Evropa v historickém okamžiku

Soudružka Merkelová (soudružka bez uvozovek, neboť jde o bývalou svazačku) včera na půdě EP přednesla projev, po kterém není pochyb, že EU je globalizačním projektem, tedy projektem Nového světového řádu. A kdo dosud považoval za konspiraci tvrzení, že EU není ničím jiným, než prostředkem k vytvoření velké Evropské říše, tedy do třetice pokusem o to, co se nezdařilo Napoleonovi a po něm Hitlerovi, ten dostal důkaz jako na talíři.  Od Hitlera se zopakovalo to, že v hlavní roli je opět Německo (podle plánu z konce 2.WW – tentokrát sametově)  a od Napoleona to, že ruku v ruce s Německem jde Francie.

Projev Angely Merkelové začíná totiž slovy: „Uplynulo 26 let od chvíle, kdy se takto setkaly Francie a Německo, od chvíle kdy se po pádu Berlínské zdi setkali francouzský prezident Francois Mitterand a německý kancléř Helmut Kohl ve stejně historickém okamžiku sjednocování“.

Francois Mitterand s Václavem Havlem v roce 1988

Helmut Kohl a Václav Havel v roce 1992

Helmut Kohl a Francois Mitterand ve Štrasburku v prosinci 1989 – aneb globalizace jde do finále

Angela Merkelová hovoří v tom duchu, že tehdy šlo o historickou chvíli pro Evropu tím, že došlo ke sjednocení Německa a následně ke sjednocování západní a východní Evropy a pokračuje výčtem úspěchů, ze kterých se evropské národy mohou po 25-ti letech radovat – popisuje svobodu, dále zavedení institucí, o jakých se dříve evropským národům ani nesnilo (například počet členských zemí EU, dále společné fondy, centrální banka, ale také hovoří o zvládnutí ekonomické krize, o zvládnutí řecké krize a o spoustě dalších pozitiv (?) ), shrnuto: „více Evropy“ všem členským zemím prospělo.

Evropa se tím vším stala územím přitažlivým pro většinu národů světa, ale zatímco před 25-ti léty šlo o historický okamžik, kdy Evropa nejen zvládla vlastní sjednocení, ale velmi jim i získala, nyní jde přistěhovaleckou vlnou o další historický okamžik, který Evropa opět musí zvládnout, protože celý svět očekává, že Evropa své hodnoty zavede na celý svět, tzn. globálně.

Učitel Kohl a žačka Merkelová

Angela Merkelová ve svém projevu pokračuje: „Francois Hollande a já máme dnes možnost k vám hovořit opět v takové historické chvíli.“ A dodává: „Máme 10 milionů uprchlíků ze Sýrie, máme další uprchlíky z Iráku, máme lidi, kteří utíkají z Libye a z dalších zemí Afriky a všichni tito lidé mají právo žít bez bomb nad svými hlavami. A to je práce pro Evropu“. Angela Merkelová dále popisuje, jak Evropa selhala při řešení konfliktů v těchto zemích a dále říká, že „jako Evropa musíme zásadně přispět k vyřešení ekonomických problémů, válečných problémů a sociálních problémů těchto lidí. A zdůrazňuje, že Německo a Francie pomáhaly a pomáhají.

„Pomohli jsme vyřešit konflikt na Ukrajině zavedením sankcí.“ A pokračuje v tomto duchu: V Evropě se nám daří jednat společně. Nikdy od konce druhé světové války se nestěhovalo tolik lidí a musíme tomu dnes pomoci. Také Turecko potřebuje naší pomoc, musíme konat jako jeden muž. Nesmíme konat na základě národní příslušnosti, musíme konat společně. Pouze společně a dohromady se můžeme postarat o uprchlíky, potřebujeme nová pravidla na jejich přerozdělování a integraci, ale musíme jim pomoci zapojit se do společnosti. Já a prezident Hollande máme stejný názor. Jako Evropa jsme komunita hodnot, na kterých stojí Evropa, ale výzvy nemohou vyřešit jen dva státy. Pokud budeme stát společně na našich hodnotách, pak naše hodnoty můžeme šířit globálně a to je přesně to, co od nás svět čeká. My věříme, že dokážeme potlačit strachy a společně vyřešíme tento problém. Každý člen Evropského parlamentu by měl vysvětlovat svým voličům, že Evropu tato krize posílí. Už Helmut Kohl v roce 1989 říkal, že chytrostí to zvládneme.

Merkelová a Hollande v EP

Celý projev Angely Merkelové je ke shlédnutí zde (na stránce zcela dole po rozkliknutí „Angela Merkelová v Evropském parlamentu“)

Globalisté v konfrontaci s uprchlickou vlnou

Německo a Francie nejsou samy, kdo dovedl Evropu k finále globalizace, tedy k tomu, co se jmenuje Nový světový řád. Mezi Merkelovou a Hollandem a zbytkem evropských vůdců však je ten rozdíl, že zatímco mnohým jiným už dochází, o čem ve skutečnosti globalizace je a v konfrontaci s realitou přistěhovalecké vlny začínají mnozí měnit názory, Mekrelová a Hollande zůstávají neochvějně věrní těm, v jejichž šlépějích jdou a věrní těm, kterým slouží (kdyby žil Havel, zcela jistě by v této další „historické chvíli Evropy“ pronesl projev on, největší to evropský globalista). Historická chvíle Evropy v roce 1989, tzn. za pádu Berlínské zdi, totiž nebyla ničím jiným, než předstupněm toho, co se právě děje. A to je opětovné budování Evropské říše (tentokrát již Eeuroatlantické), ve které ovšem je opět počítáno s dominantní rolí Francie a Německa (resp. USA).

A protože tentokrát jde o pokus tzv. „sametový“, napoleonská vojska i hitlerovská vojska, šířící se Evropou až do Ruska v minulosti, jsou nyní nahrazena šířením uprchlíků na evropské (euroatlantické) území. Už z doby, než se Rusko začalo angažovat v Sýrii, existuje mapa počtu uprchlíků, o kterých v projevu hovořila Angela Merkelová, tzn. mapa těch milionů lidí, kteří se na cestu do Evropy teprve chystají a o kterých jednala i Bezpečnostní rada Česka:

Německo je králem

Zatím do Evropy přibyla jen část tohoto množství lidí, ale už nyní je jasné, že jestli v povědomí uprchlíků je nějaká země, která je k nim vstřícná, tak je to Německo, obzvláště pak jeho představitelka, Angela Merkelová. Za Německem v těsném závěsu jde Francie. Ať už Německo uprchlíky v rámci kvót přerozdělí kamkoliv po Evropě (a poté, co si je přebere tak, aby si u sebe nechalo jen ty perspektivní, zatímco „odpad“ – omlouvám se všem uprchlíkům za výraz, ale nenašla jsem lepší pro německou selekci – pošle jinam), postojí Merkelové Německo rozšiřuje okruh své dominance z území Evropy až do blízkovýchodních a afrických zemí. A to přesně tak, jak bylo po neúspěchu Hitlera naplánováno – tedy sametově, protože tentokrát formou vděčnosti! O levné pracovní síle a o dalších potenciálních dlužnících, kteří se uvážou hypotékami a úvěry na spoustu dalšího zboží bankám a firmám, tedy o tom, co zvedne jakékoliv západní hospodářství, tedy i německé, nemluvě.

Již nyní stojí všechny evropské ekonomiky na Německu, což znamená, že Německo se po pádu Berlínské zdi a po svém sjednocení (jediný stát, který se pro revoluci sjednotil, zatímco ostatní se rozkládaly!) stalo vůdčí evropskou zemí. A přistěhovaleckou politikou Německo tuto svou roli rozšíří. Státy, které se po roce 89 staly součástí EU, nikdy nedosáhly takových průměrných výdělků, jaké má Německo, Francie a bývalá západní Evropa a je otázkou, jestli vlna uprchlíků průměrné výdělky Němců (a Francie) skutečně sníží anebo tomu bude tak, že z přistěhovalců se stane jen další „obsluhující personál“.

Mapa průměrných výdělků zemí EU v eurech je z ruských stránek, které Evropu po roce 1989 popisují jako území „pánů“ a území „obsluhujícího personálu“:

Pomineme-li sever Evropy, pak v průměrném výdělku jsou dominujícími zeměmi Francie a Německo

Syrští uprchlíci jsou povětšinou vzdělaní lidé – stanou se těmi, kteří budou ve Francii a Německu pobírat nadprůměrné platy, zatímco ostatní uprchlíci budou v rámci kvót přerozděleni do zemí, které už nyní vděčí Německu, že jejich ekonomiky vůbec jakž-takž fungují a tedy do zemí, jejichž obyvatelé jsou vděčni za jakýkoliv plat?

A ještě mě napadá – skutečně se z Němců někdy stanou Evropané bez pocitu vlastenectví?

Ve svém projevu Angela Merkelová zmínila fakt, že Evropa musí řešit to, co nezvládla zastavit v Iráku, v Libyi či v Sýrii – proto je povinna postarat se o uprchlíky z těchto zemí.  Co a proč se v těchto blízkovýchodních zemích děje, to by bylo na další článek, dnes zůstanu u toho, že se objevil někdo, kdo problém uprchlíků řeší v samotném základu. Ten „někdo“ je Rusko, které, ač uprchlickou krizi nezpůsobilo, ji začalo řešit útoky na původce, kterým je Islámský stát.

Jistě, tím, že se Ruska evropský přistěhovalecký problém nemusí týkat (prozatím), tím vysílá signál, že v Sýrii řeší i jiný zájem a tím je podpora Bašara Assada, který je hlídačem ruských energetických zdrojů do Evropy a hlídačem jejich odstavení ve prospěch blízkovýchodních.

Ale ruský zájem se může týkat ještě i toho, co se jmenuje globalizace a tedy tzv. Nový světový řád. A touto optikou postavení se Ruska na stranu Sýrie znamená zároveň velmi podstatnou podporu Íránu. Což znamená podporu íránsko-ruských představ o globálním fungování světa a podporu země, se kterou se právě velká část americké vlády spřátelila, a to včetně amerického prezidenta Obamy.

Jinými slovy – poslušnost Evropy dosavadním představám globalizace, včetně postojů k uprchlické krizi, může být opět velmi slepá a to se týká obzvláště Angely Merkelové. Naslouchat jejímu volání může být ve výsledku stejně destruktivní, jako se to právě ukázalo v případě Ukrajiny, kterou Spojené státy pouze rozvrátily, aby ji následně hodily přes palubu poté, co se ukázalo, že v cestě jim stojí překážka jménem „Rusko“.

Stejná překážka se teď postavila do cesty Islámskému státu, ale spolu s ním se postavila do cesty i tzv. „umírněné“ opozici Bašara Assada. Ve výsledku současná ruská aktivita nemusí znamenat tolik podporu Sýrie, jako podporu Íránu. A je zvláštním paradoxem, že postavit se na stranu Íránu ve výsledku znamená postavit se na stranu Árijců – tedy na stranu té tři tisíce let staré kultury, kterou si nějakou zvláštní „náhodou“ vzal za vzor už Hitler…  (a byl to skutečně Hitler anebo ti, kteří jej stvořili?)

Z toho plyne otázka, jestli Merkelová a Hollande ve skutečnosti neuplatňují politiku velmi sebedestruktuvní, staví-li se na stranu toho, k čemu je nabádá politika hroutících se USA. Ve svém projevu Angela Merkelová m.j řekla, že Evropa nedovolí, aby Rusko pošlapalo evropské hodnoty. Ale je to skutečně Rusko, kdo po nich šlape a není Evropa s Francií a Německem v čele jen opět slepá vůči své pozici napoleonsko-hitlerovských loutek, za kterými už v minulosti stál stejný činitel, jako nyní? Už to, že Velká Británie nemá problém uznat Bašara Assada v čele Sýrie, by mělo být varováním.  Kromě toho se objevily informace, že hlavním impulzem ke spuštění ruských akcí v Sýrii byla jednání Ruska s Íránem, tedy se stejným Íránem, se kterým o dohodu tolik stály USA a ke které se po nekonečných jednáních dopracovaly až zásluhou Ruska! Není to snad další důvod k zamyšlení?

Přinejmenším pokud jde o Írán, žijeme ve zvláštní době – USA najednou stojí o dohodu s Íránem, s touto kolébkou indoevropsko-árijské civilizace, které je Sýrie součástí. Rusko to ví, ale Evropa jako by si to neuvědomovala. Jak si s tím poradí Izrael (nikoliv židé!) a Turecko, to je otázka. Ale něco o významu Íránu vypovídá i tento dokument, výstižně mapující 20. století našeho světa:

Je to pár týdnů nazpět, co se západní svět „usmířil“ s  Íránem (náhoda?). A Rusko a Čína na straně Sýrie, to se rovná být na straně Íránu, opět náhoda? Když si na závěr dovolím parafrázovat učení Valerije Pjakina, pak státní elity míní, světové elity (GP) mění. A zdá se, že Německo a Francie opět nic nepochopily a do třetice věří představě, že z evropského dění vyjdou jako vítěz, opět nepoučeny, že to bylo Rusko, na které Napoleon i Hitler nejen narazili, ale před kterými Rusko Evropu i zachránilo…

-Pozorovatelka-  8.10.2015