OPEC, Rusko a vznikající Nový světový řád
Každý den se potvrzuje to, co jsem řekl v mých příspěvcích z poslední doby: Prostřednictvím obratného zprostředkování Ruska pokládají členské země OPEC, včetně Íránu, na Blízkém východě základy opravdu nového světového pořádku. Prvním testem bude, jestli se jim společně podaří, vyloučit útoky islámského státu na Sýrii a tam připravit řádné, ne-zmanipulované volby.
Už dlouho mě fascinuje enormní energie uvnitř země a skutečnost, že se Země pohybuje téměř jako živý organismus. Jsem zejména ohromen tektonickými posuny a jejich souvislostí se zemětřesením a vulkány. Ne kvůli škodám, které způsobí a s nimi souvisejícími obětmi na životech, ale jen kvůli té čiré energii. Obrovské desky, na které je naše Země rozčleněna, jsou v neustálém mikro-pohybu. Občas – v nějakém okamžiku a na místech, která ještě geofyzika neumí předpovědět – vede posun těchto desek k zemětřesení.
V politické, konkrétně geopolitické sféře, zažíváme obrovský tektonický posun, ale ten snad není zničující. Odhaluje sílu přitažlivosti, která přitahuje země OPEC na Blízkém východě, také Saúdskou Arábii a Írán, do nového strategického partnerství s Ruskou federací, což se již brzy stane zřejmým. A to navzdory hlubokým náboženským rozdílům mezi saúdsko-arabským sunnitským wahhábismem, súfismem, šiíty a ortodoxním křesťanstvím.
Brzy tento tektonický posun vyvolá zemětřesení, které snad zachrání svět před tím, aby byl zničen prostřednictvím nekonečných válek Pentagonu a jeho loutkovodičů na Wall Streetu, vojensko-průmyslového komplexu a to vše kontrolujícími oligarchy.
Rusko v OPEC?
V rozhovoru s londýnskými Financial Times potvrdil nejdůležitější ropný podnikatel v Rusku Igor Sečin, šéf státního podniku Rosněfť, pověsti, že saúdskoarabská královská rodina usiluje o dohodu o formální účasti na trhu s Ruskem. Rusku se údajně nabízí i členství v OPEC kvůli stabilizaci ceny ropy celosvětově. V rozhovoru Sečin, který je považován za jednoho z nejužších spojenců prezidenta Vladimira Putina, potvrdil tuto saúdsko-arabskou nabídku. Vlivné Financial Times (FT) patřily až do července tohoto roku k Pearson Group, která je úzce spojena s rodinou Rothschildů, která již dlouho dominuje Royal Dutch Shell.
Londýnské noviny zdůraznily, že Sečin nabídku odmítl. Velmi poučné je však číst mezi řádky. Při nerostné konferenci v Singapuru, pořádané FT, totiž Sečin prohlásil: „Musíme si uvědomit, že ›zlatý věk‹ OPEC na trhu s ropou je minulostí. Nedrželi se svých vlastních kvót [pro těžbu ropy]. Kdyby kvóty byly dodržovány, byl by světový trh s ropou dnes opět v rovnováze. “
Je ironií, jak Sečin vysvětlil FT, že americko-saúdsko-arabská dohoda a finanční sankce Spojených států, znamenaly cestu zpět. Ruský rubl ztratil do ledna až polovinu své hodnoty vůči dolaru. Cena ropy klesla z 103 $ za barel v září 2014 na současných dokonce ani ne 50 $. Avšak náklady na ruskou těžbu ropy jsou vypočteny v rublech, ne v dolarech. Jak Sečin vysvětluje, proto poklesly dolarové náklady těžby surové ropy Rosněfť z pěti dolarů za barel před sankcemi na dnes jen tři dolary – podobnou hodnotu jako u arabských zemí OPEC – produkujících ropu, jako je Saúdská Arábie. Rosněfť na tom není špatně, navzdory sankcím. Americká těžba ropy z břidlice, je naproti tomu nekonvenční a mnohem dražší. Odborníci z oboru odhadují, že za břidličnou ropu je třeba jen na pokrytí nákladů těžby 60 až 80 dolarů za barel, podle oblasti a ropné společnosti. Současné omezení břidlicového průmyslu v USA a vyhlídky na zvýšení daní v USA způsobují ústup amerického ropného břidlicového průmyslu na léta, ne-li na desetiletí, protože poskytovatelé úvěrů z Wall Street a investoři, kteří na těžbu ropy z břidlic vsadili, zažívají masivní ztráty.
Zrušit „ne“- manželství
Chci se na chvíli věnovat myšlence, jak by mohla vypadat úzká koordinace mezi Ruskem a Saúdskou Arábií vedených zemí OPEC. Nazval jsem to „zrušením; Ne „manželství“, zejména toho, které kontroluje tok ropy na celém světě, které svět příliš dlouho hypnotizuje do válek, vražd a nenávisti.
Za prvé by nové uskupení z Ruska a zemí Středního východu produkujících ropu muselo vyjednat stabilní tržní vztahy mezi sebou a na svých nejdůležitějších trzích, jako jsou Čína a EU. Alexander Mercouris v jednom článku uvažuje, že Sečinovo prohlášení pro FT by se dalo vnímat, jako zahajující pro ruskou vyjednávací pozici týkající se Saudsko-OPEC nabídky.
Na konferenci špiček komoditního byznysu v Singapuru mluvil Sečin o tom, že Čína a Rusko by se měly letos, v různých dodavatelských smlouvách o dodávkách ropy, dohodnout o celkovém objemu asi 500 miliard dolarů v příštích 20 letech, nebo 25 miliardách ročně pro Rosněfť. Saúdská Arábie byla pro Čínu největším dodavatelem ropy, dokud ve velkém stylu nenastoupila ruská Rosněfť. Pro Rusko a Čínu to bylo strategické, nikoli marketingové rozhodnutí. Bez ohledu na to, co řekl nebo neřekl Sečin pro FT, neexistuje žádný důvod pro Rusko, to manželství světové ropy s Anglo-Američany nezrušit a konsekventně se zapojit do seriózního jednání se Saúdskou Arábií o strategické spolupráci.
Myslitelné jsou kvóty tak, aby Rusko, Saúdská Arábie a OPEC postupovaly podobně jako anglo-americké ropné společností v roce 1928, aby války mezi britskou skupinou Rothschildů za Royal Dutch Shell a Rockefellerů Standard-Oil-Company z důvodu kontroly nad světovým trhem s ropou byly ukončeny – války, které se táhnou světem od Mexika až po Baku, od Kuvajtu až po Texas.
Anglo-americké ropné války byly ukončeny v roce 1927 na setkání na skotském hradu Achnacarry, který patřil siru Henrymu Deterdingovi z Royal Dutch Shell. Americké a britské ropné společnosti se formálně dohodly na „příměří“, které vedlo k vytvoření silného anglo-amerického ropného kartelu, pozdějším neslavným „sedmi sestrám“. V Achnacarry se setkali John Cadman, zástupce státní britské společnosti Anglo-Persian Oil Co. (British Petroleum), a Walter Teagle, prezident Rockefellerovy Standard Oil of New Jersey (Exxon), pod rouškou honu na tetřeva, aby spolu ukuli nejsilnější hospodářský kartel novějších dějin. Sedm sester bylo prakticky spolu srostlých na boku, vystupovaly po celém světě nejméně do roku 1945 jako jeden celek.
Formálně byl zpečetěn jejich tajný pakt v roce 1928 tzv. „jako“ smlouvou, někdy nazývanou „Achnacarry dohoda“. V té se dohodly britské a americké ropné společnosti, akceptovat stávající podíly na trhu, tajně stanovit celosvětovou kartelovou cenu, a ukončit konkurenční a cenové války. Později se jednalo o dohody Red Line. 1927 Anglie nutila oslabenou Francii nechat Američany na Blízkém a středním východě a tajnou dohodu Sykes-Picot z dob války odpovídajícím způsobem revidovat. Byla natažena červená čára, která se táhla z Dardanel přes Palestinu do Jemenu a zase nahoru přes Perský záliv.
Historie uplynulých téměř 88 let od oné anglo-americké tajné dohody o ropném kartelu, bez fatální dohody Red Line z Achnacarry a politických důsledků, je nepochopitelná.
V současné situaci se dá očekávat, že dohoda mezi Putinovým Ruskem a zeměmi OPEC pod vedením Saúdské Arábie, včetně Íránu, pro nové uspořádání zásobování celého světa energií, se bude rozvíjet nezávisle na téměř století anglo-americké nadvlády. Výhoda takového celosvětového nového přeskupení je příliš velká na to, aby ji někdo ze zúčastněných mohl ignorovat.
Zda Igor Sečin je nyní připraven uvažovat v takových termínech, nebo ne – v jejich diplomacii se zřetelně ukazuje, že prezident Putin a ministr zahraničí Sergej Lavrov, jsou připraveni velmi dobře. Sečin není zřejmě neschopný, ale nedávné propuštění Vladimíra Jakunina, šéfa ruské železniční společnosti OAO, svědčí o tom, že Putin je připraven, v zájmu Ruska změnit globální situaci, i když se to nelíbí úzkému okruhu jeho starých přátel.
Co by mělo očekávat Rusko? Obrovské výhody. Byl by zajištěn největší bazén uhlovodíků na světě – ropy a zemního plynu – v zemích sousedící pevniny, který sir Halford Mackinder, britský „otec“ geopolitiky, označil jako „světový ostrov“ – Rusko, Čína, indický subkontinent, jižní Asie, a nyní vyzařující v oblouku hluboko do celého blízkovýchodního oblouku, až do Egypta a severní Afriky. Rusko by obdrželo spolehlivé trhy, mimo současné anglo-americké válečné zóny.
Při ekonomických sankcích ze strany Německa a EU by Rusko bylo ve zcela nové vyjednávací pozici. Kromě toho by byla změněna politická mapa tzv. amerického století, která vznikla v roce 1945 na základě rozhodnutí Trumana o svržení atomových bomb na Japonsko.
Při takové dohodě s Ruskem, by země produkující ropu na Blízkém východě byly zapojeny jako klíčoví partneři, podílející se na současném hospodářském růstu a jako součást čínského projektu infrastruktury „Jeden pás, jedna silnice“ (nová hedvábná stezka) s tím, že budou profitovat na nových železničních a námořních spojeních.
Připomenutí: Tento projekt již probíhá, Rusko a Euroasijská hospodářská unie se nedávno dohodly s Čínou na integraci vývoje oboustranných železničních tras. S novými velkými námořními přístavy v Myanmaru a dalších zemích v Eurasii a Indickém oceánu vzniká přímé napojení států Perského zálivu na tyto vzkvétající nové hospodářské trhy Eurasie.
Protože Írán – geopoliticky důležitý pro všechny zúčastněné -, Saúdská Arábie a arabské státy OPEC, spolu s Egyptem budou součástí aliance, s vyjednanou vojenskou podporou z té jediné země v dnešním světě, která je schopna to se Spojenými státy pochopit, a tou je totiž Rusko, byl by učiněn, tomuto století anglo-amerických koloniálních válek a ničení v tomto regionu, konec. Posledním příkladem bylo podnícení série barevných revolucí ze strany Washingtonu a CIA, které bylo nazváno „Arabské jaro“.
Urovnání války, vyvolané USA a Velkou Británií v Sýrii a jejich nasazení IS proti světu – nezapomínejme, že válka a probíhající IS-teror jsou příčinou současné uprchlické krize, která destabilizuje celou Evropu -, by bylo prvním znamením pro tuto spolupráci mezi Ruskem a vlivnými zeměmi produkujícími ropu na Středním východě. Pro válečné jestřáby ve Washingtonu, kteří v současné době požadují na prezidentu Assadovi, aby odešel do exilu, protože tam chtějí dosadit k moci US-sponzorované skupiny jako al-Nusra a Muslimské bratrstvo, by to byl zničující úder.
Zatímco tento nový světový pořádek, Saúdskou Arábií vedené arabské státy OPEC, Rusko, Čína a Eurasie, se stává každým dnem pravděpodobnější, ministr zahraničí John Kerry, šéf CIA John Brennan, nový předseda Sboru náčelníků štábu námořní pěchoty generál Joseph Francis „bojový Joe“ Dunford, vyslovený rusofob, jakož i různé washingtonské think tanky, ministr obrany a demokratický neokon Ash Carter, Susan Rice, velvyslankyně USA Samantha Power, viceprezident Joe Biden (možná příští prezident USA), celý vojenskoprůmyslový komplex USA a Wall Street, která ho financuje, se náhle cítí jako nahý v mrazivé vodě, neschopen manévrovat bez vesla nebo ledoborce.
Já mohu cítit empatii k jejich pocitům, ale není mi jich líto. Jejich čas se naplnil, a to díky všemu tomu dobrému, co neudělali. Je nejvyšší čas, aby skuteční američtí občané převzali svou zemi zpět. Copak nejsme většina? Jen jsme zapomněli, že my také umíme být dobří. Měli bychom ten válečný matrix nechat za námi.
F. William Engdahl
Zdroj
