Kde končí svoboda slova a počíná hrozba postihem formou pokuty nebo nakonec i kriminálem, je téma debaty, do které přijali pozvání justiční aktivista Tomáš Pecina a Josef Zouhar, soudní znalec v oboru kriminalistika a sociální vědy. Jak dnes fungují znalci schopní nahlédnout na míru závažnosti nějakého výroku a posoudit nebezpečí z něho plynoucí?

V období Normalizace a ostatně od převratu v roce 1948, vlastně po celou dobu existence naší republiky a asi i v dobách předchozích, tedy za Rakouska-Uherska, je poměrně konstantním problémem, že někdo něco někde řekl nebo napsal a následně ho někdo udal a byl z toho někdy i velký problém. Dříve bylo velmi těžké chytit při činu, respektive chytit za slovo potenciálního vyníka a tak měli nejrůznější „Sabinové“ spoustu práce spočívající v navazování přímých vztahů s lidmi, které následně udali za to co řekli. Dnes, v naší moderní době je situace pro udavače i samotnou policii situace mnohem přehlednější a jednodušší díky existenci internetu, kamer a zvukových záznamových zařízení, chcete-li odposlechů. Dá se říci, že Orwelova noční můra v podobě Velkého bratra se definitivně probudila v plné síle k životu a začíná se mít čile k práci.

Jak pracuje soudní znalec a podle čeho například dešifruje, co je a co není závadné?