Předchozí část článku zde. Pokračování:

Tato vyhláška č. 555 měla ještě přílohu, v níž byly uvedeny všechny ropné a plynárenské společnosti, které Jelcinova parta stáhla pod jedno vedení. Seznam není malý, ale zajímavý.

Výrobní sdružení:

Výrobní sdružení dálkových ropovodů:

Vědecko-výrobní sdružení

1) termické metody těžby ropy „Sojuztěrmněfť“

2) geologicko-fyzické metody zvýšení maximální efektivity vrstev

Další:

1) Výrobní sdružení na zpracování ropného plynu v Západní Sibiři (Sibněftěgazpěrerabotka);

2) Výrobní specializované stavebně-montažní sdružení „Zapsibněftěstroj“;

3) Strojírenský koncern „Něftěgazmaš“;

4) Hospodářská asociace „Něftěgazgeofizika“

5) MNTK (Meziodvětvový vědecko-technický komplex) „Něftěotdača“

Dříve, než se budeme zabývat osudem těchto podniků, ještě jednou pozorně pročteme bod 1. „Do sestavy korporace „Rosněftěgaz“ mohou vstoupit podniky a organizace zabývající se rozvojem ropně-plynárenského komplexu… Korporace „Rosněftěgaz“… funguje na základě svého statusu v rámci pravomocí předaných jí dobrovolně účastníky korporace.“ To znamená, že mohou dobrovolně vstoupit – ale také mohou nevstoupit. Pravomoci mohou buď předat, a mohou také nepředat… Přitom ministerstvo je zničeno, zlikvidováno. Co znamená odstranění takového ministerstva? Není více struktury rozdělující dodávky, plánující rozvoj a investice do geologického průzkumu, centrálně se zabývající technologiemi zvyšujícími maximální vytěžitelnost vrstev, zabývají se sledováním životního prostředí a otázkami sociálními – bydlením a lékařskou péčí. Výsledek je nám znám v miliardách vytěžených barelů, jejichž počet rok od roku klesá.

„Červení ředitelé“ stojící v čele územních a dalších divizí ropného průmyslu, dostali carte blanche – dělejte, co chcete, nic se vám nestane. Nechce se vám utrácet peníze za průzkum? Nu, není přece potřeba! Chcete si přivlastnit vrt? Prosím, milé dušičky! Nechce se vám platit výplaty, chcete snížit počty manažerů, inženýrů, ekologů? Ano, naše řeč! Na zahraniční trh chcete jít sami a obchodovat s kým chcete? Ale jistě, v čele ministerstva zahraničních ekonomických vztahů stojí Sergej Glazjev a licence u něj není drahá. Tento „mladoreformátor“ v roce 1991 nešťastně přeskočil na ministerstvo jako zástupce Petra Avena, svého starého známého z Moskevské univerzity. Aven odešel spolu s Jegorem Gajdarem, ale Glazjev zůstal, tentokrát jako ministr. Nejmladší doktor ekonomie v SSSR – jako hlava takového ministerstva! Brilantní kariéra a čísla z tabulky – maličkost… Nicméně vklad tohoto profesionálního zrádce do palivoenergetického komplexu byl minimální, tam konaly daleko významnější osoby. Mohlo to být jinak? Samozřejmě, že ne. Světová zkušenost ukazuje pouze dvě varianty: buď jsou uhlovodíkové zdroje v rukou státu, na jehož území se nacházejí, anebo varianta USA. Ale Rusko pod vedením Jelcina se rozhodlo vydat po jakési třetí cestě…

Na postu ministra paliv a energetiky Ruska v letech 1992 – 93 se mihl a opět zmizel v proslulé „Lazar Bank“ Vladimír Michailovič Lopuchin. Gajdar s sebou přivedl hodně mladých (Lopuchin byl do roku 1991 zástupcem vedoucího laboratoří přirozeně-ekologického potenciálu národního hospodářství Institutu národně-hospodářského prognózování Akademi věd SSSR). Mihli se a mizeli. Studovat životopisy takových lidí nemá smysl – v tu dobu byli všichni ve stínu daleko významnějších postav.

Politika privatizace všeho Jelcinem a Gajdarem byla slavnostně vyhlášena vykonavateli, pokud to snad někdo zapomněl, pracoval tu Anatolij Čubajs, který se v listopadu 1991 postavil do čela Výboru státního majetku. Právě v tu dobu se Čubajsovi podařilo porazit v aparátním boji šéfa tohoto úřadu – Michaila Dmitrijeviče Maleje. Malejova myšlenka privatizace prostřednictvím osobních privatizačních účtů byla bezpečně pohřbena a nastoupilo Jeho Veličenstvo privatizační kupón.

29. 12. 1991 Jelcin podepsal dekret č. 341 „Hlavní ustanovení programu privatizace státních a komunálních podniků na rok 1992″. Úkoly, plány pohybu peněz – mnoho, mnoho plánů a snů o naplnění rozpočtu. Nicméně článek 1 – 11 tohoto dekretu výslovně zakazoval privatizaci potrubí, ale článek 2 – 6 povoloval privatizaci všech podniků ropného a plynárenského komplexu jedině po zvláštním povolení vlády. A gentlemani ve vládě čas nemarnili…

25. listopadu 1991 Genadij Burbulis podepsal usnesení vlády RF č. 18. Název usnesení hovoří sám za sebe: „O vytvoření ropného koncernu „LANGEPASURAJKOGALYMNĚFŤ“ (LUKOIL). Jako první byl z celého komplexu podniků, institutů a systému zásobování vydělen, vyrván velmi důležitý kousek. Vagit Alekperov, poslední ministr paliv a energetiky v historii SSSR a Genadij Burbulis, byli lidé překvapivě „skromní“, protože v textu ustanovení zapomněli vypočítat všechny podniky vstupující do komplexu „Lukoilu“. Kromě „Langepasněftěgazu“ a“ Kogalymněfťěgazu“ do sestavy rodícího se impéria vstoupily („na dobrovolných začátcích“, jak s humorem psal Burbulis v usnesení) „Permněfťěorgsintez“ a tři závody upravující ropu – Volgogradský, Novoufimský a Mažejkjajský. Ale časy to byly nejasné – Baškirie „vyždímala“ svůj závod, Litevci – svůj. A byl to jen začátek celé historie. Připomeňme si především tři bohatýry ropy, a mějme na paměti, že „tři“ je jen kořen slova…

Vagit Alekpěrov – před příchodem do ministerstva paliv a energetiky vedl „Kogalymněftěgaz“. Jurij Šafranik předtím, než se zpočátku stal šéfem Ťjumenské oblasti, vedl „Langepasněftěgaz“, ale od ledna 1993 do roku 1996 pracoval jako ministr paliv a energetiky Ruska. Alexandr Putilov, který do roku 1993 vedl „Urajněftěgaz“ a potom se stal prvním prezidentem zpočátku státní společnosti „Rosněftěgaz“, si tento post udržel během všech reorganizací. V tomtéž roce 1993 se státní společnost „Rosněftěgaz“ stala státním podnikem „Rosněfť“, v roce 1995 – OAO (Otevřená akciová společnost) „Rosněfť“ a Putilov vedl a vedl – až do roku 1998. Tento úředník pracoval v potu tváře své, ale samozřejmě slovo „úplatek“ v jeho případě nepřichází v úvahu – jak vás tohle vůbec mohlo napadnout?! A když v roce 2012 Forbes odhadl jeho majetek na 950 milionů dolarů, tak „Zaporožce“ prodal, zvětšiv přitom reservy své ženy…

Alekpěrov, Šafranik, Putilov

Když nám vyprávějí, že všechny problémy naftařiny jsou důsledkem destruktivní práce účastníků daňových aukcí v roce 1996, slyšíme jen část pravdy. Žádní bankéři by nemohli provést operaci takového rozsahu, pokud by nebyly provedeny rozsáhlé přípravné práce. A i když si vzpomeneme, jak hodně pracoval tým Čubajse, je i to jen část pravdy. Práce na vytahování částí jediného palivového komplexu a formování samostatných, oddělených nestátních společností byla provedena „rudými barony“. Čubjs mohl vymýšlet všemožná chytrá schémata s privatizačními kupóny, ale ani on, ani jeho podřízení neměli ponětí o detailech vzájemných vztahů uvnitř odvětví. Bankéři mohli stihnout ukrást peníze, ale nemohli vykoupit ropné společnosti, které neměly finanční problémy.

„Rudí baroni“, byli lidé, kteří věděli všechno o nalezištích, o vrtných věžích, o specialistech na místech, o dopravě, zpracování i o dodávkách konečným odběratelům. „Rudí baroni“, to byli lidé, kteří se rozhodli „kapitalizovat“ své znalosti a styky. „Rudí baroni“ byli lidé, kteří vyrvali své „kousky“ a často nezvládli řízení, což umožnilo příchod do ropného průmyslu všemocných bankéřů poloviny 90. let. Chodorkovsko-berezovsko-abramovičové na pozadí „rudých baronů“ byli druzí. A proto navrhuji věnovat nějaký čas tomu, abychom se trošku podívali na tvůrčí životopisy této slavné kohorty.

PS:

Protože pan Glazjev byl v poslední době povznesen „píárem“ do nedosažitelné výšky „vynikajícího ekonoma – patriota“, zaměříme se na tuto osobu trochu více. Jako obvykle – jen otevřené informace.

Sergej Glazjev se narodil v Záporoží 1. ledna 1961 a tam i zakončil střední školu. O rodičích nerad mluví – oficiální stránky pouze informují, že oba pracovali v „Zaporožstali“. „Zlatá medaile“ Sergejovi umožnila bez problémů vstoupit na Moskevskou univerzitu, a to na – chemickou fakultu. Po jednom roce se rozloučil s chemií a přestoupil na fakultu ekonomie. Pamatuje si někdo z vás, čím byly ekonomické fakulty v letech 1978 – 1983? Správně – usnesením strany a vlády ve velkém množství. Provinční mládenec vynikající horlivostí vynesl své první trumfové eso: jeho vedoucím diplomové práce se stal akademik, vážený sovětský ekonom Dmitrij Lvov. Výsledek – červený absolventský diplom a místo v aspirantuře Centrálního matematicko-ekonomického institutu AV SSSR. Už následující rok se Glazjev stal vedoucím laboratoří institutu, v roce 1989 skvěle obhájil kandidaturu a poté i doktorskou disertaci – jako nejmladší doktor ekonomických věd v SSSR. Akademik Lvov byl v těch letech nejdříve zástupcem a potom ředitelem tohoto institutu.

V roce 1987 v institutu vznikl kruh mladých ekonomů, jehož členem se stal i Glazjev. Je to dávno, ale bylo by dobré si připomenout jména vedoucích tohoto kroužku. Mladí, talentovaní, perspektivní vědci – Jegor Gajdar a Anatolij Čubajs. V těch letech odvážné pěrestrojky se v SSSR objevily první západní granty. V roce 1989 Britské centrum pro studium komunistické ekonomiky vytvořilo v Moskvě Mezinárodní centrum pro studium reforem (sympatický název, co?), jehož zástupcem ředitele se stal Sergej Glazjev. Klidné dobré místo, stáž ve Vídni…

Všechno mohlo v poklidu běžet dál, ale přišel rok 1991. Glazjev měl z dob „gajdarovského“ kroužku ještě jednoho přítele, Petra Avena, který se napodzim stal předsedou Výboru pro zahraničně ekonomické vztahy v Gajdarově vládě, kam si jako zástupce přivedl i Sergeje Jureviče. Znamenitý výsadek mladých reformátorů do vlády!.. V prosinci 1991 se Aven stal ministrem MVES (Ministerstva zahraničně-ekonomických vztahů) a Glazjev se nyní stal jeho náměstkem. Koncem roku 1992, kdy šoková terapie dostala na hranici chudoby miliony lidí, „dorazila“ i k Jelcinovi a vláda Gajdara byla odvolána. Jelcin dosadil na post premiéra Viktora Černomirdina… Spolu s Gajdarem odešel i Aven. Ale Glazjev zůstal a stal se ministrem MVES v Jelcinově vládě. A nyní přistoupil k samostatné práci. 18. srpna 1993 byla na tiskové konferenci Mezirezortní komise Rady bezpečnosti RF v boji s trestnou činností a korupcí zveřejněna fakta „vážných porušení v činnosti MVES“. Slov je v této zprávě mnoho, ale ta, která se mi obzvlášť „líbí“ jsou: „Deseti ministerstvu podřízeným sdružením bylo dáno právo vystupovat na vnějším trhu jako speciálním exportérům téměř všech strategicky významných komodit… i když na to nemají specializaci… Taková sdružení jako „Oboroneksport“, „Těchnostrojeksport“ a „Prodintorg“… nezajistila efektivní prodej ropy a kovů na export, což se v řadě případů negativně projevilo v plnění mezinárodních dohod… Například sdružení „Prodintorg“, kterému, ač nezákonně obchází aukci,… byly přiděleny kvóty na export v hodnotě 900 tisíc tun do Indie a Bulharska, dosud do těchto zemí nedodalo ani tunu, v důsledku čehož vzrostla zadluženost…“ Narušení dodávek stálo rozpočet Ruska 13,6 milionů dolarů – „maličkost“, ale v té době ještě ani oligarchové miliardáři nebyli. Patriot a talentovaný ekonom se nicméně tak prostě vzdát nehodlal. 20. srpna sám rezignoval, když v oznámení Jelcinovi napsal mnoho, mnoho krásných frází – „…skutečným pozadím této proti mně vedené štvanice je boj o moc struktur mafie, která se cítila být ohrožena ve svých zájmech v souvislosti s ministerstvem v důsledku plánovaného zavedení pořádku v zahraničních ekonomických aktivitách“. A tak dále. Jelcin rezignaci nepřijal a Glazjev se z toho dostal… s důtkou.

Ale stejně bylo už na čase zmizet: náčelník kontrolního řízení administrativy prezidenta připravoval dokumenty k předání prokurátorovi. Vhodný okamžik nastal už v září: Glazjev „zaprotestoval“ proti ukončení pravomocí Nejvyšší rady, a tehdy už Jelcin neváhal. Události krvavého října 93 Glazjeva nijak nezasáhly, a už v prosinci se dostal do Dumy na seznamu Demokratické strany Nikolaje Travkina. Pětiprocentní hranici zdolala a Glazjev v Dumě získal důležitý post předsedy Výboru pro ekonomickou politiku. Pamatujete, co byla devadesátá léta? Kuponové poukázky, znehodnocující se vklady, zavřené podniky – to byla ona ekonomická politika…

Zůstávat ve stínu velmi populárního Travkina se Glazjevovi nelíbilo a s využitím pomoci svého tehdejšího spojence Stanislava Govoruchina se Glazjev domáhá odstoupení Travkina z postu šéfa strany a staví se na jeho místo. Ale slovo „demokrati“ se stalo pro obyčejné lidi vulgárním – strana prostě umírala. Bylo proto třeba hledat novou loď a tak v roce 1995 už Glazjev hlasitě podporuje iniciativu Jurije Skokova a generála Lebedě na vytvoření KRO (Kongresu ruských občin) a stává se členem vedení triumvirátu této organizace. Za ní v roce 1996 kandidoval do Dumy, ale KRO nedosáhl 5 %. Glazjev se však zorientoval rychle: v roce 1996 se stal členem skupiny Jegora Strojeva, tehdejšího mluvčího Rady federace, a zaujal post náčelníka informačně-analytického řízení při aparátu Rady federace. Strojev mu však seriozní perspektivy pro karierní růst poskytnout nemohl a tak se bývalý mladoreformátor, kolega Gajdara, Sergej Glazjev vydal na pohovory do…

…Komunistické strany. Tam, kde takové jako on, nejednou veřejně navrhovali věšet na sloupy veřejného osvětlení.

Ale Zjuganov potřeboval „mladé talenty“ a Glazjev… se na zasedání strany za minulé omyly omluvil, což úplně stačilo k tomu, aby – aniž by se stal členem strany – na volbách v roce 1999 byl jedním z první trojice kandidátů. Po úspěšných volbách se poslanec Glazjev opět stal předsedou Výboru pro ekonomickou politiku, ale v roce 2002 komunisty vyšoupli z vedoucích postů v Dumě a o místo připravili i Sergeje Glazjeva. Trpět takové „ponížení“ Glazjev nikterak nemohl, a tak se ještě v tomtéž roce spolu s Genadijem Semiginem pokusil zorganizovat v KS vzpouru proti Zjuganovovi. Ale svrhnout Zjuganova se nepodařilo, proto před samotným sjezdem Glazjev oznámil, že do nových voleb půjde už ne s KS, ale v rámci nově vytvořeného bloku „Rodina“.

Blok byl vytvořen speciálně k volbám a agitace probíhala na třech pilířích: Glazjevovi, Geraščenkovi a Rogozinovi. Volby byly velmi úspěšné – 9 % pro úplně nové hnutí by nikdo neočekával, stejně jako to, že Komunistická strana RF získala jen 12 %, protože volební okrsek – to byl jeden. Ale pobyt v „Rodině“ byl tím nejkratším v Glazjevově politickém životopisu: ihned po volbách se velmi pohádal s Rogozinem, což způsobilo rozpad bloku.

„Mladý reformátor“ Gajdara – člen Demokratické strany – KPO – KS – „Rodina“. Kaleidoskop zrad, naprostý nedostatek principů – prostě fakta. Je třeba psát dál? Popravdě nechci odvádět vaši pozornost. V roce 2004 Glazjev získal již 4,1 % hlasů v prezidentských volbách. Od listopadu 2008 je zástupcem generálního tajemníka Euroasijského obchodního společenství, od února 2009 – výkonným tajemníkem Celní unie Ruska, Běloruska a Kazachstánu. 9. února 2012 byl Glazjev oficiálně zaregistrován jako zmocněnec kandidáta na prezidenta Vladimíra Putina. Dne 30. července 2012 zaujal svůj současný post poradce prezidenta RF s jasně definovaným okruhem povinností: koordinace činnosti federálních orgánů výkonné moci, nasměrované na rozvoj euroasijské integrace v rámci Celní unie a jediného ekonomického prostoru Ruské federace, Republiky Bělorusko a republiky Kazachstán. Už jste slyšeli o nějakých jeho úspěších v této oblasti? Já jsem slyšel. Čtěte pozorně a snažte se nesmát a neplakat: 28. listopadu 2013 Sergej Jurevič Glazjev dostal ocenění roku od Ruského biografického institutu a Institutu ekonomických strategií za… „podporu návratu Ukrajiny do jediného ekonomického prostoru s Ruskem“. Promiňte, ale tohle komentovat není v mých silách.

Zdroj: http://politrussia.com/ekonomika/energeticheskie-voyny-neft-469/

Předchozí části:

http://www.nwoo.org/2015/10/18/energeticke-valky-3-ropa-v-novem-rusku-cast-1/

http://www.nwoo.org/2015/10/11/energeticke-valky-2-bojujici-strany-1-cast/

http://www.nwoo.org/2015/10/14/energeticke-valky-2-bojujici-strany-2-cast/

http://www.nwoo.org/2015/10/05/energeticke-valky-rozbor-mytu-o-ropnem-krachu-ruska-1-cast/

http://www.nwoo.org/2015/10/08/energeticke-valky-rozbor-mytu-o-ropnem-krachu-ruska-2-cast/