USA

Ve Spojených státech zpočátku patřily nerostné suroviny majiteli pozemku, což je zcela liberální. A samozřejmě se nám předkládá k víře, že 85 % prokázaných zásob ropy v USA se nachází na pozemcích, které jsou… ve federálním vlastnictví. Nu, stalo se, mládenci. A proto jsou zásoby ropy v USA pokládány za národní majetek a chápány jako důležitá páka v rukou státu pro řešení strategických, politických a sociálních úkolů a také ke snížení závislosti na importu ropy. Ouvej, liberálové! Stát USA vyvinul efektivní a tvrdou kontrolu, a regulaci na rozvoj ropného sektoru. Já tedy nevím, ale vidí tu někdo něco liberálního?

Státní regulace a řízení ropného sektoru USA se uskutečňuje prostřednictvím těchto subjektů:

- Ministerstvo energetiky (Department of Energy – DOE)

- Ministerstvo vnitra (Department of Interior – DOI)

- Komise pro cenné papíry a burzu (S. Securities and Exchange Comission – SEC)

Kromě nich se kontrolou zabývají i správy jednotlivých států prostřednictvím svých komisí (Railroad Comission). Málo? Na celou tu bandu kontrolorů dohlíží Komise prezidenta USA! Tato komise se krom toho zabývá vytvářením strategických cílů a směřování činností státu v oblasti racionálního využívání nerostných surovin.

DOE:

- zvýšení efektivnosti využívání národních přírodních zásob;

- formování a realizace federálních programů (obchodních i vědeckých), získávání a rozvoj high-tech metod a technických prostředků ke zvýšení stupně využití zásob ropy;

- zabezpečení vědecko-technologických informací a analýza efektivnosti rozpracování ropných nalezišť k přijetí řešení státními orgány moci ke zlepšení mechanizmu a správy racionálním využíváním zdrojů;

DOI – v podobě služby řízení nerostných surovin (Minerals Management Service — MMS):

- zabezpečení smysluplného posouzení zásob ropy na federálních a indiánských územích;

- kontrola plnění těžebních podmínek pronájmu a práva těžby v ropných nalezištích;

- zabezpečení ochrany životního prostředí, obyvatelstva i zvířat při těžbě na ropných polích na federálních i indiánských územích;

- zabezpečení kontroly bezpečnosti práce na mořských nalezištích;

- sběr i rozdělení nájmů, bonusů a plateb za právo těžby na ropných nalezištích.

SEC také pracuje naplno:

- ochrana zájmů akcionářů na základě regulace trhu cenných papírů těžařů;

- zajištění transparentnosti výsledků finančních a výrobních aktivit ropných společností v rozvoji ropných polí;

- kontrola nezávislého každoročního posouzení zásob ropných společností.

Railroad Comissions:

- průběžná kontrola základních technologických parametrů těžby ropných polí;

- průběžná kontrola průzkumných prací, těžby ropy a její dopravy;

- průběžná kontrola racionálního užívání nerostných surovin;

- průběžná ekologická kontrola;

- průběžná kontrola bezpečnosti práce.

Jak tu ještě soukromé iniciativy mohou vyprávět o liberální ekonomice? SEC každoročně vyžaduje od všech společností ropného sektoru nezávislou expertízu vytěžitelných zásob. Automaticky je zakázáno umístění akcií společnosti na jakoukoli burzu. Expertýzou se tu, pravda, zabývají 4 soukromé firmy, ale každý jejich krok je podmíněn podrobnými instrukcemi vytvořenými federální vládou. Instrukce požadují, zavazují, nutí využívat vymoženosti vědecko-technického pokroku v oblasti racionálního využití nerostných surovin. Jakákoli ropná společnost je povinná využívat nové vymoženosti v oblasti zvyšování těžby ropy. Nesleduješ – a vyletíš z ropného byznysu jako zátka od šampaňského. Ale i perníček tu je: pro nejlepší (nojo – kapitalistická soutěž ve své nejčistší podobě) tu jsou finanční podpora federální vlády a daňové výhody. Zavádíš nové metody vyžadující finanční náklady? Výborně, kompenzujeme je až do výše 80 %, ano, ještě i daně snížíme o 70 %. Metoda se ukázala užitečnou? Od příštího roku bude povinně závazná pro všechny účastníky ropného byznysu. A přitom všem – opakuji – oblasti, kde jsou těžní věže, zůstávají ve vlastnictví státu USA, těžařské společnosti je dostáv ají do pronájmu a jenom do pronájmu.

A výsledky tohoto zřeknutí se „neviditelné ruky trhu“ a dalších hloupostí přinášely a přinášejí výsledky, a to výsledky opravdu úžasné. Chronologicky byl celý tento systém vyvinut a zaveden v roce 1973, od první ropné krize. Od té doby těžba ropy v USA stoupla na trojnásobek, přičemž velký podíl na tom má maximální efektivita ropných vrtů, která vzrostla z 29 na 40 % (nebudu zacházet do technických podrobností, ale není to jen hodně, je to velmi hodně).

No a konečně také něco o daních ropných společností v USA. Existují tu tři druhy daní: místní (obecní), státní a federální.

- místní daň neboli daň z nemovitosti je stanovena majitelům dílu v závislosti na hodnotě pozemku a jeho nerostném bohatství. Tato daň se vybírá každoročně v průběhu celého období pronájmu místa. Výška daně se v různých oblastech USA pohybuje v rozmezí 0,1 % – 1,5 % hodnoty fixních aktiv ropných společností. To podmiňuje nevýhodnost pro společnosti vést přebytečné vlastnictví na místech se špatnými zásobami surovin a časově zdržovat práce. Je důležité zdůraznit, že právě tato okolnost je pobídkou pro lepší vytěžení ložisek ropy a tedy zvýšení úrovně těžby ropy a příjmů podniku.

- státní daň se skládá ze dvou částí – daň z těžby surovin (licence na těžbu) a korporativní příjmová daň. Výše licenčních poplatků je obvykle oznámena na aukčních webech a pohybuje se v rozmezí 0,5 % – 12,5 % z tržní hodnoty vytěžených produktů bez ohledu na to, zda společnost měla zisk nebo ne. Výška státních daní je stanovena vládami států v závislosti na jejich politice podpory využívání rozšířených metod výtěžnosti ropy.

- federální daně jsou stanoveny Kongresem USA. Jsou stejné v celé zemi a činí 34 % zdanitelného příjmu. Tento příjem se rovná zbytku hrubých příjmů z ropy po odečtení nákladů na poplatky z nájmu (územní renty), licenční poplatky, místní a státní daně, těžbu, amortizaci zařízení a ostatního základního fondu. Existuje možnost odpisu kapitálové investice v závislosti na dělitelnosti zásob. Čím je nižší, tím víc se může odepsat. Krom toho je stanoven minimální licenční poplatek; ten je používán, dokud se projekt nestane rentabilním.

Gigantický objem rozpočtu USA se již stává o něco méně záhadou, že?…

Jak již bylo řečeno, ve Spojených státech funguje přísná kontrola uživatelů podloží ohledně racionálního využívání ropných zdrojů. Tato kontrola vede k vytvoření technologických kritérií, jejichž splnění je pro ropné společnosti povinné. Nejdůležitějšími mezi nimi jsou následující:

- nezbytnost každoročního přepočtu využitelných zásob ropy a jejich audit;

- nezbytnost každoroční zprávy pro Komisi pro cenné papíry o výsledcích

celoročního propočtu vytěžitelných zásob a jejich nezávislá expertíza;

- povinná měsíční zpráva železniční komisi hlavních parametrů těžby fluidů ve studnách, vrstvách, objektech (průtok ropy, odvodnění, plynný faktor, tlak ve sloji, objem vstřikovaných agens,…)

- koordinace míst vrtů;

- ohraničení vzdáleností mezi vrty;

- omezení horní hranice těžby;

- omezení spodní hranice tempa odběru ropy ze současných vytěžitelných zásob;

Nedodržení výše uvedených požadavků s sebou přináší závažné trestní a správní sankce. Kromě toho v případě, že ropná společnost neposkytne v určený čas Komisi pro cenné papíry a burzy výsledky přepočítávání vytěžitelných zásob a kontroly, akcie společnosti s cílem přilákání investorů nemohou být umístěny na burze.

Je třeba zdůraznit, že dlouhodobě těžba ropy v USA roste, i když struktura rezerv se zhoršuje. Oživení růstu v USA je hlavním faktorem pro stabilizaci hodnoty vytěžitelných zásob, i když zvýšení rezerv v důsledku geologických průzkumných prací těžbu ropy nepokrývá.

Pokud to shrneme, dostaneme takovéto schéma:

Toto schéma bylo natolik úspěšné pro realizaci strategických zájmů Států, že pokud se trochu uzpůsobí, je používáno mnohými, mnohými. Nejznámějším příkladem je Velká Británie, která ráda využívá výtvory své bývalé kolonie. Přitom byznys samotných těžařských společností zůstává soukromým, ale je regulován, kontrolován, trestán a stimulován tak, že se to jen málo liší od plánovitého socialistického způsobu řízení hospodářství. Ano, neříkám nic o transportu ropy, jejím skladování, zpracování, prodeji ropných produktů – a le věřte mi, ani tam není méně příkazů, omezení a předpisů. V nich je ve skutečnosti skryto ohnisko nízké ceny benzínu a mazutu pro americké obyvatele. V nich a ne v mýtické efektivnosti soukromé formy byznysu.

A teď to nejlepší. Všechna tato nařízení, pokyny a požadavky se NEtýkají nadnárodních korporací těžících ropu MIMO teritorium státní jurisdikce. Čistě lidsky to někde i chápu: poté, co se dostaly za hranice USA, nadnárodní společnosti se chovají jako zvíře, co uteklo z těsné klece… A co morálka? Naprostá její nepřítomnosti, stručně řečeno. Američtí naftaři „u sebe doma“ jsou korektní, disciplinovaní, respektují zájmy státu. Mimo Spojené státy to však jsou bezostyšní dravci snažící se pohltit státy, které mají zásoby ropy a nepřemýšlejí tolik o tvrdých regulacích. Mimo Spojené státy zní šum a křik médií navozujících liberální dogmata s pokusy zmenšit roli státu na minimum. Mimo Spojené státy ropné nadnárodní korporace mají jen jednoho boha – zisk za každou cenu, minimální daně, minimální plnění ekologických norem. Okrást do základů a pak zmizet. Někde něco hoří, někde se něco rozlilo? Kašleme na všechno, máme mohutné kolektivy právníků, kteří zlikvidují jakýkoli pokus o uložení pokuty, omezení nebo zákazu. A to vše pod skličující písničkou o „neviditelné ruce trhu“, o soukromém podnikání jako o nejefektivnějším hospodaření. Na export je to tak možné, ale doma by o tak ové drzosti nemohli ani pípnout.

Co je tedy podstatou? Snažil jsem se ukázat dva momenty:

První: Všechny státy vlastnící ropná naleziště se zabývají těžbou samy, přes své státní společnosti. Neexistují žádné výjimky – kromě těch v USA, kde je ropný byznys regulován tak, že je k nerozeznání od státního. A nikdo, žádný zoufalý liberál se nepohoršuje, nesnaží se rozkazovat Saudům, Peršanům, Norům, že je potřeba u nich něco privatizovat nebo ještě lépe dát do soukromých rukou darem. Ropa – to není pole, na kterém by liberálům rostla pšenka. Jedinou výjimkou se v 90. letech stalo jelcinovské Rusko: stát se dobrovolně vzdal monopolu nad ropn& yacute;mi rezervami a zdroji a předal je do soukromých rukou. O tom se liberálové snaží křičet i dnes a diví se tomu, že Rosněft pod sebou shromáždil už více než 60 % ropných zásob, a proklínají za tento hrozný hřích Putina. Ale už při letmém pohledu je jasné, že Putin nedělá něco „nesmyslného“, naopak, on ruský ropný průmysl uvádí do souladu s mezinárodními standardy. Nic víc.

Druhý: Kontrolní balíky všech ropných nadnárodních korporací patří právnickým osobám ze států tvořících IEA. A tyto nadnárodní ropné korporace, které působí mimo území svých států se snaží uvalit na ostatní svět liberální pravidla hry, aby měly možnost s minimálními náklady čerpat neobnovitelný zdroj č. 1 – Její Veličenstvo Ropu. protože známe strukturu IEA, můžeme objektivně a bez nervů vidět, kdo tu má prospěch, kdo platí ruskou liberální kliku, aby mohla vykřikovat o hrůzách monopolu (ještě zdaleka ne úplného) na ruskou ropu ze strany ruského státu. Kdo platí – ten si poroučí muziku, a leitmotivem této písně je stále totéž: předejte ropu do soukromých rukou a se soukromníky už nadnárodní korporace vědí, jak se domluvit. Ruští oligarchové totiž mají, jak známo, jedno slabé místo – peněženky…

Proč taková dlouhá předmluva? Samozřejmě proto, že teď můžeme dobře uvidět, co se stalo v Rusku během Jelcinovy éry, a dědictví, které následně dostal Putin a co mohl změnit a co změnit nemohl a z jakých příčin. Zkusíme klidně a metodicky pochopit skutečné příčiny hysterické nenávisti k němu celého slovutného „civilizovaného světa“. Konec konců – my přece přesně víme, že skutečnou prapříčinou téměř všech světových událostí jsou – nekonečné energetické války. Všechna ostatní hlasitá slova, rezoluce, komuniké a další a další a další – je jen maskování na bojišti. Nic víc.

Předchozí části:

http://www.nwoo.org/2015/10/11/energeticke-valky-2-bojujici-strany-1-cast/

http://www.nwoo.org/2015/10/05/energeticke-valky-rozbor-mytu-o-ropnem-krachu-ruska-1-cast/

http://www.nwoo.org/2015/10/08/energeticke-valky-rozbor-mytu-o-ropnem-krachu-ruska-2-cast/