Jen bych chtěl něco málo dodat ke svému nedávnému textu o pokrytectví šéfa české diplomacie; Lubomíra Zaorálka bych nedoporučoval za jeho submisivitu vůči Číně pověsit; má totiž zároveň diametrálně odlišný, tedy odmítavý postoj k připojení Krymu k Rusku. Podepsal exietenci Tibetu jako nedělitelnou součást ČLR, resp. že Česko nepodporuje samostanost Tibetu v jakékoli jeho podobě. Poněkud schizofrenický pokus zabít dvě mouchy jednou ranou…

Výraz vypovídá o duševním zdraví a nemajetnosti na duchu – sám velký ZAO

To by si nedovolila ani chytrá horákyně, co nešla pěšky, ani nejela na koni, co nebyla nahá, ani oblečená, aby během jednoho dne s nějakým principem souhlasila a zároveň ten samý princip tvrdě popírala. Fakt, že s Čínou je třeba být zadobře, je nade vší pochybnost, jelikož to má pro zasvěcené svoji jasnou logiku; je nejbohatší na světě a jako ústřední globální věřitelka drží všechny v šachu. Tibetské vlajky vyvěšují jen lidé duševně neobratní, neznalí historických posloupností. Na druhé straně je však brutálním pochybením šéfa české diplomacie, když papouškuje patologické názory „zájmových skupin“, tedy EU, USA a NATO, na Rusko a Putina, přestože Krym patří odjakživa ke Kyjevské Rusi, resp. od dob ruské carevny Kateřiny Veliké k Rusku…

Pana Zaorálka neomlouvá ani skutečnost, že drží partu se členy EU a NATO, jakožto s nejnovějším Big Brotherem, jímž jsou Spojené státy. Charakter člověka se pozná podle toho, jak uznává základní ověřená fakta, byť jen blbec nemění svůj názor. Připomenu nyní něco, co se nikomu z „vyvěšovačů tibetské vlajky“ líbit nebude, ale není na světě člověk ten, jenž by se zalíbil lidem všem. Hlavně by se měli rozjet do Číny a Tibetu, aby se na vlastní oči přesvědčili, že zprostředkované „hrůzy“ někdy mají k pravdě hodně daleko. Vím, že ne každý si to může dovolit a není miliardář jako třeba Bursík nebo Schwarzenberg. Ale umí si představit, jak těžké je zvládnout miliardu a čtyři sta milionů obyvatel, když Česko jich má více než stokrát míň a ještě si neumí poradit s jedinou cikánskou komunitu, přičemž Čína má na starost přes padesát etnik a národností…

Samozřejmě, že se znovu připomíná, že Čína okupuje Tibet. Ani slovo o tom, že je to přes sto deset let od chvíle, kdy britsko-indická vojska vnikla v roce 1903 do Tibetu a Britové donutili zástupce tibetské vlády (dalajláma z města uprchl do Vnějšího Mongolska) podepsat anglo-tibetskou smlouvu. Nikdo ale proti Britům neprotestuje. Když v prosinci 1903 překročila tato moderně vyzbrojená expedice o síle 3 000 vojáků a 7 000 šerpů tibetské hranice, uvědomili si tibetští generálové britskou vojenskou převahu a usilovali o dohodu o neútočení, s níž britský plukovník Younghusband předběžně souhlasil. Přesto si tato „malá válka“ vyžádala život několika tisíc Tibeťanů, vojáků i civilistů.

K jednomu z největších masakrů došlo 31. března roku 1904 v horském průsmyku u osady Guru, kdy Britové stříleli – podle svědectví vlastních vojáků – ze svých kulometů do zad prchajících Tibeťanů. Younghusband telegrafoval svým nadřízeným do Indie: „Věřím, že tento obrovský trest bude prevencí pro budoucnost a přiměje je podrobit se.“ Poté byla v 23. září 1904 byla ve Lhase podepsána násilím vynucená dohoda mezi britskými silami, světskými a církevními reprezentanty této vlády a zástupci klášterů. Tibet se zavázal k otevření hranic pro volný obchod mezi britskými a tibetskými subjekty (otevřenytři trhy) a k vyplacení odškodnění britské vládě za výlohy, které jí vznikly vysláním vojenských sil do Lhasy.

A obraz situace z dob temného feudalismu, kdy tibetští nevolníci a otroci představovali drtivou část populace, přirozeně neměli žádnou osobní svobodu a zacházelo se s nimi jako s věcmi? Vlastnili je buď vládní úředníci, aristokraté nebo vysocí lámové. Po generace byli připoutáni k půdě patřící feudálním pánům. Čím více měl pán nevolníků, tím byl bohatší. Mohl je půjčovat, dávat jako vklad do hry, zastavovat na hypotéku, darovat je či prodat. V případě, že nastávající manželé patřili různým pánům, musel být jejich sňatek schválen oběma pány. Někdy si nevolník musel svou manželku od pána koupit. Jakmile se nevolníkovi narodilo dítě, stalo se majetkem pána. Lichva, robota a vysoké daně tvořily pilíře režimu. Většina nevolníků byla zadlužena či zatížena dědičným dluhem. Zatímco ve starém Tibetu nebyly žádné školy, v současnosti má Tibet čtyři univerzity.

Jasně o čínsko-tibetském konfliktu říká dokumentární film Jeana – Michela Carrého: „Čína. Nové impérium – od ponížení po dominanci.“ Autor mj. zdokumentoval pomocí audiovizuálních archivů neznámá fakta. Když Maova armáda přišla do Tibetu, našla tam jen středověkou teokracii s typickými prvky otrokářství. Navíc před zásahem CIA byly vztahy mezi Tibeťany a ústřední čínskou vládou zcela bez nepřátelství. Carré se vrátil i k výrokům tibetského dalajlámy, jenž v roce 1954 přijal místo místopředsedy čínského Národního shromáždění, kde se ve svém hábitu vyjímal mezi strohými uniformami maoistů. Na Maovu počest dokonce napsal báseň „Je kultivovaný a zdvořilý“… Tibet byl součástí Číny od dynastie Tang, kdy byl připojen sňatkem princezny Wen Cheng a Tibetského krále Songtsän Gampo v roce 640 n. l. Tzv.“nezávislý Tibet“. Když budu brát knihu nacisty sturmbannführera SS Herrera a kamaráda někdejšího ultrabolševika Dalajlámy „Sedm let v Tibetu“ za pravdivou, byla ve skutečnosti britskou okupací zahájena genocida statisíců Tibeťanů britskými jednotkami plukovníka Younghusbanda v roce 1904.

Francouzský dokument otevřeně představuje historii ČLR. Když Čína obsadila Tibet, bylo ovšem dalajlámovi pouhých 16 let, asi proto nepodal žádost OSN o nezávislost pro Tibet. V roce 2000 v rozhovoru pro deník Libération přiznal: „Byl to pro mě velmi obtížný moment, neměl jsem žádnou zkušenost v diplomacii a v jednání s velmocí.“ V komunismu viděl větší duchovní inspiraci, než v kapitalismu, sám se několikrát prohlásil za marxistického buddhistu. Věřil, že Mao nebude v Tibetu prosazovat násilím. Dnes připouští zlepšení životní úrovně v Číně a také cílené kroky USA, jež zhoršily vztahy Číny a Tibetu. Čtyřicet let existoval Tibet jako bezprizorné území, kdy OSN čekalo, až přijde oficiální žádost o jeho samostatnost. Nepřišla, proto přišla čínská vojska.

V tibetském muzeu je Dalajlámův vstřícný telegram Mao Ce-tungovi: “Předsedo Mao Ústřední lidové vlády. Tento rok koncem dubna 1951 vyslala místní vláda v Tibetu pět delegátů vybavených plnou mocí vedených Kaloon Ngapoi do Pekingu, aby vedli mírové rozhovory s delegáty jmenovanými Ústřední lidovou vládou. Na bázi přátelství uzavřeli delegáti obou stran 23. května 1951 smlouvu Ústřední lidové vlády a místní vlády v Tibetu o opatřeních k mírovému osvobození Tibetu. Tibetská místní vláda, jakož i církevní a sekulární představitelé jednomyslně podporují tuto smlouvu a pod vedením předsedy Maa a Ústřední lidové vlády budou aktivně podporovat Lidovou osvobozeneckou armádu v Tibetu, aby konsolidovala národní obranu, vyhnala imperialistické vlivy z Tibetu a zabezpečila sjednocení teritoria a suverenitu vlasti. Tímto telegramem Vás o tom informuji. Dalajláma Tibetské místní vlády, 24. října 1951, 24ho 8. měsíce roku zajíce tibetského kalendáře.

V rozhovoru pro New Yorku Times dalajláma potvrdil, že jeho bratr s odbojáři dostali peníze i výcvik od CIA, jež se v roce 1956 rozhodla udělat z Tiberu baštu proti komunismu v Asii. Mao byl v roce 1950 pod tlakem Moskvy a souhlasil s účastí Číny v korejské válce, i když to zablokuje jednání o Tchaj-wanu. Čína v Koreji ztratila na 200 tisíc vojáků, padl i nejstarší Maův syn. Válka ale ukázala, že Čína je schopná USA vzdorovat a USA se proto rozhodly Čínu destabilizovat.

“Toužíme po mírovém spolužití s našimi čínskými bratry a sestrami,” zopakoval Dalajláma nedávno v Česku to, co řekl na tiskové konferenci v německé Bochumi. Zároveň dodal, že namísto nezávislosti by byl rád, aby tibetská provincie získala v rámci Číny větší autonomii a respekt pro kulturní a náboženské otázky. Na placené přednášce v New Yorku šokoval ještě víc, v Praze svá slova zopakoval: “Pořád jsem marxista. Marxismus má morální etiku, zatímco kapitalismus je pouze honbou za ziskem… Komunistický režim v Číně přinesl jejím obyvatelům neslýchaný blahobyt… Milionům lidí se životní úroveň zlepšila … ovšem je nutné najít východisko mezi životní úrovní a svobodou. Až dosud se většinou spoléhá na násilí…“

Násilí? Dalajláma měl patrně na mysli fakt, že už v 8. století tibetský král Langdarma nechal bořit buddhistické chrámy a kláštery, ničit jejich sochy, pálit knihy a mnichy nutil vykonávat práci řezníků… A privilegovaní lámové otročili tibetské chudáky, z nichž dělali buddhistické fanatiky… Po povstání z roku 1959, organizovaného prominentními lámy, držícími negramotné poddané ve feudálním otroctví, které Říše středu potlačila, emigroval tibetský duchovní vůdce dalajláma do Indie. Poté vyrukoval s tím, že po 369 letech zruší systém, který z dalajlámy činí duchovního i politického vůdce Tibetu. Konec s převtělováním…? Splaskla bublina dalšího náboženského mýtu? V dubnu 2012 bylo jasné, že se ve funkci premiéra ujme politických úkolů Tibetu dvaačtyřicetiletý právník z Harvardu v USA Lozang Sanggjä a v srpnu on i jeho šestičlenný kabinet složil přísahu.

Není též možné zapomínat na „opiové války“ 1839 – 42, 1856 – 60, kdy Evropané nutili Čínu obchodovat s drogou, byť v Číně byl za drogy trest smrti. Mnohým na filmovém dokumentu vadí, že Mao v něm není jako „největší tyran 20. století“. Jenže mladá generace Číny dnes pohlíží na Maa, asi jako Francouzi na Napoleona. Maa, který se nebál čelit Američanům i Rusům a z Číny vytvořil mocnost… To je pro mladé Číňany klíčové. Všichni, ať chudí nebo bohatí, si přejí, aby z Číny byla opět Říše středu, resp. Střed světa, jak se o tom hovoří v Zakázaném městě v Pekingu…

Ve starém Tibetu před rokem 1951 neexistovaly základní školy v moderním smyslu slova. Po založení autonomie investoval stát obrovskou lidskou, materiální a finanční sílu do vzdělání a v září 2006 dosáhl počet žáků navštěvujících všechny typy a stupně škol v celé oblasti Tibetu 530 tisíc. V Tibetu tak mají dnes své magistry, doktory a řadu významných odborníků a učenců. V dnešním Tibetu existuje bezplatné vzdělání od základních škol, po školy vysoké. Studenti, kteří jsou ve fázi povinné školní docházky, nemusí platit poplatky za studium, jsou jim zadarmo poskytovány studijní materiál a sešity. Tibetština je povinný jazyk.

Čínský vliv v Tibetu výrazně zesílil zvláště po roce 1959, kdy vznikly nepochybné pozitivní aspekty; zrušení feudalismu, který do té doby v Tibetu přežíval a udržoval mnoho lidí, zvláště na venkově, v područí, bídě a nevzdělanosti (některé dokonce v otroctví). Zrovnoprávnění žen, jež byly dříve nejutlačovanější skupinou Tibeťanů. Pozemková reforma dosavadního feudálního vlastnictví půdy, která byla dána k dispozici rolníkům k obdělávání. Zřízení veřejného školství, místo jednostranného a zaostalého klášterního školství. Klášterní školství zůstalo zachováno jen pro náboženské vzdělávání, především mnichy… Vzdělání etnických Tibeťanů je dotováno vládou; vzdělání je povinné a bezplatné. Do roku 2003 bylo v Tibetu zřízeno 1011 škol, včetně 2020 vyučovacích kurzů. Počet posluchačů dosáhl 453 tisíc a skoro 92 procenta tibetských dětí chodí do škol. Počet negramotných se snížil o třetinu od roku 1992, kdy byl uplatněn projekt „Naděje“, který pomáhá chudým školákům znovu chodit do škol. Zákon o oblastní autonomii národnostních menšin Čínské lidové republiky stanoví: „Každý národ, tedy i tibetský, má svobodu používat a rozvíjet vlastní jazyk a písmo”.

K zajímavostem z historie dnes patří fakt, že v roce 1936 byla založena “Německá himálajská nadace”, která se stala důležitým nacistickým nástrojem propagandy, a to nejen pro organizování spekulativních expedicí. Měla popularizovat sportovní zařízení pro nastávající válku a zajímat se o údajné “germánské kořeny” horského národa Hunzukuc v Himálajích. O dva roky později už vyrazila pětice mladých německých “vědců” do Tibetu. Měli provádět etnografické, zoologické a botanické výzkumy. Jen málokdo ale věděl, že za touto zdánlivě nevinnou akcí stál Říšský vedoucí SS Heinrich Himmler. Druhý nejmocnější muž Třetí říše už v roce 1935 inicioval založení výzkumného ústavu Ahnenerbe (Dědictví předků), jehož posláním bylo “vědecké” zdůvodňování nacistických rasových teorií. Skutečným záměrem expedice bylo totiž pátrání po “pravých a původních” Árijcích”, kteří údajně na “střeše světa” našli útočiště.

Následovala další Tibetská expedice SS vedená Ernstem Schäferem v letech 1938 až 1939. Ve Lhase se pak snažil údajně bezvýsledně přesvědčit tamního britského rezidenta Hugha Richardsona, že by jejich země měly kontrolovat celý svět. Podařilo se mu však nakonec obdržet od tibetského regenta dopis Hitlerovi, ve kterém se vyhovuje žádosti o “souhlas vzájemného přátelství”. Antropologické znalosti, které byly zjištěny výpravou, především měřením lebek 300 Tibeťanů, byly v roce 1943 předány ke srovnání hlav zavražděných vězňů koncentračních táborů. Další expedici měl vést po domluvě s Himlerem rakouský horolezec a cestovatel Heinrich Harrer. Ve své biografii to sice odmítal s poukazem, že pět tisíc marek na její provedení obdržel od štýrské vlády, která však v této době po anšlusu vůbec neexistovala; šlo o peníze ze stranické župní pokladny NSDAP. Později Harrer hovořil, že šlo o “německo-rakouskou expedici”, ale ve skutečnosti se na ní podíleli dva členové nacistické strany z Východní Marky, jak bylo Rakousko přejmenováno. Až do konce života trvalo přátelství Harrera se 14. dalajlámou Tendzinem Gjamccho, který jej navštívil dvakrát v Rakousku k osmdesátým a devadesátým narozeninám.

Inu, jak napsal Víťa Hálek; Nekamenujte proroky. Neb pěvci jsou jak ptáci: kdo hodil po nich kamenem, k těm víc se nenavrací… U ministra Zaorálka bych však takovou lapálii určitě přežil bez úhony…

Zdroj: Blog auotra