Evropský GULAG: francouzská zóna, aneb Proč Západ potřebuje válku s terorismem
Tím, že k sobě pustily ohromné masy muslimů, vládnoucí elity Evropy dostaly do rukou efektivní nástroj kontroly společensko-politické kontroly situace na kontinentu. Do hlav Evropanů už čtvrt století vtloukají myšlenku o nezbytnosti „střetu civilizací“. Za autora této idey je pokládán Samuel Huntington, ale poprvé ji nadnesl britský vojenský zpravodajský důstojník a orientalista Bernard Lewis, který představil islám jako retrográdní náboženství krmené nepřekonatelnou nenávistí vůči Západu. V tomto schématu je západní civilizace definována jako „židovsko-křesťanská“, což podle mě slouží argumentům ve prospěch sjednocení Evropy a Izraele proti islámu.
Nikoli náhodou jsou v poslední době národně-vlastenecká (nacionalistická) témata v Evropě omezována především na konfrontaci s islámem a islamismem jako hlavní hrozbě „evropské identitě“. Nacionalistický tábor se stále více solidarizuje s evropským sionismem, což krajně vyostřuje konfrontaci a vytváří předpoklady pro dramatický střet radikálního islámu s nacionalisty, kdykoli to budou majitelé Evropy potřebovat. Oběťmi takového střetnutí budou všechny strany.
V této situaci se muslimští migranti mění na mechanismus řízení politických procesů, s jehož pomocí mohou držitelé moci dosahovat těch či jiných výsledků tím, že zmanipulují city i vědomím Evropanů. Zvlášť dobře to funguje ve Francii vzhledem k tomu, že se zde na jedné straně sformovala největší islámská komunita v Evropě, a z druhé tu fungují vlivné sionistické struktury.
Na to přímo poukázal bývalý ministr zahraničí Francie Roland Dumas, když vyčetl při svém vystoupení v BFM TV nynějšímu francouzskému premiérovi Manuelu Vallsovi, že se nachází pod vlivem sionistické lobby. Je třeba poznamenat, že Dumas je jedním z mála francouzských diplomatů, kteří neskrývají své sympatie k palestinské věci a otevřeně kritizují politiku Izraele. Pro jeho protivníky je taková pozice „obyčejný antisemitismus“ a „nezodpovědné výroky“. Nicméně o existenci sionistické lobby ve Francii nejednou hovořil Francois Mitterrand a naznačil, že on neidentifikuje tuto lobby s evropskou komunitou.
Je třeba si uvědomit, že ve Francii spolu s vedoucími státními institucemi existují paralelní stínové struktury, z nichž klíčovou je „Century“ (Siécle), organizace příbuzná zednářským. Jejími členy je mnoho příslušníků francouzské elity. Na stejné stínové úrovni existuje těsná koordinace tajných služeb zemí EU, USA a Izraele. To vše natolik rozšiřuje možnosti manipulovat francouzským veřejným míněním, že odlišit přirozené procesy od dobře řízeného chaosu je prakticky nemožné. Proto i teroristické činy jako nástroje zastrašování (skutečné zákazníky masových vražd v Paříži 13 . listopadu nikdo nikdy neurčí) hrají důležitou roli v upevnění kontroly „občanské společnosti“ ze strany vládnoucích kruhů.
V současné době, jak jsme už psali, je hlavním úkolem evropských elit vytvoření Transatlantického obchodního a investičního partnerství (TTIP). Dohoda má být podepsána v roce 2016. Toto partnerství má umožnit plnou kontrolu ze strany korporací nad ekonomikou a přestavbu sociální sféry s nezbytným poklesem životní úrovně obyvatelstva. TTIP může být efektivní jedině za podmínky zajištění tvrdé policejní kontroly nad společností a totální elektronické kontroly jednotlivců.
Nikoli náhodou proběhla souběžně s jednáními o liberalizaci obchodu mezi EU a USA tajná jednání o vytvoření společného prostoru kontroly obyvatelstva. Experty šesti členských států EU byl vytvořen tajný dokument předpokládající v roce 2014 vytvoření sféry transatlantické spolupráce v oblasti „svobody, bezpečnosti a práva“. Vytvoření takové sféry by ještě více než stávající spolupráce policejních rezortů fakticky znamenalo podřízení obyvatel zemí EU americké vládě. A krom toho TTIP je krokem k budoucímu vytvoření Transatlantického shromáždění a Transatlantické politické rady pro koordinaci vnějš& ;iac ute; politiky a politiky bezpečnosti.
Nicméně je zde jistá potíž: jestliže americká společnost po přijetí zákona Patriot představuje typický policejní stát, Evropané by své politické svobody těžko opouštěli. Změnit takovou situaci mohla jedině událost odpovídající 11. září 2001.
Od války v Libyi v Evropě probíhá systematické odvíjení tématu džihádu jako hlavní hrozby bezpečnosti. Na podzim roku 2014 na vrcholu antiislámské propagandy ve Francii byl ve zrychleném řízení přijat antiteroristický zákon navržený ministerstvem vnitra, který se stal nejtvrdším ze všech, jaké do té doby země znala: zavedl přísné omezení svobody pohybu, svobody slova, komunikace a informací. Tak v souladu s článkem 1 tohoto zákona administrativní služby mohou zabavit pas nebo občanský průkaz kvůli podezření, že jeho majitel plánuje stěhování za hranice v podmínkách, kdy jeho návrat by mohl poškodit národní bezpečnost.
Následný, ještě rozhodnější krok byl učiněn po útoku na redakci Charlie Hebdo. Kvůli čelení „barbarskému islámskému fundamentalismu“ byl přijat nový zákon o shromažďování informací, který vstoupil v platnost 3. října 2015. V souladu s ním se zavádějí nové technologie sledování a získávání informací a byl vytvořen nový kontrolní orgán, mající obrovské pravomoci ve vydávání povolení ke sběru informací atd.
Tento zákon, někteří ho nazvali „francouzským Patriot Act“, vyvolal ve Francii velkou kritiku a byl hodnocen jako invaze do soukromí a příklad masové kontroly nad společností. Přitom mnoho pozorovatelů konstatovalo, že tento zákon je v boji proti terorismu zcela neúčinný, zato výrazně omezuje práva občanů.
V polovině října ve Francii došlo ke zhoršování situace, jehož důvodem se stalo zostření situace v Izraeli. 18. října v Paříži z iniciativy Svazu židovských studentů Francie proběhla demonstrace na podporu Izraele, na které vystoupil známý sionista a profesionální intelektuální terorista Bernard-Henri Lévy. Ten nazval izraelské události „třetí intifádou“ a odsoudil „palestinské teroristy“. 1. listopadu v Paříži proběhl VI. mezinárodní kongres Rady židovských institucí ve Francii, jehož se zúčastnilo 1400 účastníků – tedy dvakrát více než v loňském roce. Hlavním tématem kongresové diskuze se stal nebezpečný vzestup salafizmu ve Fran cii, aktivizace islámských fanatiků mezi imigranty, popularita idejí islamismu mezi Francouzi (do Sýrie jich odjelo bojovat 18 tisíc!). Přitom tyto kritické projevy pronesli ti, kdo dříve bránili islám a muslimy údajně kvůli jejich schopnosti přizpůsobit se francouzské kultuře. Obzvláště otevřený byl půldruhé hodiny trvající projev ministra vnitra Bernarda Kaznёva, který řekl: „Chtěl bych vyjádřit svou víru v budoucnost všech Židů ve Francii a slíbit, že republika je bude chránit, jak to ostatně ukázala poslední rozhodnutí v průběhu tohoto roku.“
O 12 dní později v pozdních večerních hodinách dne 13. listopadu došlo v Paříži k největšímu teroristickému útoku v dějinách země, po němž se situace radikálním způsobem změnila.
Prezident Hollande řekl, že země je ve válce. Po něm totéž zopakoval i Sarkozy při vystoupení ve francouzské televizi TF1. Sarkózy dále řekl, že tato válka bude trvat dlouho. Zdůraznil nutnost radikálně zvýšit politiku vnitřní bezpečnosti a navrhl zajistit dohled nad 11,5 tisícem podezřelých osob (nacházejících se na speciálních seznamech) a nasadit jim elektronické náramky, aby bylo jasné, kde jsou, kam jdou a co dělají. Sarkozy také navrhl vytvoření „center na deradikalizaci“, kam by byli posíláni ti, „kdo by mohli upadnout do extrémismu“, a lidé s dvojím občanstvím aby okamžitě opustili francouzské území. Ti, kdo navštěvují džihádistické internetové stránky, je třeba chápat jako džihádisty a přijmout vůči nim odpovídající opatření.
Islámský stát byl označen za nepřítele číslo 1. Uvedl to prezident CRIF Roger Kukerman a vyzval všechny západní země dát islamistům tvrdou odpověď. Totéž téma, ale daleko profesionálněji začal rozvíjet „francouzský Huntington“ – profesor Institutu politických studií v Paříži, člen výše uvedené zednářské organizace „Century“ a člen Bilderbergského klubu Gilles Kepel, který pravidelně publikuje na internetových stránkách CRIF. Během svého dvouhodinového projevu na kanálu France-2, vyložil oficiální verzi nové teroristické síly na Blízkém východě a vyzval vrhnout všechny síly do boje proti hlavnímu nepříteli Evropy.
Francii čekají velké změny. Jedná se nejen o vnější politiku a o přechod k aktivním bojovým akcím v Sýrii nebo o změnu politiky ve vztahu k běžencům, ale o restrukturalizaci režimu, která umožní do francouzské společnosti uvést systém totální kontroly nad jednotlivcem jako nezbytný krok k vytvoření jediného světového elektronického ovládání.
Důležitým krokem v tomto směru bylo zavedení výjimečného stavu, k čemuž v dějinách poválečné Francii došlo 5x: 3x v době války v Alžírsku, jednou během války v Nové Kaledonii v roce 1984 a naposledy v roce 2005, za Sarkozyho, během násilných protestů v předměstí hlavního města. Výjimečný stav umožňuje zakázat pohyb osob a vozidel, regulaci pobytu v určitých místech; zakázat přístup k institucím osobám podezřelým z toho, že by mohly zasahovat do činnosti orgánů veřejné moci; zákaz opuštění místa pobytu pro kohokoli, jehož aktivity mohou být nebezpečné veřejnému pořádku; dočasně zavřít synagogy; přijmou t opatření ke kontrole médií a další.
Při vystoupení 16. listopadu ve Versailles před parlamentem Hollande řekl, že je třeba rozšířit stav nouze na dobu tří měsíců, k čemuž je nutné přijmout nový zákon. Zákon ze dne 3. dubna 1955 byl nouzový a již neodpovídá moderním technologiím, hrozbám a výzvám. Jaké změny budou provedeny, není jasné, ale s největší pravděpodobností se jedná o usnadnění používání nového zákona o výzvědných službách. Hollande také řekl, že je třeba změnit ústavu – články 16 a 36, protože podle jeho názoru jsou zastaralé vzhledem k tomu, že neposkytují možnost vyhlásit stanné právo. Kromě toho budou vytvá řeny tisíce nových policejních stanic, včetně úřadů boje proti terorismu a pohraniční policie. A konečně Hollande vyzval vedoucí představitele EU, aby zavedli systematickou kontrolu na hranicích Evropské unie.
Olga Četvěrikova
Zdroj
