V současné době člověk nepřestává už vůbec kroutit hlavou. V letech 2013 a 2014 byl v Německu uznán pouze jeden ze tří uchazečů o azyl. Je to oficiálně a v konečné instanci potvrzeno soudně, že drtivá většina zneužila právo na azyl k ilegálnímu vstupu do systémů sociálního zabezpečení. Miliardové náklady vznikly pro daňové poplatníky a budou platit i nadále každý rok, protože kartel vytvořený z politiky, uprchlických organizací a médií zabraňuje využití platných zákonů. Tolerance místo vyhoštění, tak zní heslo – účet však platí občan.
Dokonce i pro Evropskou komisi se stálá porušování zákonů v Německu, týkající se uprchlické krize, stávají nepřijatelnými. Evropská komise již zahájila před několika dny řízení kvůli porušení smlouvy proti celkem 19ti členským státům.
Nicméně, převážně kvůli nedostatečnému ubytování, hygienickým normám, stravování a podobně. To, že by nějaký stát měl být zažalován, kvůli příliš laxnímu přístupu k masám uprchlíků, by mělo zůstat ojedinělým.
Čísla jsou jasná, 31.prosince 2014 bylo 154 191 neúspěšných žadatelů o azyl povinno opustit zemi.
Vystěhováno bylo za celý rok jen 10 884 cizinců. V těchto statistikách jsou zahrnuti ale také migranti s prošlým vízem a povolením k pobytu.
To samo vede k bilanci 143 307 žadatelů o azyl, kteří předtím žalovali prostřednictvím všech soudních instancí, ale jsou i nadále v zemi trpěni s pomocí státních a komunálních politiků.
V roce 2013 zbylo 131 598 neúspěšných žadatelů o azyl v zemi, v roce 2012 už 118 347 osob.
Celkem 600 000 odmítnutých žadatelů o azyl se nahromadilo v Německu v posledních letech, potvrdilo na vyžádání Ministerstvo vnitra.
Jak se to mohlo stát, říká vysoce postavený zaměstnanec Ministerstva vnitra:
„Německo se stalo hlavní cílovou zemí pro nelegální přistěhovalce v Evropě. To nikdo nechce přiznat a vyhostit uprchlíky ze strachu před tiskem také nikdo nechce. Vyhoštění je totiž záležitostí spolkových zemí, stojí peníze a zajistí nehezké fotografie na letišti. „
Kromě merkelovské přívětivé kultury se ještě z Německa, až do nejvzdálenějších koutů světa, rozkřikl postoj, že vyhoštěni nebudou ani zákonně odmítnutí žadatelé o azyl. To je důvodem další přitažlivosti pro uprchlické masy, aby se cíleně přistěhovaly do Německa, jak to nazývá předseda Spolku pro sjednocení zemských pracovních skupin (AG Rück), Wilfried Burghardt : »Německo, rovněž z důvodu relativně nízkého počtu rizika vyhoštění, přitahuje tolik žadatelů o azyl. Nedostatky v ukončení pobytu jsou základním faktorem přitažlivosti. «
Jasně řečeno to znamená, jednou dojít do Zaslíbené země, znamená mít právo, zůstat tam navždy. Ačkoli neexistují žádné důvody azylu, údaje se falšují, ani když přistěhovalci jsou mezistátně obviněni z trestných činů. Vyhoštění se téměř nikdy nekoná. Pouze v roce 2015 se očekává více než jeden milion dalších uprchlíků. To ani zdaleka nevypadá na to, že v příštích několika letech by mělo samovolně dojít k odlivu uprchlíků.
Pokud by se vláda nějaké země cítila přinucena prosazovat právo a zákony, nenechají si lokální politici, často ukolébaní penězi z daní podporovaných uprchlických organizací, ujít žádnou příležitost nechat se přesunout do Leva . »Lokální politici porušují závaznáopatření znovu a znovu na poslední chvíli, aby předešli případnému otevřenému negativnímu mínění veřejnosti k realizaci vystěhovávání«, podle představitele AG Rück.
Jsou to ti stejní Červeno-zelení státní a komunální politici, kteří z plna hrdla v současné době volají po zabírání soukromých nemovitostí. Vyvlastňování se budou snažit zdůvodnit jako z důvodu nouze, na základě současných ústavních nebo bezpečnostníchzákonů. V případě ohrožení osob, života a zdraví, to znamená, mohlo by být ubytování zabaveno pro ty, kteří hledají ochranu.
Tím by mohlo být jednou ranou k dispozici dalších 600 000 míst k ubytování, pokud by se Červeno-Zelení politici drželi platného práva.
Stefan Schubert