Existenci samostatného českého státu začali státníci zemí Dohody
připouštět teprve v posledních měsících války. Československé
dobrovolnické legie, složené hlavně z Čechů a velmi málo Slováků,
dislokované ve Francii, Itálii a v Rusku, byly součástí francouzské
armády a dopomohly Masarykovi, Benešovi a Štefánikovi k uznání jako
spojenecké síly, ačkoliv tvořily pouze dvě promile spojeneckých jednotek
[John].