V uplynulém víkendu jsme nazvali poslední nezdařilý Obamův pokus nahradit syrského presidenta poté, co srovnatelný pokus v roce 2013 také skončil propadákem, tím, čím je: „Největší US zahraničně politický kiks od Vietnamu.

Překlad tohoto článku do češtiny: Největší US zahraničně politický kiks od Vietnamu dokonán: Írán dokončuje přípravy na ohromnou pozemní invazi do Sýrie

Některé z našich postřehů na vysoké úrovni v něm:

Nedělejte si iluze, tím se rýsuje nejgrandióznější debakl US zahraniční politiky od Vietnamu – a to si vůbec nemyslíme, že přeháníme.

US s komplici ze Saúdské Arábie a Kataru zkusily vycvičit a podpořit sunnitské extremisty ke svržení Assadova režimu. Někteří z těchto sunnitských extremistů se nakonec zbláznili tak, že vyhlásili středověký kalifát, čímž Pentagon a Langley postavili do tak směšné pozice, že je donutili charakterizovat al-Kaiídu jako „umírněné“. Tato situace se vymkla kontrole a vedla ke smrti statisíců civilistů, a když se Washington nakonec rozhodl, že zkusí najít skutečné „umírněné“, aby pomohli udržet jen v mezích to Frankensteinovské monstrum, co CIA vytvořila v podobě ISIS (přičemž samozřejmě probíhaly četné jiné CIA snahy o vyzbrojení a výcvik proti-Assadovských bojovníků, viz níže o osudu těch „nejúspěšnějších“ skupin), tak ovšem toto úsilí skončilo jako naprostý trapas, který kulminoval přiznáním, že jich zůstalo jen „čtyři nebo pět“ a pár dní po tomto přiznání těchto „čtyři nebo pět“ během jedné ze zvláště ne-reportovaných komedií US zahraniční politiky v historii obrala al-Kaiída i o auto a munici.

Mezi tím Írán vycítil příležitost epických rozměrů, aby těžil z nekompetence Washingtonu. Teherán poslal svého nejmocnějšího generála do Ruska, kde nadhodil možnost převrátit rovnováhu sil na Středním východě. Kreml se do tohoto nápadu zamiloval, protože konec konců Moskvu dráždí Západní ekonomické sankce a Vladimir Putin touží Západu ukázat, že jen kvůli nějakým kontroverzím, co přišly s anexí Krymu a konfliktem na východní Ukrajině, se Rusko nechystá zalézt do kouta. Díky skutečnosti, že US se rozhodly v Sýrii použít jako zbraň svého výběru extremisty, se Rusku dostalo možnosti zasáhnout v rámci války s terorismem, a díky zapojení Ruska, může Írán svou vojenskou podporu Assadovi jen pár týdnů po uzavření jaderné dohody vysílat. Teď, ale už ruské nálety destabilizovaly jen skupiny CIA podporovaných bojovníků, které se opravdu ukázaly jako účinné, a Írán s Hizballáhem připravují mohutnou pozemní invazi s ruským leteckým krytím. Co je ještě horší, celé to pozemní úsilí koordinuje íránský generál, který je v Západních zpravodajských kruzích veřejný nepřítel číslo jedna a ten v podstatě funguje ve jménu Putina, muže, kterého Západní média líčí jako nejnebezpečnější osobu planety.

Dnes po necelém týdnu tu máme potvrzení, že toto hodnocení bylo přesné, následují dvě závažné rozvíjející se situace v Syrské zástupné globální válce.

Zaprvé Bloomberg hlásí, že po týdnu ruské vojenské intervence v Sýrii někteří vrcholní poradci Bílého domu a členové Národně bezpečnostní rady zkouší presidenta Baracka Obamu přesvědčit, aby se odsud s US angažovaností stáhl, a prozatím se soustředil na snížení násilí s tím, že se vzdává svržení syrského režimu.

Dodává, „že v poslední době dospívá administrativa k těmto závěrům. I přes varování od US zpravodajských agentur, že záměrem Putinova vojenského posilování je udržet Assada u moci, se Bílý dům nicméně rozhodl prozkoumat možnost spolupráce s Ruskem v terénu. Během léta a podzimu ruští činitelé – včetně Putina samotného na schůzce s Obamou minulý měsíc v OSN –  říkali, že nejsou odhodláni udržet dlouhodobě Assada u moci, a že při své vojenské ofenzivě budou jen útočit na bojovníky Islamistického státu, tvrdí US činitelé.“

Takže US zpravodajství je šokováno, že po mnohaleté kampani zahájené v roce 2011, která v roce 2013 eskalovala do téměř námořní války, a která v roce 2014 kulminovala „záhadným“ objevením ISIS, jehož účelem vyhlášeným v uniklých dokumentech CIA bylo jednoduše: svrhnout Assada, největšího Obamova odpůrce na globálním supervelmocenském jevišti, by snad ruský president Putin neudělal vše, co je v jeho silách, aby podpořil svou vlastní klíčovou tlapu na Středním východě.

Putinova intervence od prvního dne US vyvedla z konceptu. S tím, jak se ruská vojska přemisťovala do Sýrie, říkali nám US zpravodajští činitelé, že zpravodajská komunita je skeptická k tomu, že by jejich záměrem mohlo být zaměřit se na vojenskou kampaň proti Islamistickému státu. A i kdyby, tak New York Times referoval, že US byly překvapeny rychlostí ruského posílení a následného vyhlášení své nové koalice s vládami Sýrie, Íránu a Iráku na podporu své vojenské kampaně.

Jestli jsme někdy něco řekli o „US inteligenčních“ službách, tak si to vyškrtněte.

Každopádně administrativa poté, co potvrdila téměř každičké slovo z našich závěrů z minulého týdne, tak si teď uvědomuje, že v tom uvízla, aniž by měla nějakou věrohodnou cestu, jak to de-eskalovat, a nemá na vybranou nic než:

Obama vyloučil zapojení do zástupné války s Putinovými vojsky, zůstává tudíž jen pár dobrých možností. Avšak jednou z cest by mohlo být nalezení způsobu, jak utlumit boje vyjednáním malých lokálních zastavení palby s Assadovým režimem. „Bílý dům si tak nějak myslí, že bychom mohli ten konflikt de-eskalovat, i když se Assad udrží u moci,“ řekl nám jeden vyšší činitel administrativy.

„Současná politika Spojených států a jejich partnerů spočívající ve zvyšování tlaku na Assada tak, aby ‚mu to došlo‘ a vyjednal svůj vlastní odchod, se musí znovu promyslet,“ jelikož Rusové své síly v Sýrii posilují, napsal do Politico předchůdce Malleye v Národně bezpečnostní radě Philip Gordon.

Tento Bloombergem vypouštěný příběh zamýšlený výhradně ke zmírnění dopadu posledního pokoření v zahraniční politice dodává, že „tento názor, který prosazují vrcholní příslušníci Národní bezpečnosti v Bílém domě včetně koordinátora pro Střední východ Roba Malleye, není nijak nový. Ale s ruskou intervencí se mu dostalo osvěžení.“

Aby bylo jasno, jsou tu ještě neoconští váleční jestřábi vedení Johnem Kerrym a Samanthou Power, která pro připomínku byla loutkářem za Ukrajinským pučem, a kteří to chtějí eskalovat až do hořkého konce, i kdyby to mělo doslova skončit hřibovitými mraky: „Názoru Národně bezpečnostní rady (NSC) odporují vrcholní činitelé v jiných částech vlády, zvláště ministr zahraničí John Kerry a US velvyslankyně u OSN Samantha Power. Ti se pokouší Obamu přesvědčit, že jediným způsobem, jak Sýrii vyřešit, je zvýšit tlak na Assadův režim v naději, že zahájí vyjednávání.“

Avšak zrovna tak jako při syrské kampani v roce 2013, kdy Kerry štěkal a prskal, ale nakonec vycouval, tak i o dva roky později tento muž, který vyženil jmění rodiny Heinzů, nebude mít na vybranou nic, než zase vycouvat:

Avšak Kerry a Power teď nemají žádnou naději, že by Putin mohl Syrský režim předhodit na vyjednávací stůl. Ač byl Kerry vždy k Rusku skeptický, byl tím určeným mužem, který při několika jednáních přistupoval k ruské vládě, když několikrát mluvil s ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem. Teď už je ale jasné, že Rusové vodili Obamovu administrativu za nos.

I další v Kongresu už pochopili závěrečné dějství: Předseda senátní Komise zahraničních vztahů Bob Corker řekl, že „administrativa tím, že nedělá nic dalšího, aby konfrontovala Putinovu eskalaci, tiše přiznává, že už nebude schopna zajistit Assadovo svržení.“

Důsledky jsou závažné:

„Pokud Assad zůstává a v dohledu není žádný politický proces, tak přichází argument, že US by se mohly také soustředit na úlevu pro Syrský lid od utrpení a na zmírnění narůstající uprchlické krize.

Místní zastavení palby byla sporadicky dohadována po celou válku, převážně v oblastech obležených Assadovým režimem. Speciální vyslanec Spojených národů pro Sýrii Staffan de Mistura tento nápad protlačoval už přes rok.

To znamená, že ten dramatický exodus migrantů směřujících do Evropy, který je teď překrucován, jako pozitivum pro ekonomiku, a mohl by být katalyzátorem pro deficitní financování přes tisk peněz QE v důsledku dluhem financované záplavy výdajů vyžadovaných v Německu, aby se zaplatily miliony za uprchlíky, by mohl spět ke konci s podstatnými dopady pro monetární politiku.

Ale vlastní závěr Bloombergů ukazuje na temnější naděje, podle nichž konec v dohledu ještě není:

Obama váznoucí mezi dvěma tábory ve své administrativě by nakonec nemusel v US přístupu k Sýrii vůbec žádný posuv udělat, i když strana de-eskalace nabývá na hybnosti. Každopádně s tím, jak Rusko, Írán a Syrský režim mění skutečnost v poli, je relativní pozice Ameriky a těch Syřanů, které podporuje, s každým dalším dnem stále chmurnější.

A před chviličkou potvrdil NYT, že proces de-eskalace už začal, když referoval, že „Obamova administrativa ukončila program Pentagonu za 500 milionů $ na vycvičení a vybavení syrských rebelů, jak v pátek řekli činitelé administrativy, když uznali, že tento těžce obhájitelný program selhal, když nevyprodukoval žádné síly schopné pozemního boje schopné se v Sýrii střetnout s Islamistickým státem.“

Očekává se, že činitelé Pentagonu oznámí ukončení tohoto programu v pátek, když ministr obrany Ashton B. Carter odlétá z Londýna po jednáních se svým britským protějškem Michaelem Fallonem o pokračujících válkách v Sýrii a v Iráku.

Vedoucí činitel ministerstva obrany, který nebyl autorizován mluvit veřejně a mluvil pod podmínkou anonymity, řekl, že už se dále nebude rekrutovat k tzv. umírněným syrským rebelům, aby podstoupili výcvikový program v Jordánsku, Kataru, Saúdské Arábii a ve Spojených arabských emirátech. Místo toho se zřídí daleko menší výcviková střediska v Turecku, kde se budou učit malé skupiny „umožňovatelů“ – převážně vůdců opozičních skupin – takové manévry jako jak přivolat nálety.

Aby bylo jasno, administrativa zkouší dopad toho změkčit: před chvílí dodala Reuters, že: „US vojenský program na vycvičení a vyzbrojení syrských rebelů „nekončí“, nýbrž že bude přesměrován, jak v pátek řekl vedoucí činitel US obrany před oznámením přepracování tohoto US úsilí, co se dostalo do potíží.“ Ať se to diplomaticky zaobalí, jak chce, v tomto okamžiku se tomu kola už netočí.

Což nás přivádí k našemu vlastnímu závěru z minulého týdne:

Pokud Rusko nakonec posílí v Sýrii íránské pozice (rozšířením vlivu a kapacit Hizballáhu) a pokud ruské letectvo v podstatě převezme kontrolu nad Irákem, tudíž Íránu umožní posílit vliv na vládu v Bagdádu, tak bude křehká rovnováha sil, která v regionu existovala, převrácena na hlavu, a právě takový případ se rozehrává, takže nelze předpokládat, že Washington, Rijád, Jeruzalém a Londýn prostě svou záležitost nechají zesnout v pokoji.

A to je přesně ten scénář, který si US „inteligenční“ služby právě uvědomily, a proč Obama teď troubí k ústupu. Jediná otázka, která zůstává, je, zda Putin, který teď vede ofenzivu napříč středovýchodním regionem, bude s Obamovou olivovou ratolestí souhlasit, nebo zda bude pokračovat s probíhající „kampaní za skoncování s ISIS“ v procesu tvořícím největší posuv ve středovýchodní rovnováze moci s osou Rusko-Sýrie-Írán-Irák a s Čínou trpělivě číhající na křídlech.

Nakonec by to mohl být jen katalyzátor, který teď ukončí ten zběsilý vzestup cen ropy z uplynulého týdne, pokud bude ten největší geopolitický faktor, co vytlačuje černé zlato zpět přes 50 $, už ve zpětném zrcátku.

Submitted by Tyler Durden on 10/09/2015 08:41 -0400

Zdroj: http://www.zerohedge.com/news/2015-10-09/obama-folds-white-house-weighs-syria-retreat-it-ends-training-moderate-rebels