S tím, jak jsou US válečné lodi na cestě k ostrovům, se Čína ptá: „Jak je vůbec mohlo napadnout, že jim to budeme tolerovat?“
US jsou vojensky v těžké situaci.¨V Sýrii Rusko s Íránem využily skutečnosti, že plán k destabilizaci Assadova režimu ukutý Západem a jeho regionálními spojenci se rozvíjel příliš dlouho. Byl to nápad na rozdmychání nevraživostí a poskytnutí skryté podpory různým ozbrojeným milicím bojujícím za svržení vlády. Ale ty snahy trvají už pátý rok a Assad je tam pořád. Nejen to, mělo to spoustu nezamýšlených důsledků (přinejmenším doufáme, že nezamýšlené byly).
Prvním bylo to, že ty skupiny rebelů podporované Západem a jeho spojenci se přetvořily do šílené bandy pouštních banditů v bílých teniskách mávajících černými vlajkami a tasících meče. Druhým bylo to, že boje vytvořily strašlivou uprchlickou krizi, která teď hrozí destabilizací celé Evropy. Moskva s Teheránem, když vycítily historickou a geopolitickou příležitost, tak do toho prostě vstoupily a vymanévrovaly Washington. Teď se US prostě musí rozhodnout, zda chtějí válku s Ruskem, protože shazování munice doprostřed pouště určitě nebude strategií, jíž se něčeho dosáhne.
US se mezi tím potýkají s další supervelmocenskou konfrontací v Jihočínském moři.
Rozumně si myslíme, že když Peking začal se svými snahami o znovu nárokování území v Spratlys, tak Pentagon nečekal ten rozsah, v němž tyto snahy rychle začaly Washingtonu dělat hrozně těžkou hlavu.
Pro připomínku, nebylo to ani tak moc to bagrování, které regionální spojence Washingtonu v Jižním Pacifiku zneklidnilo. K budování ostrovů v této oblasti docházelo už před tím. Spíše je to rozsah projektu, který každého znervóznil, když Peking prozatím postavil přes 3 000 akrů (1214 ha) nového suverénního území, na němž si Čína postavila všechno od cementáren přes skleníky až po ranveje.
Jestli na tom US opravdu záleží, o tom se dá debatovat, ač jsou tyto lodní trasy pro světový obchod opravdu kritické. Ale když Filipíny a ostatní brečí, že je to sprosťárna, Washingtonu nezbývá moc nic jiného, než nasadit odvážnou tvář, jinak dostane svět dojem, že si Čína prostě může jen tak svévolně překreslit námořní hranice a během tohoto procesu ustanovit Čínskou Monroovu doktrínu.
Takže se US nakonec rozhodly, že kolem těchto ostrovů nechají proplout několik válečných lodí, aby viděly, zda to mohou bez výstřelu.
Ne opravdu. V tom spočívá celý plán. „Uvidíme, jak daleko je můžeme dotlačit.“
Je to ovšem zinscenováno pod pláštíkem svobody plavebních operací, což svým způsobem nedává moc smysl, protože Čína nikdy globální obchod neohrožovala. A pak zase je dost zjevné, že Peking má za lubem pro ty nové ostrovy nějakou vojenskou roli.
Čína každopádně ve čtvrtek vrátila úder tvrzením, že bude-li třeba, tak se tomu Čínská osvobozenecká armáda (PLA) „postaví a použije sílu“, pokud by US udělaly tu „chybu“ s celým tím plánem s válečnými loďmi.
Krátce, Washington se teď potýká se střetem jak s Moskvou, tak s Pekingem a vypadá to, že jak Rusko, tak Čína dospěly k názoru, že US v poslední době ztratily svou rozhodnost a nejspíš v obou přetlačovačkách cuknou.
Maje toto vše na paměti, vám předkládáme následující dost zábavný sloupek ze sobotního pekingského Xinhua, prezentovaný zde bez jakýchkoliv dalších komentářů:
* * *
Od Xinhua
Provokativní pokusy Spojených států o vměšování do suverenity nad čínským Jihočínským mořem sabotují regionální mír a stabilitu a militarizují moře.
US Námořnictvo údajně připravuje operace „svobody plavby“ vysláním válečných lodí do pásma 12 námořních mil od čínských ostrovů v Jihočínském moři. US operace by mohly podle zpráv proběhnout během dnů.
Minulý měsíc v reakci na čínský nárok na suverenitu nad Jihočínským mořem řekl US ministr obrany Ash Carter, že Spojené státy „budou létat, plavit se a operovat, kdekoliv to mezinárodní právo dovoluje, jako to děláme po celém světě.“
8. října řekl mluvčí Bílého domu Josh Earnest, že US válečné lodi hlídkující těsně u umělých ostrovů postavených Čínou v Jihočínském moři „by neměly vyprovokovat významnou reakci Číny.“
Nezapomínejme, že když v říjnu 1962 postavil Sovětský svaz odpalovací rampy raket na Kubě – ani to nebylo na půdě US – tak US president Kennedy dal v televizním projevu jasně na srozuměnou, že Spojené státy nebudou „tolerovat existenci odpalovacích ramp v té době už stojících na místě.“
Jak mohlo vůbec Spojené státy napadnout, že by Čína mohla tolerovat, když US hladinové lodě vkročí na čínské území v Jihočínském moři?
Čína nikdy nebude tolerovat žádné vojenské provokace nebo vměšování do suverenity od Spojených států ani jakékoliv jiné země, zrovna tak, jako to odmítly před 53 lety Spojené státy.
Čínský postoj ve sporu o Jihočínské moře je pevný a jasný. Čínská suverenita a nároky práva nad Ostrovy Nansha a k nim přilehlé vody v Jihočínském moři vznikly během dlouhého průběhu historie a následně jsou podpořeny čínskými vládami spolu s adekvátním a solidním historickým a právním podkladem.
Přesně tak, jak stanovuje Článek 15 Konvence Spojených národů o Mořském právu, je vymezení teritoriálních vod Čínou a dalšími zeměmi v Jihočínském moři v souladu s „historií daným právním titulem“ Číny na tento region.
Čína vždy konstruktivním a účinným způsobem pevně dodržovala svobodu plavby stejně jako mír a stabilitu v Jihočínském moři. A Čína slíbila, že v tom bude pokračovat i v budoucnu.
Čínské stavby občanských a veřejných infrastruktur na Ostrovech Nansha a na útesech, které spadají do rozsahu čínské suverenity, slouží nejen Číně, nýbrž i pobřežním národům Jihočínského moře.
Např. dva majáky nedávno postavené na útesech tohoto regionu pomohly s navigací proplouvajících plavidel z celého světa a významně zvýšily bezpečnost plavby.
Naopak v rozporu s tvrzeními US, to budou Spojené státy, jako strana z vnějšku, kdo bude dále provokovat napětí v Jihočínském moři vysíláním vojáků a válečných lodí na čínské území ve jménu „svobody plavby“.
Není to první krok Spojených států k podvracení regionálního míru a stability, na které Čína tak tvrdě pracovala.
V posledních několika letech Spojené státy často prováděly rozsáhlá cvičení se svými spojenci v Jihočínském moři, aby dělaly vojensky ramena.
Podle webu US ministerstva obrany tato země vyslala do Pacifického regionu tisíce civilních i vojenských činitelů stejně jako ohromné množství zbraní.
Spojené státy k destabilizaci regionu a k ohrazování Číny do toho záměrně zapojovaly strany nezúčastněné v otázce Jihočínského moře jako Japonsko a podněcovaly spory mezi Čínou a dalšími stranami včetně Filipín.
Čína nedovolí, aby provokatéři dělali jakýmkoliv způsobem vlny ve vodách, pro které by měl být charakteristický mír, přátelství a spolupráce.
Loni objem bilaterálního obchodu mezi Čínou a členy Společenství jihoasijských národů (ASEAN) přesáhl 480 miliard US dolarů.
Dotyčné národy nemají žádnou jinou alternativu než společně řešit spory v Jihočínském moři, které představují hrozbu rozvoji a prosperitě stran v tomto regionu.
18. září řekl mluvčí čínského ministerstva zahraničí v reakci na poznámky velitele US sil v Pacifiku o hlídkování v Jihočínském moři, že Čína stejně jako Spojené státy dodržuje svobodu plavby v těchto vodách.
Tento mluvčí však zdůraznil, že Čína odporuje jakémukoliv zpochybňování čínské suverenity a bezpečnosti v Jihočínském moři ve jménu svobody plavby.
Čínský president Xi Jinping během návštěv v Evropě v březnu 2014 zdůraznil, že jeho země „nebude nikdy vyvolávat potíže, ale bude rozhodně zabezpečovat svá legitimní práva,“ co se týče suverenity a územní celistvosti.
Ač pro Čínu stále zůstává prvotní volbou zvyšování vzájemné důvěry a řešení sporů pomocí návštěv na vysoké úrovni, tak tato země bez jakýchkoliv pochybností přijme protiopatření proti Spojeným státům, pokud tyto nepřestanou s vojenskými provokacemi, kterými se vměšují do záležitostí Číny.
Lidé s vizí ve Washingtonu by měli a musí jasně spatřit čínské odhodlání zabezpečit národní suverenitu a regionální bezpečnost.
Submitted by Tyler Durden on 10/17/2015 10:00 -0400
Zdroj
