Energetické svazy – OPEC, IEA, GECF

Abychom pochopili, proč jsou odhady surovin a rezerv tak odlišné od různých zdrojů a různých autorů, je třeba se pozorně podívat na „resortní“ příslušnost autorů odhadů a médií, která tyto odhady publikují. Válka je válka a dezinformace protivníka je dílem cti.

OPEC (Organization of the Petroleum Exporting Countries) mezistátní organizace zaregistrovaná jako taková roku 1962 sekretariátem OSN. I když jsme o činnosti OPEC slyšeli hodně, není zase až tak početná – pouze 12 států:

Je zřejmé, že tu máme co do činění s těmi, co zdroje dobývají a prodávají – tedy zeměmi, které oficiálně uznávají, že „sedí na ropné jehle“ a ani v nejmenším se s tím netají. Mají zájem na vysokých cenách ropy a na stabilitě prodeje a zajímají se o své rozpočty, jak umí a jak se také ukazuje.

Údaje o zdrojích v zemích patřících do OPEC si samotné OPEC zvyklo nafukovat, dělají to mnoho let a s velkým potěšením. Důvody jsou zřejmé: kvóty na těžbu, které OPEC předepisují té či oné zemi, se vyjadřují v procentech z celkového množství zdrojů dostupných v zemi. Čím větší rezervy, tím vyšší je kvóta v absolutních číslech, tím více peněz přijde do státní pokladny.

 

IEA (International Energy Agency) je autonomní mezinárodní orgán v rámci OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). Zaregistrována byla v roce 1974 a má 29 členů. Jejím cílem je „podpora mezinárodní spolupráce v oblasti zlepšování struktury globální poptávky a dodávek energií a energetických služeb.“

 

Zní to hezky, jenže vždy je nějaké „ALE“. Organizace se objevila v roce 1974 bezprostředně po ropné krizi v roce 1972 z iniciativy USA. Jejími členy jsou:

Škrtám „k nim se přidavší“ Norsko a dostávám seznam zákazníků, importérů ropy a plynu. Je to překvapivé, ale už několik let analýza úrovně produkce v IEA obsahuje jednu a tutéž frázi: „IEA předpovídá pokles růstu produkce ropy v Rusku…%“. Čísla se mění, ale fráze připomíná kouzlo.

GECF – (Gas Exporting Countries Forum) Fórum zemí vyvážejících plyn. Společnost byla založena v roce 2001 v Teheránu a zaregistrována v roce 2008 v Moskvě se sídlem v Sankt-Petersburgu. Členové:

Patří sem ještě pozorovatelé: Holandsko, Irák, Norsko a Kazachstán.

GECF se snaží obnovit pořádek na trhu s plynem, dále se zabývá zkušenostmi v průzkumu, těžbě a transportu. Aktivita zatím není vysoká, ale vyhlídky společnosti jsou velmi závažné, pokud se podaří nějak překlenout propast mezi Ruskem a Katarem a jestli se vrátí pořádek do Líbye. A mnoho dalších „jestli“… Svůj odhad zásob zdrojů GECF zatím neudal, ale dříve nebo později by se takové analýzy a prognózy v jeho provedení měly objevit.

V textech posudků a analýz se často objevují různé zkratky, které jsou upřímně řečeno poněkud matoucí. Příčin je tu několik:

1) Překlad. Například mezinárodní termín „reserves“ nemá úplnou analogii v ruské klasifikaci. Nejblíže k mezinárodnímu „reserves“ má vyjádření „realizovatelné zásoby oblasti otevřené sondou“.

2) OPEC a IEA stejně jako velké firmy ze zemí kontrolovaných těmito organizacemi používají zároveň DVĚ klasifikace:

SPE – Society of Petroleum Engineers (mezinárodní společnost ropných inženýrů);

SEC – the U.S. Securietes and Exchange Comission (čistě americká organizace)

SPE-klasifikace se častěji používá při plánování přípravy naleziště, SEC-klasifikace při hodnocení aktiv kampaně.

SPE

Unproved possible – neprokázané možné;

Unproved probable – neprokázané pravděpodobné;

Proved undeveloped – prokázané neotevřené;

Proved developed non-producing – prokázané otevřené neopracované.

SEC – při analýze a hodnocení zásob kampaní a pouze kampaní. Velmi pevná: například k prokázaným rezervám jsou zaneseny pouze zásoby ohraničené části naleziště v těsné blízkosti otevřeného nebo testovacího vrtu.

Ruský GOST založený v roce 2009 je na svém teritoriu jediný, a proto přehledný.

A – průmyslově významné, vytěžitelné, spolehlivé (commercial reserves, recoverable, reasonably assured);

B – průmyslově významné, využitelné, založené (commerciak reserves, recoverable, identifed);

C1 – průmyslově významné, vytěžitelné, hodnocené (commercial reserves, recoverable, estimated);

C2 – průmyslově významné, vytěžitelné, předpokládané (commercial reserves, recoverable, inferred);

C3 – průmyslově významné, nevytěžitelné (сommercial reserves, non-recoverable)

Zhruba řečeno A + B + C1 = 80 % z 2P podle SPD (proved producing).

 

ROPA

Začneme právě s ní, protože podíl ropy na světvé spotřebě energií je největší – 36 % ze 100 % všech energetických zdrojů. Nejčastěji se z nějakého důvodu v poslední době používají údaje z roku 2011 publikované v roce 2012 v ВР – „BP Statistical Rewiew of World Energy“. Ve zprávě jsou tato čísla:

(zásoby ropy podle BP)

První místo patří Venezuele. Jak se jí podařilo předehnat Saúdskou Arábii? Tajemství je odhaleno až na 6. straně zprávy: „Venezuela: Orinoco belt – 220,0″. Co to je? Podle ruských zdrojů je to „těžká ropa z povodí řeky Orinoko“. Rozhodl jsem se na to podívat blíž…

Klasifikace ropy byla sjednocena od roku 1987: právě tehdy byla přijata na XII. Světovém ropném kongresu. Zde je:

- lehké ropy – s hustotou menší než 870.3 kg/m3;

- střední ropy – s hustotu od 870,3 do 920,0 kg/m3;

- těžké ropy – s hustotu 920,0 až 1000,0 kg/m3;

- velmi těžké ropy – s hustotou 1000.0 kg/m3 a s viskozitou 10 000 mPa’s;

- přírodní živice – hustota 1000,0 kg/m3 s viskozitou 10.000 mPa’s.

Takže ropa z povodí Orinoka je těžká. Při veškeré úrovni rozvoje technologií s ní nikdo pracovat neumí. Na tomto místě se sešly všechny naftařské společnosti světa – Chavez jim umožnil vstoupit do společného podniku se státem. Nyní všechny tyto společnosti s ohromnými obtížemi ovládly jen 4 oblasti – Ayacucho, Junin, Carabobo, Boyaca. A vše, co se na nich daří vytěžit, je 700 tisíc barelů denně. Což je pouze 25 % celkové produkce Venezuely! To znamená, že 75 % zásob Venezuely tvoří „normální“ lehká ropa, které má tato země celkem 76,5 miliard barelů. A to není první, ale osmé místo ve světových tabulkách třídy. Samozřejmě lze předpokládat, že BP ví o nějaké dnes tajné technologii, která Venezuele dovolí prudce těžbu zvýšit. Tento hypotetický růst je však v BP odhadován na 2,2 milionů barelů denně… v roce 2035. Přitom o těchto záhadných super-technologiích není ve zprávě ani slovo. Věřit těmto číslům a tomuto podivně prognózovanému růstu těžby je soukromou věcí každého.

Ale dobře, souhlasíme s hodnocením BP, Venezuela má plné právo být svými zásobami těžké ropy zařazena do světové statistiky. Ale je ještě jeden stát mající zásoby ropy téměř na 100 % shodné s orinockou kvalitou, a to je Rusko. Takové ropy je v nalezištích Tatarstánu a například v nalezištích v Jamalu 40 – 50 miliard barelů. Ale tyto miliardy barelů ve zprávě BP – NEJSOU!

Ještě jednou: 220 miliard těžké ropy Venezuely ve zprávě je, 40 – 50 miliard ruské ropy nikoli. Proč?

Není to nic tajemného, stačí se jen podívat, komu vlastně ve skutečnosti společnost BP patří. Už dávno to není British Petroleum, od nich tu zůstala jen zkratka. 39 % akcií mají britské právnické osoby, 40 % – právnické osoby USA, 10 % právnické osoby Evropy a zbývajících 11 % jsou drobnosti z celého světa. To znamená, že kontrolní balík mají právnické osoby států patřících do IEA.

Když jsem postřehl „fintu“ s ropou Venezuely, začal jsem být ostražitý i ve vztahu k ostatním číslům.

Kanada. Sedmá strana zprávy, značka: „Canadian oil sands: 169.2″. Ropné písky. Co to je? Na téže straně zprávy samotná BP píše: „Under active development Canadian oil sands – 25,9 billions“ — „Připravované ropné písky – 25,9 miliard barelů“. To znamená, že tytéž písky ve stejném údolí řeky Atabska právě začaly připravovat, zkoumat, vrtat – a BP už zanesla všechna tato čísla do své statistiky!

Tato naleziště byla objevena už v roce 1778, ale první práce zde nastaly až v roce 1967. A to práce – exkavátory! Čerpají písek z hloubky 50 – 70 m a z něho získávají tutéž těžkou ropu. Naprosto nepochopitelné! Jak to chtějí dobývat a zpracovávat? To se neděje ani ve Venezuele, kde je tato těžká ropa alespoň díky klimatu teplá, ale na severovýchod od Edmontonu je v zimě -35 stupňů a teplota ropné vrstvy se nezvedá výše než +5 stupňů…

Jak je tohle možné brát vážně, je nepochopitelné. V roce 2010 byla Kanada schopná dobývat až 2,8 Mbd (milionů barelů denně), přitom 2,7 skoupily USA. No, ptám se, komu je tohle potřeba? Růst spotřeby ropy – Evropa a Čína, kterým z takovýchto zásob Kanady se nedostane ani kapka. Jenže Kanada patří do sestavy IEA, proto analýza BP je – taková, jaká je.

Tím však zvláštnosti nekončí. Saúdská Arábie, Írán, Irák a SAE zabírají 2., 4., 5., 6. a 7. místo v ratingu BP. To je OPEC. Ropná krize v roce 1972 a islámská revoluce v Íránu v roce 1979 se staly jen impulsem pro zahájení úsporných opatření tekutými palivy zeměmi IEA a trh začal stagnovat.

Připomínám, že kvóty na těžbu OPEC vydal v procentech zdrojů. Tato arabská mazanost se stala příčinou takzvané „honičky na rezervy“. Za období 1982 – 88 si země OPEC vzaly, ano i nakreslili téměř 300 miliard barelů vymahatelných rezerv.

Raportovaly téměř každý měsíc, ale přitom… neříkaly, kde se ve skutečnosti nacházejí nová a nová naleziště. Nejvíc se bavili Saudové: nyní jsou „věčně mladí“: „Máme 265 miliard barelů zásoby“. Mládenci, máme rok 2015, vy už 27 let těžíte a těžíte, posilujete a posilujete, ale čísla jsou – stále stejná?

V roce 2011 notoricky známý server Wikileaks zveřejnil část diplomatické korespondence pracovníků velvyslanectví USA v Rijádu. Londýn v roce 2007, konference Energy Intelligense – v tento čas a na tomto místě viceprezident státní ropné společnosti Saúdské Arábie Aramco Sadad al-Husejn získal, ano i prozradil skutečná čísla. Přitom hodnost, kterou Al-Husejn zaujímal u Aramco není v žádném případě výnosný úřad, tento člověk dohlížel nad geologickým průzkumem a rozvojem nalezišť. Pokud vezmeme v úvahu údaje dané člověkem, který pak byl nucen uprchnout ze Saúdské Arábie a kvóty na těžbu za 4 roky ze zprávy BP, obraz bude zcela odlišný. Dávám zároveň s výpočty kanadských a venezuelských reálii:

 (zásoby ropy podle Husejna)

Celkem – 439,7 miliard balerů. A podle BP (nahoře), připomínám pro těch 7 zemí – 1230,7 miliard barelů.

A jaké jsou skutečné zásoby ropy Ruska? BP udává číslo 88,0 miliard barelů v roce 2012. A ve stejném roce (!) solidní západní auditor DeGolyer & MacNaughton udává poněkud jiné číslo. O něco víc – 200 miliard! Pánové zápaďáci, jak vám máme věřit?!

A komu věřit? Ruské údaje o ruských zásobách v otevřeném tisku prostě nejsou a být ani nemůžou, protože takové zveřejnění by byl trestný čin. V roce 1991 se v SSSR uvádělo 2.500 ropných, plynokondenzátních, plynových a smíšených nalezišť. Dva tisíce pět set! Vyhodnotit takové hospodářství není v mých silách. Trvlo mi dva měsíce, než jsem získal poměrně čerstvou informaci o postsovětských nalezištích.

—————————————————————————————————————-

dalo by se případně vynechat:

Leno-Tunguska ropná provincie (Jakutia + Irkutská oblast):

Západosibiřská ropná provincie (Jamal + CHMAO + Krasnojarský kraj):

Timano-Pečorská ropná provincie:

Severokavkazská ropná provincie (Astrachaň, Kaspij)

Šelf Barentsova moře:

Baltská ropná provincie:

—————————————————————————————————————-

Souhrnná tabulka všech nalezišť:

 

Tudíž pokud Rusko i nadále udrží objem těžby na úrovni 10,0 Mbd, což odpovídá 3,6 miliardám barelů ročně, tak jen ta nová naleziště budou stačit na 13 let. Odráží se to v materiálech BP nebo ne? Vzhledem k tomu, kolik chyb je ve zprávě vidět pouhým okem, vzbuzuje značné pochybnosti.

A proč právě 10,0 Mbd? Existuje takový ruský Sadad al-Hussein – Ray Leonard, viceprezident JUKOSu pro rozvoj a geologický průzkum. V roce 2002 na konferenci v Uppsale prezentoval velmi pozoruhodnou zprávu. A nejen to, že se velmi ostře „povozil“ po číslech zásob OPEC, dal také neuvěřitelně přesnou předpověď na úroveň těžby ropy v Rusku. V roce 2002 se tato úroveň pohybovla okolo 6 – 7 Mbd a Leonard se stal prvním člověkem, který řekl, že v roce 2010 se Rusko dostane na 10,5 Mbd. Spletl se o – 0,1 Mbd! Představivost, fantazie, intuice? Taková slova v oblasti, jako je těžba ropy, neznám.

Taková prognóza představuje obrovskou úroveň znalostí a skvělou analytiku. A tak vzhledem k úrovni Leonardových kompetencí si myslím, že by bylo vhodné naslouchat i jiným údajům v jeho zprávě: například ohodnotil zásoby lehké ropy v Rusku na 119 miliard barelů. Připomínám, že to bylo v roce 2002. Vezmeme-li v úvahu úroveň těžby za období, které uplynulo do publikování zprávy BP, zásoby lehké ropy v Rusku v roce 2012 by neměly být nižší než 93 miliard barelů, ale je to číslo, v němž nejsou zahrnuta nová naleziště z posledních 10 let.

V roce 2008, kdy už bylo jasné, že těžba 10,5 Mbd, kterou předpokládal Leonard v roce 2002, není fantazií, Ray řekl úžasnou větu, která se stala „ozdobou“ konference ASPO-UPSA. Leonard hovořil o politice vlády RF, cituji:

„Russia has simply decided that they will control production growth at 10 million barrels per day; they may well both be able to and decide to produce close to that level for a decade.

Překlad: „Rusko se prostě rozhodlo, že bude kontrolovat růst výroby na 10 Mbd; a je schopné takovouto úroveň udržovat v blízkosti této úrovně v průběhu dalších 10 let.“

Tak to je – „prostě se rozhodlo„, a je to. Tuto větu Leonard nepronesl v roce 2002, ale 2008. Proč? Protože „prostě se rozhodnout“ v roce 2002 Rusko nemohlo, ale v roce 2008 už klidně, což se také potvrzuje následnými událostmi: v roce 2010 se roční produkce ropy nezměnila (kromě výkyvů v desetinách). Jak je to možné? V roce 2002 byl Ray Leonard viceprezidentem JUKOSu, ale v roce 2008 JUKOSu nebylo a Leonard – je prostě expert.

 

Udělat závěry ze získaných údajů není snadné.

Pokud nebudeme brát v úvahu těžkou ropu, ale zohledníme reálné údaje OPECU a Ruska, pak světový žebříček zásob ropy vypadá takto:

(zásoby podle autora článku)

Co nám tato tabulka říká?

Hrdost nad tím, že Rusko je snad nejbohatší země světa, co se týče zásob ropy? Nu… na jednu stranu – proč ne? Z druhé – tyto údaje poskytují velmi odlišný pohled na jeden z truchlivých liberálních mýtů.

Pamatujete?: „Už-už Rusko s ropou končí, a celá jeho ekonomika se zřítí do propasti, budeme žít v bídě a žebrat.“

Beru si kalkulačku a dělám nějaké jednoduché výpočty. V květnu 2015 se Rusko dostalo na první místo na světě v produkci ropy – 10,6 Mbd. Vynásobím 365, zapomenu na svátky a technologické přestávky a dostávám – 4 miliardy barelů ročně. Takže nepočítaje to, co jsem v tabulkách uvedl o nových nalezištích, ani všechno, co je skryto v arktickém šelfu, stačí Rusku zásoby ropy na 23 let.

Ale pro všechny ostatní země dobývající ropu by stejné číslo platilo jen 2 – 3 roky. Takže až nastane „naftová krize“ i v Rusku, bude už dávno po celém světě.

A zle nebude jen v RF: na proslulé „ropné jehle“ sedí všechny průmyslově rozvité země světa! Podívejte se na své auto nebo, pokud ho nemáte, na městský autobus. Gumová kola – to je produkt petrochemického průmyslu, palivo v nádrži – nafta, koženka na sedadlech – opět nafta. A tak bychom mohli uvádět donekonečna, ale horor o tom, že právě Rusko bude první, kdo se zhroutí v ropné krizi, prostě vyvolávají úsměv.

To není jen náš problém, ale celé planety, všech obyvatel země. Odchod od nutnosti topit naftou v kotelnách a automobilech – to je úkol společný, znepokojovat se jen kvůli Rusku není třeba.

Zdroj: http://politrussia.com/world/energeticheskie-voyny-vstuplenie-822/

První část: http://www.nwoo.org/2015/10/05/energeticke-valky-rozbor-mytu-o-ropnem-krachu-ruska-1-cast/