V britském průzkumu 1 000 dotazovaných nakupujících hodnotilo řadu nákupních technologií, přičemž identifikace tváře byla hodnocena jako děsivá. Při tomto průzkumu vyšlo najevo, že společnosti budou brzy využívat řadu technických zařízení pro dosažení prodeje skrze osobní produktová doporučení a propagaci, kdy se produkty budou ukazovat na obrazovkách, možná za použití vaší fotografie, asistenti budou posíláni, aby vám zboží přinesli, řekněme oblečení, za automatického otevírání dveří šatny…
Samozřejmě jediný způsob, jak to provozovat, je s využitím systému na rozpoznání tváře. Jakmile vkročíte do obchodu, váš mobilní telefon vás odhalí a poskytne prodejci dostatečné informace pro určení vašeho věku, pohlaví, zda jste ceněný zákazník a jaký máte styl utrácení. To vše bylo v průzkumu hodnoceno jako děsivé.
Nejsou žádné zákony či směrnice, které by omezovaly takové počínání. A pokud se nástroj dostane do špatných rukou, nastává problém. Běžně bychom si nemysleli, že by naše vlastní bezpečnostní služby představovaly hrozbu nevinným občanům, řešícím své spořádané záležitosti.
Policejní složky v Anglii a Walesu nahrály až 18 milionů fotografií do databáze – navzdory soudnímu rozhodnutí o nezákonnosti. Zahrnují fotky lidí, kteří nikdy nebyli obviněni, případně lidí obvinění zbavených, a byly nahrány se schválením ministerstva vnitra.
Nezávislý komisař řekl, že v databázi mohou být fotky stovek tisíc nevinných lidí. Komisař biometriky Alastair MacGregor řekl, že se obává zavedení sytému z hlediska soukromí a lidských práv. V jeho první rozhovoru sdělil Newsnight, že policejní složky začaly v minulém roce zakládat vyhledávací databázi fotografií, aniž by o tom řekly jemu nebo ministerstvu. Skoro každá policejní složka v Anglii a ve Walesu prý doplnila fotografie.
Systémy rozpoznávání tváří jsou již používány britskými špionážními agenturami a pohraniční kontrolou na britských letištích a v přístavech. FBI má nyní databázi, která zahrnuje třetinu americké dospělé populace, stejně jako britské policejní a bezpečnostní složky.
A co se týká přesnosti těchto systémů? Minulé léto facebookový tým umělé inteligence oznámil, že jejich software na rozpoznávání tváří prošel klíčovým testem s přesností skoro na lidské úrovni. Přednesli další vývoj: Yann LeCun, ředitel Al Research, se chlubil, že různé algoritmy mohou identifikovat lidi z 83 % času, dokonce i pokud jejich obličeje na obrázku nebyly. Program místo toho pracuje na základě osobního účesu, postoje a tělesného typu.
V této věci soukromým společnostem a úřadům nikdo nedal oprávnění používat, ukládat nebo prodávat vaše fotografie. Pravidla a podmínky, zabalené do tuctů stran právní mluvy, nejsou vůbec dostačující. Co když podplacení úředníci, popřípadě hackeři, promění obviněné v nevinné?
V Británii, ať jste kdokoli, všechny pasy jsou biometrické a je tomu tak od toku 2006. Biometrické povolení k pobytu je také používáno, pokud chcete do země vstoupit a zůstat tam. Do příštího roku bude každý pas vydaný v UK biometrický.
EU stanovila minimální bezpečnostní standard pro pasy obsahující biometriku obličeje a otisků prstů, ale Británie tyto regulace nepodepsala.
Britský biometrický pas obsahuje mikročip s biometrikou obličeje. Je to digitalizovaný obraz držitelovy fotografie. Různé rysy v obličeji, například vzdálenost mezi očima, nosem, ústy a ušima, jsou digitálně kódovány z fotografie a informace je uchována na elektronickém čipu.
Jen během prvního roku zavedení biometrických pasů UK Passport Office připustil, že vydal desítky tisíc pasů podvodníkům.
Bylo vždy touhou britské vlády mít v rámci celé země systém ID karet a v roce 2006 bylo oznámeno, že to přijde. Vznesly se hluboké námitky a ustoupilo se od toho pouze k řidičským průkazům, „aby se věc udělala pořádně“, jak řekl tehdejší ministr dopravy Alistair Darling. Řidičáky letos přešly k verzi foto-karet a způsobily zmatek.
Úřad Driver and Vehicle Licensing Agency uchovává detaily 44 milionů obyvatel. V minulosti byli závažně kritizováni za prodej osobních údajů milionů nic netušících občanů bezskrupulózním marketingovým pracovníkům a za některé rozhodně ošemetné operace, praktiky přezdívané „legalizované přepadení“ automobilkami. Detaily byly prodávány některým společnostem, kde řiditelé byli usvědčení kriminálníci a někde docházelo k úniku osobních informací za úplatek. Povinností tohoto úřadu je lidi chránit, s čímž si jasně hlavu moc neláme, jakož ani s vlastními stanovami.
Nikdo nedal DVLA povolení prodávat osobní údaje, pokud tedy nehovoříme o usvědčených kriminálnících. Falešné řidičské průkazy pro mládež, která se pokouší dostat do barů, klubů a na živá vystoupení, jsou volně a docela legálně dostupné na internetu. Mysleli byste si, že vláda zamezí výrobě čehokoli padělaného, když pomineme samotnou oficiální vládní identifikaci. Zažádání o britský pas nebo řidičák obnáší platbu za vydání dokumentů bez použití hotovosti.
Bezhotovostní společnost je něco, o čem uslyšíme stále častěji. Minulý rok byla poprvé většina plateb provedena bezhotovostně - přes internet, telefon nebo jiný systém elektronické platby.
Vládními činiteli je hotovost považována za něco, co přispívá k praní peněz a obcházení daní. Hotovost je z tohoto hlediska pro společnost špatná. Ne že by však vláda zabránila největšímu světovému praní peněz a elementům usnadňujícím neplacení daní – bankám, které řídí tento nový systém.
Podle nového výzkumu vzestup nových způsobů bezkontaktní platby vede jednoho ze čtyř lidí k názoru, že Británie se stane bezhotovostní společností během příštího desetiletí.
Obecným usnesením ve věci, kdo bude klíčovým agentem řídícím přechod k bezhotovostní společnosti, se zdá být rozhodnutí o uvedení Apple Pay a toho, jak biometrická technologie rychle mění naše platební interakce.
„Apple Pay zdůrazňuje, že spotřebitelé jsou nyní z velké většiny přístupní způsobům platby, které používají biometrickou technologii a bezkontaktní metody, a spokojeně je přijímají jako bezpečné platební mechanismy. Zdá se, že se již nebudeme muset spoléhat na peněženku plnou hotovosti,“ říká John Marsden, expert na identitu a podvody z Equifax.
Bezhotovostní společnost je velkou hrozbou pro naši svobodu a demokracii. V roce 2010 se Visa a MasterCard povolili tlaku vlády USA a vyřadili ze svých systémů všechny sázkové on-line platby. To zamezilo sázkovým portálům v činnosti, bez ohledu na soudní pravomoc či dodržování zákonů. Co dál?
Bezhotovostní společnost by zaručeně poskytla vládám nebývalý přístup k informacím a moc nad lidmi. V Británii vláda takový přístup k informacím už skoro má. Proslulost technických vymožeností vládního ústředí GCHQ pro jejich ilegální sledování není třeba popisovat.
Biometrická data jsou také velkou hrozbou našemu soukromí. Hranice mezi komerčními a vládními údaji jsou v nejlepším případě propustné. Biometrické údaje jsou kradené běžně. Je snadné nahradit ukradenou kreditku, ovšem změnit oční identifikace iris nebo otisků prstů v případě nabourání do Applu…hodně štěstí!
Rozpoznání obličeje je další forma biometrických údajů. Je velmi obtížné vědět, jak se s vašimi fotografiemi nakládá a zda je naše právo na soukromí respektováno.
Džin digitálního sledování je z láhve venku a mnoho aktivistů za soukromí sotva uchovává víru, že regulátoři budou mít kdy možnost to vrátit. Je moc pozdě a vlády to rády chladně odmítnou pro své zájmy.
Představme si budoucnost, kdy vládní zaměstnanec bude mít na někoho podezření z přečinu nebo snad považovat jeho politiku či projev za nevyhovující. Obnášelo by to jen pár úderů do klávesnice, aby bylo u všech finančních institucí zažádáno o odmítnutí výběru či platby u této osoby či aspoň zmrazen jakýkoli přístup k prostředkům.
Jak ukázal David Cameron se svým iracionálním rozhodnutím postavit mimo zákon šifrování – jedinou skutečnou ochranu, ponechanou v osobní bezpečnostní výbavě - vláda by také mohla nařídit soukromým společnostem odmítnout přístup ke všem typům osobní technologie, dokonce doma k elektřině nebo internetovému připojení.
Krádeže osobních údajů jsou přebujelé – 4 miliony klientů Talk Talk včetně bankovních údajů, detaily klientů Vodafonu a různé útoky hackerů na banky s milionovými škodami, když vyjmenujeme jen některé. Ovšem v permanentních datových únicích zcela vedou tucty ztrát vládních údajů, zahrnujících desítky milionů občanských dat, od novorozeneckých údajů po oběti rakoviny, od tajných údajů o jaderné elektřině po státní tajemství ministerstva obrany. V jediném takovém případě daňový úřad „ztratil“ základní osobní údaje 25 milionů Britů.
Identifikovat krádež, podvod a terorismus je jistě problém. Řádně používaná biometrika by mohla napomoct bezpečnosti. Ale možnost zneužití je zářivě jasná, zvláště pak v rukou nejméně důvěryhodné organizace – vlády.