Polské volby – eurohujeři se třesou, ale máme se radovat? Polsko jako nová velmoc, Ukrajina jako polská kolonie?

Opoziční konzervativní polská strana Právo a spravedlnost (PiS) zvítězila v nedělních parlamentních volbách se ziskem 37,58 procenta hlasů. Oznámila to v pondělí večer volební komise po sečtení všech odevzdaných hlasů. Stále však nebylo oznámeno, zda vítězná euroskeptická pravicová strana bude mít v dolní komoře polského parlamentu kýženou většinu, pokud by se tak stalo, byla by to po roce 1989 první jednobarevná vláda . Podle neoficiálních propočtů médií na ni možná těsně nedosáhne.

Předseda strany Jaroslav Kaczynski, jehož bratr zemřel v roce 2010 při leteckém neštěstí při cestě do Katyně, na svou stranu tisíce Poláků i protiruskou rétorikou, v dalším Poláky zaujaly sociální programy budoucí premiérky Beaty Szydlové.

PiS  chystá zásadní program koncentrace státních podniků, posílení domácích bank, zavádění nových bankovních daní nebo zdanění supermarketů, většinou v zahraničních rukou. Konzervativci chtějí posílit domácí podnikatele a dát Polákům větší pocit, že mají podíl na rostoucím bohatství země.

Na Parlamentních listech vyšel jeden z prvních rozborů, který v rozhovoru poskytl Mgr. Ladislav Mrklas, Ph.D., prorektor Vysoké školy CEVRO Institut:

Jaké jsou podle vás důvody výrazného vítězství konzervativní strany Lecha Kaczynského Právo a spravedlnost v polských volbách?

Je to kombinace několika faktorů. Prvním je politické kyvadlo. Občanská platforma vládla osm let. Navíc u ní došlo k zásadním personálním změnám. Odchod Donalda Tuska jako jasného lídra také sehrál důležitou roli. Výsledek by byl ale mnohem vyrovnanější, kdyby nepřišly události a témata, která teď hýbou politickou Evropou. Zejména jde o migrační agendu, ale i obecně o další kroky k evropské integraci, kde má Právo a spravedlnost výrazně odlišné názory a postoje, než měla Občanská platforma (pozn.: získala 24,1 %.)

Je vítězství konzervativních nacionalistů předzvěstí pro další volby v evropských zemích? Změní se mapa politické Evropy i v důsledku migrační vlny? Posílí strany, které jsou protiimigrační?

Potvrzuje se trend, který se dá shrnout jako účtování s politickými stranami a elitami, které jsou přesvědčeny, že mohou – bez ohledu na názory veřejnosti – táhnout káru evropské integrace a dalších politik podle vlastního přesvědčení, podle realitě neodpovídajících idejí. Tohleto má v každé zemi trochu jinou podobu. Někde se jedná o střídání vlády opozicí, což je příklad Polska. Strana Právo a spravedlnost už v Polsku vládla. Nedá se tak úplně zařadit mezi dosud nevládnoucí, nové, ryze populistické formace. Nicméně, co mají společné, je apel na to, že chcete-li dělat nějaké významné kroky na mezinárodní i domácí politické scéně, musíte mít alespoň částečnou podporu veřejnosti. Což se teď Občanské platformě hodně nevyplatilo.

Je Právo a spravedlnost stranou euroskeptickou?

Určitě ano. Ale na druhou stranu zrovna jsem četl pěkný komentář o Lechu Kaczynském. Když se stal premiérem, snažil se společnost nedělit, ale spojovat ji. Na rozdíl od volební kampaně. Myslím, že budou dělat realistickou politiku; a nikoli jen v oblasti evropské politiky, ale i té domácí. Mimochodem budou reagovat i na tu největší výzvu, kterou je migrační vlna.

Takže Česko dostane spojence v odmítání kvót?

Ano. Ale spojence trochu jiného. V Polsku odmítání kvót a antiimigrační přístup či skeptický postoj vůči migraci vyvěrá z nějakého hlubšího přesvědčení. Zatímco v České republice se jedná spíše o značný populismus vládních stran, které pochopily, že kdyby podporovaly migraci, daleko by nedošly. Ale jejich politický program je spíše prointegrační, a to i v migrační oblasti. Je v tom určitý rozpor. Myslím, že Polsko se stane novým lídrem střední Evropy. Jaká střední Evropa to bude, se ukáže v následujících měsících. Je nutné připomenout, že Právo a spravedlnost bude pravděpodobně vládnout sama, má absolutní většinu. Nebude závislá na koaličních partnerech.

Jakou zprávou jsou výsledky polských voleb pro německou kancléřku Angelu Merkelovou?

Donald Tusk i dosavadní polská premiérka patřili mezi blízké spojence Angely Merkelové. Což se dá říci o celé polské zahraniční politice posledních let. Pro Angelu Merkelovou je to velká rána. A budou přibývat. Pokud sledujeme německou politickou scénu, vidíme, že kancléřka se nemůže vyhnout konfrontaci s veřejným míněním, které se pomalu, ale jistě přetáčí jiným směrem. Je to vidět i na nervozitě v CDU a zejména v CSU.

Změna kurzu bude tedy patrně ve vztahu k Evropské unii. K Rusku asi k výrazné korekci politiky nedojde?

Asi ne. Tady je Polsko konzistentní. Má významné obavy z Ruska, a taky obavy například z možnosti nějakého spojenectví rusko-německého. V době, kdy vládli bratři Kaczynští a Právo a spravedlnost, Polsko tvořilo velkou hráz vůči Rusku. Tahle pozice se tedy posílí. Strana Právo a spravedlnost se ale přeci jenom poučila. Nebude ani vydírána koaličními partnery. Její politika bude realistická ve všech ohledech. Nakonec se můžeme nadít určitých překvapení, protože ten kurz možná nebude až tak tvrdý – ať už vůči integraci, či Rusku – jak by se dalo na první pohled očekávat.

Povedly se polské volby?

Jak píše Jiří Vyvadil: Je to další krok ke konci zahnívající Evropy. Výsledek voleb vyvolal v EU obavy především přístupem nové vlády k migrační politice, protože už před volbami se její předseda tvrdě vyjadřoval k uprchlíkům a očekává se příklon Polska k Visegradské čtyřce, tedy k postojům Maďarska, Slovenska a Česka. V tomto smyslu je výsledek polských voleb pozitivní zprávou. Méně pozitivní je stále nepřátelský postoj Polska vůči Rusku. To by zdánlivě mohlo těšit Ukrajinu, ale pouze zdánlivě.

Ukrajina – polská kolonie?

Polsko se chystá uplatnit na Ukrajině rozsáhlé restituční nároky, v současnosti má mít připraveno asi 600 sad dokumentů a na 1200 žádostí o navrácení majetků, které mají být brzy předloženy soudům v Kyjevě. Potenciálních žadatelů má být na sto tisíc a ti všichni jsou údajnými dědici území a majetků na Ukrajině. S právními kroky žadatelům pomáhá organizace „Race of Independence“ , která vznikla v dubnu letošního roku a která ve Lvově vyvolala skandál obrázkem mapy Polska, na které je část Ukrajiny (včetně Lvova) součástí Polska (za pozornost stojí ty jedenáctky, ale to by bylo na jiné téma) a záležitost byla řešena na úrovni konzulátů. 

Kontroverzní propagační mapa Polska 

Pro srovnání – současná mapa Polska  

Polský ministr zahraničí Grzegorz Schetyna se už před časem vyjádřil, že Ukrajina je polskou kolonií a že Ukrajina nemá řešení bez účasti Polska: „Jednat o Ukrajině bez Polska, to je totéž, jako jednat o Libyi, Alžíru, Tunisku či Maroku bez Francie a Velké Británie“. Dá se tedy shrnout, že rozklad Ukrajiny, započatý USA přes Majdan bude zakončen přes Polsko (tzn. opět přes USA) a to restitucemi. 

Vzniká nová evropská velmoc?

Jestli se tedy z polských voleb radovat, je otázka. Možná se právě rodí nová evropská velmoc, jejíž hranice budou blíže k Rusku než ty německé a navíc rozšířené o území západní Ukrajiny, která od začátku neměla pro Západ jinou cenu, než jako kolonie se strategickým územím (m.j. zavřené „trubky“ z Ruska) a zdroji.

Význam Polska pro Evropu roste i nedávno podepsanou dohodou o plynovodu GYPL, jehož realizací se Evropa opět o krůček zbaví energetické závislosti na Rusku. Ale nestane se závislou na Polsku, tzn. na jeho podmínkách?

Na hodnocení je brzy, každopádně výsledek polských voleb není jen o radosti, ač v politice migrace může znamenat optimismus.

-Pozorovatelka-  27.10.2015