Obama vs. Putin, Západ vs. Rusko, chytrost vs. moudrost. A slepota západních politiků

Poté, co západní svět začal pět ódy na projev Putina na půdě VS OSN, objevila se i analýza těch několika vteřin, kdy si prezidenti Obama a Putin před objektivy fotoaparátů novinářů potřásli rukama. Jde o analýzu tvz. neverbální komunikace (o řeč těla) a tedy o to, co oba prezidenti vyjádřili, aniž by cokoliv promluvili. Analýza americké expertky dopadla takto:

Všichni prezidenti dělají totéž: vstanou, přijdou, podají si ruce, odejdou. Oba prezidenti udělali totéž: přišli, potřásli si rukama, odešli. 14 sekund protokolu formalit – co mohou sdělit? Na žádost NTV jedna z předních znalkyň a tlumočníků fyziognomické tajné řeči těla, Patty Wood, analyzovala okamžik podání rukou prezidentů Obamy a Putina.

Patty Wood: „Co je nejvíce ohromující v tomto podání rukou, je jeho stručnost. To je vítáno, ale není to to nejlepší. Všimněte si, jak oba prezidenti tlačí hlavy mezi ramena, jakmile vstoupí. Není tam žádný pocit štěstí či radosti, je tam pouze povinnost.“

Expertka dále říká, že na tváři Obamy je úsměv, ale ruka mu v té chvíli slouží jakoby zbraň.

Patty Wood: „Obama má vystřené prsty, čímž říká, že chce zasáhnout ruku Putina.  Je to zjevný projev takové podoby agrese, jaká je ještě přijatelná pro veřejnost – jsou fotografováni.“

Podle Patty Wood si Putin nechce všímat toho, co se děje a odmítá na projev agrese reagovat stejnou agresí. Patty Wood: „Putin přivírá oči, vypíná zrak, chce být k situaci slepým. Tím říká: „Nechci tady být, ale vypnu své skutečné pocity“. A jeho úsměv je asymetrický – ukazuje rozpor mezi nutností předstírat, že vše je v pořádku a mezi pocitem, že tomu tak není. „

Ruské stránky k tomu dodávají, že Putin se nesnížil ke stejně agresivní reakci a udržel si postoj hráče, který ovládá hru.

zdroj

Zde je na místě připomenout okřídlenou větu Henryho Kissingera tak, jak ji často připomíná Tereza Spencerová, cituji: „který při pohledu na to, jak americké jednotky spěšně prchají z Vietnamu a nechávají za sebou všechny své kolaborující místní lidičky i většinu představitelů proamerického režimu, prohlásil, že je sice „nebezpečné být nepřítelem Ameriky, ale být jejím přítelem je smrtící“. A o něco později konstatoval, že „Amerika nemá trvalé přátele nebo nepřátele, jen zájmy“. Obě tyto myšlenky, které by si měly západní politické elity setsakra dobře uvědomovat (ale až na výjimky to nedělají), dnes dokonale ilustrují situaci kolem Ukrajiny.“  Putinovo podání ruky bylo přesně v tom stylu, že on je tou výjimkou, která si setsakra dobře uvědomuje, o čem je politika Spojených států.

Člověk nemusí být odborníkem na neverbální komunikaci (poskytuje 70% informací), aby z Obamovy řeči těla vyčetl povýšenost, „namachrovanost“ a především plytkou krátkozrakost, přesně odpovídající dravé individualistické americké filozofii, která dnes ovšem už žije pouze z „dojmologie“. A nezachránila to ani jeho tři čtvrtě hodiny trvající řeč, ve které forma zvítězila nad obsahem, zatímco dvacet minut Putinovy řeči přineslo zcela jasný obsah – takový, po jakém volal už i západní svět, jen nějak neměl odvahu to říct nahlas.

Ledy se začaly prolamovat nejen po Putinově projevu, ale především poté, co jeho projev dostal zcela konkrétní podobu zahájením útoků proti největšímu současnému nebezpečí – islámským radikalizovaným teroristům. Rusko během tří dnů předvedlo, že porážet je lze, což je veliký rozdíl oproti „bezmocnosti“, jakou dlouhodobě předváděly USA. Rusku je vyčítáno, že útoky nevede pouze proti IS, ale i proti tzv. „umírněné“ opozici Bašara Assada, ale na ruský dotaz, jaký je rozdíl mezi umírněnými radikály a radikály IS Rusko marně od Západu žádá vysvětlení (a bombardování svatby v Jemenu či nemocnice v Afganistánu jsou v pořádku?)

Probírá se Západ ze slepoty?

Především pod náporem uprchlické krize začal nejeden západní politik volat po řešení její příčiny a nejeden ruské akce v Sýrii vítá. Což v souhrnu znamená příklon k politice Ruska a konečně i otevírání očí pokud jde o politiku USA. Nezvládám sledovat, jak je kritika USA najednou povolena a jak jí dávají prostor i média (pokud jde o Česko, žasnu nad projevy v Poslanecké sněmovně, tvrdě se obouvající do USA a pokud jde o Českou televizi, zírám nad hosty, které zve do svých pořadů, z posledních doporučuji historie.cs). A jak je najednou i spoustě amifilů jasné, že to byly USA, kdo celý rozvrat na Blízkém východě způsobil (nemluvě o tom, jak je najednou i spoustě eurofilů jasné, o čem je EU – v tomto směru snad prozřela i soudružka Němcová a je škoda, že její návrh neprošel, možná by čtení nezávislých webů bylo k užitku).

A jak dochází na slova prezidenta Zemana (a Klause) a všech  tzv. „rusofilů“ a „putinofilů“, ukazuje se, že stačil obyčejný selský rozum, aby bylo zjevné, že politika USA vede svět do záhuby a že kdyby byla zastavena dříve (Jugoslávie a Kosovo, Irák, Libye a další, ve kterých NATO pod velením USA provádělo „humanitární“ akce) nemusel by svět dnes být tam, kde je. A katastrofu, způsobenou USA a celým Západem, by opět nemuselo zachraňovat Rusko, které se na ní navíc vůbec nijak nepodílelo!

Ano, Rusko hájí svůj zájem, kterým je podpora Assada, protože ten je „hlídačem“, aby se blízkovýchodní energetické zdroje nedostaly do Evropy a nenahradily tak ruské, po jejichž odstavení USA tolik touží, že k tomu pod rouškou vnášení demokracie a tzv. Arabským jarem rozbombardovaly celý Blízký východ, aby pro udržení své hegemonie donutily Evropu kupovat ropu pouze za dolary (plán Sedm zemí do pěti let). Je tohle snad čestné a fér, zatímco ruský zájem je nečestný?

Za vším hledej „trubky“ – přes Ukrajinu ruské zavřít, přes Turecko (Kurdistán) a Sýrii otevřít blízkovýchodní

A když pomineme Rusko – je snad čestné a fér, že Sýrie je další zemí, která má doplatit na americké energetické zájmy a že se v ní jako přes kopírák opakuje stejný scénář, jako v předešlých zemích, americkými slovy „odstranění diktátora“? Kde je respekt, že národ si „diktátora“ přeje? Kde zůstal ten „demokratický“ respekt například k největší demonstraci na podporu nějakého vůdce, jakou svět zažil a která se konala na podporu Kaddáfiho v Libyi?

Je snad čestné a fér, že každý blízkovýchodní vůdce, který nechtěl obchodovat ropu za dolary a který chtěl zdroje své země použít pro blaho svého lidu, musel padnout a že z lidí, kteří se měli tak, jak se mnoha Evropanům ani nezdá, jsou dnes běženci napříč Evropou?

Jugoslávií počínaje, Gruzií, Čečenskem, Blízkým východem a Ukrajinou a dalšími zeměmi pokračujíc, tam všude jde o onu „čestnou a fér demokracii“ podle představ (=egoistických zájmů) Spojených států, a to za vydatné podpory západních politiků. Mnozí z americké zádele (náš premiér Sobotka už tam asi je včetně bot) nevylezli ani poté, co už je do očí bijící, k čemu tato politika svět dovedla a kdy Evropě hrozí doslova zánik.

Trpělivost Ruska trvala příliš dlouho

Téměř čtvrt století si Spojené státy v Evropě i na Blízkém východě dělaly, co chtěly. Jejich slovy – „vnášely demokracii“ dál a dál na Východ (ona se ta demokracie ve skutečnosti jmenuje dolar, což znamená nové trhy, nové zdroje a přes zadlužení obyvatel a zemí jejich přivlastňování).  Zatímco „nečestné a nefér“ Rusko jen předvádí svou „agresivitu“ a ta už zašla tak daleko, že Rusko je ze všech stran obklíčeno základnami NATO. Už mu zbývalo jen „ovládnout“ Černé moře (proto si ochránilo Krym) a „ovládnout“ Středozemní moře (proto ochraňuje Sýrii).  A nyní bez ironie – až u Krymu a Sýrie Rusku konečně došlo, že trpělivosti bylo dost. A že pokud se „čestné“ americké politice nepostaví, nejen že zakrátko bude mít základny NATO až v Moskvě (a s nimi rozkrádání zdrojů a diktát USA), ale že brzy může i ono čelit jak vlně uprchlíků, tak rozrůstání se Islámského státu (stvořeného a financovaného opět USA).  Krym a Ukrajinu si nechám na samostatný článek (zatím jen taková perlička – John Kerry na setkání politiků v rámci VS OSN prohlásil, že ukrajinská krize bude vyřešena do tří měsíců, a najednou se situace uklidňuje, náhoda?) a nyní jen k Sýrii.

Sýrie a alavité, šíité a sunnité

Reálnou podporou Bašara Assada Rusko vstoupilo na tenký led. Ač přes Assada hájí své zájmy, zároveň je to právě ono, kdo velmi riskuje, že v odvětě na svá bombardování bude nejvíce čelit hrozbě teroristických útoků islámských radikálů. Jak „umírněná“ opozice tak radikální IS, obojí je tvořeno tou větví muslimů, která představuje jeho dominantní část, a to jsou sunnité. Není pochyb, že spousta běženců ze Sýrie neutíká před válkou, ale před Assadem, který zastává šíitskou větev islámu. Šíitská forma představuje skutečně umírněný islám, v čemž ještě dále jde jeho alavitská forma (m.j. ji vyznává i dcera tureckého prezidenta Erdogana, která kvůli tomu žije v utajení). Podporou Assada si Rusko proti sobě vlastně poštvalo celou sunnitskou větev. Rusko přitom je zemí, kde mimo muslimské země žije nejvíce příslušníků tohoto náboženství.

A zatímco USA nezklamaly v tom, že na jedné straně podporují sunnitskou SA, radikálně sunnitský IS i sunnitské Turecko (přičemž je postavily proti sobě), zároveň se dohodly se šíitským Íránem a současně podporují vznik Kurdistánu, který má zabrat kus tureckého území, Rusko se k dění postavilo čelem. Podporou Assada se „jakoby“ (protože to nebylo jeho účelem) postavilo na stranu šíitů (tím i Íránu), a to i přesto, že současně vede rozhovory se sunnitskou SA i sunnitským Tureckem.

Protože jestli něčemu Rusko vyhlásilo boj, tak je to islám v radikální podobě, tedy ten, který USA využily k vytvoření teroristických organizací, ovšem nikoliv k porážce šíitů, ale prostě a jednoduše k odstavení Assada, který je „náhodou“ šíitou.  Protože ve skutečnosti jde o to, že je jedinou překážkou zcela zištných zájmů USA na Blízkém východě a ve Středozemním moři, tzn. překážkou k odstavení ruského plynu a ruské ropy z Evropy a k prodeji obojího Evropě za americký dolar. A protože jde o udržení vlastní moci, Spojené státy nezajímá, nakolik to Evropa odnese uprchlickou vlnou  či jinak (naopak, oslabená Evropa, navíc podřízena smlouvou TTIP, je účelem) .

Rusko se postavilo čelem islámským radikálům, ale na rozdíl od USA, Rusko zároveň islámské náboženství v jeho základní podobě naprosto respektuje, o čemž svědčí fakt, že minulý měsíc za účasti Putina otevřelo v Moskvě největší mešitu v Evropě

K tomu je nutné připomenout, že Rusko neustále upozorňuje, že do bojů proti islámským radikálům musí vstoupit především islámské státy a že Rusko samo neudělá víc, než je pomoc, jak se těchto radikálů zbavit (tzn. pouze nálety a pouze bombardování základen teroristů, bez ohledu na to, jestli jde o teroristy „umírněné“).

Nedělám si iluze, že spor mezi sunnity a šíity, trvající od 7. století, Rusko vyřeší. Ale není přinejmenším snaha, aby obě tyto větve byly zbaveny radikálů a tím dostaly příležitost, jak najít cestu ke vzájemnému fungování (snad jednou i ke vzájemnému respektování), mnohem, mnohem větším projevem demokracie, než štvaní jedněch proti druhým pro vlastní zájmy radikalizací tak, jak to předvádějí USA?

V neposlední řadě – není demokratičtější ponechat těmto zemím jejich vůdce, ač jsou stokrát pohledem naší kultury vnímáni jako diktátoři a ponechat je jejich vývoji, ovšem s tím, že jím nebude upíráno právo rozhodovat o vlastních zdrojích a právo komu a jak je budou prodávat?

Evropa plna uprchlíků a Rusko bombardující islámské radikály

Dávám za pravdu mnoha západním analýzám, že ruská aktivita v Sýrii může vést k nové vlně teroristických útoků. Jak varoval ruský generální štáb, už cca 700 radikálů se vzdává a dezertuje a utíká – utíká do Evropy. Kdo se vžije do pocitů těchto lidí, musí mu být jasné, s jakou náladou asi utíkají a jak jsou plni myšlenek na pomstu. Možná by mohli utéct pouze do Turecka, ale Turecko moc dobře ví, kdo a proč stvořil Islámský stát a při vědomí, že má přijít o kus území ve prospěch Kurdistánu (jediná země, která kdy uznala samostatný Kurdistán, byl SSSR) začalo od výbuchu ve městě Suruc houfně pouštět uprchlíky do Evropy, tak proč by nyní mělo dělat výjimku?

K tomu si přidejme to klasické „košile bližší než kabát“. Čímž chci říct, jaké pocity asi musí mít spousta těch islámistů, kteří se na území Evropy již nacházejí a kteří i bez ruských útoků přišli do Evropy s nenávistí vůči Západu a s přesvědčením, že to on může za jejich neštěstí.  Touto optikou souhlasím, že vlna teroristických útoků může skutečně narůstat.

Na druhou stranu – existovalo jiné řešení, jak zastavit válku na Blízkém východě a další příval běženců do Evropy, než jak to předvedlo Rusko? A především – kdo je viníkem a kdo způsobil to, co Rusko za cenu vlastního rizika a na vlastní náklady zastavuje a k čemu by vedlo tomu dál nečinně přihlížet (či tvářit se, že se „jako“ bojuje)?

Zpět k analýze podání rukou Obamy a Putina a k jejich projevům na půdě OSN

O neverbální komunikaci se zajímám pouze jako amatér. A svým laickým (a astro) pohledem jsem v podání rukou Obamy a Putina vyčetla střet chytrosti s moudrostí. Být chytrý nemusí být špatné, bohužel, mnohokrát to znamená pouze vychytralost, která sice krátkodobě uspokojí ego a jeho potřeby, z dlouhodobého hlediska však často jde o postoje až dětinské a tedy pro budoucnost nedomyšlené (tato vlastnost je zesílena u znamení Blíženců, ve kterém mají USA v horoskopu bod, zvaný ascendent).  Naproti chytrosti stojí moudrost, získaná zkušenostmi a věkem, a která natolik nepotřebuje klást důraz na ego, že dětinský postoj s nadhledem přijme, aby se následně zachovala podle svého vidění. Mým oblíbeným přirovnáním pro takové situace je, že se setkávají boxer a mistr kung-fu, přičemž tam, kde boxer útočí (Obama a jeho ruka) nabídne mistr kung-fu (v tomto případě Putin jako mistr juda?) jen prázdný prostor, o který se boxer umlátí sám.

A ten boxer už se mlátí a houby platná je mu chytrost (vychytralost) včetně 45-ti minut čtené řeči, která měla pouze „dojmologickou“ podobu, zatímco Putinova řeč měla moudrost a obsah. Její první část – boj s terorismem, už Rusko naplňuje (a opakuji, že tak činí bez ohledu na riziko, že jako první se stane obětí teroristických útoků). Druhá část, která se týká globalizace, to je boj, který na Rusko teprve čeká. Rusko se nikdy netajilo tím, že je pro globalizaci a že si naplno uvědomuje nutnost přehodnotit postoje lidstva k planetárním zdrojům. Rusko spolupracuje s Čínou, která má v budoucnu nahradit dominantní roli USA na globální scéně a není žádným překvapením, že druhá část projevu Putina se týkala této tématiky. Ale největší boj, který Rusko bude muset svést, to je prosazení takové představy globalizace, ve které nebude existovat žádná centralizace, ale pouze spolupráce. A jak to popisuje video „Konglomerát versus blok“

Aktivitami v Sýrii Rusko učinilo první krok ve své představě. Putin, který se povznesl nad projev Obamy (nad jeho verbální i neverbální podobu) jen potvrdil, že je politikem moudrým. Jak někdo napsal v diskusní reakci na jeho řeč: „Zatímco svět hraje dámu, Putin hraje šachy“. Je škoda, že většina západních politiků nemá o hře „šachy“ ani ponětí, protože je i na nich, jaká podoba globalizace zvítězí – jestli ta, jakou si přeje globální vůdce (GP) či ta, jakou jako alternativu nabízí Rusko, které se díky své moudrosti stalo jeho respektovaným protihráčem (spoluhráčem?).

A úplně na závěr: nadhled Putina v několika vteřinách:

-Pozorovatelka-  4.10.2015

okřídlená věta Henryho Kissingera, který při pohledu na to, jak americké jednotky spěšně prchají z Vietnamu a nechávají za sebou všechny své kolaborující místní lidičky i většinu představitelů proamerického režimu, prohlásil, že je sice „nebezpečné být nepřítelem Ameriky, ale být jejím přítelem je smrtící“. A o něco později konstatoval, že „Amerika nemá trvalé přátele nebo nepřátele, jen zájmy“. Obě tyto myšlenky, které by si měly západní politické elity setsakra dobře uvědomovat (ale až na výjimky to nedělají), dnes dokonale ilustrují situaci kolem Ukrajiny.