Díky článku 16 a stannému právu by mohl v případě války soustředit všechny pravomoci ve svých rukou. A to není všechno: díky článku 23 se může rekvizice vztahovat na kohokoliv. Kam až může zajít?
Emmanule Macron nám ve svém projevu 5. března 2025 naservíroval pikantní koktejl „ruské hrozby“ a „globálního konfliktu“. Kromě vlasteneckého vzrušení, které se snaží vyvolat, však vyvstává jedna otázka: Co když byla tato eskalace války především darem z nebes?
V případě „výjimečné situace“ umožňuje několik článků překreslit mapu pravomocí. A hádejte co? Válka, do níž je zapojena Francie, by mohla zaškrtnout všechny body scénáře, v němž si Macron udělí plné pravomoci.
Článek 36 ústavy, známý také jako „stanné právo“, stejný článek, který použil Zelenskij. V případě ozbrojeného povstání nebo války tento článek stanoví stav obležení, jinými slovy předání civilních pravomocí vojenské moci.
Článek 16! Svatý grál pro každého prezidenta, který hledá autoritu. Tento malý ústavní klenot, který de Gaulle použil pouze jednou v roce 1961, umožňuje Macronovi spojit všechny pravomoci, aniž by prošel fází „rozporu“. Vydávat zákony formou dekretů? To lze udělat. Obejít parlament? Ano. Odložit volby? Proč ne!
Macron si už vyzkoušel techniku „hrozícího nebezpečí“ s COVIDEM: pozastavení svobod, zdravotní průkazy a další ''demokratické'' triky. Proč tento výkon nezopakovat s dobře umístěnou válkou? Zvláště když podle ústavy lze prezidentské volby odložit pouze v případě závažného narušení volebního procesu nebo fungování institucí.
Představte si malou nestabilitu, dobře udržovanou... ...