Média manipulují veřejným míněním. Jejich úkolem je nastolovat agendy, o čem se máme vůbec bavit. A v tom je jejich nebezpečnost. Nastolování agend vytlačuje podstatné informace. Nenechme si témata vnucovat a považovat je za samozřejmá. O všem, co čteme, přemýšlejme, nic neberme prvoplánově. Musíme mít vždy na mysli, že média nezprostředkovávají informace, ale zájmy. Žádné opravdu důležité sdělení se neocitá v médiích náhodou, vždy je za tím záměr. Jde jen o to, kdo v nich vládne. Média nenahrazují politiku, protože jsou součástí politiky. Spoluvytvářejí politiku a nyní ji dokonce likvidují, což je ad absurdum.

Ivana Haslingerová

U příležitosti vydání knihy prorektora Akademie managementu a komunikace Petra Žantovského „Česká politika a média po roce 1989″ uspořádal její vydavatel, Institut Václava Klause, odborný seminář s otázkou: „Nahradila mediokracie média a politiku?“ Vystoupil na něm autor knihy, dále Miloslav Bednář z Filosofického ústavu Akademie věd ČR, Ladislav Jakl z Institutu Václava Klause a politolog Zdeněk Zbořil. Seminář moderoval ředitel think-thanku Klausova institutu CEP (Centra pro ekonomiku a politiku) Jan Skopeček.

Kniha Petra Žantovského shrnuje vzájemné potýkání médií a politiky za 21 let vývoje naší společnosti. Zejména mladí lidé, kteří o tom, co se tehdy dělo, skoro nic nevědí, by si ji měli přečíst jako povinnou četbu. Aby si uvědomili, jak nesnadné bylo pro tehdejší politické aktéry nastolit u nás po komunistickém marazmu kapitalismus a nenechali si ho již nikým vyrvat.

Za komunismu se stavěla média jako jeden muž za tento zrůdný režim. Byla vycvičena podporovat toho, kdo vládne. Po sametovém převratu se proto postavila opět za nově vnikající politický systém a začala podporovat nově vznikající strany. Nebyla ale zvyklá řešit pravo-levé konflikty, které nastaly vítězstvím ODS v roce 1992 mezi těmi, kdo nechtěli po převratu nastolit kapitalismus, a těmi, kdo chtěli nadále zachovat socialismus. Tedy zjednodušeně řečeno mezi Klausovci a Havlovci se Zemanovci. Nejen komunisté, ale i přívrženci Václava Havla (dále jen Havlovci) se totiž postavili proti ODS a tedy proti budování kapitalismu. Snažili se prosazovat postkomunistickou ideologii Václava Havla, destabilizovat parlamentní demokracii tím, že neuznávali strany, a tím ničit parlamentní demokratickou politiku. Nejhorší na tom bylo, že to dělali podpásově a zastřeně pomocí nastrčených osob, takže to vycházelo jakoby z lidu a nikoliv z Hradu. Příkladem za všechny jmenujme Impuls 99 a Děkujeme odejděte a následnou antipolitickou revoltu v ČT, která masivní a demagogickou prohavlovskou propagandou znemožnila nástup pravicového ředitele a zachovala v čele ČT komunistu. Média si díky tomu uvědomila svoji moc a stala se politickým aktérem bourání demokratické politiky, tržního hospodářství a svobody, kterou se snažil zavést Václav Klaus. Díky jejich podpoře se podařilo havlistům provést Sarajevský atentát a podkopat demokratický vývoj státu. Těchto střetů využila sociální demokracie a v roce 2002 podle hesla „Když se dva hádají, třetí se směje“ převzala na 12 let vládu v zemi. Mediokracie za podpory havlistů podkopávala ale nadále vývoj v zemi. Mediální kampaň proti osobě Václava KLause byla tak obrovská, že nakonec jí podlehli i členové ODS, na 13. kongresu ho odstranili z čela a tím nastal postupný rozklad jejich strany. Jeho nástupci si neporadili s vládnutím a havlisté byli spokojeni. Netušili ale, že jejich bláboly o nepolitické politice využijí skuteční nepolitičtí politici Andrej Babiš a Tomio Okamura a oni půjdou i s panem knížetem stejně od moci. Tak dlouho bagatelizovali politické strany a parlamentní demokracii, až se do sněmovny dostala uskupení, o nichž nikdo nic neví. Média se opět přidávají na stranu silnějšího, ale ne havlistů, kteří zničili nejen tolik jimi nenáviděné klausisty, ale i sami sebe.

V úvodu semináře pohovořil podrobně o knize autor Petr Žantovský. Jeho referát přinášíme vzhledem k jeho závažnosti v plném znění v článku: „Nahradila mediokracie média a politiku?“

Ladislav Jakl je přesvědčen, že mediokracie politiku nenahradila, protože neexistuje. Je pouze tím, co pod ní vnímáme my. Existovala by jen tehdy, kdyby existovala vláda mediálních magnátů. Média by pak byla nástrojem zájmových skupin, ale nevládnou nám, protože nejsou volena lidem, nemají mandát. Máme se proto na ně koukat okem střízlivým. Pokud bychom věřili, že jsou něco jiného, než vše ostatní, podlehneme dvěma pokušením. Buď budeme chtít tuto bestii regulovat, nebo jejich protipól demokracii vybavit privilegiemi nad vše ostatní. To by bylo oboje nebezpečné.

Nicméně Jakl připouští, že média manipulují veřejným míněním. A to kampaněmi a nastolováním agendy, o čem se má mluvit. Lidé v hospodách si myslí, že na to přišli sami, ale témata, která kritizují, jim jako samozřejmá nahrála média. Dávno totiž neplatí, že se média pokoušejí pouze manipulovat tím, co se děje kolem nás, skutečnosti hodnotit, nálepkovat a překrucovat. To jim dávno nestačí. Jejich úkolem je nastolovat agendy, o čem se máme vůbec bavit. V tomto smyslu může mediokracie skutečně nahradit nejen politiku, ale i sebe samu.

Redaktoři si nezvou politiky za tím účelem, aby jim sdělili, co chtějí dělat a co mají za problémy, ale diktují jim, co mají říkat a o čem smí hovořit. Největší manipulátor mediální současnosti Václav Moravec bohorovně a drze nadiktuje hostům, o čem se budou v jeho otázkách bavit. A děje se to i v jiných médiích. Vzpomeňme na šestitýdenní kampaň rozviřující před třemi lety od Ameriky po Filipíny půl století staré sexuální skandály v katolické církvi. Vnesení tématu nebylo samozřejmou agendou. Její nastolovači v agentuře se rozhodli vše oživit jako současné téma proto, aby se Benedikt XVI. omluvil, nikoliv za to, co se stalo před padesáti lety, s tím mohli přijít již dávno před tím, ale aby ublížili jemu osobně. Nepohodlný papež musel odejít.

Nebo další agenda: Sever Kypru je Kypru je kontrolovaný Tureckem, jih Řeckem. Jih přivedli komunisté až do bankrotu. Starosta v severní části Kypru byl vyfocen s kontroverzním podnikatelem a i když s ním nic neuzavřel, byla naše významná média zavalena týden touto fotkou jako bombou. Agendu do nich vnesl zastupitel za Zelené v Praze 4 tím, že se v jedněch z nich domluvil s kamarádem a ostatní média to bezmyšlenkovitě opsala, jak to dělají se vším. Aniž se zamyslela nad společenským dopadem, hrála hru jednoho zastupitele.

Nebo mediální šlágr Rusnok a Mandela. Šlo o soukromý rozhovor a když někdo nepoužije slovo „do prdele“ doma, já ano. Obsahově ale řekl Rusnok, že se mu nechce letět do tramtárie na ryze protokolární záležitost. Neřekl o Mandelovi, že to byl celoživotní zarytý komunista s nepřehlednou teroristickou minulostí, jehož bývalá manželka používala lynčování a vraždy k potlačení politických oponentů včetně 14letého chlapce. Tuto důležitou informaci média nepřinesla, i když by byla mnohem hodnotnější. A v tom je nebezpečnost nastolování agend, že vytlačuje ty podstatné informace. Co s tím? Nenechme si témata vnucovat a považovat je za samozřejmá. O všem, co čteme, přemýšlejme, nic neberme prvoplánově. Musíme mít na mysli, že média nezprostředkovávají informace, ale zájmy. Žádné opravdu důležité sdělení se neocitá v médiích náhodou, vždy je za tím záměr. Jde jen o to, kdo v nich vládne.

Miloslav Bednář upozornil, že média nejsou nic. Média jsou lidé v nich. Masová média jsou díky tomu součástí politické třídy. Nenahrazují politiku, protože jsou součástí politiky. Spoluvytvářejí politiku. Nyní ji dokonce likvidují, což je ad absurdum.

Zdeněk Zbořil konstatoval na rozdíl od Jakla, že slovo mediokracie bere a že je na čase z něj vytvořit pojem podobný, jakým byla v šedesátých letech u politiků fedokracie. Měl by být o tom seminář. Tradiční média mají výhodu, že nezanikají. Zajímavý fenomén, na který by se zde nemělo zapomínat, tvoří v posledních letech elektronická média. „Dal jsem si s tím práci a zjistil jsem, že z 2200 agresivních článků psalo s opravdovou záští pouze 120 z nich a ty články napsalo 5 lidí. Bylo by zajímavé udělat opravdovou analýzu elektronických médií. Vedu například válku s Parlamentními listy. Když se zeptají, jaké bude počasí, a já řeknu, že možná bude poprchávat, ony napíší něco ve smyslu: Zbořil se vyděsil, jaké bude hrozné počasí. Doporučuji jim i ostatním, aby nepřeháněly tak moc, aby psaly česky a bez chyb. Nikdy by neměl šéfredaktor dát anonymní příspěvky a vracet ty, co mají chyby. Ježišmarjá to by polovina odpadla. To by pane zvedlo úroveň!“

O dějinách tisku bylo napsáno mnoho, ale málokdo si všímá, jak nastolují média témata. Jednou zavolají, a když se dotyčný neozve, volají jinému. Využil jsem toho a dal na záznamník: „Nejsem přítomen, máte-li něco důležitého, zanechte zprávu nebo pošlete SMSku.“ Za deset let nepřišlo nic. Je jasně vidět, že redaktor pouze musí akutně kohokoliv sehnat a je mu jedno, koho. Například mi volali z rozhlasu, zda bych něco neřekl o sesazení korejského generála, i když vědí, že nejsem indonézista. Potřebují jen někoho sehnat a je jim jedno, že ten člověk třeba ničemu nerozumí. Nedají si práci se sehnáním odborníků. Stranické noviny jako jediné přiznají otevřeně, komu fandí, ostatní se to stydí přiznat, ale vycítíte to. Z Práva vycítíte prokalouskovskou agitaci. Z LN je vidět, kdo je novým majitelem. Každý den tam je posun. Cítíte tu rozbředlost.

Moderátor Jan Skopeček uzavřel seminář sloyvy: „Média nejen ovlivňují veřejné mínění, ale nastolují bezvýznamná témata, která pak vytlačují ta důležitá.“

Zdroj: Blog autorky