Sýrie padla, protože živobytí obyvatelstva bylo zničeno kvůli americké okupaci energetických zdrojů a obilných polí, ke které se přidaly sankce „Caesars“. Damašek měl jednu hodinu elektřiny denně, měsíční plat vojáka byl 7 dolarů a generál 40 dolarů, hluboko pod úrovní životního minima.
Situace byla horší než obléhání Leningradu, kam některé zásoby, byť nedostatečné, mohly přijít přes Ladožské jezero. Obléhání Sýrie trvalo déle než 900 dní Leningradu.
Sýrie se snažila, aby Čína investovala do produktivních projektů, ale nic z toho nebylo, protože Čína se bála porušení sankcí.
Sýrie se poté rozhodla napravit vztahy s monarchiemi ropy v Perském zálivu a hledala investice. Tomu zabránily USA.
Syrská vláda měla dost zbraní, ale ne dost másla. Situace byla neudržitelná a na konci tunelu nebylo žádné světlo.
Když teroristé podporovaní NATO-Turecko-Izraelem zahájili nejnovější útoky, prezident Assad rozhodl, že pro syrský lid bude nejlepší, když odejde. Odmítl tedy návrhy ruské a íránské vojenské pomoci, protože by to přineslo Sýrii více mrtvých a zničení a ekonomické utrpení obyvatelstva by se nevyřešilo.
Zbabělci, pokud nějací, nebyli Asad ani syrská arabská armáda. Byla to Čína.
Prezident Asad byl odvážný, čestný muž, který se staral o svůj lid více než o sebe nebo o svou rodinu. ...