V kouzelných obrázcích „něčeho na způsob přírůstkového stupňování, které bylo charakteristické pro většinu Vietnamského konfliktu,“ začal dnes John McCain sršet frustrací projevovanou vrcholnými vojenskými činiteli z politiky presidenta Obamy. „Došlo k naprosté ztrátě důvěry v presidentovo vůdcovství,“ běsnil tento válečný štváč s dodatkem – a snad i skrytou hrozbou – že „mezi uniformovanými vojáky je taková míra nespokojenosti, jakou jsem nikdy za život neviděl.“

Je zajímavé, že jak referuje Washington Times, tak se McCainovy komentáře odrazily i u reprezentanta Adama Smithe, Demokrata v řadách Komise ozbrojených služeb Sněmovny, když tento požadoval, aby Bílý dům byl „v procesu tvorbu rozhodnutí otevřený k širší účasti,“ místo aby přitom dával Pentagon ‚k ledu‘.

„Lidé, kteří řekli moci pravdu, byli odejiti do důchodu,“ vztekal se McCain, „stačí se podívat na mapu Středního východu v roce 2009 a porovnat ji s mapou dneška,“ abychom spatřili naprosto zkrachovalou strategii.

Pan McCain argumentoval, že ta frustrace na Capitol Hill a v Pentagonu vyvěrá z „naprosté absence nějaké ucelené strategie administrativy, natožpak strategie, která by mohla být úspěšná na bitevním poli“ proti Islamistickému státu a Assadovu režimu.

„Posíláme do Sýrie 50 – spočítejte je, 50 – vojáků speciálních operací a ti nebudou mít ‚žádnou bojovou roli,‘ řekl president,“ prohlásil pan McCain. „No, tak kvůli čemu je tam posílají? Na důstojnickou rekreaci? Jste v bojové zóně a říkat, že nejsou v boji, je absurdní.“

Ale Bílý dům, argumentoval, nad takovýmito absurditami zavírá oči a prosazuje v posledních sedmi letech systém potlačování nesouhlasných hlasů.

„Povyšováni jsou jen povolní a snadno řiditelní vojenští vůdci,“ řekl.

Co se týče skutečné politiky, lamentoval pan McCain, administrativa prosazuje polovičatá opatření a rozhodnutí, „a když ta se přijímají, tak se soustavně přehlíží doporučení uniformovaných vojáků.“

Neúspěch ve snahách zlomit úchvat Islamistického státu nad Sýrií a Irákem a jeho rozšiřování do Severní Afriky vyústil ve „velice jedovaté vztahy, které nyní panují mezi mnohými v obou komorách Kongresu a mezi presidentem,“ řekl pan McCain.

„Došlo k naprosté ztrátě důvěry ve vůdcovství presidenta,“ řekl.

Více se o tom dočtete zde…

Pan McCain řekl, že minulá tvrzení pana Obamy, že situace se v regionu zlepšuje, podvrátila jeho současnou věrohodnost.

*  *  *

Vypadá to, jako by neoconi byli naštvaní kvůli pokroku, kterého dosáhl Putin… a tak si přihřívají polívčičku k zuřivějšímu válečnému pokřiku. A vypadá to, že to funguje, aby dostali obecnou veřejnost na svou stranu…

Více než 6 z 10 lidí teď neschvaluje to, jak se president Obama potýká s hrozbou představovanou Islamistickým státem v Iráku a v Sýrii, uvádí ve čtvrtek vydaný průzkum veřejného mínění od Associated Press s GfK, což je poskok o 8 bodů oproti podobnému průzkumu v lednu.

*  *  *

Jelikož náš Nobelovou cenou míru ověnčený president posílá do Sýrie „trochu“ vojáků speciálních operací, tak to vypadá jako vhodný čas, abychom se vrátili k jednomu zamyšlení Rona Paula z roku 2013. V tom se Dr. Paul ptá, zda by byla válka se Sýrií ospravedlnitelná, i kdyby president požádal o vyhlášení války proti ní a dostal ho (vykecám pointu: nebylo by!).

Samozřejmě, že to je jen teoretická otázka, jelikož bývalý profesor ústavního práva Obama o schválení Kongresem před vysláním amerických vojsk do Sýrie neusiloval.

Zde je ten sloupek od Dr. Paula z roku 2013:

Tento víkend president Obama oznámil, že se rozhodl proti Sýrii použít vojenskou sílu a že až se Kongres vrátí ze svých srpnových prázdnin, tak jej požádá o pravomoc k jejímu použití. Každý jeho člen by měl hlasovat proti takovémuto bezohlednému a nemorálnímu použití US vojsk. Ale i kdyby se našel nějaký reprezentant či senátor, co by hlasoval pro další válku, tak by to z tohoto hrozného nápadu neudělalo nic lepšího, protože při tomto postupu jsou v Ústavě určité kličky.

Kromě toho dal president ještě na srozuměnou, že zmocnění od Kongresu je stejně nadbytečné, s tvrzením, že vlastně má pravomoc jednat podle svého ať už s Kongresem nebo bez něj. To, jak Kongres imperiálnímu presidentovi dovoluje, aby s ním zacházel jen jako se zástěrkou, je prostě zarážející.

President v sobotu tvrdil, že ten údajný chemický útok z 21. srpna v Sýrii představuje „vážné ohrožení naší národní bezpečnosti.“ Já nesouhlasím s představou, že by každý konflikt, každý diktátor a každé povstání kdekoliv ve světě bylo nějaké kritické pro naši národní bezpečnost. Takové je uvažování impéria, nikoliv republiky. Je to ten druh myšlení, který president sdílí se svým předchůdcem, a ten, který nás dovádí k bankrotu a ke zkáze našich svobod tady doma.“

Podle posledních mediálních zpráv nemají vojáci k útoku na Sýrii dost peněz a museli by k provedení těchto útoků jít za Kongresem, aby jim poskytl dodatečný příděl. Vypadá to, jako by naše impérium bylo na konci svého finančního řetězu. Ty omezené útoky, po kterých president v Sýrii volal, by US stály stovky milionů dolarů. Předseda spojených náčelníků štábů generál Martin Dempsey minulý měsíc psal Kongresu, že jen výcvik syrských rebelů a „omezené“ raketové a letecké útoky by přišly „na miliardy“ dolarů. Měli bychom jasně chápat, co udělá další válka s US ekonomikou, a to ani nemluvě o účincích dodatečných zatím neznámých nákladů, jako je raketový vzestup cen paliv, jelikož ropa vyletí do oblak.

Souhlasím s tím, že jakýkoliv chemický útok, zvláště takový, co zabíjí civilisty, je strašlivý a ohavný. Všechna válečná úmrtí a násilnosti jsou strašlivé a zaslouží odsouzení. Je ale těch několik stovek zabitých při chemickém útoku v něčem horších nebo si více zasluhují US bombardování než těch 100 000, co už v tom konfliktu bylo zabito? Proč by se těch pár stovek, údajně zabitých Assadem mělo počítat jako více než odhadem 1 000 křesťanů v Sýrii zabitých US spojenci z druhé strany? Proč je v něčem horší být zabit jedovatým plynem, než mít uříznutou hlavu od radikálního islamisty spojence US, jako se to v Sýrii stalo četným křesťanským kněžím a biskupům?

Když jde o to, proč je těch pár stovek civilistů zabitých v Sýrii chemickou zbraní v něčem horších než ty 2000-3000, které zabily Obamovy útoky drony v Pákistánu? Je v tom vůbec nějaký rozdíl, jestli civilistu zabije jedovatý plyn nebo raketa z dronu či obyčejný nůž?

V „Sociologii imperialismu“ popisoval Joseph Schumpeter sebevražedný intervencionismus Římského impéria:

„Neexistoval žádný kout známého světa, kde by údajně nebyl ohrožen nebo skutečnému útoku vystaven nějaký zájem. Když to nebyly římské zájmy, tak to byly zájmy římských spojenců; a když tam Řím žádné spojence neměl, tak se nějací spojenci museli objevit. Když už bylo úplně nemožné nějaký zájem vynaleznout – tak to byla národní čest, která utrpěla urážku.“

To ale bohužel zní jako shrnutí Obamovy řeči z víkendu. Jestli budeme pokračovat po presidentově válečné stezce, tak po ní rychle dospějeme ke stejnému kolapsu jako Římské impérium. To, co zoufale potřebujeme, je rozhodné zamítnutí válečné autorizace pro presidenta Kongresem. Ale ani souhlasné hlasování by nemohlo změnit skutečnost, že tato politika je sebezničující a nemorální.

Submitted by Tyler Durden on 11/05/2015 22:51 -0500

Zdroj: http://www.zerohedge.com/news/2015-11-05/theres-total-lack-confidence-mccain-warns-obama-growing-military-dissatisfaction