V polovině 30. let 20. století se programoví pracovníci Rockefellerovy nadace snažili údajně odpovědět na základní otázky týkající se poslechu rozhlasu, aby lépe pochopili, jak lidé komunikují s populárními médii a jak na ně reagují. (Foto: Flickr / ilustrační)

Koncem desetiletí se sesterská nadace Rockefellerovy nadace, General Education Board, zabývala mnohem temnějšími otázkami o síle rozhlasu šířit propagandu a vyvolávat masovou hysterii.

Fiktivní mimozemská invaze

O halloweenském ránu roku 1938 vzali pracovníci nadačních programů v celé newyorské metropolitní oblasti do rukou ranní noviny a byli konfrontováni se znepokojivými titulky, mimo jiné „Falešná rozhlasová ‚válka‘ vyvolává v USA hrůzu“. (Daily News) a „Rozhlasoví posluchači v panice berou válečné drama jako skutečnost: mnozí utíkají z domů, aby unikli ‚plynovému náletu z Marsu‘“ (New York Times).

Večer předtím ve 20 hodin představil rozhlasový umělec Orson Welles pro své posluchače adaptaci vědeckofantastického románu H. G. Wellse Válka světů. Pokud si posluchači naladili program o několik minut později, mohli přehlédnout náznaky, které identifikovaly program CBS jako epizodu Wellesova rozhlasového dramatu Mercury Theatre on the Air, a nikoliv, jak jej rozhlasové drama prezentovalo, jako přerušený orchestrální koncert.

Tato kritická chybějící informace vedla některé posluchače k tomu, že se domnívali, že stále více znepokojující „zpravodajské bulletiny“ přerušující „koncert“ jsou pravdivé.

Domnívali se, že poslouchají živé zpravodajství o invazi mimozemšťanů v Grovers Mill v New Jersey.

Panika kvůli „válce světů“

Noviny informovaly, že vysílání způsobilo dopravní zácpy, zahltilo telefonní linky a přimělo obyvatele k útěku z domovů ve snaze uniknout nebezpečným náletům marťanského plynu. V nedalekém Trentonu ve státě New Jersey zpanikařilo tolik obyvatel, že ředitel města cítil nutkání podat stížnost na vysílání u Federální komunikační komise:

Situace byla tak vyhrocená, že během dvou hodin bylo přijato dva tisíce telefonátů, všechny komunikační linky byly ochromeny a zrušeny běžné městské funkce.

Paul Morton, Trenton, New Jersey, ředitel města, 31. října 1938.

Vědci právem zpochybňují skutečný rozsah následné „paniky“, ale skutečnost, že vysílání vyděsilo i malou část veřejnosti, byla alarmující.

Stížnost ředitele města Trenton Paula Mortona Federální komunikační komisi, 31. října 1938.

„Kdo poslouchá?“: Rockefellerova nadace zkoumá naděje rozhlasu

Vysílání Války světů přišlo v době, kdy nadace začaly zkoumat přísliby a nebezpečí rozhlasového vysílání. V polovině 30. let 20. století poskytovali programoví pracovníci Rockefellerovy nadace granty na zkoumání hodnoty a využití nových mediálních forem, včetně rozhlasu a filmů. Uvědomovali si, že rozhlas má mimořádný vzdělávací potenciál, ale že je využíván především pro komerční zisk, nikoliv pro veřejnou službu.

Rozhlasové vysílací zařízení na stanici WIXAL, Boston, 1937

V roce 1935 poskytlo oddělení humanitních věd nadace granty dvěma neziskovým organizacím: University Broadcasting Council v Chicagu (46 000 dolarů) a World Wide Broadcasting Foundation v Bostonu (25 000 dolarů) na rozvoj vzdělávacích a experimentálních rozhlasových programů. Cílem těchto grantů bylo ukázat potenciál rozhlasu jako veřejné služby ve Spojených státech i ve světě.

V roce 1937 pak Rockefellerova nadace věnovala 67 000 dolarů na výzkumný projekt rozhlasu na Princetonské univerzitě na Škole veřejných a mezinárodních vztahů, který měl zkoumat hodnotu rozhlasu pro posluchače. Tento významný grant – po úpravě o inflaci v roce 2021 více než 1 milion dolarů – podpořil práci sociologa Paula Lazarsfelda, sociálního psychologa a princetonského profesora Hadleyho Cantrila a ředitele výzkumu CBS Franka Stantona.

Reakce veřejnosti na vysílání Války světů zaujala představivost mnoha pracovníků nadace a vnesla do klíčových otázek Princetonského rozhlasového projektu nový pocit závažnosti.

Jak mohlo rozhlasové vysílání určené pro veřejnou zábavu přimět zdánlivě racionálně uvažující jedince k tomu, aby propadli masové panice? Co to může prozradit o náchylnosti veřejnosti k dezinformacím a propagandě?

V předvečer druhé světové války byly tyto otázky stále naléhavější. Lazarsfeld, Cantril a Stanton zahájili nové hledání odpovědí na ně tím, že usilovali o financování studie o vysílání Války světů a „masové hysterii“.

Dodatečná reakce

Proč bylo tolik nadačních úředníků zaujato reakcí na vysílání Války světů?

Cantril a Lazarsfeld – sám židovský rakouský emigrant – viděli ve vysílání prostředek k lepšímu pochopení toho, jak jednotlivci podléhají propagandě a dezinformacím. (Byla to samozřejmě také příležitost, jak získat další finanční prostředky pro jejich stávající výzkumný program podporovaný Rockefellerovou nadací.)

Ve svém návrhu na grant Cantril označil reakci veřejnosti na vysílání Války světů za „téměř bezkonkurenční zdroj dat“ pro ty, kdo se zajímají o pochopení vlivu rozhlasu na masová hnutí. Byla by také užitečná pro pedagogy, které trápí, co reakce na vysílání naznačuje o „kritickém myšlení a propagandě“. Byl to přesvědčivý argument pro programové pracovníky, kteří se snažili jasněji pochopit, jak propaganda funguje a jak lépe vzdělávat Američany v mediální gramotnosti.

Ilustrace Edwarda Goreyho z roku 1960 na obálce knihy Válka světů od H. G. Wellse

Závěrečná studie se dostala k širšímu publiku, když ji Cantril vydal pod názvem Invaze z Marsu: A Study in the Psychology of Panic v roce 1940. Výzkumný tým se snažil pochopit, proč vysílání vyděsilo mnoho posluchačů a co způsobilo, že tito jedinci byli náchylní k dezinformacím. Výzkumníci vedli rozhovory pouze s lidmi, kteří uvedli, že je to, co slyšeli, vyděsilo, a pouze s lidmi z New Jersey – kde se „invaze“ údajně odehrála.

Studie Invaze z Marsu zdůraznila zážitky nejvíce vyděšených jedinců ze skupiny dotazovaných, čímž došlo k senzaci toho, co bylo ve skutečnosti mnohem diferencovanějším souborem dat. Ve skutečnosti jen asi třetina osob dotazovaných v rámci studie věřila, že poslouchala zpravodajství o invazi mimozemšťanů; většina ostatních se domnívala, že šlo o invazi cizinců nebo přírodní katastrofu. Každý dotazovaný také zapnul rozhlasový program pozdě a přehlédl náznaky, které jej identifikovaly jako Wellesovo rozhlasové drama.

Všechny tyto nuance zastínil senzacechtivý styl psaní studie.

Je ironií, že Cantrilova publikovaná studie přispěla k přílišnému zjednodušení a zveličení „masové hysterie“, kterou vysílání údajně vyvolalo. Důležité je, že také do značné míry vymazala práci několika žen, které pro studii vedly rozhovory a výzkum, zejména výzkumnic Princeton Radio Project Herty Herzogové a Hazel Gaudetové. vzdělávací složka grantu (kterou Havighurst stanovil jako podmínku pro udělení grantu) nebyla dokončena.

Přestože vysílání Války světů Orsona Wellese bylo v nejlepším případě bezvýznamnou celonárodní událostí, mělo mimořádný kulturní dopad, protože osvětlilo sílu a potenciál rozhlasového vysílání.

Jak pro Rockefellerovu nadaci, tak pro General Education Board bylo vysílání Války světů náznakem otázek, které se měly dostat do popředí zájmu po vstupu země do druhé světové války, zejména možného využití (a zneužití) rozhlasu a dalších hromadných sdělovacích prostředků k vyvolání veřejného mínění a nálad. Studie financovaná GEB překlenula optimismus, který v polovině 30. let vedl RF k podpoře experimentálního vysílání a Princetonského rozhlasového projektu, a podporu naléhavějšího výzkumu rozhlasu a propagandy na počátku 40. let.

Zdroj: rockarch.org