Ve čtvrtek jsme se pokusili v článku „Středovýchodní převrat: S tím, jak Rusko drtí vojenské cíle a Írán připravuje pozemní invazi, tak Saúdové panikaří,“ prokousat se vší tou Západní a ruskou propagandou, abychom našli cestičku, jak popsat, co zapojení Moskvy do Sýrie opravdu pro globální mocenskou rovnováhu obnáší. Zde je z toho pár výňatků, které shrnují, co se teď na Středním východě rýsuje:

Putin vypadá, že na to pohlíží jako na konečné geopolitické vítězství ve všech ohledech. Takže Rusko získá I) bez ohledu na Washington a jeho spojence rozšíření svého vlivu na Střední východ, což bude tah, který rovněž pomůže ochránit ruské energetické zájmy a udržet si středovýchodní přístav Tartus, a II) podpoří své spojence v Teheránu a Damašku, a tak udrží protiváhu proti alianci US-Saúdové-Katar.

Írán se mezi tím bude těšit podpoře ruského vojenského mamuta na cestě k ochraně delikátní regionální družby, která je zdrojem středovýchodního vlivu Teheránu. Pro Írán je naprosto kriticky důležité udržet Assada u moci, jelikož ztráta Sýrie ve prospěch Západu by v podstatě odřízla zásobovací linie mezi Íránem a Hizballáhem.

Bylo by těžké přecenit význam toho, co se tu bude dít. Nemá to daleko ke Středovýchodnímu převratu, jelikož to vypadá, že Írán vytlačí Saúdskou Arábii z místa regionálního mocenského handlíře a Rusko vypadá, že se místo US natlačí na místo velmocenského loutkáře.

Krátce tvrzení Pentagonu, že Rusko s Íránem vytvořily Středovýchodní „sdružení“ se zas až tak moc nepodobá prázdným pokusům Bushovy administrativy démonizovat kritiky americké zahraniční politiky, které bývaly převážně založeny na malování vyfantazírovaného čerta na zdi, když se ti kritici v očích veřejnosti líčí jako „osa zla“. Toto hodnocení Pentagonu je naopak spíše pokusem nějak uchopit velice reálné snahy Moskvy a Teheránu odklonit středovýchodní rovnováhu moci od Rijádu a Washingtonu.

Zabetonování Assadova režimu v Sýrii poslouží uhnízdění Hizballáhu a Teheránu poslouží jako příležitost prosadit se ve jménu boje proti terorismu. To poslední je kriticky důležité. Západ dlouho tvrdil, že Írán je na světě hlavní státním sponzorem terorismu a Pentagon všemožně obviňoval síly Qud, že inscenují v Iráku útoky na US vojáky, když se spolupráce mezi Washingtonem a Teheránem po Bushových komentářích o „ose zla“ zhroutila.

Írán byl dokonce obviněn, že v roce 2011 zosnoval spiknutí za zabití saúdského velvyslance v restauraci ve Washingtonu DC.

Teď se karta obrátila. Je to tak, že teď jsou US, Saúdská Arábie a Katar obviňováni ze sponzorování sunnitských extremistů, a je to Írán, a konkrétně Revoluční gardy, kdo hrají hrdiny.

Samozřejmě, že by to převážně nebylo možné bez moskevského razítka schválení supervelmocí. V optice kolem jaderných jednání P5+1 bylo téměř nemožné, aby šel Teherán se svou snahou podpořit Assada příliš na veřejnost. To ale neznamená, že podpora Teheránu pro režim v Sýrii nemá už mnohaletou historii, prostě to znamená, že Írán si musel dát pozor na cokoliv, co by vzbudilo opatrnost, přinejmenším na svou roli, pokud by mu torpédovala jadernou dohodu. Teď, když je do toho už oficiálně zapojená i Moskva, tak už není pro Írán opatrnost tak nezbytná, a ten se přidává k podpoře ruských náletů otevřeným pozemním vpádem (právě tak, jak už to několik týdnů říkáme). Zde je to od WSJ:

Írán s příchodem ruských náletů rozšiřuje svou už značnou roli v Syrské mnohostranné válce i přes riziko znepřátelení s US a s jejich spojenci z Perského zálivu, kteří chtějí vyhnat presidenta Bashara al-Assada.

Politici v tomto regionu, co mají blízko k Teheránu, stejně jako analytici, kteří bedlivě sledují jeho roli v Sýrii, říkají, že bylo přijato rozhodnutí o užší koordinaci s Rusy a s Assadovým režimem ke zvýšení počtu bojovníků v poli přes íránskou síť místních a zahraničních zástupných skupin.

K této podpoře by rovněž mohlo patřit více íránských velitelů, vojenských poradců a bojových expertů obvykle přidělovaných k těmto jednotkám, řekli tito lidé.

Bývalý libanonský ministr Wiam Wahhab, spojenec Íránu a pana Assada, zdůraznil, že Írán by mohl vyslat vojska i v konvenčním smyslu. Místo toho to nejspíš byli důstojníci a poradci z útvarů Islámských revolučních gard čili IRGC, řekl.

„Vím, že před námi je významná bitva, a vše, co bude k této bitvě zapotřebí, bude k dispozici,“ řekl pan Wahhab, jehož vlastní politická strana má některé své členy v bojích v Sýrii po boku režimu. „Existuje plán na provedení ofenzivních operací na více než jednom místě.“

Experti věří, že Írán už má v Sýrii asi tak 7 000 členů IRGC a íránských polovojenských dobrovolníků.

IRGC byla založena vedle pravidelné armády po revoluci v roce 1979 jako ideologická „lidová armáda“ podřízená přímo nejvyššímu vůdci, vrcholnému tvůrci rozhodnutí Íránu.

Tato více než 100 000 síla kontrolující v Íránu rozsáhlé vojenské, ekonomické a bezpečnostní mocenské struktury má na starost zástupné síly v celém regionu. Její polovojenská organizace Basij byla vůdčí silou při rozdrcení pro-demokratických demonstrací v roce 2009.

Od konce roku 2012 hrál Írán vůdčí roli při organizování, výcviku a financování místních pro-režimních milicí v Sýrii, jejichž mnozí členové patřili k alawitské menšině jako pan Assad, což je odnož šíitského islámu. Experti věří, že jejich počet je mezi 150 000 až 190 000, dost možná i více, než kolik zbývá ze syrské konvenční armády.

Experti navíc odhadují, že v poli je odhadem 20 000 šiítských zahraničních bojovníků podporovaných jak šiítským Íránem, tak jeho hlavním zástupcem v regionu, libanonskou šíitskou milicí Hizballáhem.

Jen za červenec a srpen nově dorazilo asi 5 000 dalších z Iráku, řekl Phillip Smyth, výzkumník na University of Maryland. Řekl, že toto číslo bylo poskládáno přes jeho vlastní kontakty s různými těmito bojovníky, z letových dat mezi Bagdádem a Damaškem stejně jako z příspěvků na sociálních médiích. „Vypadá to, jako by to bylo načasováno k souběhu s ruským krokem,“ řekl pan Smyth.

Ano, určitě to „tak vypadá“ a nebylo vůbec těžké vidět to přicházet. Zde je další výňatek z naší nedávné analýzy:

V červnu velitel íránských sil Qud, Qasem Soleimaini, navštívil město na severu Latakie na frontové linii vleklé Syrské války. Po této návštěvě slíbil, že Teherán a Damašek se chystají odhalit novou strategii, která „překvapí svět“.

Jen o něco více než o měsíc později Soleimani – porušující zákaz cestování OSN – navštívil Rusko a měl schůzky s Kremlem.

Nedělejte si iluze, tím se rýsuje nejgrandióznější debakl US zahraniční politiky od Vietnamu – a to si vůbec nemyslíme, že přeháníme.

US s komplici ze Saúdské Arábie a Kataru zkusily vycvičit a podpořit sunnitské extremisty ke svržení Assadova režimu. Někteří z těchto sunnitských extremistů se nakonec zbláznili tak, že vyhlásili středověký kalifát, čímž Pentagon a Langley postavili do tak směšné pozice, že je donutili charakterizovat al-Kaiídu jako „umírněné“. Tato situace se vymkla kontrole a vedla ke smrti statisíců civilistů, a když se Washington nakonec rozhodl, že zkusí najít skutečné „umírněné“, aby pomohli udržet jen v mezích to Frankensteinovské monstrum, co CIA vytvořila v podobě ISIS (přičemž samozřejmě probíhaly četné jiné CIA snahy o vyzbrojení a výcvik proti-Assadovských bojovníků, viz níže o osudu těch „nejúspěšnějších“ skupin), tak ovšem toto úsilí skončilo jako naprostý trapas, který kulminoval přiznáním, že jich zůstalo jen „čtyři nebo pět“ a pár dní po tomto přiznání těchto „čtyři nebo pět“ během jedné ze zvláště ne-reportovaných komedií US zahraniční politiky v historii obrala al-Kaiída i o auto a munici.

Mezi tím Írán vycítil příležitost epických rozměrů, aby těžil z nekompetence Washingtonu. Teherán poslal svého nejmocnějšího generála do Ruska, kde nadhodil možnost převrátit rovnováhu sil na Středním východě. Kreml se do tohoto nápadu zamiloval, protože konec konců Moskvu dráždí Západní ekonomické sankce a Vladimir Putin touží Západu ukázat, že jen kvůli nějakým kontroverzím, co přišly s anexí Krymu a konfliktem na východní Ukrajině, se Rusko nechystá zalézt do kouta. Díky skutečnosti, že US se rozhodly v Sýrii použít jako zbraň svého výběru extremisty, se Rusku dostalo možnosti zasáhnout v rámci války s terorismem, a díky zapojení Ruska, může Írán svou vojenskou podporu Assadovi jen pár týdnů po uzavření jaderné dohody vysílat. Teď, ale už ruské nálety destabilizovaly jen skupiny CIA podporovaných bojovníků, které se opravdu ukázaly jako účinné, a Írán s Hizballáhem připravují mohutnou pozemní invazi s ruským leteckým krytím. Co je ještě horší, celé to pozemní úsilí koordinuje íránský generál, který je v Západních zpravodajských kruzích veřejný nepřítel číslo jedna a ten v podstatě funguje ve jménu Putina, muže, kterého Západní média líčí jako nejnebezpečnější osobu planety.

Ale i s tím, jak se US ukázaly být v celém tom debaklu nekompetentní, je pořád těžké si představit, že by to Washington, Rijád, Londýn, Doha a Jeruzalém nechaly jen tak být, a po této poznámce to uzavřeme naším hodnocením ze čtvrtka:

Pokud Rusko nakonec posílí v Sýrii íránské pozice (rozšířením vlivu a kapacit Hizballáhu) a pokud ruské letectvo v podstatě převezme kontrolu nad Irákem, tudíž Íránu umožní posílit vliv na vládu v Bagdádu, tak bude křehká rovnováha sil, která v regionu existovala, převrácena na hlavu, a právě takový případ se rozehrává, takže nelze předpokládat, že Washington, Rijád, Jeruzalém a Londýn prostě svou záležitost nechají zesnout v pokoji.

Submitted by Tyler Durden on 10/03/2015 10:04 -0400

Zdroj: http://www.zerohedge.com/news/2015-10-03/largest-us-foreign-policy-blunder-vietnam-complete-iran-readies-massive-syrian-groun