Blízký východ je nekončícím zdrojem témat a bohužel i konfliktů. Nejdelší z nich je palestinsko-izraelský nebo chcete-li židovsko-arabský. Konflikt provází termíny a pojmy, jako jsou například „sionismus, právo na návrat, historická Palestina, arabské území, střet islámu a judaismu, střet civilizací. “

Je zřejmé, že autoři zmíněných termínů sledují vždy nějaký cíl a ti, kteří se o problematiku zajímají nebo jsou sympatizanty jedné ze stran, pak někdy i žasnou, co vše lze v rámci argumentací vyprodukovat a tvářit se u toho vážně.

Úvodem této debaty si dovolíme uvést jeden z příkladů výuky dějepisu pro 6. ročník základní školy, kde se doslovně píše „Od dávných dob bylo území Kanaán osídleno Kananejci. Ve 13. století př. n. l. začaly na toto území pronikat kmeny Hebrejců (Židů) a stalo se jejich vlastí. Krátce po usazení Židů v Kanaánu začali na toto území, ale i na Egypt útočit „Mořské národy“ mezi ně patřilii Pelištejci – Filištíni, kteří se usadili při pobřeží Kanaánu a útočili na Židy.“

Z této krátké ukázky se tak děti v základní škole dozvědí, že Židé na území „pronikají a usazují se na něm“ – což předpokládá dobrovolný odchod Kananejců a naopak „Pelištejci – Filištíni na Židy útočili.“ – Jedni tedy pronikají a druzí útočí…

Jaká je informovanost lidí o zvoleném tématu. Co kdo přečetl nebo si nastudoval? Kdo si dal si dal práci s hledáním a srovnáváním zdrojů, hledání odpovědí i za cenu, že přijde iluze? Takoví lidé jsou a najdeme je i mezi samotnými židy, Norman Finkelstein, Šlomo Sand, Miko Peled, Ilan Pappé a celá řada dalších.

Do Debatního klubu na téma Palestina – Izrael, přijali pozvání lidé, zastávající principiálně odlišné pozice. Rabín Daniel Mayer a propalestinská aktivistka Jana Ridvanová.