Snění o futuristickém světě vyžaduje velkou dávku kreativity a představivosti, zejména na počátku 20. století, kdy technologické inovace nebyly tak rozšířené jako dnes. (Foto: Flickr)

Kniha Pavla Amadea Dienacha s názvem „Kroniky z budoucnosti: Úžasný příběh Paula Amadea Dienacha“, která vychází z Dienachova osobního deníku, vyšla původně v roce 1972 v řečtině. Ve svém deníku mimořádně podrobně popsal, jak žil v roce 3906, kdy skončil na rok v kómatu.

Množství konkrétních detailů v knize přimělo mnoho lidí, aby si na základě množství uvedených podrobností mysleli, že v roce 3906 skutečně žil nějakým duchovním způsobem nebo v dalekém futuristickém světě. Rok 1921 opět nebyl až tak zajímavý v tom smyslu, že nebylo mnoho věcí, které by spisovatele inspirovaly nebo podněcovaly jejich představivost.

Spící nemoc

Paul Amadeus Dienach se narodil v roce 1884 ve švýcarském Curychu. Od mládí snil o tom, že se stane učitelem, a proto se jím také vyučil. Po ukončení studií se stal učitelem německého a francouzského jazyka. Byl zamilovaný do ženy, která mu zlomila srdce kvůli bohatému muži. Poté, co se vdala, skončil v depresích, které se podle některých podepsaly na jeho zdraví.

V roce 1917 Dienach onemocněl nemocí, která přišla stejně záhadně, jako odešla, jmenovala se Encephalitis lethargica, neboli známější jako spavá nemoc. Po Evropě se vyskytla malá epidemie této nemoci, která se vyskytovala hlavně v letech 1916 až 1924. Ti, kteří se touto nemocí nakazili, upadali na dlouhou dobu do kómatu. Ti, kteří neměli štěstí, se z kómatu nikdy neprobudili. Dienach začal samovolně usínat, někdy na několik minut, jindy na celé dny. Když se probudil, nikdy si nepamatoval, co se mu zdálo.

V roce 1921 se jeho nemoc zhoršila, když usnul na dobrý rok. Během této doby byl neustále sledován v nemocnici v Curychu. Když se probudil, zjistil, že mu zemřela matka a také že mu byla diagnostikována tuberkulóza, kterou se pravděpodobně nakazil během pobytu v nemocnici. Jakmile se uzdravil, přestěhoval se do Řecka, kde vyučoval francouzštinu.

Ve své třídě se spřátelil se studentem jménem Georgios Papachatzis, který se později stal významnou osobou v řecké vládě. Když se v roce 1924 chtěl vrátit zpět do Švýcarska, dal Papachatzisovi jako dárek svůj osobní deník. Do tohoto deníku si zapsal vše, o čem „snil“ během svého ročního kómatu. Jediným Dienachovým přáním od Papachatzise bylo, aby se o informace uvnitř deníku nikdy nepodělil.

Paul Amadeus Dienach život z budoucnosti

Papachatzis začal deník číst a také překládat z francouzštiny do řečtiny. Na 800 stranách Dienach popsal, jak během kómatu jeho vědomí opustilo tělo a vstoupilo do těla člověka z roku 3906. V celém deníku se Dienach zmiňuje o tom, že není spisovatelem ani člověkem s velkou fantazií a jemnými detaily.

Navzdory Dienachovu přání Papachatzis knihu v roce 1972 vydal, a to i přes velký spor, protože nebyl jejím autorem. Dienach nebyl spisovatel, básník ani profesionální spisovatel. Byl to spíše obyčejný člověk, který si vedl deník, nikdy s očekáváním, že bude publikován, a nikdy s přáním proslavit se knihou. Kniha byla přijata s mnoha kontroverzemi, protože lidé tvrdí, že se autor (Dienach) snažil román vylíčit jako skutečný příběh.

Dienach v knize popisuje, jak se v roce 3906 probudil v těle muže jménem Andreas Northam, který se v nemocnici zotavoval po nehodě. K nehodě došlo při srážce toho, co Dienach popisuje jako létající auta budoucnosti. Andreas byl ohromen technologií přítomnou v nemocnici i futuristickými uniformami, které nosili zdravotníci. Přesto nerozuměl jazyku, kterým zdravotníci mluvili, ani si nemohl vzpomenout, kdo vlastně je.

Ještě úžasnější bylo, že Dienachovo vědomí ovládající Andreasovo tělo zjistilo vše, co se stalo od roku 1921. Na základě jeho přiznání jsou největšími problémy v rámci 20. a 21. století:

• Světové války
• Nedostatek úcty k přírodě
• Potlačování násilí

Nadměrný konzum ničící planetu

Po naší současnosti následovala léta, kdy politický a ekonomický svět ovládal nový globální řád. Násilí a chudoba se rozšířily po celém světě. Lidstvo dospělo do bodu, kdy přelidnilo Zemi a Mars byl již kolonizován tisíci lidmi. Kolonie na Marsu však žila jen 60 let, protože je všechny zabil katastrofický jev.

V roce 2309 téměř veškerá populace Evropy zaniká v důsledku jaderné války. Ti, kteří přežili, se začnou stěhovat na jih Evropy, kde zahájí proces znovuosídlování kontinentu. Na začátku 24. století je vytvořena nová globální vláda, která odstraňuje všechny země a kontinenty a způsobuje, že všichni obyvatelé Země jsou součástí jediného národa, čímž přináší lidstvu rovnost.

Dienach označil rok 2894 za velmi důležitý, kdy došlo k přerodu duchovní síly mezi Řeckem a Makedonií, v Údolí růží. Tato duchovní entita přinesla nový typ člověka, který byl z fyzického hlediska velmi odlišný a který přinesl do naší společnosti nový životní styl, který je jednodušší a který učinil lidstvo šťastnějším.

V roce 3382 přinesl muž jménem Alex Volky nový význam síly lidského vědomí prostřednictvím meditace. Lidé odemkli skutečnou sílu svého ducha a dokázali neuvěřitelné věci, například ovládat chemické látky ve svém těle, které ovlivňovaly jejich emoce. V knize je popsána spousta dalších neuvěřitelných věcí, které Dienach uznal.

Zajímavé je, že historie až do roku 3906 jako by se řídila filozofií, kterou prezentoval Giambattista Vico (1668-1744), jenž popisuje, že cesta lidstva časem je nekonečným cyklem vzestupů a pádů. Lidstvo vždy čelí výzvám, které přinášejí smrt a depresi. Pokaždé musí lidstvo znovu vyvážit své negativní činy, které tyto výzvy přinášejí, zásadními změnami. Jako lidstvo jsme odsouzeni k tomu, že navzdory technologickému pokroku nebo duchovnímu obohacení nikdy nedosáhneme stabilního stavu štěstí.

Pro ty, kteří mohou být v tomto ohledu trochu skeptičtí, slavná autorka Caroline Leavittová se také zmínila, že žila život jiného člověka, zatímco byla v kómatu. Snění je stále něco, o čem toho moc nevíme, protože je spojeno s naším vědomím. O vlastním lidském potenciálu možná nevíme mnoho věcí.

Zdroj: historyofyesterday.com