Podivné věci se to dějí v Evropě. Téměř v jejím středu, v Černé Hoře, se rýsuje maidan, a přitom všichni mlčí. Žádné volání po svobodě a demokracii, žádné cukroví… Co se to děje? Děje se to, že oni tam ve skutečnosti povstali! Opravdu. Jsou malí, ale hrdí a nezávislí. Jak to všechno začalo? Začalo to nenápadně a skromně.

17. září parlament Černé Hory přijal usnesení podporující integraci do NATO, pro což hlasovalo 50 ze 79 poslanců. Proti bylo 26 lidí (Demokratická fronta, Demos, Socialistická lidová strana a nezávislí kandidáti) a tři se hlasování zdrželi. Jeden z vůdců Demokratické fronty, Milan Knězevič, převzal iniciativu na vytvoření „Unie antiNATOvských sil v Černé Hoře“ jako široké společensko-politické a občanské koalice.

27. září v Podgorici před budovou parlamentu začalo z iniciativy Demokratické fronty časově neomezené protestní shromáždění. Demonstranti požadovali odstoupení premiéra Mila Djukanoviče, vytvoření přechodné vlády a uspořádání svobodných a demokratických voleb. Před demonstranty vystoupil metropolita Černé Hory a srbské pravoslavné církve Amfilochij.

12. října jedním z vůdců demokratické fronty Andrija Mandič poslal otevřený dopis velvyslancům všech 28 členských zemí NATO, v němž uvedl, že „přistoupení Černé Hory do NATO bylo uskutečněno nelegitimní vládou Djukanoviče, a nelze je proto považovat za legitimní a legální, neboť většina občanů země je proti členství v NATO“.

14. října do Černé Hory přijela bezprecedentní delegace NATO v čele s generálním tajemníkem Jensem Stoltenbergem spolu s velvyslanci 28 zemí – členy aliance.

Jenže Černohorci odpověděli skutečným majdanem a výzvou k Rusku.

17. října bylo u černohorského parlamentu zahájeno protestní shromáždění. Policie zbořila stanový tábor demonstrantů. A začalo jít do tuhého.

Demonstrace se zúčastnilo několik set aktivistů. Jedním z jejich hlavních požadavků bylo odstoupení prezidenta. Protestující vyzkoušeli všechny možné i nemožné způsoby, jak se dostat do budovy parlamentu. Pokud se tam chtěli dostat, museli projít policejním kordónem. Na žádost bezpečnostních úřadů, aby byla akce zastavena, demonstranti nereagovali, a tak byly policejní složky nuceny použít slzný plyn.

Pak začal útok, v žádném případě měnší, než jaký roznítil Charkov a Doněck. Při střetech bylo zraněno šest policistů. Byli převezeni do nemocnice a ošetřeni. Policii se podařilo zatknout řadu protestujících, kteří aktivně vystupovali proti současné vládě v zemi.

Byli také zadrženi dva poslanci parlamentu z Demokratické fronty.

A po celém světě – klid a pohoda. Proč americká diplomatka Victoria Nuland nespěchá do Podgorici? Hlavní město Černé Hory se přece kromě velikosti od Kyjeva ničím neliší. Kde jsou stovky novinářů z celého světa, vyprávění o tom, jak policie pošlapává demokratická práva občanů Černé Hory? Proč OBSE nevyjadřuje znepokojení nad zatčením účastnících se poslanců?

Ano, taková je evropská demokracie.

Tohle totiž od Černé Hory neočekávají. Kdyby to bylo proti Rusku – to ano, pak už by v Podgorici kvůli zápaďákům nebylo k hnutí. Ale… rozumíte: hlavní zpráva je, že většina poslanců odhlasovala připojení k NATO. A zbytek jsou nedůležité maličkosti.

Ale Černohorci si to nemyslí. Pokud se podíváte na fotky z mítinků, zjistíte, že v řadách demonstrantů nejsou zuřiví mladí lidé, kteří sní o Evropě jako tomu je na Ukrajině, ale zcela dospělí lidé, kteří pochopili, co a jak. Vezměte to prosím na vědomí.

Otevřená konfrontace mimochodem přinesla výsledky: BBC si všimla a přinesla zprávu. A Spojené státy oznámily, že souhlas k přijetí Černé Hory do NATO dají pouze tehdy, pokud vedení země bude pokračovat v realizaci reforem a bude se snažit zvýšit veřejnou podporu členství v NATO.

Navzdory tomu, že policie i vláda chtěly, aby vše proběhlo v tichosti, nepovedlo se. Ale situace vypadá tak, že „krev ještě bude“. A samozřejmě, pokračování protestů.

Upřímně přeji Černohorcům vítězství v jejich obtížném úkolu. Proti nim je celé NATO, ale za nimi – snad – Rusko. Moc bych si to tak přál.

Černohorský „majdan“ pokračuje!

Zdroj: http://4pera.ru/news/kolumnistika/chernogoriya_protiv_nato/