Projev Jeleny Vičanové k příležitosti 1 a půl roku od masakru v Oděse
Dobré odpoledne, vážení přátelé, dnes uplynul rok a půl od tragických a alarmujících událostí v Domě odborů v Oděse. Přibližně padesátka nevinných lidí tam tehdy zaplatila za svůj nesouhlas s majdanovským ozbrojeným převratem vlastním životem. Byli upáleni, udušeni, postříleni či ubiti svými zfanatizovanými spoluobčany za tiché asistence bezpečnostních složek a stovek přihlížejících.
Scházíme se zde na Staroměstském náměstí již potřetí, abychom uctili památku obětí zrůdných vražd ve jménu válečného zločince Stěpana Bandery, ve jménu Evropské unie a USA a jejich dosud nenaplněných slibů, neboť „ukrajinský ráj“se stále nekoná, a ve jménu „mírumilovných“ ukrajinských politiků Porošenka, Jaceňuka, Turčynova nebo Timošenkové, která zcela bezostyšně 3 dny po tomto masakru vyzývala v budově oděské administrativy k bití veteránů II. světové války. Scházíme se zde, abychom vyjádřili naši hlubokou soustrast všem pozůstalým. Jsme tady, protože stále ještě doufáme ve zdravý lidský rozum, chceme věřit v to, že dobro vítězí nad zlem a že si jednou budeme moci nahlas přečíst nejen jména obětí, ale i jména jejich vrahů a dalších zodpovědných osob, že zločinci budou potrestáni. Bohužel, zatím jsme se dozvěděli jen to, že hlavním viníkem je vítr. Přiznám se, že jsem netušila, že cynický humor českého pohádkového kaprála se těší na Ukrajině takové oblibě.
Vyšetřování tohoto zločinu uvázlo, se vší pravděpodobností úmyslně, na mrtvém bodě. Někteří očití svědkové a přeživší, kteří by mohli proti takovému stavu něco namítat, jsou nuceni se před ukrajinskou „spravedlností“ schovávat i v zahraničí. Osoby, které, jsou zainteresovány v tom, aby pravda zůstala pěkně zametená pod koberečkem, se pro každý případ pojistily a dosadily do vedení města ty správně orientované lidi. Gubernátorem Oděsy byl jmenován, nikoliv zvolen, bývalý gruzínský prezident Michail Saakašvili. Donedávna ještě zločinec hledaný Interpolem, který je v Gruzii stále stíhán za zneužití pravomoci veřejného činitele, kdy v roce 2007 vydal pokyn k použití brutálního násilí k potlačení protestů opozice. Dalším obviněním je podvodné převzetí televize Imedi TV a např. zneužívání státního majetku pro soukromé účely. Poslední kapkou Saakašviliho excesů je ztráta Jižní Osetie poté, co na její území vyslal armádu, aby se vypořádala se separatistickými tendencemi. Otázka je, zda podobnost následků Saakašviliho jednání s výsledky konání Petra Porošenka je čistě náhodná, či zda v tom sehrály svou roli nadstandardní vztahy s vrcholnými představiteli USA. I když Saakašvili, který se ve stresových situacích místo Porošenkovou čokoládou láduje kravatami, už jaksi dávno spadnul z lopatky, čokobaron Porošenko se stále jakžtakž drží. Zatím….
Někteří politici či komentátoři mají obavy, že přítomnost této tragikomické figurky v Oděse situaci příliš nestabilizuje, ale naopak vyhrotí. Tyto ne příliš optimistické prognózy pak vyslovují zejména v souvislosti s Podněstřím.
Morálně čistí jako andílci nejsou ani Saakašviliho nejbližší spolupracovníci. Mohu zde jmenovat např. Marii Gajdar, dceru ruského liberálního politika Jelcinovy éry Jegora Gajdara, dnes nechvalně proslulého ministra financí, jednoho z hlavních viníků tragické ekonomické situace v Rusku v devadesátých letech minulého století. Ve funkci náměstka předsedy oblastní správy Kirovské oblasti na Odboru zdravotnictví a sociální politiky předvedla, že jablko nepadlo daleko od stromu. Na internetu se také můžete dočíst, že před údajnou zodpovědností za sražení holčičky autem v Kirově utekla do USA, jakože studovat na Harvard. Těžko můžeme doufat, že Maria, která se kvůli své nové funkci vzdala ruského občanství, bude trvat na objektivním vyšetření oděské tragédie a nějak se zaslouží o potrestání vrahů tzv. proruských aktivistů.
Krásné a slavné město Oděsa, perla u moře, které bylo vždy inspirací, jako by se po Majdanu najednou ocitlo zcela mimo naši galaxii, kdesi na planetě Cirkus. Nedávné odhalení sochy zloducha z Hvězdných válek Darth Vadera, ve kterého byla přetransformována původní socha Lenina, je, myslím, jasným signálem, že se v Oděse dějí minimálně nestandardní věci. Podotýkám, že Darth Vader byl odhalení osobně přítomen a dokonce se v minulých volbách ucházel o post premiéra. Ani tento další, v tomto případě „nadpozemský“ oděský importovaný exot nebude mít každopádně žádný kladný vliv na vyšetřování a nastolení spravedlnosti.
Stejně jako ho v nejbližší době nebude mít ani ukrajinská vláda, kde jsou tedy stále jedni a ti samí lidé, zaměstnáni hlavně rvačkami o moc a peníze, nikoliv konáním předně pro blaho národa. Už dávno jsem přestala spoléhat na znovuzrození soudnosti Bruselu, který se momentálně topí ve svých vlastních problémech s migrační krizí, kterou naprosto nezvládá, stejně jako pořádně nezvládá ani tu ukrajinskou. I přes neustálá jednání o míru se na Donbasu stále střílí a umírají lidé. Naše humanistické neziskové organizace mlčí. Neprotestují. Jejich pracovníci nevykřikují v České televizi kritiku směrem k ukrajinské vládě. Nikdo nemaluje na zeď ukrajinské ambasády, žádný polonahý humanistický demokrat neběhá po Praze popsaný nápisem Je suis Oděsa. Přirozeně. Neboť za pravoslavného a ještě ke všemu mrtvého Evropská unie štědré dotace neposkytuje.
Naštěstí tedy v této zemi existují i lidé, jejichž humanismus se nepoměřuje podle velikosti finančního příspěvku a kteří jsou vůči mediálním masážím odolní a nad některými až dekadentními výroky o Oděse, které se zrodily v hlavách našich veřejných činitelů, jen nevěřícně kroutí hlavou. Někteří z těchto lidí dnes přišli zapálit svíčku, jiní si nás najdou na internetu, kde také budou uveřejněna videa. Všem vám zde, i vám, co jste doma u monitorů, děkuji za pozornost.
2.11.2015, Praha
Zdroj
