Již jsme seznámili s rozhovorem Vladimíra Putina pro americkou stanici CBS, nyní se podívejme, co bylo řečeno v jeho vystoupení na 70. zasedání Valného shromáždění OSN – jaké teze zde byly předloženy.

Ale nejprve je třeba nutně poukázat na dva vážné aspekty.

Zaprvé, jak se i dalo očekávat, na internetu vypuklo nejnovější „putin-slil“ – prý: a proč on nebušil na tribuně botou, obrazně řečeno? A kde jsou jasná vyjádření o zásadních změnách? Jenže vysoká politika se nedělá tak, jak by se někomu zachtělo na Facebooku nebo podobných místech, kde se žije prchavými emocemi. Projev na jubilejním zasedání mezinárodní organizace není určen k výkřikům typu „Hurá na ně!“ – seriozní diskuze na této úrovni se vede neveřejně. Všimněte si: všem bylo jasné, o kom Putin hovoří, přitom nezaznělo jediné jméno.

Zadruhé je třeba chápat, že Putinův projev nebyl určen Obamovi a obecně ne Washingtonu, ale pro jiné země, kterým už je na čase ukázat na plány podpory toho či onoho geopolitického pólu světa, včetně plánu sebezáchovy – protože jeden pól, jak se zdá, je připraven všechny obětovat své hegemonii.

Není divu, že americký politolog Paul Craig Roberts poznamenal, že nejpravdivější ze všech vystupujících řečníků na shromáždění byli vůdci Ruska a Íránu:

„Prezidenti Ruska a Íránu odmítli přijímat tu realitu nebo matrici, jíž nabízel Washington, který se snažil vnutit světu svoji ideu.“

Putin:

„Dnes se div ne normou staly jednostranné sankce při obcházení Charty OSN. Nejen, že sledují politické cíle, ale také slouží k odstraňování konkurentů na trhu.“

A nyní dovolte krátce se podívat na teze v řeči Putina.

1. Jaltská dohoda je neotřesitelný základ mezinárodní politiky

Jaltský systém byl skutečně vytrpěn, zaplacen životy desítek milionů lidí, dvěma světovými válkami, které se prohnaly planetou XX. století, a buďme objektivní – pomohl lidstvu projít bouřlivými, někdy i dramatickými událostmi posledních sedmi desetiletí a uchránil svět od obrovských otřesů.“

To znamená, že principy mezinárodní spolupráce byly položeny a musí se zakládat na společném odporu vůči hrozbám mezinárodního rozsahu – zejména pokud jedna země chce zotročit sousední, či dokonce celý svět. To se nesmí opakovat. Zde je důležité chápat, že „diktátoři“, které americký tisk neustále objevuje, dělají diktátory ve svých zemích, zatímco Hitler chtěl dominovat nad druhými zeměmi.

2. OSN je organizace, která se může reformovat, ale ne ve smyslu zrušení práva veto.

„Avšak chci poznamenat, že rozdíly v OSN byly vždy, v průběhu celých 70 let existence organizace. A právo veto se vždy používalo: používaly ho Spojené státy i Velká Británie, Francie i Čína a také Sovětský svaz, později Rusko.. Samozřejmě, svět se mění a i OSN musí být v souladu s touto přirozenou transformací. Rusko na základě širokého konsenzu je připraveno k této práci na dalším rozvoji OSN se všemi partnery, ale pokusy o narušení autority a legitimnosti OSN pokládám za krajně nebezpečné. To by mohlo vést ke kolapsu celé architektury mezinárodních vztahů. Pak by tu nezůstala žádná pravidla, kromě práva silnějšího.“

Zrušení práva veto zjevně neprojde: ztrátě takového nástroje zadržení se nebude bránit jen Rusko, ale i další země mající toto právo. Co je však připomenuto jasně, je rozvoj OSN „se všemi“, „na základě širokého konsenzu“ – to je důležité. Pravděpodobně se bude předpokládat reformování OSN směrem k rozšíření práv zemí, které nejsou stálými členy organizace, rozšíření seznamu stálých členů a tak dále – to znamená rozšíření kruhu účastníků přijímajících rozhodnutí.

3. Proti jakékoli hegemonii

„Všichni víme, že po skončení studené války – všichni to vědí – ve světě vzniklo jediné centrum dominance. A tehdy ti, kdo se ocitli na vrcholu této pyramidy, podlehli pokušení myslet si, že když jsou takoví silní a výjimeční, tak i lépe než kdokoli jiný vědí, co dělat. A v tom případě že není potřeba počítat s OSN… Bude to svět, v němž místo společné práce vládne egoismus, svět, v němž bude stále více diktátu a stále méně rovnoprávnosti, méně skutečné demokracie a svobody, svět, v němž místo skutečně nezávislých států se budou množit faktické protektoráty, řízené zvnějšku.“

Myšlenka svázaná s předchozími: diktát jakékoli jediné strany (posluchači jistě tušili které) – nedopustíme, všechny země musí být suverénní ve skutečnosti a ne jen slovy. Tomu by mělo napomáhat OSN, role této organizace se musí zvýšit – tento vzkaz se neustále opakuje.

4. Vláda musí být ve své zemi legitimní

„V mezinárodním právu musí být každý termín pochopitelný, transparentní, musí mít jednoznačný význam a jednoznačně chápaná kritéria. Jsme různí, a k tomu je třeba se postavit s respektem. Nikdo není povinen se přizpůsobovat jednomu modelu rozvoje, kýmsi jednou provždy uznanému jako správný.“

Kromě skutečnosti, že legitimnost vlády musí stanovit národ a nikoli vnější síla (a opět je zřejmé, na koho je to mířeno), se jako krajně nebezpečná jeví koncepce „jediného správného“ sociálního modelu, je nepřípustné nutit druhým svoji morálku a podobně. Na toto téma se velmi otevřeně vyjádřil prezident Zimbabwe Robert Mugabe:

„Respekt k právům člověka a jejich ochrana je povinností všech vlád a jsou zakotveny v Chartě OSN. Zároveň tato Charta nikde nedává nikomu právo soudit druhé. V této souvislosti odmítáme politizaci této velmi důležité otázky a uplatňování dvojích norem při trestním stíhání těch, kdo si dovolí myslet a jednat nezávisle na samozvaných vládcích naší doby… Rovněž odmítáme pokusy o předepisování „nových práv“, která jsou v rozporu s našimi hodnotami, normami, tradicemi a přesvědčením.“

Mimochodem, v předvečer ministr zahraničních věcí Saúdské Arábie také v OSN řekl, že jeho země má právo nenásledovat jakékoli „odchylky“ v definici pohlaví a rodiny.

Normální mezinárodní spolupráce může být jen při úctě k jiným kulturám – jasné ne?

Takže důležité je to, co Putin už několikrát dal najevo, že se nechystá „zradit“ Bašara Asada, což by si USA velmi přály. Srovnejte si to se standardní politikou Washingtonu: úplná loajalita vás zachrání od nezákonných akcí týkajících se vaší svrchovanosti – tak to bylo s Kaddáfím i s Asadem.

5. Nepřípustnost exportu sociálních experimentů

„Export sociálních experimentů, pokusy urychlit změny v různých zemích založených na svých ideologických principech často přiváděly k tragickým následkům, nevedly k pokroku, ale k degradaci. Nicméně se zdá, že nikdo se neučí z cizích chyb, ale jen je opakuje. I export nyní takzvaných „demokratických“ revolucí pokračuje

… Lidé tam samozřejmě chtěli změnu. Ale co ve skutečnosti dostali? Agresívní vnější zásah vedl k tomu, že místo reformy byly státní instituce i sám způsob života naprosto bez okolků zničeny. Místo vítězství demokracie a pokroku – násilí, bída, sociální katastrofa a o práva člověka, včetně práva na život se nikdo nestará.“

Mnohé pobouřilo připomenutí SSSR jako příkladu exportu sociálních experimentů – ale já s tím souhlasím: příliš mnohým pomáhali jen za příslib následovat socialistickou cestu vývoje, utratili na to mnoho zdrojů bez jakéhokoli přínosu ve většině případů. Ale právě zde i nyní příklad SSSR ukazuje na to, že současné Rusko se nebude zabývat exportem svého způsobu života – a velmi nedoporučuje toto dělat druhým. Takže je tu jasně ukázáno na pokrytectví „demokratické pomoci“ a k čemu ve skutečnosti vede.

6. „Uvědomujete si vůbec, co jste natropili?“

Věta, která, jak se dalo očekávat, byla okamžitě replikována médii. Opakuji: od výročního projevu v OSN se očekává něco převratného a tady to je – otevřeně, přímo – ale je to ve skutečnosti porušení diplomatické zdvořilosti. Přitom to však je dobrá zpráva všem zemím, které nesouhlasí s pozicí USA. Viníci nejsou nazváni jménem, ale důvod je ukázán přímo:

„…politiky, v jejímž základu leží domýšlivost, přesvědčení o vlastní výjimečnosti a beztrestnosti, se nevzdali…

Pod hlavičkou takzvaného Islámského státu už bojují desítky tisíc bojovníků. V jejich řadách jsou bývalí iráčtí vojáci, kteří v důsledku invaze do Iráku v roce 2003 byli vyhozeni na ulici. Dodavatelem rekrutů je i Líbyie, jejíž státnost byla zničena na základě hrubého porušení rezoluce č. 1973 Rady bezpečnosti OSN. A nyní rozšiřující se řady radikálů doplňují i členové takzvané umírněné syrské opozice podporované Západem.“

IS byl speciálně vytvořen Západem:

„Nejprve je vyzbrojují, cvičí a oni pak přeběhnou na stranu takzvaného Islámského státu. A i samotný Islámský stát nevznikl na pustém místě: ten také byl od samotného počátku pěstován jako zbraň proti neposlušným světským režimům… V takové situaci pokrytecky a nezodpovědně vystupovat s hlasitými deklaracemi o hrozbě mezinárodního terorismu a přitom zavírat oči nad kanály financování a podpory teroristů, včetně obchodu s drogami, nelegálního obchodu s naftou a zbraněmi, nebo se snaží manipulovat extremistickými uskupeními a používat je k vlastním politickým cílům…“

Samozřejmě, tohle vědí všichni, kdo se alespoň trochu zabývají těmito otázkami, ale veřejné prohlášení přímo učiněné z tak vysoké úrovně – to je důležitý signál.

…Jsme přesvědčeni, že pokusy o narušení autority a legitimnosti OSN jsou krajně nebezpečné. Může to vést ke kolapsu celé architektury mezinárodních vztahů. Pak tu opravdu nezůstanou žádná pravidla, kromě práva silnějšího.“

Zdroj: http://politrussia.com/control/putin-vse-ponimayut-447/