Pět lídrů připravuje nové jednání o válce & míru, rovnosti & nerovnosti, bezpečnosti & terorismu a ochraně životního prostřední. Západní imperialismus ve všech jeho podobách je konfrontován pěti politickými lídry pomocí diplomacie, morálního přesvědčování a veřejného tlaku. V poslední době papež František, ruský prezident Vladimír Putin, čínský prezident Xi Jinping, íránský prezident Hassan Rouhani a vůdce labouristické strany Jeremy Corbyn vznesli fundamentální otázky týkající se 1) války a míru na Středním východě a na Kavkaze; 2) změny klimatu a destrukce životního prostředí; 3) hospodářských sankcí, vojenské hrozby a konfrontace; a 4) rostoucí nerovnosti mezi třídami, pohlavími a rasami.

Nová globální agenda

Těchto pět protagonistů nové globální agendy se liší od dřívějších kritiků z levice jak stylem, tak obsahem své politiky.

Politika změny, reformy a míru v bezprostředně blízkém období má obzvláštní složitý, heterodoxní ráz, jenž obsahuje tradiční konzervativní a populární komponenty.

Lídři mají globální publikum a výrazný vliv na světové veřejné mínění – a nepřímo na rovný plat pro ženy, diplomatická a mírová vyjednávání místo války a větší rovnost mezi třídami.  Odsuzují neoliberální kapitalismus („hnůj ďábla“).

Ale papež František také obhajuje tradiční katolickou doktrínu o interrupci, rozvodech, antikoncepci a homosexualitě. Je proti třídnímu boji a sociální revoluci ve prospěch třídní spolupráce, dialogu a vyjednávání.

Prezident Putin je příznivcem vyjednávání a mírové rezoluce konfliktů v Sýrii a na Ukrajině. Je vášnivým zastáncem toho, aby globální koalice bojovala s islámským terorismem. Ostře snížil západní drancování ruské ekonomiky a obnovil platy, důchody a zaměstnání. Obnovil ruskou vojenskou kapacitu a národní bezpečnost a snížil teroristické útoky z Kavkazu.

Zároveň Putin podporuje některé z největších miliardářů z Jelcinovy éry; je úzce propojen s konzervativní ruskou ortodoxní církví; a vykopává ostatky posledního tyranského ruského cara, aby vzdal poctu jemu a jeho rodině.

Prezident Xi Jinping hrál přední roli v propagaci vzrůstu útrat spotřebitelů, platů, důchodů a sociálního zabezpečení. Prohloubil spojení s průmysly špičkových technologií USA, zrušil výraznou redukci uhelného paliva a znečištění vzduchu a nabídl financování alternativ pro méně rozvinuté země. Propustil, pronásledoval a uvěznil více než 250,000 zkorumpovaných vládních a stranických úředníků, kteří vykořisťovali a zneužívali veřejnost, zatímco omezil operace spekulativních západních hedgeových fondů.

Zároveň Xi zachoval autoritářský systém vlády jedné strany; brání více než 100 čínských miliardářů; a zpřísňuje všechny formy třídně nezávislých politických a obchodních organizací.

Hassan Rouhani je jak oddaným praktikujícím muslimem, tak neochvějným obhájcem míru. Podporuje ´beznukleární Střední východ´. Je oponentem terorismu salafistických islamistů, sionistů, křesťanů a hindů. Je čelním kritikem vojenského zákroku Saúdské Arábie v Jemenu a zásadovým zastáncem národního sebeurčení. Vnitřně omezil autoritářské státní kontroly a cenzuru svobodného projevu a propagoval vědecký a technologický výzkum – v zemi, kde polovina vědeckých pracovníků jsou ženy.

Prezident Rouhani podepsal vysoce rizikovou mírovou dohodu se Spojenými státy a jejich partnery (5 + 1), rozebral íránská nukleární zařízení a zpřístupnil jejich vojenské instalace inspekci mezinárodní atomové agentury pochybné neutrality.

Zároveň je Rouhani proti sekulárnímu státu, podporuje liberalizování ekonomiky, zve zahraniční nadnárodní společnosti, aby vykořisťovaly lukrativní ropná a benzínová pole a podporuje zkorumpovaný a regresívní šíitský režim v Iráku podporovaný USA.

Jeremy Corbyn, nově zvolený předseda britské labouristické strany, byl opakovaným kritikem neoliberálního kapitalismu a silným obhájcem veřejného vlastnictví strategických ekonomických odvětví. Zaštiťuje vysoce vystupňovanou progresivní daň z příjmu pro finanční program a program komplexního sociálního zabezpečení.

Obhajuje demokratickou zahraniční politiku, která se staví proti anglo – americkému a izraelskému imperialismu na Středním východě i jinde.

Po převzetí úřadu jako předseda neoliberální, proimperialistické labouristické strany však konfrontuje parlamentní stranu ovládanou svými nepřáteli. Jeho schůzky „stínového kabinetu“ jsou z drtivé části pro – NATO a pro – Evropská unie; některé dokonce oponují jeho keynesiánské rozpočtové agendě. Navíc Corbyn schvaluje ´práci v EU´a slibuje podporu ´ano hlasu´ v jakémkoli referendu, dokonce i když svět byl svědkem toho, jak EU vnutila drsná úsporná opatření Lotyšsku, Řecku, Španělsku, Portugalsku, Irsku a dalším zemím ve finanční krizi.

Kolektivní dopad Pětky

Není pochyb o tom, že těchto pět lídrů má výrazný dopad na světové veřejné mínění co se týče záležitostí míru, změny klimatu, rovnosti a potřeby dosáhnout mezinárodních dohod. Ve většině případů jeden či více lídrů měli větší vliv na konkrétní publikum nebo region a měli větší vliv na některé záležitosti, než druzí.

Papež například má větší vliv na křesťany; Rohani na muslimskou veřejnost; Putin, Corbyn a Xi na sekulární mínění. Xi a papež mají větší vliv na návrhy pro změnu klimatu, Putin, papež, Rohani a Xi jsou prominentní v obhajování mírového řešení konfliktů; Corbyn a papež na zmenšování nerovností a zajištění sociální spravedlnosti.

S výjimkou Corbyna a Xi všichni podporují tradiční náboženské víry a obyčeje. Velká část z nich je ´ekumenická´ ve smyslu podpory náboženské tolerance.

Co je nejvíce důležité, všichni sledují tyto cíle pomocí přesvědčování, diplomacie a získáváním přízně publika. Žádný z těchto světových lídrů nenapadal cizí země, ani nesvrhával kontradiktorní režimy či okupované země. Všichni jsou čelními oponenty teroru – obzvláště ISIS.

Prezident Putin hraje vedoucí roli ve výzvách prezidentu Obamovi, aby se připojil k široké koalici, včetně Bašára Asada a Iránu, v bojích proti terorismu ISIS.

Washington, navzdory svému rétorickému nepřátelství, byl pod tlakem, aby odpověděl – ´částečně příznivě´.

Prezident Putin také podnikl iniciativu na Středním východě. Stojí v čele koalice, včetně Iráku, Iránu a Sýrie, aby koordinoval válku proti terorismu.

Čínský prezident Xi má ozbrojené vojenské síly v podpoře ruského antiteroristického návrhu pro Sýrii. Papež nabídl tichou podporu svými proslovy proti terorismu a pro mezinárodní koalice.

Jako následek hromadné záplavy uprchlíků, vzniklé z US – EU – Saúdská Arábie – Turecko podpory islamistickým žoldákům, kteří napadli Sýrii a Irák, několik evropských spojenců Washingtonu opět zvažuje svoje protiassadovské politiky. Pohybují se vstříc návrhům na rozumné řešení Putina – Rohaniho – Xi a papeže.

Socioekonomický dopad papežova volání po sociální spravedlnosti je méně nápadný, na rozdíl od rutinních falešných řečí západních lídrů. Mezi kvintetem se Rouhani těší na ´tržní řešení´: zve západní a asijské investory, aby revitalizovali ropný průmysl. Xi dělá zátahy na největší podvodníky v Číně a v zahraničí, ale musí se ještě chopit komplexního zlepšení životních podmínek a příjmové politiky. Putin předsedá benzínové ekonomice v recesi a spoléhal se na soukromé korporační oligarchy a zahraniční investory, aby znovuzískal růst. Corbynova rovnosttářská prohlášení mají malý vliv mezi politiky labouristické strany a jeho stínovým kabinetem. Navíc se zdá, že se zdráhá mobilizovat řadové labouristické aktivisty pro boj pro svůj program uvnitř strany.

Změna klimatu a úsilí o řešení environmentálních problémů obdržely robustní podporu od papeže v jeho proslovech ke Kongresu USA, Spojeným národům a v jeho hromadných shromážděních.

Prezident Xi posílil poselství návrhem financovat masivní program čistého vzduchu pro méně rozvinuté země, zatímco stanovil velmi přísné cíle pro snížení znečištění vzduchu v Číně. Není pochyb o tom, že jejich poselství bude příznivě přijato všemi skupinami, zabývajícími se ochranou životního prostředí, a obecnou veřejností. Někteří z politických lídrů, včetně Obamy, se zdají být této věci částečně otevřeni.

Rohani, Putin a Corbyn hráli pouze nepatrnou roli v obraně životního prostředí.

Odpověď západních sil

Spojené státy, EU, Japonsko, Izrael a Austrálie, označované jako ´západní mocnosti´ falešně mluvily o míru, zatímco pokračovaly ve sledování vojenských záměrů pomocí vzdušných válek, přeshraničních teroristických aktivit a vojenského navyšování.

Obecně manipulují dvojím diskurzem – mluví o míru a bombardují oponenty.

Západní mocnosti však cítí tlak ´kvintetu´, který vyhrává politickou ideologickou soutěž. ´Ruská hrozba´ již nadále není vnímána jako věrohodná většinou mezinárodního publika. Mezinárodní finanční iniciativy Číny získaly výraznou podporu po celém světě.

Japonské zbrojení provokovalo hromadné domácí nepokoje a regionální obavy – obzvláště v jihovýchodní Asii.

Izrael je vyvrhelem, ne pouze na Středním východě, ale je na něj stále větší měrou pohlíženo s nepřátelstvím zbytkem mezinárodního veřejného mínění.

Německo, přední ekonomická mocnost Evropy, bylo zdiskreditováno díky obrovskému podvodnému skandálu automobilky Volkswagen, jeho čelního výrobce automobilů a hlavního exportéra.

Jinými slovy, zatímco si západní mocnosti udržují vojenskou nadvládu a důležité trhy, jejich zahraniční politiky utrpěly závažné porážky a jejich lídři ztratili věrohodnost. Jejich domácí a zahraniční podporovatelé se obracejí proti nim. Navíc morální autorita západních lídrů byla vážně zpochybněna papežovou drsnou kritikou ´vylučujících´ politik vůči imigrantům a uprchlíkům, excesivní hrabivosti kapitalismu, spoléhání se na násilí místo diplomacie a obrovského lidského utrpení kvůli neustávající destrukci životního prostředí kapitalismem.

Papežova zobecňování by neměla takový mocný politický dopad, kdyby nebyla doprovázena 1) selektivním využíváním zbraní a diplomacie pocházející z prezidenta Putina; 2) diplomatickými úspěchy prezidenta Rouhaniho; a 3) ekonomickým svalem prezidenta Xi, v podpoře ekonomického rozvoje a mezinárodní spolupráce ve věci životního prostředí a změny klimatu.

Závěr

Ač pochází ze široce rozdílných a různorodých ideologických pozadí, pět politických lídrů ustanovilo novou agendu pro zacházení s válkou a mírem, rovností a nerovností, bezpečností a terorismem a ochranou životního prostředí. Kromě Jeremy Corbyna, který bude v každém případě zneschopněn elitou své vlastní strany, nepocházejí žádné ideologie těchto pokrokových lídrů ze sekulární levice.

Konfrontují status quo a poukazují na centrální problémy naší doby, v době, kdy sekulární levice je okrajová nebo sama sebe ničí (jako řecká Syriza, španělská Podemos či italská Five Stars v jižní Evropě).

Tváří v tvář heterodoxní realitě, levice má na výběr 1) zůstat ve sterilní izolaci; 2) připojit se k jednomu, k některým nebo ke všem z ´kvintetu´; 3) nebo se s nimi shodnout na specifických prohlášeních a návrzích.

Těchto pět má dostatečné nevýhody, ´rozpory´ a omezení na to, aby to oprávnilo kritiku a odstup. V základním kontextu však těchto pět lídrů přijalo pokrokové politiky v řešení hlavních problémů naší doby, což zaručuje srdečnou aktivní podporu. Oni jsou jediným ´show´ ve skutečném světě – pakliže bereme vážně připojení se k boji proti imperiálním válkám, terorismu, destrukci životního prostřední a nespravedlnosti.

Autor:James Petras

Sobota 7. listopadu 2015

Zdroj: http://russia-insider.com/en/politics/five-leaders-challenging-western-imperialism-through-diplomacy-and-persuasion/ri11015