Obama s Kerrym hází ručník do ringu: US připraveny přijmout v Sýrii Assadův režim
John Kerry je dnes zpět ve Vídni, jelikož Washington a jeho regionální spojenci se pokouší ukout něco na způsob dohody zachraňující tvář, při níž konflikt v Sýrii neskončí naprostým pokořením. Kerry minulý týden ve snaze zahájit práce na diplomatickém řešení vedl rozhovory se svými „přáteli“ z Ruska, Turecka a Saúdské Arábie. Tento vrcholný diplomat Washingtonu slíbil, že se při rozhovorech tohoto týdne bude držet linie otevřené komunikace, a to je pozoruhodný posuv, i s Íránem. Washington s Rijádem před tím odmítaly souhlasit s účastí Teheránu, ale vzhledem ke skutečnosti, že íránští vojáci a Íránem podporované milice dělají většinu práce na zemi, by bylo jejich vyloučení nakonec nemožné.
Jak už jsme referovali koncem minulého měsíce „US strategie pro Sýrii se oficiálně vykolejuje: Kerry přiznává, že časový rozvrh pro odchod Assada je zcela neznámý,“ tak byl Washington nucen úplně opustit svůj tvrdý postoj ke svržení Bashara al-Assada. To, co kdysi bývalo jednoznačnou politikou, „Assad musí jít,“ se v září přetvořilo na přiznání, že časový rozvrh pro změnu režimu v Sýrii je teď úplně neurčitý díky tomu, že Rusové s Íránci vystupňovali své úsilí o vykořenění rebelů a militantů ve snaze posílit vládní síly.
Teď už byla i Západní média nucena uznat, že Moskva s Teheránem v podstatě US donutily opustit představu, že Sýrie bude brzy pod vládou nějaké Západní loutky. Zde to je od WSJ:
Obamova administrativa vstoupila do kritického kola mezinárodních rozhovorů o Syrské válce připravena přijmout dohodu, která ponechá presidenta Bashara al-Assada po několik měsíců nebo i déle během přechodu na novou vládu na místě.
Posun v US postoji k budoucnosti tohoto diktátora uzavírá měsíce ustupování před nejvýznamnějšími překážkami řešení Syrského konfliktu. Ač US činitelé kdysi argumentovali, že pan Assad nemůže být součástí politického přechodu, tak postupně z tohoto postoje slevovaly, až nakonec signalizovaly, že nebude muset okamžitě odstoupit. Teď už plánují vyjednávat o otázce jeho budoucnosti při rozhovorech, které probíhají ve Vídni.
Bílý dům veřejně nestanovil časový rozvrh pro odchod pana Assada, aby poskytl US vyjednavačům prostor k manévrování při vídeňských rozhovorech, říkají činitelé.
No ne. Bílý dům „veřejně nestanovil časový rozvrh pro odchod pana Assada,“ protože pan Assad nejspíš neodejde, leda by se Moskva rozhodla, že tak je to nejlepší. Ale zpět k WSJ:
Před těmito vyjednáváními činitelé administrativy diskutovali s US spojenci včetně Turecka o řešení, které by dovolilo panu Assadovi zůstat i po zastavení palby v tomto 4½ letém konfliktu.
K řešení, o které US usilují, by patřilo zastavení palby a „nepředjímalo by otázku Assada,“ řekl vedoucí činitel administrativy.
V tomto přístupu se odráží nové reality, které do Sýrie uvalilo Rusko s Íránem, které zintenzivnily vojenské operace na posílení pana Assada. Rovněž to přichází po nedávných problémech, s nimiž se potýká Amerikou vedená koalice k boji proti Islamistickému státu.
Rusko s Íránem se účastní páteční konference spolu s arabskými odpůrci pana Assada. Celkem tato schůzka svede dohromady více než tucet evropských a středovýchodních ministrů zahraničí. Zahrnutí Íránu představuje změnu poté, co před tím US se Saúdskou Arábií účast Teheránu zablokovaly.
Rusko s Íránem se dožadovaly, aby pan Assad zůstal u moci. Arabští spojenci Ameriky požadují jasný časový rozvrh, kdy pan Assad odstoupí, říkají US a arabští činitelé.
Takže znovu, říkejte si o Assadovi, co chcete, skutečnosti ale je, že Washington, Rijád, Ankara a Doha od Západu „požadují“, aby byl schopen diktovat, kdo povede suverénní zemi, zatímco Moskva s Teheránem trvají na tom, že to není na Západu.
Ale díky skutečnosti, že US bojují přes prostředníky, zatímco Rusko s Íránem jsou zapojené přímo, nemá Washington žádnou vyjednávací sílu (což je cosi, co s chutí zdůrazňujeme, od té doby, co Rusko začalo létat na mise z Latakie):
Ministr zahraničí John Kerry, který ve čtvrtek přicestoval do Vídně, v posledních týdnech zintenzivnil diskuse s největšími oponenty pana Assada včetně Saúdské Arábie, Turecka a Kataru, aby získal jejich podporu pro diplomatické řešení, které by syrskému diktátorovi umožnilo zůstat během transformace u moci, řekli tito činitelé.
US má na bitevním poli jen omezený vliv, takže pro Washington je kritické přesvědčit ty tři země a jiné, aby se k těmto snahám připojily, protože ty mohou uplatnit moc nad skupinami rebelů, které podporují.
Ano, „skupiny rebelů, které podporují,“ tj. skupiny rebelů jinak známých jako sunnitští extremisté, o kterých by vás Bílý dům rád přiměl, abyste věřili, že jsou v jisté míře „umírnění“ s tím, že al-Nusra (tj. al-Kaiída) tvoří hranici „umírněnosti“ v „hrůzostrašném šíleně zlostném kontinuu“ této škály končící u ISIS na hranici „extremismu“. Jak jsme ale už nastínili v článku „Už žádná už jen zástupná válka: Katar hrozí vojenskou intervencí do Sýrie po boku ‚saúdských a tureckých bratrů‘,“ tak regionální spojenci Washingtonu nejsou ještě připraveni hodit ručník do ringu, a ještě by tomu mohlo být tak, že místo aby ustoupili před uchováním íránského „šíitského hřebenu“, tak Saúdská Arábie s Katrem Sýrii přemění na Jemen v dalším díle Operace „Rozhodující bouře“:
Zmíněný článek v češtině: Už žádná jen “zástupná” válka: Katar hrozí spolu se “saúdskými a tureckými bratry” vojenskou intervencí do Sýrie
US diplomacie klade arabské státy s Tureckem do tohoto svazku, jelikož mnohé z nich už poskytly převážně sunnitským silám rebelů snažícím se o svržení pana Assada značnou pomoc s vyzbrojováním a financováním.
Zvláště Saúdská Arábie veřejně Rusko za intervenci do Sýrie kritizovala s tvrzením, že by to mohlo posílit pana Assada a Írán pod dominancí šiítů jeho nejbližších spojenců na Středním východě.
Teď vyvstává kritická otázka, zda US ztratí kontrolu nad svými „přáteli“ v regionu. Je tomu totiž tak, že Washington si zase jednou zahrává s rozkolem mezi sunnity a šiíty, a to je hra, kterou hrát je velice nebezpečné. Mohlo by to klidně být tak, že i když se Bílý dům rozhodne jednou odvolat plán na svržení Assada, tak Saúdská Arábie s Katarem se rozhodnou se do toho pustit samy, aby Teheránu bránily ztvrdit svůj regionální vliv.
Pokud k tomu dojde, bude se muset Washington rozhodnout mezi podporou Rijádu a vyhnutím se válce mezi NATO a Ruskem.
Jinými slovy, pokud si myslíte, že ta epizoda v Jihočínském moři je pro Pentagon tvrdá zkouška nervů, „tak jste ještě nic neviděli.“
Submitted by Tyler Durden on 10/30/2015 09:20 -0400
Zdroj
