V úterý ruský prezident Vladimír Putin informoval o návrhu Ruska uspořádat mezinárodní schůzku věnovanou Sýrii a vyslat do Washingtonu ruskou delegaci v čele s premiérem Dmitrijem Medveděvem.
„Dostali jsme (od Spojených států) odpověď, že poslat (americkou) delegaci do Moskvy nemohou a přijmout ruskou delegaci ve Washingtonu rovněž nemohou“, řekl Lavrov ve svém vystoupení ve Státní dumě (více a video zde).
Od začátku lze reakce USA a Západu na ruské kroky v Sýrii shrnout dále do věty: „Rusko se utopí v bahně“. Čímž bylo řečeno, že se předpokládá, že Rusko nemá na to, aby bylo ve vojenských operacích úspěšné a bude-li ponechán boj proti IS pouze na něm (což se děje a odmítnutí ruské delegace Washingtonem je toho jen dalším potvrzením), Rusko brzy padne – obzvláště, bude-li syrská tzv. „opozice“ nadále podporována Spojenými státy – viz 50 tun munice pro opozici. To hlavní, s čím se nepočítalo, je možnost, že by Rusko mohlo uspět.
Informace o úspěšném likvidování center IS, které Rusko vysílalo a vysílá v přímém přenosu, se staly prvním políčkem do tváře USA a Západu. Ukázalo se, že když se opravdu chce, tak IS porážet lze. Jedinou reakcí, na kterou se USA a Západ zmohly, bylo rozpoutání informační války, ve které již před prvním ruským útokem byla připravena videa o smrti civilistů (Putin: „Informace o civilních obětech v Sýrii vznikly před ruskými nálety.“). Později (kupodivu!) informace o civilních obětech ustaly i přesto, že Rusko intenzitu leteckých útoků zvýšilo. Ale už v této době musel Západ a USA čelit kritice za to, že Rusku se daří to, co se Západu nedařilo dlouhé měsíce až roky, viz například britský tisk či článek Syrské judo Putina.
Rusko nechpe, proč Spojené státy shazují zbraně opozici (Usáma se směje ze záhrobí, USA ho podporují) stejně jako nechápe odmítání Spojených států ke společnému postupu proti Islámskému státu (A v čem se kdy dalo USA věřit? Myslím, že i Ukrajina už by mohla vyprávět, jak naletěla). A objevila se zpráva, že Rusko je tímto postojem USA natolik znechuceno, že se rozhodlo bombardovat letadla USA, které zbraněmi podporují islámské teroristy.
Zpráva vyšla na nepříliš důvěryhodném zdroji (v českém překladu je zde) a osobně nevěřím, že Rusko na americká letadla skutečně zaútočí. S čím ale souhlasím je fakt, že Rusko se ocitlo v léčce, protože vším se potvrzuje, že Spojeným státům a Západu vůbec nejde o likvidaci islámských teroristů! Poté, co se to nepodařilo přes Ukrajinu (která je Spojenými státy totálně odepsaná), jde přes Sýrii o rozpoutání světové války, kterou USA tolik potřebují ke své záchraně. Snahy Ruska o spolupráci v boji proti IS jsou marné a předem odepsány k nezdaru – Spojené státy dál vedou válku proti Rusku, tedy proti zemi, která by se mohla stát velmocenskou konkurencí (ač v tom je jejich vláda rozpolcená, jak se to ukázalo obzvláště při schvalování dohody s Íránem).
Aby léčka na Rusko byla dokonalá, v této době Holandsko vydalo zprávu o výsledcích šetření pádu Boeingu 777. Ač zpráva potvrdila ruské závěry, že letadlo bylo sestřeleno systémem BUK, v dalším tvrdí, že raketa byla vypálena z území ovládaného separatisty, ač v té době šlo o území ovládané ukrajinskou armádou, na kterém ukrajinská armáda instalovala systém BUK, jak o tom ukrajinská televize informovala ve zprávách z 16. července (čas 4:15 zde). Zároveň zpráva tvrdí, že střepiny ukazují na novější typ rakety BUK, tedy ruský, hned na to ale Holandsko informuje, že neoficiální cestou dostala vyšetřovací komise satelitní snímky NASA z té doby, o které Rusko několikrát marně žádalo! Nakolik je to nadějné, těžko říct, ale hovoří-li Rusko o spiknutí v tomto vyšetřování, není daleko od pravdy.
Ono by se dalo pochybovat, jestli se Rusko proti závěrům holandské vyšetřovací komise ohrazuje právem, ovšem v kontextu celosvětového dění (a tedy v kontextu reakcí Západu na odmítání spolupráce s Ruskem v bojích proti IS), dostává zpráva o vyšetřování pádu letu MH17 zcela jiný nádech! A ten nádech se jmenuje likvidování konkurence USA!
Ač nepopírám, že Rusko má v Sýrii svůj zájem, největším jeho „proviněním“ je, že se nestalo další východní kolonií USA a Západu, kolonií, která poslušně odevzdá své zdroje stejně, jako to učinila východní Evropa po pádu Berlínské zdi. Západní svět obviňuje Rusko z mocenských ambicí, ale správné pojmenování zní: Strach z konkurence, která by mohla ohrozit léta trvající velmocenský vliv a mocenské ambice USA, za kterými stojí tolik krve, že Rusko je vedle toho jen velmi slabým odvarem – připustíme-li Čečensko a Gruzii, kterými se Rusko jen bránilo dalšímu přibližování základen NATO ke svým hranicím!
Na území Sýrie a tím obzvláště na území Turecka, se střetávají dvě politiky: západní politika „tady a ťeď“, tedy politika bez vize a ruská politika vize, která přemýšlí do budoucna stejně, jako politika globalistů (GP).
Bude zajímavé sledovat, kdo bude dostávat přes prsty a kdo naopak bude podporován (ať už jde o Sýrii a tím především o Írán, kterému napříč světem svítí zelená či o let MH17, který v tom hraje významnou roli).
Svůj názor na současné dění jsem popsala ve dvou článcích – první je o naší „době ropné“, tedy o trubkách, kterými se hraje o příští moc „Sedm zemí do pěti let„, druhý je o stěhování moci ze Západu na Východ a nepovažuji za náhodu, že místem konfrontace se stává Turecko s biblickou horou Ararat (území budoucího Kurdistánu) jak o tom píšu v článku „O potopě světa“ .
A optikou těchto dvou pohledů si trvám na tom, že Západ končí. Stokrát může Rusko zůstat osamoceno, jako v dobách Napoleona či Hitlera, Rusko opět bude vítěz. Je škoda, že Evropa se nepoučila a že místo zmoudření se opět pasovala do role Napoleona i Hitlera (Francie a Německo opět dění velí a opět tak činí pod taktovkou USA-VB).
A jestliže ruský článek o bezprecedentní informační válce si zvolil jako ilustrační foto tohoto druhu:
Pak já svým astro pohledem s tím zcela souhlasím – Evropa je opět slepá! Jen bych si k tomu dovolila doplnit, že ještě více slepá, než za pána na obrázku.
-Pozorovatelka- 14.10.2015