Některé země střední Evropy se čím dál silněji začínají orientovat na Čínu, která se stala jedním z hlavních globálních politických center a motorem světového ekonomického růstu. Maďarsko a Srbsko patří k dlouhodobým partnerům asijské velmoci, a nyní se k nim přidává i Slovensko. Středoevropští lídři tak mají evidentně dost pohádek o „čínské hrozbě“, kterou po světě šíří američtí jestřábi a jejich věrní spojenci. S obratem k Číně nabývá na významu i projekt Nové hedvábné stezky neboli Iniciativy Pásu a stezky (BRI).
Podívejme se nejprve na Slovensko. Premiér Robert Fico po loňských volbách otočil kormidlo a namísto lokajské politiky, která rezignovala na národní zájmy a jen slepě sloužila zájmům Bruselu a Washingtonu, začal rozvíjet mnohavektorovou zahraniční politiku. Její součástí je prohlubování vztahů s Pekingem a větší zapojení do Iniciativy Pásu a stezky, které Slovákům přinese řadu benefitů. A nejde jen o plané sliby.
Krátce po vítězných parlamentních volbách premiér Fico prohlásil, že si Čína díky svému ekonomickému rozvoji a stabilizační roli v celosvětové bezpečnosti zaslouží náš respekt. Slovenský lídr podpořil čínskou mírovou iniciativu ve vztahu k Ukrajině, která je realistická a trvá na zohlednění zájmů všech stran včetně Ruska. V neposlední řadě Fico odmítl arogantní přístup k domnělému porušování lidských práv v asijské zemi, zdůraznil právo každé země jít svou vlastní cestou bez diktátu a vměšování zvnějšku a přihlásil se k principu jedné Číny, podle níž je Tchaj-wan nedílnou součástí Čínské lidové republiky.
Současný vládní kabinet si uvědomuje zásadní věc – že Peking může přispět k rozvoji země a růstu její konkurenceschopnosti. Fico už stihl oznámit, že čínským podnikům nabídne možnost zapojit se do budování a rekonstrukce dopravní infrastruktury formou společných projektů za účasti státu a byznysu (PPP projekty). Tyto plány zahrnují rozšíření dálniční i železniční sítě, kde má Slovensko výrazné deficity. Právě rozvoj infrastruktury je jedním z pilířů Iniciativy Pásu a stezky.
ZDRAVÍ V PROTIPROUDU se tentokrát věnuje tématu léčivých rostlin.
V horkém létě bude Petr Hájek hovořit se spisovatelkou píšící o českých bylinách Olgou Krumlovskou o tom, že příroda má lék na všechny neduhy. Dozvíte se například, jak zabránit přehřátí organismu, nebo že šťovík je osvěžující stejně jako Rebarbora a které další rostliny z naší zahrádky či z přírody mají léčivé účinky.
Na PPTV v sobotu 13. 7. od 18 hodin. Bude to stát za to!
V červnu došlo k podpisu smlouvy s čínskou firmou Gotion High-tech, která se stala druhou největší zahraniční investicí v dějinách země. Díky investici ve výši přes 30 miliard korun čínský podnik vybuduje továrnu na baterie pro elektromobily i vědecko-výzkumné centrum a vytvoří přes 1500 pracovních míst. To se pochopitelně nelíbí západním hegemonům, a tak nedávno přišli s obviněním, že je firma Gotion zapojená do „genocidy“ v Sin-ťiangu.
Podobná tvrzení jsou ale jen klasickou dezinformační operací v rámci dlouhodobých snah o zadržování Číny a poškození jejího hospodářství. O všech těchto projektech měl v červnu jednat Robert Fico přímo v Pekingu, kde mělo dojít k uzavření strategického partnerství mezi oběma zeměmi. Cesta však byla odložena na neurčito poté, co byl na premiéra spáchán atentát. Nehrálo v něm roli i sbližování Bratislavy s Pekingem?
Maďarsko už v současnosti hraje mnohem vyšší ligu. V reakci na světovou hospodářskou krizi vláda pod vedením Viktora Orbána v roce 2011 představila strategii otevřených dveří vůči Východu. Jejím cílem bylo snížit jednostrannou závislost na západních trzích, diverzifikovat dodavatelské řetězce, zvýšit konkurenci na domácím trhu, který byl deformován oligopolním postavením nadnárodních korporací ze Západu, a navázat dlouhodobá ekonomická partnerství všemi směry. Čína v tomto ohledu sehrála zásadní roli, a to také proto, že v roce 2013 spustila Iniciativu Pásu a stezky.
Maďarsko se stalo prvním evropským státem, který se k ní připojil. Nikoli náhodou je také největším příjemcem čínských investic v celé střední a východní Evropě. Loni čínské investice tvořily 58 % všech přímých zahraničních investic v zemi. Pokud tedy někteří čeští kritici česko-čínské spolupráce za americké peníze neustále opakují, že dobré vztahy s Pekingem nikdy nic nepřinesou, praxe ze sousedních zemí je usvědčuje ze lži. Díky čínským investicím výrazně posílila role Maďarska v automobilovém průmyslu. Automobilka BYD oznámila, že v zemi začne vyrábět některé modely, což přinese nejen pracovní místa, ale také nejnovější technologie. Největší světový výrobce lithiových baterií CATL zase v následujících třech letech postaví ve středoevropské zemi největší továrnu svého druhu v Evropě.
Od roku 2013 se o 84 % zvýšil objem bilaterálního obchodu. S čínskou pomocí se dokončuje nové železniční spojení mezi Budapeští a Bělehradem, které se může rozšířit přes Severní Makedonii až do Athén a řeckých přístavů. Díky rozvoji infrastruktury v rámci Iniciativy Pásu a stezky se Maďarsko stává dopravním a logistickým uzlem na kontinentu, což přináší zisk všem stranám. Pozitivní spolupráce ale probíhá i v řadě dalších odvětví. Čínský investor zde například postavil největší solární elektrárnu v postkomunistické Evropě, plánuje se také otevření pobočky jedné z nejlepších světových univerzit Fudan v Budapešti.
Pragmatická a mírová politika Orbánovy vlády tak přináší hmatatelné výsledky. Na rozdíl od politiky „de-couplingu“ a „de-riskingu“ evropských „liberálů“, kteří se rozhodli Evropu izolovat od globálního trhu, zničit zdejší průmysl a vést „svatou válku“ proti většině světa.
Jestliže je Maďarsko nejbližším partnerem Pekingu v EU, pak je Srbsko hlavním evropským spojencem mimo EU. Nikoli náhodou při své květnové návštěvě starého kontinentu zamířil prezident Si Ťin-pching právě do těchto dvou zemí. Bělehrad a Peking spojuje i zkušenost s „obranným paktem“ NATO. Nezapomněly jak při přepadení Srbska a bombardování jeho hlavního města v květnu 1999 zničily bombardéry NATO čínské velvyslanectví, kde zabily několik čínských občanů. Čína ví, že to nebyla jen nešťastná náhoda.
Čínsko-srbská spolupráce nabrala nový dech v posledních letech v rámci Iniciativy Pásu a stezky. Čínské společnosti v balkánské zemi budují dálnice, železnice, letiště i bělehradské metro, které výrazně zlepší život obyvatel hlavního města. Po vstupu čínského investora se podařilo vzkřísit železárenský gigant HBIS, který byl v úpadku po fiasku amerického konkurenta. Bělehrad Číňany pouští jak do kritické infrastruktury, tak do symbolických projektů, jako je výstavba nového národního stadionu. Asijská země se stala největším zahraničním investorem a začátkem července vstoupila v platnost i bilaterální dohoda o volném obchodu. Čína zkrátka pro Srby není žádným „bezpečnostním rizikem“. Stejně jako jím není pro žádnou jinou zemi na světě.
Maďarská, slovenská a srbská vláda se s Pekingem shoduje na nutnosti mírové koexistence a skutečného multilateralismu i benefitech otevřené politické, ekonomické, bezpečnostní a kulturní spolupráce. Globální Iniciativa Pásu a stezky, která se úspěšně rozvíjí už více než dekádu, pomáhá jednotlivým zemím překonat periferní postavení, do něhož je zahnal západní neoliberální model globalizace. Iniciativa je tak významným nástrojem budování nového mezinárodního uspořádání, které eliminuje hegemonismus a diktát hrstky velmocí. Střední Evropa v něm může díky spolupráci s Čínou hrát významnou roli.
Současná Fialova vláda nás ale tlačí zcela opačným směrem. Tím nejenom podkopává spolupráci s našimi nejbližšími sousedy, ale především fatálně poškozuje české národní zájmy. Podobně jako velká část evropských států je teď Česká republika v rukou mafie diletantů. Ti nás zcela podřídili zájmům upadajícího, ale o to agresivnějšího amerického impéria. Nepochopili nebo nechtějí chápat, že národní zájem je víc než jejich ideologie, a odmítají připustit, že stojí na špatné straně dějin. I když se snaží postavit hráz vzestupu světové většiny a zachránit zbytky liberálního mezinárodního řádu, který je jen zástěrkou pro americký imperialismus, západní neokolonialismus a liberální autoritářství, nemohou zastavit procesy, které se daly do pohybu.
Česká vláda teď hraje hodně nebezpečnou hru. Provokuje Čínu i Rusko, dodává zbraně ukrajinské juntě a provokuje další konflikt – na Tchaj-wanu. Koalice domácích liberálů zcela pošlapala naše mezinárodní závazky a otevřeně se vměšuje do vnitřních záležitostí Číny. Setkávání s dalajlámou už nejspíš vyšlo z módy, takže vsadili všechny karty na spojenectví s Tchaj-wanem. Provokativní návštěvy českých vládních politiků na vzdáleném ostrově se střídají s výměnami mezi bezpečnostními a zpravodajskými složkami i kulturními institucemi a univerzitami. Ekonomická a kulturní spolupráce s Tchaj-wanem nikomu na světě nevadí, ale politická a vojenská spolupráce s tamními separatisty je z hlediska našich zájmů vysloveně kontraproduktivní.
Zatímco maďarští, slovenští či srbští přátelé nad českou pozicí jen nevěřícně kroutí hlavou, Peking se musí těmto nepřátelským akcím aktivně bránit. Pětikoalice tím podle not Washingtonu vědomě škodí vlastním občanům. V našem zájmu je totiž pragmatická a otevřená zahraniční politika, která přinese ekonomické benefity, růst životní úrovně i vyšší míru bezpečnosti. Tím, že si vláda tajně hraje na dealera v dodávkách zbraní a dalšího materiálu z Tchaj-wanu na Ukrajinu, nám fakt nepomáhá. Dělá tím terč jak ze sebe, tak z nás.
Ještě nejméně půldruhého roku tomu budeme muset trpně přihlížet. Opozice by v tomto směru ale měla dát jasně najevo, že půjde maďarskou a slovenskou cestou.
Parlamentní volby se blíží.