Pokud si zapnete televizi nebo rádio, uslyšíte z mainstreamu neustálé opakování základní mantry o potřebě integrace muslimů do západní civilizace v Evropě na straně jedné a důsledné zamlčování faktů, jak ta integrace už dnes vypadá ve velkých evropských městech a některých státech západní Evropy a Skandinávie na straně druhé. K problematice imigrace se vyjadřují nejrůznější pseudoexperti a zaměstnanci neziskovek, kteří sledují pouze ekonomický zájem svých penězovodů a ve skutečnosti provádí práci, která jde proti zájmům vlastní země. Pokud si opravdu někdo položí otázku, zda-li je možné muslimy integrovat do evropské společnosti, měl by se seznámit s pohledem odborníka na arabistiku. Poslouchal jsem včera tady na německém rádiu rozhovor s panem doktorem Bassamem Tibim a jeho zásadní myšlenky si zaslouží, aby se s nimi seznámili i čtenáři v Česku.
Dr. Bassam Tibi [1] je zde v Německu emeritním profesorem mezinárodních vztahů na univerzitě v Goettingenu. Původem syrský rodák z Damašku, který v 70. letech minulého století dostal v Německu občanství, dnes přednáší o islámu a evropské civilizaci a jeho celoživotní práce by se dala shrnout jedním slovem jako hloubková analýza muslimského světa a jeho absolutní nekompatibilita s demokracií [2] a základy západní civilizace. Je autorem teze tzv. „Leitkultur“ a jedním z mála arabistů, kteří otevřeně vystupují proti islamizaci Evropy a ztrátě kulturní identity Evropy. Je zastáncem multikulturní Evropy, reformy Islámu do moderní podoby dnešního světa, tedy procesu, kterému brání především široce rozvinutý fundamentalismus mezi muslimy v muslimských ghettech. Svým pojetím vnímání světa stojí uprostřed mezi podporovateli imigrace do EU a jejími odpůrci. Slyšet teze o Islámu a Islamismu z jeho pohledu rodilého Araba je velmi poučné.
Dr. Tibi došel k jednoznačnému závěru, že muslimské krize v jednotlivých zemích v Evropě, které probíhaly již dávno před vypuknutím současné migrační krize, jsou způsobeny celkem 3 faktory, které Tibi identifikoval jako tzv. 3 pilíře Islámu. Dr. Tibi doslova prohlásil: „Muslimové se musejí vzdát 3 věcí, pokud se chtějí stát Evropany: Musejí se rozloučit s myšlenkou na konvertování ostatních občanů v Evropě k islámu, musejí se vzdát Džihádu a musejí se vzdát Šaríji.“ A jak Dr. Tibi uvádí, toto jsou mimochodem základní stavební bloky Islámu. Je to stejné, jako kdybyste žádali po křesťanech, aby se vzdali víry v Ježíše Krista, Bible a Otčenáše dohromady.
Islám ukládá všem věřícím muslimům povinnost obracet na víru všechny jinověrce. V prostředí Islámu je jinověrec osoba „pomýlená“, která hledá cestu k Bohu a jediným Bohem podle Koránu je Alláh a Mohamed je jeho Prorok. Islám používá ke konverzi jinověrců tzv. „dialektiku“, vyvracení argumentů protistrany jinými argumenty, které jsou v otázkách víry formulovány imámy na základě tzv. dogmatických tezí, se kterými nelze nesouhlasit. Islám obviňuje západní demokracii z otroctví peněz, z otroctví kariéry, z bezohlednosti ke starým lidem, z úpadku rodiny, z promiskuity.
V této dialektické rovině nelze těmto argumentům oponovat, protože popisují opravdový stav. Pokud začnete oponovat, že Islám je násilná víra, imám má vyhráno, protože v rámci dialektiky vaše postoje rozloží. Kolik válek ve světě vyvolali Muslimové a kolik západní státy? Kdo vytvářel ve světě kolonie a plundroval bohatství muslimských zemí? A když zmíníte Osmanskou říši a její expanzi do Evropy, imám vám okamžitě vysvětlí, že to nebyla invaze, ale šíření víry, stejně jako křesťané šířili víru během křižáckých tažení. Zkrátka, dialektika jako vyšitá.
Imám nezapomene v rámci dialektiky zdůraznit, že zatímco křižáci plundrovali Jeruzalém, islamizace Španělska přinesla do země moderní arabskou kulturu, architekturu a v neposlední řadě medicínu. V dialektickém souboji nelze s imámem vést rovnocenný boj. Vždy má protiargument. A pokud není křesťan silný ve své víře, podlehne, protože imám ho přesvědčí, že západní civilizace je zkažená a veskrze prostoupená zlem. Dialektický boj islámistů je velmi účinný a v Evropě povede k masivnímu verbování mladých lidí a Evropanů do Džihádu.
Džihád v islámu znamená zasvěcení svého života boji za víru, i kdyby měl jedinec zaplatit cenu nejvyšší. Džihád je cestou víry muže v Islámu, v křesťanství existuje určitá paralela v podobě „Paladina“, bojovníka víry, ale je to podobenství jen velmi vzdálené, protože katolická církev a obecně křesťanství se postupně vzdalo šíření víry silou a současný islám ohledně Džihádu tak nemá v křesťanství odpovídající protiklad. Pokud se v islámu děje jakákoliv nespravedlnost, je muslim povinen nastoupit cestu Džihádu.
Takovou nespravedlností je třeba obyčejná nezaměstnanost muslimů v Evropě, nedostupnost halal potravin v evropských obchodech, neschopnost úředníků mluvit arabsky, provokativní oblékání žen na ulici, pokuta za špatné parkování v době modliteb apod. Pro spuštění Džihádu, nastoupení muslima k cestě boji za víru, stačí jakákoliv maličkost nebo ostrý proslov imáma v mešitě, který vyzve bratry a sestry ve víře k nastoupení cesty Džihádu. Pokud někdo v demokracii urazí vaší víru, tak můžete jít k soudu. Pokud urazíte víru v Islámu, dotčený nastoupí cestu Džihádu a vezme spravedlnost do svých rukou.
Šaríja je kodex, který je interpretován jako souhrn pravidel na ochranu víry. Šaríja je velmi důležitá pro přežití islámské komunity v Evropě, protože umožňuje představitelům muslimských obcí ovládat ostatní muslimy uvnitř muslimských ghett. Pokud není Šaríja aplikována, islámská komunita není jednotná, ženy nejsou poslušné, udávají vlastní manžely kvůli týrání, vliv demokratického zřízení rozkládá autoritu imámů, muslimové konzumují alkohol, sledují porno a mládež utíká od víry k internetu a online hrám. Dr. Tibi připomíná, že přísný zákaz práva Šaríja by byl nejsilnějším krokem proti islamistům v Evropě, protože by odebral imámům a představitelům muslimských obcí nejsilnější nástroj jejich moci nad obyčejnými muslimy. Evropské vlády naprosto nerozumějí arabskému problému a nechtějí problém Šaríji v EU jakkoliv řešit.
Dr. Tibi označuje tyto tři pilíře islámu za překážku v modernizaci víry s pokrokem civilizace, kterou prošlo křesťanství i judaismus v minulosti. Evropa nemůže integrovat islámské náboženství, pokud budou tyto tři pilíře islámu v Evropě existovat a které slouží jako pilíře „islámské superiority“ nad ostatními náboženstvími. Je smutné, že evropská politika se omezuje pouze na takové směšné a zástupné problémy, jako jsou kvóty pro běžence, stany a ubytovny, protože to je pouze důsledek problému. Ten hlavní důvod migrace do Evropy je, že na rozdíl třeba od bohatých arabských zemí, kam by mohli uprchlíci směřovat, Evropa nebude muslimům zakazovat jejich 3 pilíře víry, což paradoxně neplatí o arabských zemích, kde jednotliví šejkové nepřipouští Džihád a Šaríja je uzpůsobená pro potřeby vládnoucích rodin a je značně omezená, co se týče pravomocí muslimských obcí ve vztahu k panovníkovi.
Evropa páchá sebevraždu své vlastní civilizace a politické elity se tváří, že multikulturní „dekonstrukce“ Evropy je jakási povinnost. Je otázkou, ptá se Dr. Tibi, jestli toto lze přičíst na vrub evropské politice korektnosti, nebo hlubšímu plánu na změnu evropské společnosti, kdy se ani nezdá, že Evropa by jen na okamžik připustila možnost odmítnutí uprchlíků a jejich navrácení do země původu, anebo do nejbližší bezpečné země, přes kterou přecházeli na své cestě do Evropy.
Evropa má před sebou jen dva modely budoucnosti. Muslimy v Evropě, nebo Šaríju v Evropě. Je děsivé sledovat, že veškeré kroky evropských politiků směřují výhradně k té druhé variantě. Jako by nebylo jiné cesty, jako by nebyla snaha o zboření zmíněných 3 pilířů islámu v Evropě, jako by Islám a jeho rozvoj v Evropě byl důležitější, než přežití evropské kultury a civilizace v nové éře stěhování národů z arabských zemí do Evropy.
-VK-
Šéfredaktor AE News