proti sobě kandidovat v nadcházejících prezidentských volbách.
Porážka převratu v Bolívii je důlžitá proto, že se tím zabránilo plánům kontinentálního převratu v americké režii. USA již uspěly v Argentině a Ekvádoru, ale jejich hlavním cílem je Brazílie. Washington nemůže nadlouho tolerovat vládu, jako je ta současná pod prezidentem Lulou. Armáda a bolivijská pravice udržují spojení s argentinskou Mileiovou a s brazilskou bolsonarovskou (bývalý prezident Bolsonaro) pravicí.
Argentinský prezident Javier Milei, zaklínající se slabou rolí státu, zavedl diktaturu s využitím a zneužíváním policie a armády. Ekvádorský Noboa napodobil Argentince a brzy poté udělal totéž v Ekvádoru. Generálové jsou v Brazílii nadále beztrestně rok a půl po 8. lednu (pokus o svržení Luly, pozn. překl.) nadálev armádě a bolsonarismus zůstává silný.“
Latinská Amerika je pro Washington nadále „zadním dvorkem“ USA. Tváří v tvář složité mezinárodní situaci, zejména na Ukrajině, ve východní Asii a na Středním východě, si slábnoucí americké impérium potřebuje zajistit kontrolu nad kontinentem. To je ostatně jeden z mála bodů, na kterých se Joe Biden a Donald Trump shodují.
Proto - bez ohledu na to, co se stane v amerických volbách - bude se od nynějška Latinská Amerika nacházet v oku uragánu”, píše Strategic Culture.
Tedy v mrtvolném klidu před bouří.