Redakce Protiproud přináší úvahu ekonomky Květy Lauterbachové nad rozhovorem „muže s charismatem mokrého hadru“, který formálně šéfuje Evropské unii. Jít k evropským volbám, nebo nejít? Podle prezidenta EU Hermana Van Rompue jsou volby do EU parlamentu zbytečností. „Rozhoduje se přece někde jinde“, řekl v rozhovoru pro Süddeutsche Zeitung. Je to výsměch nám všem, kteří si myslí, že je potřeba něco změnit, a k volbám se odhodlají za pár dnů jít. Nebo chce snad Van Rompuy říct voličům, aby nechodili, protože jejich hlas nemá stejně žádnou šanci?

Bruselský opičák

V interview Van Rompuy jasně ukázal, že slovo demokracie je pouhou zástěrkou, že žádná demokracie v EU nefunguje. Víme to již dávno, vždyť jeden ze dvou hlavních duchovních vůdců myšlenky Spojených států evropských Richard Graf Coudenhove-Kalergi (1894 –1972) napsal ve své knize Praktický idealismus z roku 1925:

„Dnes je demokracie fasádou plutokracie: protože by národy holou plutokracii nestrpěly, ponechává se jim nominální, zdánlivá moc, zatímco skutečná faktická moc leží v rukou plutokratů. V republikánské, stejně jako monarchistické demokracii jsou státníci loutkami na šňůře majitelů kapitálu. Oni diktují, kudy se půjde ubírat politika, oni ovládají nákupem médií veřejné mínění voličů, ovládají přes kšeftování a společenské vazby ministry…. Dnešní plutokracie je mnohem mocnější než aristokracie včerejška. Nikdo nad ní nestojí a stát je jejím nástrojem a pomocníkem.“

Demokracie je „nutná mezihra“

Kalergi ve své knize označuje demokracii jako „nutnou mezihru,“ meziobdobí mezi dvěma aristokratickými epochami: aristokracií pokrevní šlechty a nové duchovní šlechty. Plutokratický demokratismus má být nahrazen vládou nové duchovní aristokracie, ve které budou národy sjednoceny do jedné budoucí „euroasijské-negroidní rasy“, viz s. 22-23.

Jeho myšlenky se rychle chopily Rockefeller Stiftung a Ford Foundation a v roce 1948 byla založena a jimi mohutně financována American Committee for United Europe. To, co otevřeně říká dnes pár dnů před volbami do EP Van Rompuy je zcela v souladu s plány elit, které byly postupně uskutečňovány po II. světové válce.

Již 14. 5. 1947 prozradil Winston Churchil v Londýně angloamerické cíle v Evropě, když napsal: „Neoddáváme se přirozeně iluzím, že se Spojené státy evropské stanou posledním a úplným řešením všech problémů mezinárodních vztahů. Cílem je vytvoření jednoho autoritativního, všemocného světového řádu, o ten budeme usilovat. Pokud nenastolíme účinnou světovou vládu a nebudeme jednat aktivně, budou vyhlídky na mír a lidský pokrok chmurné a pochybné. Ale v souvislosti s tímto naším cílem si neděláme iluze: Bez Spojených států evropských neexistuje žádná reálná vyhlídka na jednu světovou vládu. Sjednocení Evropy je nezbytným prvním krokem k uskutečnění tohoto cíle. (Soubor proslovů Winstona Churchilla vydaný v New Yorku 1974).“

Důležitá rozhodnutí EU? Za zavřenými dveřmi

Van Rompuy již nepotřebuje novinářům něco nalhávat. Na otázku, proč má tak málo lidí zájem jít k evropským volbám, odpovídá, že to je normální. Od roku 1979, což bylo dlouho před současnou finanční krizí a krizí eurozóny, se lidé o EU nezajímali, protože neovlivňovala jejich život. Na argument Süddeutsche Zeitung, že dnes je situace zcela jiná a že EU ovlivňuje náš každodenní život, odpovídá:

„Ano, Evropa mění náš každodenní život. A Evropský parlament hraje důležitou roli, alespoň od momentu přijetí Lisabonské smlouvy. Ale opravdu důležitá velká rozhodnutí přicházejí odjinud.“

A když se zvědaví novináři zeptali, odkud že tedy přicházejí rozhodnutí, když ne od volených zástupců evropských občanů, Van Rompuy pohotově odvětil: „Z Rady Evropy a z rozhodnutí mezi šéfy vlád. Ten rozdíl mezi EU parlamentem a těmi, kteří opravdu rozhodují, je občanům velmi jasný.“

Brusel a oligarchické divadlo

Takže nás šéf EU pochválil za to, že mu pomáháme udržovat svým hlasováním divadlo, které oligarchické elity potřebují k bezproblémovému chodu EU. Jsme prý velmi inteligentními voliči a vše ohledně EU nám musí být jasné. Ani k otázce výběru kandidáta na místo předsedy Evropské komise se Van Rompuy nepotřeboval vyjadřovat příliš kulantně.

Výběr závisí na mnoha jiných faktorech, národní citlivosti, které nemají co do činění s možnými kandidáty, navrženými největšími evropskými stranami. Rozhodující úlohu hrají podle Van Rompuye v Evropě ti, kteří mají blízko k finančním trhům, a tyto státy a dokonce i města jsou pak odměňovány za svou loajalitu. Proto se zřejmě Lucembursko a Belgie drží v životní úrovni na špici. „Evropa má 28 hlavních měst. Některá jsou důležitější než jiná a mají evropské instituce. A my jsme závislí na finančních trzích. Na začátku krize jsme měli pocit, že trhy byly vstřícné v prostoru, ve kterém se přijímala rozhodnutí,“ mudruje Van Rompuy.

Finanční „trhy“ u všech velkých rozhodnutí

To ovšem neznamená nic jiného, než že se v tomto prostoru vstřícném finančním trhům nenacházeli volení zástupci národů Evropy. Zato se zde pilně činili politici, kteří v mnoha ohledech neměli právo rozhodovat o osudu milionů lidí v Evropě. Viz naše články o osudu ESM a ECB. Ale Rompuyem vychvalované tzv. „trhy“ byly u všech velkých rozhodnutí.

Van Rompuy potvrdil otevřeně to, o čem nezávislá média neustále píší. Evropská unie v současné formě je pouze velký lobbistický spolek nadnárodních koncernů a kartel velkých politických skupin, ať už jsou to evropští lidovci nebo socialisté, kteří jsou spojeni s finančním průmyslem. A ti provozují tuto politiku zadlužování národů, nezaměstnanosti a oslabování celé Evropy.

„Parlament“ jako rezervoár peněz

Evropský parlament v současném složení se tedy stal pouhým rezervoárem dodatečného finančního zabezpečení politiků hlavních politických stran. Může ale Evropské komisi předkládat svá přání. Ale ta se jimi – stejně jako třeba v případě petic občanů ohledně práva na vodu – nemusí vůbec vážně zabývat. Totéž platí o zóně volného obchodu TAFTA, o financování válek, teroristů, o programu výroby evropských dronů. O všem se jedná za zavřenými dveřmi. To všechno je mimo jakoukoliv demokratickou kontrolu.

Van Rompuy již nepotřebuje novinářům něco nalhávat. Na otázku, proč má tak málo lidí zájem jít k evropským volbám, odpovídá, že to je normální. Od roku 1979, což bylo dlouho před současnou finanční krizí a krizí eurozóny, se lidé o EU nezajímali, protože neovlivňovala jejich život. Na argument Süddeutsche Zeitung, že dnes je situace zcela jiná a že EU ovlivňuje náš každodenní život, odpovídá:

„Ano, Evropa mění náš každodenní život. A Evropský parlament hraje důležitou roli, alespoň od momentu přijetí Lisabonské smlouvy. Ale opravdu důležitá velká rozhodnutí přicházejí odjinud.“

Jsme tedy něco jako cvičené opice, říká nám Van Rompuy. Nízká volební účast znamená pro technokraty jeho typu výhodu a body v jejich prospěch. Čím méně lidí se voleb zúčastní, tím lépe pro ně. Oni vědí, že Evropský parlament není pro uskutečňování jejich záměrů překážkou. Jen nás pěkně nechte v klidu pracovat za zavřenými dveřmi! My víme, co je pro vás nejlepší, tak by se asi dalo shrnout poselství Van Rompuye pro čtenáře Süddeutsche Zeitung.

Jak se EU nobelovkou sama obdarovala

Na závěrečnou otázku novinářů, zda byl Herman van Rompuy ve své pozici nejvyššího představitele EU šťastný, odpověděl: „To bylo na radnici v Oslu. Když jsme přijímali Nobelovu cenu za mír pro Evropskou unii. Uměl jsem si v životě představit leccos, ale tohle ne. Nikdy nezapomenu, jak Hollande uchopil Merkelovou za ruku a povstali společně. To bylo velmi dojemné.“

Dojemné, opravdu. Člověk by se rozplakal, kdyby přitom nemyslel na Sýrii a na Ukrajinu. Jenom škoda, že EU nedostala Nobelovu cenu ještě za politiku záchrany eura, tj. za projekt likvidace evropských národů.

Ale vážně: Jak se k ceně EU vlastně dostala? Nor T. Jagland je současně generálním sekretářem Rady Evropy, tedy velké evropské organizace spolufinancované „Organizací na podporu vzniku EU.“ Ta byla zase mohutně financována americkou CIA. A dokonce používá stejnou vlajku i hymnu jako EU. Rada Evropy byla založena roku 1948 v Londýně a měl v ní velký vliv právě výše citovaný Kalergi. Tak to skoro vypadá, že si Nobelovu cenu míru udělila EU díky CIA sama.

Zdroj: protiproud.cz | Původní zdroj zde.