7. Proti IS se postavit spolu se Syřany

„Dnes poskytujeme vojensko-technickou pomoc Iráku i Sýrii, dalším zemím regionu, které bojují s teroristickými skupinami… Je třeba si konečně přiznat, že kromě vládních vojsk prezidenta Asada a také kurdské domobrany v Sýrii s Islámským státem a dalšími teroristickými organizacemi reálně nikdo nebojuje.“

Důležité: je nezbytné pomáhat zákonné vládě a nevpustit „okupační mírotvrce“ atd., což tak rádi dělají Američané. Doplňující zajímavá nuance: byla připomenuta kurdská domobrana. To nemohla být náhoda, ale komu a proč směřovala tato narážka, přesně neřeknu, touto otázkou jsem se podrobně nezabýval. Vzhledem k tomu, že Kurdové už dávnou touží po samostatnosti, může tu být ještě leccos zajímavého.

8. Nemáme žádné zvláštní ambice

„Musím poznamenat, že v poslední době náš naprosto čestný a přímý přístup je využíván jako záminka k obviňování Ruska z rostoucích ambicí. Jako by u těch, kdo o tom mluví, žádné ambice nebyly. Ale v podstatě nejde o ambice Ruska, vážení kolegové, ale o to, že nadále tolerovat situaci vytvářející se ve světě už není možné.Ve skutečnosti nabízíme řídit se nikoli ambicemi, ale všeobecně sdílenými hodnotami a společnými zájmy na základě mezinárodního práva…“

Je to tak: ambice má každá země, jenom v „civilizované“ společnosti je nepřijatelné o tom mluvit. Přesto je příznačné, že výzva k vytvoření koalice proti všemi chápané hrozbě se přijímá jako projev ambicí – to ukazuje zaprve na neschopnost žalobců pochopit přístup: „Je možné vyzývat i k tomu, co se nechystáš použít výhradně pro své účely“, – a zadruhé na jejich vlastní ambice. Jinými slovy: pro ně není výhodné zastavení nestability v regionu, oni ji naopak dále šíří.

9. Běženci se musí vrátit do svých zemí

My všichni chápeme, že vlna běženců zahlcující Evropu nevznikla samo od sebe, že obtíže v zemích, odkud přicházejí, by samy o sobě nepřivedly k tak specifické situaci. Nicméně prohlásit to veřejně nemá smysl, bylo by velmi snadné odvést pozornost projednáváním ve velmi emocionální diskuzi od hlavního tématu: že Západ vytvořil IS a není ochoten se postavit proti mezinárodnímu terorizmu, který je jeho dílem. Proto o tom Putin hovoří mírně:

„Doufáme, že mezinárodní společenství bude moci vyvinout komplexní strategii pro dosažení politické stability a sociálně-ekonomické rekonstrukce na Blízkém východě. Potom, milí přátelé, nebudete muset stavět utečenecké tábory… Jedná se o stovky tisíc až miliony lidí… Avšak zásadně vyřešit tento problém je možné jedině prostřednictvím obnovy státnosti tam, kde byla zničená, posílením vládních institucí tam, kde jsou ještě zachované nebo se obnovují… Za nesmírně důležitou považuji pomoc při obnově státních institucí v Líbyi, podpoření nové vlády v Iráku, poskytnutí všestranné pomoci legitimní vládě Sýrie.“

A to je i tak nutné dělat, ale obnovení státnosti umožní vrátit běžence nazpět – v mnohých zemích je to dočasný stav a dávat všem občanství se nechystají.

10. Bezpečnost musí být pro všechny

Klíčová teze – spolu s nutností zvýšení role OSN, kterou Putin vyjádřil na různých místech a formách. Sečteno a podtrženo – práce na zajištění mezinárodní bezpečnosti nejen pro „elity“.

„…Měli bychom hovořit o vytvoření prostoru rovné a nedělitelné bezpečnosti, bezpečnosti nikoli jen pro vyvolené, ale pro všechny. Ano, je to složitá, těžká a dlouhodobá práce, ale jiná alternativa neexistuje. Avšak mentalita bloků z období studené války a snaha o získání nových geopolitických prostorů bohužel u některých našich kolegů i nadále přetrvává. Nejprve pokračovalo rozšiřování NATO. Otázka zní: proč, vždyť Varšavská smlouva zanikla a Sovětský svaz se rozpadl? Ale přesto NATO nejen zůstává, ale stále se rozšiřuje, stejně jako jeho infrastruktury.“

Systém bezpečnosti vytvořený po druhé světové válce se opíral o bipolární svět, kde vždy bylo jasné „na koho si stěžovat“, protože oba civilizační bloky byly srovnatelné v síle i vlivu. Po rozpadu Sovětského svazu jeden pól zmizel a druhý začal vystupovat jako jediný správný. Rusko nyní nemůže zároveň stát proti globalizmu vedenému USA – a systém bezpečnosti by měl být univerzílní a multipolární.

11. Ukrajina: občanská válka organizovaná zvnějšku

„…Stalo se tak na Ukrajině, kde zneužili nespokojenost velké části obyvatelstva se stávající vládou a zvenku vyprovokovali ozbrojený převrat. Výsledkem bylo vypuknutí občanské války. Jsme přesvědčeni, že zastavit krveprolití a změnit patovou situaci je možné jen důsledným poctivým dodržováním Minských dohod ze 12. února tohoto roku. Hrozby a síla zbraní integritu Ukrajiny nezabezpečí. Ale je to nutné udělat. Je potřebné skutečné zohlednění zájmů a práv lidí na Donbasu, respektovat jejich volbu a dohodnout se s nimi v souladu s ustanoveními Minských dohod na klíčových prvcích politického systému státu.“

Kromě přímého odkazu na zorganizování „majdanu“ (což je všem očividné, ale otevřené prohlášení na takovém místě – to už není jen slovo, ale téměř dílo) a přímého sdělení o občanské válce je důležitý odkaz na nezbytnost záchrany celostnosti Ukrajiny s ohledem na zájmy Donbasu. Jak už mnohokrát bylo na PolitRossii napsáno, Ukrajina je potřebná celá a toho lze dosáhnout jedině postupně. Přitom bylo na mezinárodní úrovni jasně řečeno: obsadit formálně cizí teritorium se nechystáme.

12. Ekonomika, to je práce všech států, nikoli soukromá záležitost

Tato myšlenka zůstala kupodivu mnohými komentátory nepovšimnuta, přestože je velmi důležitá.

„Až donedávna se zdálo, že v ekonomice, kde existují objektivní zákony trhu, se naučíme žít bez dělících hranic a bude fungovat na základě transparentních, společně vypracovaných pravidel, včetně zásad WTO, což je svoboda obchodu, investic a otevřená konkurence. Dnes se však téměř normou staly jednostranné sankce obcházející Chartu OSN. Nejenže sledují politické cíle, ale také slouží k odstranění konkurentů z trhu. Zmíním ještě jeden symptom rostoucího hospodářského sobectví. Několik zemí se rozhodlo pro soukromá výhradní hospodářská sdružení a rokování o jejich zřízení se vedou v zákulisí, v utajení před vlastními občany, podnikateli a veřejností ostatních zemí. Ostatní státy, jejichž zájmy mohou být tím dotčeny, nejsou o ničem informovány. Pravděpodobně nám chtějí dát na vědomí skutečnost, že pravidla jsou už přepsaná a přepsaná jsou ve prospěch omezeného okruhu vyvolených, a to bez účasti WTO… Uvedené problémy mají dopad na zájmy všech států, ovlivňují globální ekonomiku, a tak navrhujeme, aby se o nich diskutovalo v rámci OSN, WTO a G-20. Jako protiklad politické exkluzivity Rusko navrhuje harmonizaci regionálních ekonomických projektů…“

Bezpečnost je široký pojem a zahrnuje i ekonomický aspekt. Přestože Putin zopakoval mýtus o „objektivních ekonomických zákonech“, podstatou toho, co bylo řečeno je – odchod od absolutizace „svobodného trhu“, zvýšení „transparentnosti“ mezinárodní ekonomiky a hlavně zvýšení role států v této oblasti. To znamená, že diktát nadnárodních korporací by měl být omezen na mezinárodní úroveň. Jak známo, cílem globalizace je praktické zničení národních států a změna celého světa v jeden „svobodný“ trh – ale zde se hovoří o opačném směřování, zachování nezávislosti států, které by měly řešit otázky světové ekonomiky jako státy a nenechaly se prodat soukromým korporacím.

13. Otázky ekologie

„…mezi problémy, které ovlivňují budoucnost celého lidstva, patří také výzva týkající se globální změny klimatu… Podívejme se na tento problém v širším měřítku. Ano, stanovením kvót na emise, použitím jiných taktických opatření je možné po určitou dobu snížit akutnost problému, ale určitě to není řešení radikální. Potřebujeme kvalitativně jiné postupy… Navrhujeme svolat pod záštitou OSN speciální fórum věnované komplexnímu pohledu na problémy spojené s vyčerpáním přírodních zdrojů, ničením biotopů a změnou klimatu. Rusko je připravené stát se jedním z organizátorů takového fóra.“

Zdálo by se, proč tu je ekologie? Ostatní otázky nanesené v projevu jsou krajně důležité, politické a najednou tu je „módní“ téma. Ale myslím, že věc je v tom, jak se dívat na problémy s širšího hlediska: nikoli předkládat projekty typu všeobeckého přechodu na obnovitelné zdroje energie atd., ale „komplexně se podívat na problémy spojené s vyčerpáním přírodních zdrojů“. Velice rozumný vědecký přístup, který by měl vyvolat otázky: „Pro koho je výhodný Kjótský protokol, který samotné Spojené státy nepodepsaly?“ „Nakolik ekologicky se těží břidlicové nafto-plynové produkty?“ a další. Je to směřování na celosvětové fórum a ne na příní USA ukazovat druhým, co mají dělat.

Takže hlavní smysl Putinovy zprávy směřující všem zemím, které chtějí být suverénní a svobodné, je přechod od modelu světa „globalizmu v čele s USA“, který dnes ve skutečnosti existuje, k – a nebojím se toho slova – internacionalizmu, vzájemně výhodné spolupráci států ve všech sférách, od bezpečnosti po ekonomiku, což je možné uskutečňovat skrze upevnění centrální koordinující role OSN a přiznání práva každému národu na své vlastní chápání rozvoje.

„Jsem přesvědčen, že budeme-li pracovat společně, uděláme svět stabilnějším a bezpečnějším a zabezpečíme podmínky pro rozvoj všech států a národů.“

Vladimír Vladimírovič Putin

Zdroj: http://politrussia.com/control/putin-vse-ponimayut-447/

První část: http://www.nwoo.org/2015/10/01/putin-chapou-vsichni-co-natropili-cast-1/