Ron Paul: Dnes máme velmi výjimečného hosta, zastánce svobody, se kterým budeme hovořit o migrační krizi. Je jím lídr britské nezávislé strany UKIP a člen Evropského parlamentu Nigel Farege.

Nigeli, vítejte!

Nigel Farage:

Děkuji velice, je mi skutečně velkým potěšením.

R:

Začal bych obecnou otázkou. Jak myslíte že k celé migrační krizi došlo? Kde vidíte zdroj problému. Přišlo to najednou, nikdo to před 6 měsíci nepředpovídal, alespoň my v USA jsme tomu nevěnovali pozornost. Jak ta krize vznikla?

N.F:

Myslím že pokud budeme tvrdě upřímní, musíme si přiznat, že Irácká válka, vedená za účelem zbavení se Husseina, vedla k destabilizaci celé oblasti.

Musíme si přiznat, že do Libye jsme vtrhli, abychom se zbavili Kaddáfího, bez absolutně jakéhokoli pomyšlení na dlouhodobější strategii.

Řekněme si upřímně, Británie a Amerika nijak situaci nepomohly.

A proč ti lidé se sem valí v takových číslech? Protože vědí, že Evropa neodmítne nikoho. A pokud řeknete lidem „přijdete-li, budete přijati“, pak není divu, že přijdou. Dlouhodobě platí argument pro podporování lidí, kteří jsou skutečnými uprchlíky, pro snahu jim pomoci. Problém, ke kterému teď dochází, je ten, že přicházejí lidé z válečných zón a lidé z chudších zemí. A to není jedna a ta samá věc. Pokud přes 80 % z nich jsou totiž migranti ekonomičtí, tak myslím, že máme skutečně masivní problém. Evropa má tuto politiku špatnou. Před šesti měsíci jsem říkal, že pokud dáte najevo, že kdokoli vkročí na Evropskou půdu, může zde zůstat, tak důsledkem bude exodus biblických rozměrů. A to tu nyní máme.

*****

Daniel McAdams:

Pane Farage, musím při této příležitosti říct, že co jste v roce 2011 říkal Orbánovi o komunismu v Evropské komisi, to byl vynikající moment v politické historii. Pouštěl jsem si to stále dokola.

Maďarsko s Orbánem jsou v západních médiích démonizováni ohledně toho, jak si v krizi počínají. Že následují Dublinské regulace, zatímco Berlín a Vídeň jsou vychvalováni za ignorování této regulace. A pak najednou se zábrana přílivu otevře a celé to peklo se vpustí. Myslíte, že Maďarsko na tom má něco jako lví podíl, jak to presentuje Brusel a média?

N.F:

Je to názorná ukázka. Orbán je silný muž a vede zemi, kde staří komunisté mají stále svůj kousek moci a Orbán se to snaží vyčistit do podoby moderní demokracie. A je skutečný lídr. Musím říct, že pro něj mám jistý obdiv. Jak jste řekl – on je ten, kdo respektoval pravidla. Co je na tom špatného postavit plot a chránit a bránit své vlastní hranice? Nic.

Ale co se stalo Orbánovi, to je skutečně názorná lekce v tom, jak se tento evropský projekt zbavuje demokracie. Orbán, Rumuni, Slováci a některé země středně-východní Evropy, když je Merkelová a Evropská komise stále žádaly, aby se pro urovnání podělily o ten počet přicházejících lidí, řekli NE. Tím bychom si mysleli, že to skončilo. Ovšem použitím dosti hrubých prostředků Evropské komise a Evropského parlamentu to mohlo projít většinovým hlasováním a vzdorovat zemi, která má své právo veta. A teď jsou povinni přijmout počty stanovené Bruselem.

Já nevím, ale viděli jsme nesourodost ohledně Eura, kdy jedna měna platila pro ekonomiky tak rozdílné, jako Řecko a Německo, a ukázalo se, že to nefunguje. Já cítím, že nyní existující rozdělenost v rámci evropského projektu migrační krize je ještě vážnější. Nebyla to jen Evropská komise, kdo říkal „běžte, běžte, pospěšte k nám, všichni věřící“. Také kancléřka Merkelová řekla „ó, dostanu-li sto tisíc lidí, není to problém“. A to vedlo k návalu.

Mluvím k vám z Evropského parlamentu a věřte mi, tyto bruselské instituce uvízly v opravdové krizi a pokud nezměníme politiku, pokud neřekneme „podívejte, přijmeme skutečné uprchlíky, ale ne pokud připlují přes Středozemní moře,“ pokud budou hrát do rukou kriminálním převaděčům…. po lidské stránce si vezměme, že tu máme letos 3 000 nezaopatřených lidí ve Středomoří.

V Austrálii byla naprosto stejná situace. Začalo to v roce 2008, kdy tam připlouvaly migranti z jiho-východní Ásie.  Australané řekli „pokud se sem dostanete tímto způsobem, nebudete přijati.“ Lodě přestaly připlouvat a přestali se topit lidé.

R.P:

V podstatě dává smysl, že pokud dotujete migranty, dostanete jich víc.

Ale zmínil jste, že ekonomické politika s tím má něco do činění. Jedná se také o ekonomické migranty. Ale chtěl bych se Vás přesněji zeptat na Váš názor na dlouhodobější důsledky toho, co se má stát s EU a Eurem. Ani Evropa ani my v USA jsme se ještě nevzpamatovali z krize 2008. Takže já shledávám světovou ekonomiku velmi vratkou. Řeknete mi, jak vážné to připadá vám, i pokud se podaří vyřešit migrační krizi. Co to udělá s ekonomikou a s Evropu? Je to světová ekonomika a to nemůžeme nikdo ignorovat.

N.F:

Je jeden argument, který říká, že pokud máte obrovské množství nekvalifikovaných pracovníků přicházejících do evropských zemí a chtějí ti lidé pracovat, je zde výhoda pro velké firmy, protože drží mzdy dole.

Naproti tomu, v našich zemích jsou dělníci vytlačováni obrovským množstvím cizí pracovní síly a průměrné mzdy jsou držené u podlahy. Kvůli nadměrné pracovní síle na trhu. A můžete argumentovat, že to je ekonomický benefit, ovšem ne všechno je pouze jen o penězích. Je něco, co se nazývá společenství, národ a něco jako ohlížet se za svými lidmi.

A ohledně makro-ekonomiky, a jsem tím zcela zasažen, když se podíváme na všechny faktory, které vedly ke krizi 2008, hlavně zadlužení a úvěrová krize, hladiny národního dluhu, komerčního dluhu a osobního dluhu jsou nyní vyšší, než v roce 2008. A upřímně, očekávám pokles cen. Vidím to pesimisticky. Sleduji ceny zboží, jak jsou nízké. To je velmi důležitým náznakem, že se blíží těžké ekonomické období.

A co to znamená pro Euro-zónu? Jsou zde disproporce v ekonomice a rovněž disproporce kulturní, mezi Řeckem a Německem. Měli jsme tu trojí vykoupení Řeků a pokud se nám dostane ekonomického poklesu, dojde ke čtvrtému.

Euro tedy nefunguje.

Ale mohlo by dojít k velké události, která by toto všechno mohla změnit – my ve Velké Británii budeme mít referendum o tom, zda setrváme v tomto politickém projektu nebo ne. Toto referendum má velké šance, snad během příštího roku či nejpozději do konce roku 2017. Pokud Británie zvolí vystoupení z EU, celý systém se rozpadne.

R.P:

Kde odhadujete, že bude EU za deset let? Je zde šance či možnost, že se EU rozpadne? Nebo zůstane na dlouho?

N.F:

Do EU se investovaly obrovské částky. Celé politické elity v Evropě podporovaly tento nadnárodní projekt a úspěšně zbavily své země národního demokratického státu a drží moc – toto je zajímavá věc – drží skutečnou moc pro lidi, pro které nelze hlasovat a které nelze odstranit. Říká se jim komisaři. Čili do toho významně investovali. Avšak základy nesouhlasu jsou velmi silné. Naše strana v Británii je toho příkladem. Ale jsou všude. Napříč Evropou od severu k jihu a od východu k západu. Přijde mi nemožné věřit, že bychom po dalších deset let pokračovali v politickém nezdaru. Vyhlídky růstu jsou žalostné.

Ne. Tohle se rozpadne. Nevím kdy k rozpadu dojde, ale vykřešu ze sebe do mrtě všechno, abychom vyhráli britské referendum jako začátek tohoto procesu rozpadu. A neříkám to proto, že bych byl destruktivní, ale protože věřím, že existuje taková věc, jako národy a lid, který chce svou vlastní demokracii a své vlastní pány jejich osudu. A přeji si takovou Evropu, kde národní státy společně obchodují, spolupracují jako sousedé jeden s druhým. A ne Evropu, kde národní státy tlačí moc nadnárodnímu projektu. Za těch 20 let, co vedu tuto kampaň, cítím větší optimismus, že jsme opravdu blízko toho, abychom tuto věc zrušili.

R.P:

Většina lidí v USA nenahlíží dobře na EU a Euro a na to, jak jejich vláda funguje. Někdo vznáší otázku, jak se dostávají k penězům. Má EU a Evropský parlament finanční úřad? Nebo každá jednotlivá země musí nastoupit a dát peníze EU? Jak to funguje?

N.F:

Funguje to hlavně na základě členského poplatku. Ten zaplatí jednotlivé členské státy a pak někdo přijde, obvykle ve smyslu zemědělské ochrany nebo to může být cokoli. Velkým plátcem je Británie.

Dalším způsobem získávání peněz je něco, co se jmenuje „společný externí celní tarif“ (CET – Common External Tarif), což znamená: čím více obchoduje země EU s nečlenskými státy, tím více musí přispívat unii skrze tento tarif.

Co zde ještě státy nemají, jsou práva přímého výběru daní, ačkoli je to něco, co by měli velmi rádi. Nezapomeňme, že mají vlajku, hymnu, hovoří o své vlastní armádě, tedy budují stát, avšak nikdo v Evropě jim k tomu nikdy nedal souhlas.

Rozpočty tu nejsou masivní ve srovnání s rozpočty jednotlivých zemí. Obrovská je však moc, kterou tito lidé zde mají. Pro ilustraci, nějakých 75 % všech zákonů vytvořených každoročně v Británii není vytvořeno ve Westminsteru v britském parlamentu, ale prochází těmito institucemi.

R.P:

Přejeme hodně zdaru v referendu, bude to zajímavá věc, protože referendum je způsob, jak jít dál.

Děkujeme za váš příspěvek!

Záznam z 26.10.2015