S blížícím se koncem třetího čtvrtletí fiskálního roku není možné si nepovšimnout nebývalé nervozity jak ve finančních, tak v sociálních sférách, a možná odůvodněné; v souladu s prognostiky alternativních médií, národní banky, stejně jako nadnárodní instituce oznamují příchod „globální deprese“ koncem roku 2016, v tomto bodě téměř celosvětově, bez výjimky, spolu souhlasí zdánlivě podivní společníci - že se něco děsivého odehraje.

Tyto tíživé ekonomické prognózy existují simultánně ve světě, ve kterém probíhá přepracovávání energetických a rozvojových výhledů, jak národně, tak nadnárodně – jejichž implikace jsou stejně významné při srovnávání s dříve uvedenou analýzou finančních trendů. Ať se jedná o „Clean Power Plan“, se kterým přichází Obamova vláda, nebo plánované neomalthusiánské 2030 snížení emisí uhlíku, se kterým přichází EU a Čína, národní entity si v celosvětovém měřítku připravují pozice pro chvíle výrazných změn na poli energie, rozvoje, obchodu a dokonce měn ještě před jednáním COP21 v Paříži v prosinci tohoto roku, neboli, podle některých jedinců, jedná se o „Agendu 2030“.

Současný průběh jak uměle řízené ekonomické krize, tak uměle řízené krize „udržitelného rozvoje“ v závěru roku 2015 je stěží dílem náhody, a rozhodně se nejedná o nevýznamné události. Zatímco komunita alternativního financování se zdá být zaměřena na nekonečné dohadování se o mechanice blížící se globální deprese, několik málo jedinců se pustilo do úkolu projektování toho, jak bude vypadat charakter takové společnosti po depresi – a „Nový světový ekonomický řád“ má potenciál začít.

Tento autor je přesvědčen, že charakter přicházející éry může být pochopen z úhlu pohledu na finanční kalamitu v tandemu s Agendou 21 a jejími falešnými ekologickými zákeřnostmi; a ty, čtenář, si zasloužíš znalost a zdokumentování tohoto chytrého tajného komplotu. Proniká všude, je globální a existuje (ve své moderní formě) nejméně od 70. let 20. století.

Při objasňování kontextu této historické kontinuity musíme nejdříve prozkoumat písemnosti vzdělaného výzkumníka, anti-technokrata, Patrika Wooda a jeho pionýrskou práci o „Novém mezinárodním ekonomickém řádu“ projednávaném v Trilaterální komisi v 70. letech 20. století.

Technokracie a „Nový mezinárodní ekonomický řád“

70. léta 20. století byla integrální dekádou v probíhajícím „Věku proměn“ (Age of Transitions), která s sebou přinesla dříve nepředstavitelné sociopolitické a ekonomické změny. Převažovala deflace. Tato dekáda rovněž viděla růst petrodolaru a konec éry zlatem podloženého brettonwoodského měnového systému, stejně tak jako počátky vyumělkovaných zpráv o „ekologické katastrofě“, které byly dále rozšiřovány, uveďme například publikaci, kterou vydal Club of Rome v roce 1972, Limity růstu  nebo stejně neomalthusiánská a propagovaná Ecoscience od Johna P. Holdrena. Tato dekáda rovněž spatřila zrození Trilaterální komise, založené Davidem Rockefellerem a Zbignewem Brzerzinskim v roce 1973, kteří, kromě dalších věcí, prosazovali koncept „Nového světového ekonomického řádu“, který uleví světu trápenému ekonomickými a ekologickými předpovědmi o „zkáze a zničení“.

Zatímco v té době podstata tohoto „Nového světového ekonomického řádu“unikla panu Woodovi a jeho výzkumnému partnerovi Dr. Antony Suttonovi, běh času potvrdil jeho zaměření a to vedlo Patrika Wooda k prohlášení, že pravým cílem tohoto Nového řádu je technokracie. Píše:

Dnes je jasně evidentní, po 40ti letech historického bádání, že „Nový světový ekonomický řád“ je skutečnou „novinkou“ a vizualizuje historickou technokracii jako úplnou náhradu kapitalismu. Technokracie byla založena na energii spíše než na penězích a její systém nabídky a poptávky reguluje ceny. Některé z jasných znaků technokracie v sobě zahrnují:

• Eliminaci soukromého majetku a akumulaci bohatství


• Nahrazení tradičního vzdělávání výcvikem pracovní síly


• Mikromanagement distribuce a spotřeby všech energií


• Vedení lidí k životu v omezeném počtu měst a živících se pěstováním na venkově


• Vynucováním rovnováhy mezi přírodními zdroji a jejich konzumací člověkem

Napadlo vás, že je tento seznam nějak povědomý? Mělo by, neboť reprezentuje moderní manifestaci programů jako je Agenda 21, Sustainable Development, Smart Growth, Smart Grid, Cap And Trade, Climate Change, Common Core, masivní sledovací operace a mnoho dalšího. Toto všechno nám přináší machinace Trilaterální komise a jejích členů od roku 1973 a vše je součástí hlavního plánu na úplné nahrazení kapitalismu technokracií. Toto je jejich „Nový mezinárodní ekonomický řád“!

Patrick Wood, Endgame of Technocracy

Trilaterální komise, mimochodem, nebyla sama v propagování ideálu „Nového mezinárodního ekonomického řádu“. Stejně jako v případě všech věcí globálních a „udržitelných“ se zcela jistě v blízkosti nachází OSN. OSN „Komise pro obchod a rozvoj“ (UN’s “Council on Trade and Development” (or UNCTAD) byla jednou z hlavních nadnárodních institucí (ve spolupráci s Trilaterální komisí) v hrdém prosazování takového Nového řádu během jmenované dekády:

Fáze 1: 60. a 70. léta

• V těchto počátečních dekádách operace získala UNCTAD autoritativní pozici:

-          jako mezivládní fórum pro dialog mezi severem a jihem a k projednávání záležitostí, které jsou v zájmu zemí, včetně debat o „Novém mezinárodnímekonomickém řádu“.

Z jejich oficiální webové stránky – historie prosazování „Nového mezinárodního ekonomického řádu“ ze strany UNCTAD.

Jak jsem uvedl v mém předcházejícím článku o COP21 a blížící se „aktualizaci“ Agendy 21, dokumentace o tom, co je „závazná a legální smlouva“, která by pocházela přímo ze zdrojů OSN související s konferencí, je velmi chabá; pouze však do té doby, než se člověk vzdá hledání literatury na „zelené“ fasádě a zamíří přímo k samotnému zdroji „Nového mezinárodního ekonomického řádu“ – to znamená, k řízení světového obchodu, jak dokumentuje UNCTAD:

Ve vztahu k politice změn klimatu se očekává, že vyjednávání týkající se post-2020 akce v rámci United Nations Framework Convention on Climate Change (UNFCCC),  budou uzavřena na dvacátém prvním zasedání Konference stran, v Paříži, v prosinci 2015.Tato vyjednávání se budou snažit o uzavření legálně závazné smlouvy požadující souhlas všech stran se snížením emisí skleníkových plynů a s přispěním k omezení růstu průměrné globální teploty o odsouhlasené 2 stupně Celsia nad pre-industriální úrovně.

Z písemné zprávy UNCTAD Policy Brief No. 36 of 2015

Z těchto psaných zpráv od UNCTAD během roku 2015 začínáme jasněji rozumět tomu, co se pro nás připravuje a jak bude vypadat geopolitické a ekonomické prostředí v době po světové depresi; a jak je všem nadšeným hegeliánům jasné, globální problémy si žádají (vykonstruovaná) globální řešení.

UNCTAD a „udržitelná multilaterální“ vize lidstva

Během uplynulých 40 let „Nový mezinárodní ekonomický řád“ změnil jméno a strukturu, ale nikdy své primární cíle. Jeho staré jméno zavrženo ve prospěch změněného jména reprezentujícího náš stále více spoutaný a globalizovaný svět, „Multilaterální řízení globálního obchodu“. Výhrůžky týkající se populační exploze, dosažení vrcholu těžby ropy a globální ochlazování převládající v 70. letech uvolnily místo dalším spřáteleným přeludům -uhlíkové emise a „neudržitelnost“, jež jsou otevřeně propagované ve 21. století.

V duchu pravého technokratického stylu UNCTAD vyhlašuje novou tvář „transformativního“ a „multilaterálního“ globálního řízení podporovanou ničím jiným než udržitelným rozvojem v jejich nařízení 2015 Policy Brief No. 31:

POKRAČUJÍCÍ POST-2015 AGENDA ROZVOJEVYŽADUJE PŘEHODNOCENÍ POLITIKY ROZVOJE

Narůstajícípožadavek na globální úrovni a efektivní průmyslová politika na národní úrovni jsou klíčové ingredience úspěšného rozvoje v posledních dekádách. Tváří v tvář riziku „sekulární stagnace“ v rozvinutých zemích, která omezuje exportní příležitosti pro rozvojové země po delší dobu, budou rozvojové země potřebovat nalézt nové hnací síly růstu. Průmyslová politika bude hrát důležitou roli, ale je třeba zavést rozsáhlejší multilaterální přístup, aby bylo dosaženo žádoucích změn v politice, obzvláště ve světle ambiciózní a transformativní post-2015agendy, jejíž vize jsou obsaženy vcílech udržitelného rozvoje.

Tento posun směrem k „multilateralismu“ není pouze rétorický a reprezentující strukturální změnu povahy globalismu. Není propagován pouze ze strany UNCTAD, protože také IMF, BIS, Světová banka, a ano, dokonce i BRICS, volají již nějakou dobu po „Novém multipolárním světovém řádu“. Tato nová forma globalismu se zdánlivě tváří jako všezahrnující, dovolující národům jako je Čína, Rusko, Indie a Brazílie určitou regionální kontrolu, zatímco je zcela jistě podřízená „závazné a legální smlouvě“ COP21. Pokračování z Policy Brief No. 31:

Efektivní prosazování takových ambicióznějších politik by mohlo být velmi dobře podpořeno posílením řízení světového obchodu, které se zaměří na dva elementy. Za prvé, posílení inkluzivních multilaterálních mechanismů by pomohlo udržovat dobrý charakter multilaterálních pravidel v očích veřejnosti a pomohlo by předejít soutěživé liberalizaci, která by mohla být nevhodná pro vyhlídky na pokrok rozvojových zemí. Za druhé, opětovné zaměření obchodních vyjednávání na multilaterální smlouvy by vyjadřovalo nové uvažování o rozvojovém charakteru rostoucího počtu regionálních obchodních smluv a smluv o mezinárodních investicích a mohlo by pomoci dalšímu pokroku v probíhajících Doha Round multilaterálních obchodních jednáních.

Vidíme, že tyto nové „inkluzivní multilaterální mechanismy“ jsou cokoliv, jenom ne dobrovolné, když UNCTAD uzavírá, že takové mechanismy by „zabránily soutěživé liberalizaci;“ jinými slovy, multilateralismus je navržen k tomu, aby bránil národům druhého a třetího světa v hledání rozvojové struktury, která by byla mimo „udržitelnou“ vizi OSN.

Pokud někdo stále ještě pochybuje o tom, zda aliance BRICS a její New Development Bank reprezentují tuto globalistickou multilaterální past, zde jsou zřetelná prohlášení UNCTAD o tom, že BRICS je integrální regionální komponentou tohoto dění:

Rozvojové země budou také potřebovat využít větší ekonomickou a politickou sílu, které dosáhly v průběhu minulých dvou desetiletí. Obzvláště výraznější architektura integrace Jih-Jih (již se vynořuje na regionální úrovni a souvisí se založením New Development Bank zeměmi BRICS) by mohla posílit ambicióznější post-2015 agendu.

Tato nejnovější předpověď je ozvěnou publikace UNCTAD z roku 2014, BRICS Development Bank: Sen se stává skutečností?, která rovněž považuje BRICS NDB za klíčového partnera Agendy 21 a jejího globálního technokratického vazalství, o čemž tento autor rozsáhle psal již dříve.

Dialektika banka-proti-bance je globalistická verzeCoke versus Pepsi. Republikáni versus demokratům. Východ versus západ. BRICS banka versus World Bank. Multilaterální versus monopolní. Všechno výsledky syntézy „globálního řízení obchodu“, o které usiluje Anglo-American Establishment a Agenda 21.

UNCTAD ve Zprávě o změnách klimatu č. 4 uvádí strukturu tohoto nového systému řízení vypracovanou nikým jiným než čínským (oprava vydavatele: jiho-korejským) tajemníkem OSN Ban Ki-moonem. Jestliže jeho popis nepředstavuje „multilaterální globalismus“, potom nevím, co ji představuje:

Ve své syntetické zprávě o post-2015 agendě udržitelného rozvoje tajemník Ban Ki-moon navrhl nutnost uvážit univerzální proces kontroly s následujícími komponentami: (a) národní komponenta odpovědnosti vedená danou zemí; (b) regionální komponenta pro hodnocení odborníky v oboru; (c) globální komponenta sdílení znalostí; (d) tématická komponenta ke sledování globálního progresu a (e) komponenta pro posuzování globálního partnerství pro udržitelný rozvoj.

Národy, které by měly být suverénní, budou podřízeny regionálním entitám (BRICS, NAFTA, EU atd). Regionální entity budou postupovat podle všeobecně odsouhlasených souborů standardů globálního rozvoje a ekonomiky (COP21). Město, obec a komunita již dávno přijaly principy ICLEI „udržitelného rozvoje“ stanovené v Riu ´92, které kráčí ruku v ruce s tímto „multilaterálním globalismem“.

„A co takhle jednotlivec,“ může si někdo pomyslet? Takový „nemoderní“ koncept nemá žádné místo ve věčné kybernetické smyčce zpětné vazby pro řízení „zeleného“ světového obchodu, jak je vypracovala UNCTAD (Konference OSN o obchodu a rozvoji):

Již dříve zmíněné standardy „sdílení znalostí“, „hodnocení odborníky v oboru“ a „odpovědnosti“ nebudou plně řízeny vládními organizacemi, ale řídícími algoritmy, neboť takové banální úkoly budou pravděpodobně řízeny našimi stále „chytřejšími“ městy, měřícími zařízeními, domy a auty; posun znamenající předzvsět zvýšené kontroly, kterou taková zařízení přinesou do každodenního života v rámci tohoto „Nového multilaterálního ekonomického řádu“.

Je nepravděpodobné, že by takové převratné změny jak globální, tak sociální interakce mohly nastat bez „motivace“ krizovou periodou. UNCTAD Zpráva č. 36  se zmiňuje o důležitosti naší poslední globální krize v roce 2008, která vytvořila předpoklady pro „zelený“ globalismus:

STRATEGIE OBCHODU A ZMĚNY KLIMATU PO 2015

Expanze globálního obchodu se zpomalila po finanční krizi 2008. Přesto existují optimistické vyhlídky na růst v období do roku 2030, který by mohl být nastartován lepším otevíráním trhů skrze uzavírání Doha Round obchodních smluv v rámci World Trade Organization a skrze dvoustranné a regionální obchodní smlouvy, včetně navrhovaných smluv megaregionálních.

Toto je důvod k prohlášení, že aktivace těchto dvoustranných, regionálních a megaregionálních obchodních smluv uzavřených v důsledku deprese 2008 bude obdobně vyžadovat ekonomickou kalamitu k aktivaci; kalamitu, kterou alternativní média a Banka pro mezinárodní platby (Bank for International Settlements) předpovídají jako nevyhnutelnou. Jestliže taková „transformativní“ globální struktura bude iniciována před anebo v průběhu COP21 letos v prosinci, potom zbytek roku 2015 bude zmítán pokračující ekonomickou nejistotou.

Zpráva dále pokračuje zmínkou onadnárodních korporacích operujících podle tohoto nového zeleného globalismu, některé z nich budou známé čtenářům a výzkumníkům zkoumajícím politiku do hloubky:

Řada nadnárodních korporací zavedla strategie na snížení globálních hodnot uhlíkových zplodin u jejich řetězců, a proto se tyto řetězce staly „zelenými“, včetně společností ACCIONA, Alcatel-Lucent, International Business Machines a Walmart. Zelenání globální hodnoty řetězců vytváří zelený příjem a pracovní příležitosti v mnoha zemích v okolí řetězce;

Všechny byly úzce zapojeny v neo-merkantilistickém „otevření Číny“ a v divokém technologickém vybudování východu financovaném západním kapitálem od 90. let, s podezřelou, dobře zdokumentovanou účastí IBM v programech tak rozdílných, jako jsou holocaust, policejní algoritmy upozorňující na možný zločin a vynález konceptu „chytrého města“. Ohledně Lucent Technologies a IBM píše James Corbett (The Corbett Report):

Během stejné doby Čína vystoupila ze 30. pozice největšího cílového USA R & D investmentu na 11. místo díky dvojnásobnému počtu amerických poboček v zemi. Seznam společností, které začaly významné R & D aktivity nebo zařízení v Číně v 90. letech 20. století, se čte jako Who iswhoseznam společností Fortune 500 uhnízděných pod křídly CFR (Komise pro zahraniční vztahy): DuPont, Ford, General Electric, General Motors, IBM, Intel, Lucent Technologies, Microsoft, Motorola,Rohm a Haas se všechny významně podílely na dění v Číně na počátku 21. století:

James Corbett, The Great Decoupling: How the West is Engineering its Own Downfall (Skvělý rozpad: Jak si západ připravuje vlastní pád)

Takže se zdá, že ta samá parta společností „Fortune 500-pod křídly CFR“ prosazuje v současné době udržitelný rozvoj v rámci OSN, a stejně tak v rámci národů BRICS. Umožnily tyto západní entity vzestup moderní čínské ekonomiky pouze z dobré vůle? Pouze z vlastního zájmu o zisk? Nebo je naplnění této rozsáhlejší kolektivistické agendy „quid pro quo“ (něco za něco) požadované západem výměnou za takové libůstky, jakou je posílení regionální moci v oblasti Asia-Pacifik?

Letošní ústup ekonomik BRICS (nejvýrazněji v Číně) stejně jako klíčových západních trhů, pokud není otevřeně koordinován, jistě poskytuje jedinečnou příležitost zavést tato navrhovaná „globální (zelená) řešení“ vhodná pro „globální krize“.

Na závěr

Skutečnost, kterou se tento blog zabývá od samého počátku – globalismus – je opravdu to, co prohlašuje jeho název – globální. Nezná žádné hranice, národy nebo ideologie, s výjimkou naprostého a totálního nadnárodního zotročení autonomních lidských bytostí – globálně. Technokracie – řízená třídou pevně usazených elit a technologiemi „špiclovské společnosti“ – bude charakteristikou nastávající globální éry. Udržitelný rozvoj (Agenda 21) je jejím nástrojem.

Nedorazí „na konec cesty“ bez přechodu od „starého ekonomického světového řádu“ k Novému, taková změna nemůže nastat bez globální ekonomické krize, jaká se nekonala po téměř jedno století.

Agenda 21 a vyhlídky na ekonomickou kalamitu jsou neoddělitelné koncepty již od plamenných řečí bývalého tajemníka OSN a spolu-architekta Agendy 21 Maurice Stronga, které byly veřejně zaznamenány v roce 1992. V rozhovoru se zemřelým aktivistou Georgem Washingtonem Huntem na Konferenci OSN o životním prostředí v Coloradu, Strong, pod záštitou fiktivní knihy, v jejíž napsání doufal, se zábavně zmiňoval o tom, jak by mohl takový „Nový světový řád“ vypadat:

„Co kdyby malá skupina těchto světových vůdců došla k závěru, že hlavní riziko pro zemi přinášejí akce bohatých zemí? Aby zachránila planetu, rozhodne tato skupina: Není jedinou nadějí pro planetu zánik průmyslové společnosti? Není to naše odpovědnost něco takového vyvolat?

Tato skupina světových vůdců vytvoří tajnou společnost, která vyvolá ekonomický kolaps. Je únor. Jsou všichni v Davosu. Nejsou to teroristé. Jsou to světoví lídři. Zaujímají postavení ve světových komoditách a akciových trzích. Zkonstruovali, s využitím svého přístupu na akciové trhy, k počítačům a zásobám zlata, paniku. Následně zabrání uzavření akciových trhů. Zablokují páky. Najmou násilníky, kteří drží lídry jako rukojmí v Davosu. Trhy nemohou zavřít.“

Maurice Strong

Strong náhle zakončil svou pohádku s tím, že by „pravděpodobně neměl říkat takové věci“. Ani nemusel dále pokračovat, protože z našeho pohledu dnes, v roce 2015, můžeme vidět, jak tato pohádka skončí: Na horizontu je Strongův svět. Příští zkonstruovaná ekonomická krize, připravená k nastartování v příslovečném „mžiknutí oka“, bude jistě globální. Ale Strongovy fantazie o zajmutí rukojmí v Davosu, které vyslovil před dvaceti lety, mohou být úplně zbytečné v naší moderní éře COP21, protože téměř veškerá opozice vůči Agendě 21 na globálním jevišti byla potlačena příslibem úplné technologické kontroly a křeslem u „multilaterálního stolu“.

Nicméně, ty, čtenář, u tohoto stolu žádné místo nemáš. Naprosto nevýznamný zoubek v mezinárodním stroji; ale vybaven znalostí toho, co přijde, možná, že se zoubek jednoho dne rozhodne, že stroj zadře. Tento stroj, konečně, je každý z nás.

Blogger pod jménem Rusticus, autor a aktivista za svobodu provozuje webovou stránku sledující machinace, které provádí Anglo-American Establishment v průběhu historie, zatímco simultánně dokumentuje proces tvorby skutečného domova nezávislého na síti (www.statelesshomesteading.com)

18. září 2015

Napsal Rusticus

Zdroj: http://www.activistpost.com/2015/09/agenda-2030-and-the-new-economic-world-order-coming-this-year.html

Překlad: http://www.alstranslations.eu/