V Turecku skončil summit G20 – organizace, která představuje klub zemí s nejvíce rozvinutou ekonomikou. Je třeba říci, že v tuto chvíli „Velká dvacítka“ představuje 85 % celosvětového hrubého národního produktu, 75 % světového obchodu a dvě třetiny světové populace.

Rusko, ačkoli bylo svého času Západem z G8 vyškrtnuto, hraje jednu z nejdůležitějších rolí na světovém politickém poli. Proto účast RF na G20 nikdo nikdy nepochybňoval. Navíc v poslední době hlavní světoví experti hovoří o „Velké osmičce“ jako o zastaralé organizaci, která už neodráží rozložení sil na světové geopolitické aréně. Ale Velká dvacítka je skutečným uskupením „silných tohoto světa“.

Tentokrát se setkání konalo v Turecku, které prožívá velmi těžké časy. Navzdory tomu, že fórum „dvacítky“ bylo původně plánováno k řešení ekonomických problémů (jako odpověď na asijskou finanční krizi 90. let), neobešlo se letošní setkání vedoucích světových mocností bez diskuzí o politických problémech a způsobech jejich řešení.

V zásadě nic nového jsme neslyšeli – jednalo se o situaci v Sýrii, opět byl prohlášen záměr bojovat proti Islámskému státu (organizaci v RF zakázané), hovořilo se také o problémech běženců, změnách klimatu a dalších naléhavých záležitostech. Bez povšimnutí nezůstala ani situace na UKrajině, které se bezpochyby dotkly i rozhovory prezidentů RF a USA.

Na závěr byla opět zkonstatována nutnost vyplnění Minských dohod. Prezident Putin se také zmínili o oteplení ve vztazích mezi Západem a Ruskem, jejichž náhledy na situaci se v některých oblastech sblížily. Nicméně otázku sankcí to neovlivnilo – západní lídři znova opakovali, že o zrušení bude možné jednat až po úplném vyplnění Minských dohod.

Přesto, jak si všimli někteří experti, Putin byl na summitu „na roztrhání“ a jeho místo na jedné z centrálních pozic společné fotografie (na rozdíl od jednoho z krajních míst na fotografii loňské) vedlo některé naše příznivce konspirací k vyjádření o významném pozitivním posunu v rusko-amerických vztazích.

Srovnání postavení ruského prezidenta na společných fotografiích ze summitů 2014 a 2015 vedlo některé experty k vyjádření o „rozmrazování“ vztahů mezi Ruskem a Západem.

Takže jaký byl program jednání G20 v turecké Antalyi?

Především všichni účastníci vyjádřili své znepokojení nad nerovnoměrným růstem hospodářského rozvoje v různých regionech světa. Opět bylo konstatováno, že je třeba zabývat se rozdíly v hospodářském růstu mezi bohatými a chudými zeměmi. Nicméně, mechanismy k odstranění vysloveny nebyly, proto toto tvrzení vedoucích světových mocností klidně můžeme zařadit na hromádku frází pod nadpisem:“za všecho lepší, proti všemu špatnému“. Tím spíš, že nejistota na finančních trzích a obavy ze zpomalení růstu kladou na pořad jednání otázku udržení ekonomické stability vyspělých zemí samotných. natož pak zemí rozvojových.

Dále si světoví vůdci postěžovali na skutečnost, že tempo globálního ekonomického růstu bylo nižší, než jak naznačovaly předpovědi. Ruská delegace zdůraznila, že tragické události v Paříži mohou rozvoj zpomalit ještě více, protože způsobí velké škody obchodu a cestovnímu ruchu. Stojí za zmínku, že růst cestovního ruchu ve světě nestability se už projevil – vzpomeňte například na nedávný zákaz letů do Egypta. Je pravděpodobné, že pád na světovém trhu turistických služeb bude pokračovat.

Diskutovalo se i o reformě MMF, na níž kromě jiných trvají země BRICS. Podstatou reformy by mělo být nestranné a spravedlivé přerozdělování kvót a hlasů ve společnosti ve prospěch těchto států, jejichž podíl v globální ekonomice rychle roste (především se mluví o Indii a Číně, ale tato reforma se týká i Ruska).

Nicméně reforma Mezinárodního měnového fondu je v mnohém principiální věcí, neboť určuje globální finanční architekturu. A v daný moment je Mezinárodní měnový fond uvězněn pro potřeby Západu a snaží se co nejvíce chránit na kusy se rozpadající finanční systém vedený Spojenými státy, a tak je tedy nepravděpodobné, že dojde k vážným změnám. Nicméně vzhledem ke ztrátě absolutní dominantní role Západu v globální ekonomice a také vzhledem ke vzniku nových center světové moci, dospěje k tomuto kroku i Washington.

Světoví lídři se dotkli také tématu zdanění a schválili balíček opatření pro boj proti daňovým únikům korporací. To dovolí ukončit aktuální problémy v mezinárodních daňových předpisech. To však byl čistě technický moment, který nehraje v globálním kontextu hlavní roli.

A nyní další téma jednání na summitu, jež s geopolitikou přímo souvisí. Řeč je o plynovodu „Turecký proud„, jehož stavba byla projednána při osobním setkání ruského vůdce Vladimíra Putina a prezidenta Erdogana.

„Jde o to, že s našimi tureckými kolegy byla dosažena dohoda o tom, že potrubí po dnu Černého moře může být položeno ve stejném koridoru jako „Jižní potok“. Proto lhůta realizace Tureckého potoka může být velmi krátká,“ – řekl Miller.

Šéf ruského plynárenského giganta dále řekl, že vše závisí na podepsání odpovídající mezinárodní dohody. „Dnes jsme hovořili o tom, že je třeba účelně zvážit výstavbu dvou linií potrubí a objem přepravovaného plynu může být až 32 miliard kubických metrů plynu ročně,“ – řekl.

Zde je možné konstatovat, že nehledě na existující problémy v realizaci Tureckého potoka, ani Rusko, ani Turecko se nechystají od něj ustoupit. Pokud otázka výstavby byla opět projednávána na nejvyšší úrovni, pak je dohoda o plynovodu stále v platnosti.

Bohužel však soudě podle všeho konečné dohody mezi Putinem a Erdoganem dosaženo zatím nebylo a znamená to, že konečný osud Tureckého potoka se bude řešit v roce 2016.

Setkání ruského a tureckého přezidenta na summitu v Antalyi

V kontextu se současnou agendou se hovořilo i o jednom pro Rusko důležitém tématu – třímiliardovém dluhu Ukrajiny, na jehož proplacení Rusko podlo slov ministra financí Antona Siluanova bude v blízké budoucnosti trvat.

Tématem ukrajinského dluhu na setkání „Velké dvacítky“ se Vladimír Putin zabýval ve svém rozhovoru s Barakem Obamou a také v průběhu projednávání naléhavých otázek se šéfkou Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeovou, která se snažila Moskvu přesvědčit, aby dala Ukrajině odklad.

Rusko nakonec s restrukturalizací ukrajinského dluhu souhlasilo. „Udělali jsme podle mého názoru našim partnerům nečekanou nabídku. Nejenže jsme se dohodli na restrukturalizaci dluhu, ale navrhli jsme lepší podmínky, než jaké od nás žádal Mezinárodní měnový fond. Žádali nás o odložení platby 3 miliard na příští rok. Řekl jsem, že jsme připraveni jít na ještě hlubší restrukuralizaci. Jsme připraveni nepožadovat v tomto roce žádné peníze, ale v příštím roce 1 miliardu, v roce 2017 další miliardu a ještě jednu v roce 2018,“ – řekl prezident Ruska v návaznosti na jednání.

Svou připomínku pronesl do té doby v ohledu proplacení ukrajinského dluhu neoblomný ministr financí RF Anton Siluanov: „Rusko předložilo návrh na proplacení ukrajinského dluhu ve výši 3 miliardy dolarů, k jehož splacení mělo dojít v prosinci tohoto roku. Návrh, který Rusko předložilo, bude zajímavý a může být základem pro regulaci dluhových problémů Ukrajiny vůči Rusku. S ukrajinskými partnery jsme zatím nejednali, protože ukrajinští kolegové dosud nepřednesli žádné návrhy týkající se vypořádání dluhu vůči komerčním věřitelům. Nejednou jsem zdůrazňoval, že je pro nás nepřijatelné hovořit o restrukturalizaci analogicky s komerčními věřiteli.“

Je třeba říci, že se jedná jen o návrh, konkrétní rozhodnutí nebyla přijata. Nicméně ruským prezidentem vyslovené body na restrukturalizaci ukrajinského dluhu vůči RF jdou ve směru pokusů zabrzdit donbaský konflikt a zafixovat na východě status quo. Rusko, které navrhlo splatit dluh po částech, si ponechalo široké pole pro manévrování, kdy situace s výplatou bude záviset na vstřícnosti Kyjeva a jeho západních kurátorů. Budou-li si vést dobře – splácení dluhu se může protáhnout až do roku 2018, budou-li zlobit – bude splacení požadováno ihned.

Celkově je patrná snaha Ruska jednak najít definitivní řešení problému Donbasu a také otázky ukrajinského dluhu. Tyto dvě základní otázky budou řešeny v závislosti na celkové konjunktuře politické, vojenské i ekonomické situace na Ukrajině a jejím vztahu k Rusku.

Dále bylo oznámeno, že v příštím roce se očekává zahrnutí čínského jüanu do mezinárodního měnového koše. Ministr financí Anton Siluanov řekl, že Rusko by mohlo ukládat peníze v čínské měně.

„Protože čínská ekonomika je jednou z největších na světě, domnívám se, že pokud k tomuto rozhodnutí dojde – kladně se k němu vyjádřili i kolegové z Mezinárodního měnového fondu i řada dalších velkých světových ekonomických mocností – pozitivně se to projeví na možnostech Ruské federace ukládat své rezervy nejen ve čtyřech měnách, ale také v měně Čínské lidové republiky,“ – řekl Anton Germanovič.

Celkově lze říci, že k zneklidňujícím a neočekávaným oznámením o ekonomice nedošlo (kromě ruského návrhu na restrukturalizaci ukrajinského dluhu). A vzhledem k tomu, že letošní setkání „Velké dvacítky“ bylo věnováno především politice, ekonomická část na tomto pozadí nebyla přesycena.

Základní problémy světové ekonomiky vůdci dvacítky přesto posoudili a Rusko opět mohlo vyjádřit svůj postoj k řadě otázek na rozhovorech s USA, Tureckem, MMF a dalšími zeměmi a organizacemi.

Zdroj: http://politrussia.com/world/ekonomicheskie-voprosy-na-278/