Dnes se seznámíme s postupy, které několik pacientů použilo k léčbě vlastního onemocnění rakovinou. Jedná se tedy o informace, které mohou zachránit život vám a vašim blízkým.

KEVIN IRISH

autor knihy „I´m still here“ (Ještě jsem tady), původně výtvarník a designer, měl v roce 2008 bolesti zad, přičítal to ale sportovnímu přetažení. Později mu začalo padat levé víčko, s tím šel k doktorovi. Lékař řekl, že to je Hornerův syndrom – známka pokročilé rakoviny plic.

To bylo v lednu 2009 a Kevina se okamžitě zmocnila hrůza a neustále plakal. Lékař ho později ten den zavolal a řekl, že to je čtvrtý stupeň a nedá se to operovat. Příští den má jít na biopsii (odběr tkáně).

Prognózou byla pětiprocentní naděje, že přežije pět let.

Kevin se bál, že zemře, protože nemá pojištění a nemůže si dovolit platit za léčbu. O alternativách k tzv. konvenčním způsobům tehdy ještě nic nevěděl.

Po biopsii se diagnóza změnila na stupeň 3A. NSCLC – karcinomy ne malých buněk – to je druh bujení, které na rozdíl od karcinomů malých buněk nereaguje příliš na chemoterapii, ale má i své klady: neroste příliš rychle. Kevinovi bylo řečeno, že masivní nádor (5,5 cm x 4 cm) má už asi dva roky. Tumor byl na vnější straně plic a vrůstal přímo do míchy, vedle srdce.

Kevin už ztratil příbuzné díky rakovině a věděl, jaké utrpení doprovází léčbu, a byl zděšen.

Krátce poté dostal do hrudi port, protože se rozhodlo, že bude dostávat masivní dávky chemoterapie, s dvojitou dávkou, 6 a půl hodin infuze 5x týdně, následované patnáctiminutovým ozařováním.

Kevin říká, že to je to nejhorší, co prožil. Sedět tam a cítit, jak se do něj pumpuje jed – cítil to od prvního okamžiku. Během dvou nebo tří dnů začal ztrácet vlasy a příšerně ubíral na váze, nemohl nic jíst… Říká, že všechny hororové příběhy, které kdy můžete slyšet o chemoterapii, jsou pravdivé. Chemoterapii by nepřál ani úhlavnímu nepříteli. Je to prý nevýslovné – a většina úmrtí nemá příčinu v rakovině, ale v chemoterapii.

Chemoterapie trvala tři měsíce a Kevin se v té době začal zajímat o alternativy – a nevycházel z úžasu, že existují přírodní substance na naší planetě, které dokáží léčit rakovinu nebo jí předcházet.

Aplikoval pak vícero způsobů prevence. První, na co narazil, byl vitamín B17, známý v šedesátých a sedmdesátých letech pod názvem laetril. Později pak z nějakých důvodů zmizel. Získává se z meruňkových jadérek. Je to tedy zcela přirozená substance, která léčí rakovinu, navíc napomáhá udržet pozitivní hladinu krevního tlaku a má v sobě přírodní prostředek utišující bolesti.

Kevinův otec měl ve věku 95 let na zádech tři ošklivé nádory – bazocelulární karcinomy. Lékařka mu na to dala mast, po které nádory krvácely. Poradila mu tedy, ať mast na týden vysadí. Když ji znovu nasadil, začaly nádory zase krvácet. Pak mu na to začala dávat vazelínu, která nemá sebemenší lékařský význam, až na to, že udržuje nádory vlhké.

Kevin řekl otci, že to je nesmyslná léčba, dal mu tablety po 100 mg vitamínu B17, a kapsle s 2000 jednotek vitamínu D3. Po šesti týdnech byla na všech místech, kde se původně nacházely tumory, čerstvá růžová zajizvená kůžička.

V lednu 2010 pak viděl ve zprávách případ z michiganské nemocnice, kde šlo o ženu s rakovinou prsu třetího stupně, jíž byly podávány velké dávky vitamínu D3, a nádory se během deseti dnů zmenšily o 50 procent. To ho utvrdilo v používání vitamínu D3.

Další studium ho dovedlo ke cannabis a CBD (cannabidiol – nepsychoaktivní složka). Zmiňuje se o případu ženy s rakovinou plic třetího stupně, poněkud horší než jeho vlastní. Čekaly ji dvě lobektomie (chirurgické odstranění části plic) a odstranění tří masivně zvětšených mízních uzlin. Brala CBD v malých dávkách každý den, zatímco prodělávala v podstatě stejnou terapii jako on – chemoterapii a ozařování, a po třech a půl měsících jí lékaři po vyšetřeních, která měla prozradit, zda je již schopna operace, řekli, že ji musejí otevřít. Prý se v ní něco zvláštního děje a je potřeba zjistit, co to je.

Zjistili, že rakovina na jedné polovině plic už je pouze zajizvená tkáň. Tu nechali být. Ty tři enormně zvětšené nekrotické mízní uzliny byly „mrtvé“ a „pojídaly samy sebe“, a veškeré jejich okolí bylo zdravé. Druhý tumor na druhé polovině plic byl nekrotický a také on „stravoval sám sebe“. Odstranili ho spolu se zbytky mízních uzlin, a to bylo všechno.

Profesor, který se na léčbě podílel, říkal, že to je úžasné: má spousty pacientů se stejnou terapií, ale nikdo z nich neměl nikdy takový průběh. Jediný rozdíl byl v tom, že tato žena používala CBD.

Nové výzkumy ostatně ukazují, že CBD dokáže nejen léčit rakovinu, ale též eliminovat o 99 % epileptické záchvaty, jak v četnosti, tak v síle. (O případu malého děvčátka s původně stovkami záchvatů denně, jehož situace se zásadně změnila během několika dní po podávání CBD, jsme se již zmiňovali v jiném dílu.)

Zpět k tomu, co Kevin na své cestě ještě praktikoval: vyvarovat se všeho, co obsahuje přísady, konzervanty, zkrátka všeho umělého. Zpět k přirozené a přírodní potravě. A dát dohromady fyzickou i psychickou škodu, kterou onemocnění a terapie natropily.

Část z výtěžku z jeho knihy, v níž popisuje své vítězství nad rakovinou, putuje k jednomu onkologovi, který peníze dává k dispozici pacientům ve finančních potížích.

Ty Bollinger se Kevina ptá, co by chtěl sdělit divákům filmu, kterých jsou desítky, možná i stovky tisíc.

Kevin říká: Nikdy se nevzdávejte. A pamatujte si, že rakovina nemusí být rozsudkem smrti. Já jsem toho živým důkazem.

---

SHANNON KNIGHTová

Přežila rakovinu prsu 4. stupně.

V roce 2005 nahmatala pod levým prsem hrudku. Vyděsilo ji to. Lékař po prohlídce řekl, že to budou cysty. Ona však namítala, že se to zvětšuje a tvrdne. Lékař pravil, že to budou zbytečné starosti, a odmítl její návrh udělat biopsii.

Biopsie byla provedena o rok později. Nález zněl: rakovina. A okamžitá lobektomie. Rozhodli se pro tři druhy chemoterapie, dvě intravenózní prostřednictvím portů a jednu ústy, pro mastektomii a ozařování. A bylo řečeno, že je to naléhavé a je třeba spěchat.

Shannon si pamatovala, jak vypadala její babička po chemoterapii, a byla zděšena. A věděla, že nechce projít tímtéž peklem a případně na to umřít. Viděla též v nemocnici pacienty, kteří procházeli touto terapií, zjizvené a bez vlasů, vychrtlé…

Po mastektomii dostala Shannon infekci a to jí získalo trochu času – s terapií se ještě nedalo začít, a tehdy začala studovat, existují-li alternativy.

Dnes je toho názoru, že pacienti s nedostatkem vitamínu D mají vždycky riziko návratu rakoviny – a že kdyby se tenkrát nepodrobila operaci a věděla o vitamínu D, rakovina by se nevrátila a nezasáhla i žebra a plíce. Až v roce 2014 se dočetla, že zjizvená tkáň v sobě nese vždy riziko rakoviny. Dnes by se tedy již operaci nepodrobila.

V roce 2010 se tedy rakovina vrátila a rozšířila se do plic a mízních uzlin, do kostí a za hrtan. Prognóza zněla, že s chemoterapií lze život prodloužit, ale bez ní zbývají jen tři měsíce až rok, jelikož to je agresivní druh rakoviny.

Ošetřující lékař se vysmíval jejím nápadům, jako například užívat vitamín C. Shannon odmítla tamoxifen. Ozařování povolila jen na jednu omezenou oblast, jelikož lékaři říkali, že tamní nádor je tak agresivní, že zřejmě povede k ochromení. A že ozařování by mohlo tento nádor zmenšit.

Shannon absolvovala 22 kol ozařování a nebyla schopna je dokončit. Dostala infekci, zápal plic, a rakovina se zhoršila. Lékař řekl, že to je smutné, protože nic jiného už dělat nemůže, a rakovina se šíří.

Shannon studovala všechno, na co přišla, o možných alternativách, a modlila se, aby se jí podařilo nad rakovinou zvítězit přirozeným způsobem.

Její postup zahrnoval vysoké dávky vitamínu C intravenózně, laetril neboli vitamín B17 intravenózně, ozónovou terapii, terapii s dendritickými buňkami (Dendritická buňka je buňka tvořící malou část bílých krvinek v krvi a tkáních… Představují čekající „strážce těla“ v různých tkáních…https://cs.wikipedia.org/wiki/Dendritick%C3%A1_bu%C5%88ka). Dále vakcíny z dendritických buněk získaných z vlastní krve, hypotermii, terapii podporující imunitní systém, biofeedback, Rifeovy frekvence, magnetickou terapii… Ani kvantovou fyziku bychom neměli opomíjet, říká Shannon – máme v těle energii, kterou je třeba uvést do rovnováhy.

Shannon praktikovala řadu věcí od února 2011, a koncem srpna cítila, že je bez symptomů. Trvalo to tedy asi půl roku. V říjnu pak vyšetření potvrdilo, že Shannon je zdravá a bez rakoviny.

Její onkolog ji žádal, jestli smí její chorobopis ukázat kolegům. Je mu prý líto, že se na její terapii nijak nedokázal podílet a nemůže si přičíst podíl na jejím úspěchu.

Shannon dnes již nemá strach z rakoviny…

---

KEV MURRAY

Přežil „smrtelnou“ rakovinu varlat

Kev studoval a bylo mu 22 let. Symptomy byly celkem jednoznačné: tumor byl velký jako pomeranč. Operace tumor rychle odstranila. Diagnóza hovořila o smrtelné rakovině. Kev měl další tři tumory v břišní dutině. Chtěli mu otevřít celé břicho od hrudi až dolů a vyjmout infikované mízní uzliny a následovně mu dopřát chemoterapii a ozařování.

Jak se Kev dozvěděl až o tři roky později, dávali mu naději na přežití šest měsíců.

Kev měl sen nebo vizi, v níž mu anděl sdělil, že vše bude v pořádku. Letěl do San Diega, kde žila jeho maminka, a všechno se v něm bouřilo proti chemoterapii a ozařování. V San Diegu začal na Gersonově institutu s Gersonovou terapií (http://gerson.org/gerpress/) – to je „přírodní terapie, aktivující mimořádné schopnosti těla uzdravit se samo prostřednictvím organické, vegetariánské diety, šťáv, kávových klystýrů a přírodních doplňků výživy“.

Jak říká Kev, je to dvanáct nebo třináct šťáv denně, každou hodinu jedna, polovina z mrkve a jablek, druhá polovina ze zelené zeleniny a jablek, šťávy se připravují čerstvé a musí být samozřejmě organického původu.

Šťávy se připravují od sedmi ráno do sedmi večer, a Kev říká, že to je práce na plný úvazek. První rok a půl nebo dva se ani moc nedostal ven. Důležitým faktorem je u této terapie i odpočinek. Kev byl dříve velmi aktivní a tento aspekt terapie byl pro něj velmi obtížný. Byl zvyklý sportovat, hrát tenis, košíkovou, baseball, plavat… to všechno se s intenzivním šťávovým režimem už dělat nedalo. Až asi po roce a půl začal znovu s tenisem.

Jinak k programu v prvním roce a půl patřila 3 vegánská jídla denně, hodně salátu… a velmi důležitým bodem jsou kávové klystýry. Když se totiž rakovina odbourává a tělo se čistí, musí si poradit se spoustou toxinů – a ty odcházejí z velké části přes játra. Tato zátěž může způsobit to, čemu se říká jaterní koma. Kávový klystýr podnítí játra k tomu, aby toxiny vyloučila. Bez kávového klystýru si lze výsledek stěží představit.

K procesu patří občasná „vzplanutí“ – mohou se projevit třeba horečkou, člověk může mít při nich pocit, že je mu hůř, může mu být dokonce skutečně hůř, ale jsou to známé kroky na cestě k uzdravení a je ku prospěchu, když o tom člověk předem ví a pak nepanikaří a neběží hned ke konvenčnímu lékaři.

Celkově se Kev cítil během celého procesu dobře. Má za to, že rakovina a cukrovka mají cosi společného v tom, že se člověk musí neustále a vědomě rozhodovat o tom, čemu umožní vstup do svého těla a čemu ne.

Kevin je velmi svěží a atletický třicetiletý mladík. Dnes, osm let po nálezu „smrtelné“ rakoviny je pro Keva jasná jedna věc: Gersonova terapie léčí rakovinu.

Ty Bollinger se Keva ptá, co by chtěl sdělit lidem, kteří jsou konfrontováni s podobnou diagnózou jako on tehdy: „smrtelnou“ formou rakoviny.

Kev říká, že by si měli uvědomit, že to je názor někoho, kdo prodělal určitý trénink a vzdělání, a používá odpovídající názvosloví, ale neměli by se nechat do toho směru vkormidlovat, protože celý ten systém je fiasko. Jakékoliv úmrtí na rakovinu je fiasko. To by se nemělo a nemuselo stávat.

---

CHRIS WARK

Přežil rakovinu tlustého střeva

Bylo mu tehdy 26, dva roky ženatý, pracoval s nemovitostmi, úspěšně kupoval a renovoval domy, a začínal se cítit jako už skutečně dospělý. Pak začaly bolesti v břiše. To bylo v roce 2003. Domníval se, že má možná žaludeční vřed – nikdy předtím neměl žádnou vážnější nemoc. Bolesti se táhly řadu měsíců. Někdy přišly, pak zase odešly… Říkal si, že tělo je postavené tak, aby se zhojilo samo od sebe, v minulosti to vždycky dokázalo, a tak se mu to podaří i tentokrát. Svůj život nijak neměnil.

Bolesti se ale zhoršovaly. Návštěva u lékaře vedla k medikaci, která nepomáhala. Lékař se rovněž domníval, že to bude vřed. Návštěv u různých lékařů bylo více, až se nakonec zjistilo, že v tlustém střevu se nachází tumor. Laboratorní vyšetření potvrdilo, že se jedná o rakovinu. Tehdy se Chrisův život změnil.

Vyoperovali tumor, odstranili pár mízních uzlin, a řekli, že všechno, co bylo vidět, je venku, ale že Chris bude potřebovat 9-12 měsíců chemoterapie. Pro Chrise to bylo celkem jasné: je pacient s rakovinou a musí dělat to, co mu řeknou. Ale pár věcí, které v nemocnici zažil, ho podněcovalo k přemýšlení.

První jídlo, které mu předložili po operaci, při níž mu odstranili asi 18 cm střeva, byl Sloppy Joe, mleté hovězí s hamburgerovou houskou s cibulí a kečupem, tedy ne zrovna jídlo vhodné pro rekonvalescenty. To Chrise zarazilo, protože, jak říká, je to nejhorší jídlo v každém bufetu a nikdy se mu ještě nestalo, že by měl na takové jídlo chuť.

Druhá věc byla ta, že když Chrise propouštěli z nemocnice, ptal se chirurga, který ho propouštěl, jestli je něco, co by měl jíst nebo čemu se vyhýbat, aby se střevo zase nepokazilo, a odpověď zněla, že to je jedno, že nemá pouze pít silnější nápoje než pivo.

Později šel Chris k onkologovi. Typická návštěva lékaře, kde se hodinu čeká ve velké čekárně, pak další hodinu v menší čekárně atd. V čekárně běžela televize, kde kdosi právě hovořil o tom, že jsme nemocní jen proto, že se živíme nehodnotnou stravou – a Chris měl dojem, že to vysílání promlouvá přímo k němu o věcech, které se mu zrovna začínají otevírat. Chris byl totiž už asi týden na syrové stravě a byl tím velmi nadšen.

Nakonec se dostal na řadu, doktor hleděl dvě minuty do záznamů a řekl Chrisovi, že s terapiemi má 60% naději, že přežije 5 let. Chris se ho otázal, zda jsou alternativní terapie. Onkolog odvětil, že nejsou. Řekl Chrisovi, že kdyby se rozhodl proti chemoterapii, je šílený.

Chris se ho zeptal na dietu se syrovou stravou. Odpověď zněla, že to se dělat nedá, to by rušilo účinek chemoterapie. Až později Chris pochopil důvod této výpovědi: syrová strava je mocný detoxikant a odstraňuje z těla jedy, tedy i chemoterapii, která pak nedokáže natropit zamýšlený rozsah zkázy. Mimo to ničí chemoterapie i imunitní systém, pročež se lékaři obávají, že běžné bakterie, které by se mohly nacházet například na jablku, by mohly natropit vážnou škodu, a proto odrazují velmi od syrové stravy. Všechno ostatní, co onkolog Chrisovi řekl, bylo jen šíření strachu a beznaděje.

Když šel do kliniky k onkologovi, cítil Chris sebedůvěru a naději, odcházel ale úplně zdrcen. Při odchodu si nechal dát termín k zavedení portu pro chemoterapii, ačkoliv se původně rozhodl proti ní.

V příštích dnech se mu to však doma trochu rozleželo v hlavě. Přemýšlel o svém životě, o tom, co už věděl… a také o větě, kterou mu onkolog uprostřed rozhovoru řekl. Řekl totiž, že to všechno nepovídá proto, aby z toho měl kšeft. A Chris si uvědomil, že ta věta nejen zněla podivně a nemístně, ale že pro onkologa to je skutečně kšeft. Že potřebuje pacienty a chemoterapii pro svůj kšeft.

A pak se mu ujasnilo, že se raději předávkuje zdravou stravou a poskytne tělu všechno potřebné k tomu, aby se mohlo uzdravit a opravit samo, a důvěřovat, že se to zdaří, než aby nechal někoho, kdo ho vůbec nezná a mezitím už asi zapomněl i jeho jméno, pumpovat mu do těla jed a experimentovat s ním. To vše pro 60% naději přežít 5 let.

Chris až později pochopil, že mu onkolog lhal i ohledně této vyhlídky. Ta 60% naděje přežít 5 let se týká průměru VŠECH pacientů. Jedno v jakém jsou stavu, ale přežili 5 let, srdce jim ještě bije a patří k úspěšné skupině. Naděje na přežití rakoviny střeva 3. stupně, kterou měl Chris, o pět let, obnáší jen 30 %. A jen 16 % pacientů to přežije o 10 let. Chris už má těch deset let za sebou – protože nakonec se rozhodl proti chemoterapii a ani port si nenechal zavést. A je naprosto zdravý.

Chris říká, že většině lékařů trvá zhruba 20 let, než projdou vzděláním, výcvikem a počáteční praxí a než si uvědomí, že všechno, co dělají, vlastně nevede k úspěchu a jejich pacienti umírají. Nicméně v tu dobu je již poněkud pozdě na to, uvažovat o změně kariéry. Kromě toho vydělává průměrný onkolog 300.000 dolarů ročně. Nicméně průzkum, který byl zveřejněn asi měsíc před natáčením filmu, ukazuje, že 52 % onkologů není s výší svého příjmu spokojena.

Chris byl na své cestě ke zdraví velmi osamělý – manželka i přátelé se domnívali, že dělá chybu, že je umíněný, tvrdohlavý, všichni by pro něj volili chemoterapii. Jen jeho maminka ho podpořila – a našel u ní spoustu knih o zdraví, které jako by pro něj a pro tuto příležitost schovávala.

Chris říká, že jeho dieta byla celkem jednoduchá – a domnívá se, že jednoduchost je nesmírně důležitá. Některé alternativní protokoly a postupy jsou i dosti složité a komplikované – ale v jednoduchosti je síla.

Chris uvažoval takto: základem je výživa a je tedy zapotřebí dodat tělu co nejvíce kvalitních živin. Dělal si zhruba 2 litry zeleninové šťávy denně, převážně mrkvovou, dvakrát denně jedl velké porce salátu se špenátem, brokolicí, zelím, cibulí, česnekem, pepřem, kromě toho si dělal ovocné šťávy s čerstvým kokosem a dvěma šálky bobulovitého ovoce, které, jak již víme, má velmi mocné protirakovinné účinky.

To byla celá jeho dieta, kterou praktikoval denně po dobu 90 dní. Jeden lékař, specializovaný na přírodní způsoby léčby, kontroloval pak Chrisovy hodnoty a doporučil mu doplňky výživy na podpoření detoxikace, imunitního systému, proti parazitům atd.

Chris říká, že rakovinu má nemocný člověk. Nemocné tělo má rakovinu. Není to tak, že by zdravý člověk onemocněl rakovinou. Rakovina je symptom nemocného těla. A proto nelze vyoperovat tumor a očekávat, že pak už bude všechno v pořádku a pacient bude zdravý. To je asi jako uříznout nos, aby se člověk zbavil rýmy. Neřeší to skutečný problém, o který se jedná.

---

CORTNEY CAMPBELLová

Přežila Hodgkinův lymfom

V roce 2008, když jí bylo 26 a byla necelé tři měsíce vdaná, byla diagnostikována s Hodgkinovým lymfomem stupně 2A. Jeden nádor byl v podpaží, druhý na straně krku.

Lékaři se nejprve nedokázali shodnout, o jakou rakovinu se jedná, ale nakonec stanovili diagnózu a navrhli po odstranění největšího nádoru z podpaží, který byl asi velikosti citrónu, 6 kol chemoterapie, následované ozařováním. Stinnou stránkou byla 30-70% možnost následné neplodnosti.

Její manžel vypráví o tom, jak slyšel zcela zřetelně přes všechny myšlenky, které mu v těch chvílích vířily hlavou, přímo z levé strany jasný hlas, který někteří autoři popisují jako „boží hlas“, a tento hlas řekl: To není nic pro vás.

Cortney mezitím truchlila nad dětmi, které ještě neměla a nikdy mít nebude, a ovládal ji strach. Měla vlastně víc strach z terapie než z onemocnění. Blížil se sjednaný termín zavedení portu pro chemoterapii.

Její manžel viděl v té době film se známým lékařem, který hovořil o klinických testech a o tom, jak jsou důležité, a uzavřel, že o deset let později bude lidstvo pohlížet na chemoterapii jako na barbarský přežitek.

Cortney si objednala knížku Billa Hendersona „Bez rakoviny. Průvodce mírnou, netoxickou léčbou“. Knihu pročetla a rozhodla se, že to na tři měsíce zkusí. Opravdu zkusí. Nebylo to pro ni snadné, protože nikdy nejedla saláty nebo zeleninu, byla spíš typ na dietní kolu a sýr.

Teď jí byla doporučována syrová strava a terapie dle Budwigové (zmiňovali jsme se o ní – lněná semínka a tvarohový sýr), pár doplňků výživy jako beta-glukan, vitamín C, extrakt ze zeleného čaje, multivitamíny…

Ráno brala 26 doplňků výživy, 16 k obědu, 26 v noci… za jeden den asi více než za celý život předtím…

S manželem pak objevili „Institut živé potravy“, kde Cortney prodělala 12-denní detoxikaci a poznali tam mnoho lidí, kteří vyprávěli příběhy vlastní nebo svých přátel či členů rodiny, kteří se sami vyléčili z různých druhů rakovin… to byla pro mladé manžele velká vzpruha.

Nakupovali a konzumovali pouze už jen hodnotnou organickou stravu. Asi čtyři měsíce poté, co Cortney začala s tímto programem, zjistila, že je v jiném stavu.

O šest měsíců později se narodila zdravá holčička – a lékařská vyšetření hovořila o úplné remisi. Cortney už rakovinu nemá. A mezitím má druhé zdravé dítě.

Říká, že by se s tím měl seznámit každý. Aby každý věděl, že existují alternativy kromě chemoterapie a ozařování a že není třeba žít ve strachu.

---

JASON VALE

Přežil rakovinu ledvin

Ty Bollinger se setkává poprvé osobně s Jasonem, ale po telefonu se již znají z rozhlasových rozhovorů. Ty se začal zajímat o rakovinu asi před dvaceti lety, když ji dostal jeho otec, a jeden z prvních impulzů byl tenkrát film, kde Jason hovořil o tom, jaký postup použil k zápasu s vlastní rakovinou.

V patnácti, na konci deváté třídy, cítil bolesti v zádech a napadlo ho tenkrát, že je to tumor. Podstatně se to zhoršilo v osmnácti letech, v roce 1986. Sportoval v té době asi šest hodin denně, ale v noci si nemohl díky bolestem v zádech lehnout a musel spát vsedě. Lékaři ze čtyř různých nemocnic diagnostikovali zápal plic. Nakonec se konala výzkumná operace. Při ní se našel nádor velikosti grapefruitu a vedle něj ještě jeden o trochu menší. Byl to velmi vzácný druh rakoviny, Askinův tumor, a všichni pacienti, kteří byli v lékařské literatuře známi, celkem rychle, během roku či dvou zemřeli. Jediný z nich přežil osm let. Všech známých případů bylo tenkrát jen 40.  Lékaři tumor při operaci odstranili.

Jason si nakonec řekl, že chemoterapii a ozařování nepodstoupí, právě proto, že všichni pacienti moc dlouho nepřežili, a také proto, jelikož mu připadalo, že pokud se tumor vrátí, naroste zase na stejném místě. V případě chemoterapie a ozařování by ale mohl narůst kdekoliv.

Začal opět hrát v hokejovém mužstvu. O rok později se bolesti vrátily a Jason už nemohl ani chodit. Vyšetření ukázala, že tumor narostl zase na původním místě, tentokrát ale napadal i míchu. Byla sjednána operace o týden později. Jasonův otec však dosáhl toho, aby se operace konala ihned. Jason říká, že se až později dozvěděl, že kdyby se s operací několik dní čekalo, možná by už nemohl nikdy chodit.

Jason se tehdy rozhodl, že zkusí něco, co se běžně nepraktikuje, a sice chemoterapii i ozařování zároveň. Lékaři se zdráhali, protože zátěž na organismus se tím velmi umocní, ale Jason se cítil dostatečně silný a nakonec je k tomu přemluvil.

O dva měsíce později měl o dvacet kilo méně a tak mizerný krevní obraz, že musel rychle na transfuzi.

Jason chodil pravidelně na vyšetření, a asi o šest let později se našel tumor v ledvinách o velikosti 3,5 cm. Jason měl tou dobou už delší návyk na prostředky proti bolesti, a novější výzkumy dokládají, že pravděpodobnost tumoru v ledvinách se tím velmi zvyšuje. Zjistilo se, že tumor je zhoubný. Navrhli Jasonovi operativní odstranění ledviny.

Mezitím se Jason dozvěděl o vitamínu B17 a začal konzumovat meruňková jadérka. A při následném vyšetření se zjistilo, že se tumor pomalu zmenšuje. Jason se pak stal mistrem v přetlačování rukou, v roce 1997 dokonce světovým mistrem,

Po vysílání televizních reportáží, v nichž se mluvilo o boji mistra světa s rakovinou pomocí meruňkových jadérek, chtělo mnoho lidí navázat s Jasonem kontakt. Nechal televizi zveřejnit jeho telefonní číslo, a poté, co se ukázalo, že spousta lidí má zájem o meruňková jadérka, začal s nimi obchodovat (tenkrát nebyla tak snadno k sehnání jako dnes).

Prodával jadérka spolu s videem o svém případu rakoviny, a dostával od mnoha zákazníků pozitivní hlášení o účinku na jejich vlastní onemocnění.

Za nějakou dobu se do věci zapojily úřady, a FDA (Spolkový úřad pro léčiva a potraviny) Jasonovi sdělil, že nesmí prohlašovat, že meruňková jadérka, která prodává, by mohla cokoliv léčit. Měnil tedy nálepky na produktech a upozorňoval na své webové stránce, že jadérka nic neléčí, ale zdálo se, že to spěje k tomu, aby nesměl prodávat jadérka vůbec, bez ohledu na to, jestli bude hlásat cokoliv o jejich účincích nebo ne.

Nakonec došlo k soudnímu řízení, a Jason dostal trest 5 let odnětí svobody. U soudu vymohl od soudce odpověď na otázku, zda existovala jediná stížnost od kohokoliv na něj nebo na účinek jeho produktu. Odpověď zněla, že nikoliv. Nikdo si tedy nikdy nestěžoval na cokoliv v souvislosti s jeho meruňkovými jadérky – ale on musel na 5 let do vězení. (Tam se ostatně bez meruňkových jadérek začaly jeho nádory zase zvětšovat.)

---

Všechny osoby v dnešním dílu byly nelékaři. Byla u nich stanovena zdrcující diagnóza, mnohdy „smrtelná“ nebo „neléčitelná“ – a byl určen způsob terapie. V určitém okamžiku, dříve nebo později, tito lidé poslechli vnitřní intuici nebo podněty, které je ponoukly k jiné cestě. Tu pak zvolili navzdory nátlaku ze strany lékařů nebo i svých nejbližších. A to jim vrátilo život.

---

Informace, které jste se dozvěděli v jedenáctidílném dokumentu, vás dostávají do pozice, že toho o tématu víte více, než 99 % ostatních lidí, a jistě i víc, než mnozí lékaři.

---

Dr. Daniel Nuzum, D.O., N.M.D:

„Je to ten nejúžasnější pocit, když se staneš průvodcem, který někomu pomůže, aby se od „rozsudku smrti“ ubíral do zcela nového života, dobrého života, zdravého života.“

---

Charlene Bollinger, manželka Ty Bollingera

…Žijeme, abychom pomáhali lidem. To je vášeň, kterou sdílíme… A toužíme pomáhat druhým, aby nemuseli vytrpět to, co musel vytrpět jeho otec a co jsme museli vytrpět my, když jsme mu museli dát sbohem…

Kdyby jen jeho otec mohl dnes vidět všechny ty životy, které byly zachráněny, všechny ty duše, které jsou ještě tady, radující se ze svých rodin, a jejich rodiny radující se z nich… Jen zpřístupněním těchto informací. Je to zločin, že tyto informace jsou veřejnými sdělovacími prostředky skrývány, že proud informací je blokován… A proto cítíme, že toto poselství je otázka života a smrti. Pravda o rakovině musí vejít ve známost. Jsou lidé, kteří jsou naživu a bez rakoviny díky těmto informacím. A to je radost. A účel, proč nás Bůh umístil na tuto Zemi…

Zdroj: http://paprsky1.com/obchod/aktuality/aktuality.html

Předchozí díly: http://www.nwoo.org/?s=TY+BOLLINGER+%E2%80%93+HLED%C3%81N%C3%8D+L%C3%89%C4%8CBY