Zase jsme někoho sejmuli za knihu, kterou přeložil a vydal. Knihu zakážeme, vydavatele potrestáme a tím zmizí problém. Jenže ono to tak nefunguje. Zatímco někdo tleská, jak jsme jim to nandali, podstata zůstala nedotčena. „Zadržený muž je podezřelý, že měl v České republice zajistit překlad a vydání knihy šířící svým obsahem rasismus, antisemitismus, xenofobii a násilí proti takzvaně méněcenným rasám.“ Podobné věty jsem četl před mnoha lety, když chtěl stát sejmout vydavatele Michala Zítka za překlad a vydání knihy Mein Kampf. Nakonec byl osvobozen. Dnes čtu stejná slova jako odůvodnění zásahu policie proti islamistům u nás. A pak že srovnání islámu s nacismem kulhá. Jenže vážení, do háje, jde o knihy, o zdroj informací ke svobodnému posouzení čtenářem. Kniha neplodí násilí. Násilí plodí lidé. Abychom nežili v bludu, měli bychom být vděční za každou knihu, kterou si můžeme svobodně přečíst, protože i díky ní můžeme zjistit, že tudy cesta opravdu nevede.

Gestapo?

Přečetl jsem Mein Kampf, který jsem tehdy od Zítka dostal. Výsledkem bylo mimo jiné potvrzení předchozích závěrů: Tudy teda fakt nikdy. V případě zákazu knihy by řada lidí mohla být na pochybách. A taky je, stačí se podívat občas do ulic. V případě přečtení už ne. Stejné je to s každou knihou, nevyjímaje tu, kvůli které vlítla naše policie do islámské nadace. Měl by si ji přečíst každý, kdo je snad na pochybách o pravé podstatě islámu. Jde o princip svobodného přístupu k informacím. Zakazovat knihy je jako zakazovat politické strany. Myšlenky tím nezmizí, ba dokonce dostanou punc zakázaného ovoce.

Není to tak dávno, co tento stát obvinil z popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy vydavatele Pavla Kamase za vydání projevů Adolfa Hitlera. Kromě jiného mu do doby rozhodnutí soudu zabavil téměř osm milionů korun jako možný výnos z trestné činnosti, přestože výnos z prodeje této knihy do doby jejího stažení nikdy této sumy nedosahoval. Děsivý postup za to, že vydal pouhý záznam projevů člověka, který prostě žil a nikdy nebude z historie lidstva vymazán. Ve veřejných knihovnách přitom najdete tuny knih, zjevně propagujících komunistickou diktaturu, a další tuny těch, ve kterých se můžete bez trestu pro kohokoli seznámit s projevy a postoji marxistů s krví na rukou. Z některých jsme dokonce udělali mírotvorce a dali jim Nobelovu cenu míru. (Mimochodem, nedávno vydal Kamas knihu německého analytika Michaela Winklera s názvem Pranýř, ke které se ještě vrátím, protože je skvělou výpovědí o politické korektnosti, která se podílí na postupném zániku západní civilizace.)

Zákazem knih ještě nikdy žádný problém nezmizel. Když například bývalá státní zaměstnankyně ve Francii vydala pod pseudonymem Zoe Shepardová knihu „Absolument dé-bor-dee!“ (Absolutně zavalen prací), popisující, jak je ve francouzské administrativě práce na 35 hodin dělána celý měsíc, byla propuštěna. Myslí si někdo, že se od té doby nedělá ve francouzské administrativě, a jistě nejen tam, práce na 35 hodin celý měsíc? Nebo Thilo Sarrazin. Jeho kniha v Německu s názvem „Deutschland schafft sich ab“ (Německo provádí sebedestrukci), popisující v plné nahotě důsledky přistěhovalectví a islámu, se stala důvodem pro jeho vyhození z představenstva Německé centrální banky. Myslí si někdo, že tím nejen v Německu zmizel problém nejen s Turky?

S každým zákazem jakékoli knihy vzroste počet těch, které chtěla státní moc jejím zákazem eliminovat. Přestože tvrdím, že islám je ve své podstatě srovnatelný s nacismem, a paradoxně mi dává zapravdu i česká policie, když odůvodňuje zásahy proti vydavatelům knih nacistických i islamistických shodně, nezmizí nacismus ani islamismus v Evropě a důsledky jejich existence tím, že zakážeme knihy. Mnoho lidí při takových zákazech tleská. Faktem ale je, že za novodobé prvky neonacismu i islamismu v Evropě nemůžou knihy, ale chybné předchozí kroky stejných politiků, kteří teď zakazují knihy v bláhovém domnění, že tím sníží riziko násilí, které zaseli.

Zdroj: Blog autora