Internacionální smutek v praxi

     Poslední dny prožívá Paříž, celá Francie, občané evropských ale, také neevropských států smutek nad tragedií, která se udála v Paříži rukou nebo rukama islámských teroristů. Je samozřejmé, že tento hrůzný čin nutně zasáhne pozůstalé, přátele i známé, ale i všechny ty, kteří s nimi soucítí nad ztrátami svých milovaných, blízkých, přátel či kamarádů, ale i obecně nad samou podstatou teroristického činu s takovými tragickými následky.

     Lze pochopit, že nesmírný smutek a lítost vyjadřují všichni ti občané, kteří si uvědomují, že tyto teroristické atentáty se mohou uskutečnit kdekoliv jinde v Evropě, protože islamističtí radikálové pod praporem IS (is), alias teroristé, jdou tvrdě a bezohledně za svým cílem. Je tedy na místě a lidsky pochopitelné, že obrazně řečeno, svět truchlí nad mrtvými a raněnými v Paříži, že v různých městech Evropy byly vyhlášeny smutky nebo pietní minuty ticha za oběti a ztráty z pařížských událostí. Jenže…

     Není tomu tak dávno, kdy, dnes už víme, že to bylo v důsledku teroristy IS uloženou náloží uvnitř letadla, zničeno ruské letadlo v Šarm aš-Šajchu s 224 lidmi na palubě. Lze tedy srovnávat, že jak v Paříži, tak v případě ruského letadla byly obě tragédie dílem teroristů. Pravda, v případě pádu a ve vzduchu vybouchnutého letadla ještě nebyly dokončeny všechny úkony šetření, nicméně následky v podobě 224 mrtvých pasažérů letadla jsou evidentní.

     Znovu zdůrazňuji zásadní shodu těchto tragedií. Za prvé: obě události mají shodné indicie, a to sice, že je mají na svědomí islámští teroristé IS, za druhé: oba případy mají více jak stovku, v případě ruského letadla více jako dvě stovky obětí. Avšak zatím co tragédie v Paříži vyvolala vlnu negativního ohlasu na činnost islámských teroristů, zatímco se v různých evropských městech držely minuty ticha a zněly zvony na památku mrtvých, o obětech z ruského letadla se jenom psalo a spekulovalo. O tom, že tam zahynula řada lidí několika národností, že tam zahynuly děti, o tom „ticho po pěšině“.

   Je tedy na místě se ptát, jaký je rozdíl mezi tragédií v Paříži s dosud 132 mrtvými a dalšími zraněnými, nicméně stále ještě živými a tragédií letadla s 224 mrtvými pasažéry po pádu letadla nad Sinajským poloostrovem?

Jak již zmíněno, nad oběťmi v Paříži zněly zvony, nad oběťmi po pádu letadla ticho, až téměř hrobové. Je to snad proto, že se tragedie v Paříži udála v zemi, které vévodí připosra(že)ný prezident Holland, že se to týká země, která hraje v EU jednu z hlavních (ostudných) rolí? Nebo snad proto, že ti mrtví v ruském letadle nejsou pro Evropu až tak zajímaví, protože šlo o pád ruského letadla, tedy letadla, patřící sankcionovanému Rusku, státu, se kterým vede EU poziční boje, prezident RF V. Putin je na evropském indexu jako odpůrce zájmů západní politiky, země, která si přivlastnila to, co mu patří tedy Krym? Co s tím mají společného ti mrtví z letadla, zničeného islámskými teroristy? Ti si snad nezaslouží stejné pozornosti, jako oběti v Paříži?

     Je smutné, že už i mrtví jsou dělení na oběti hodné pozornosti a jiné, kteří jsou méně zajímaví jen proto, že jsou mimo oblast zájmů a cílů politiků EU, resp. USA. To, že USA nabídli pomoc při vyšetřování příčin pádu letadla , resp. hledání viníků, je věc jedna. Avšak stejná lítost a pieta nad pádem oběťmi po pádu letadla jako ve srovnání s tragedií v Paříži, se nekoná. Asi proto, že i internacionální smutek má své nepsané pravidla, resp. politické zájmy. Fuj, je mi z toho na nic!

Jiří B a ť a , 18. listopadu 2015