Je Bible manuálem globálního prediktora na zotročení národů? Je kniha čistou předpovědí, anebo někdo jen řídí lidstvo podle jejího návodu?

              Je bible knihou, která má stranit pouze a jedině jednomu národu? Knihou, která je návodem, jak zotročit ostatní národy? Proč v jejím textu nacházíme jen střípky Ježíšova dětství, ale i dospělosti, než začal kázat? Jaký námět je touto knihou protkán a proč byla vlastně napsána? Souvisí její správné pochopení nějak s tím, co se dnes kolem nás děje? Proč jsou mnozí astrologové přesvědčeni, že je to kniha, která předkládá jen částečné poznání? Toto jsou jen některé otázky, které jsem zaznamenal z diskuzí pod mými články.

                Abych mohl zodpovědět tyto otázky, uvedu na začátek znázornění, které mnohé vysvětlí. Je docela dlouhé, tak mějte prosím trpělivost. Představme si, že jsme tvůrci projektu, který má v konečném výsledku přinést uspokojení nejen nám, ale také všem kdo na něm spolupracují. Všichni naší spolupracovníci jsou velmi inteligentními osobami. Naše společnost má jednu důležitou zásadu, kterou musí všichni dodržovat, vše musí být podřízeno tomuto pravidlu: “ Jejich i naše svoboda končí tam, kde začíná svoboda ostatních “. My, jako majitelé společnosti máme ještě jednu podmínku, a tou je vědět o všech plánech, které chtějí spolupracovníci implementovat do našeho projektu. Jsme také obdařeni tím, že umíme číst jejich myšlenky. Nic nám tedy neunikne. Výsledkem projektu mají být uživatelé, kteří budou mít ve svém podvědomí zakódovánu potřebu uctívat, vyhradíme si tedy právo, aby tato potřeba byla směřována pouze k naší osobě.

                Jak budeme postupovat? Vytvoříme ve své společnosti strukturu, která spolupracovníky rozdělí do příslušných sekcí. Všichni budou seznámeni s přesnými plány a fyzikálními zákonitostmi, které je nutno dodržet, a poté necháme spolupracovníky, aby náš plán uskutečňovali. První část projektu obsahuje zformování fyzického prostředí, kde fungují přesné fyzikální a chemické děje. Realizace této fáze vede k obrovské radosti všech, kteří se na ní podílí (1). Dalším krokem je potřeba vytvořit správné životní prostředí, což se také povede. Konečně se dostáváme k jedné z finálních fází našeho projektu, umístit do tohoto prostředí koncového uživatele (2). Měl by zrcadlit veškeré naše vlastnosti, a také mít možnost, si vše užívat věčně. Přejeme si, aby cítil, že místo kde žije, je jeho skutečným domovem. Proto mu zpočátku vytvoříme jen velmi malou oblast, která bude pro jeho život dokonalá. Potom mu dáme možnost rozšiřovat tento prostor, aby se posílilo jeho pouto k celkovému životnímu prostředí, které bude moci obývat s jeho obrovskou rodinou.

                Naším přáním je, aby se koncový uživatel stal dokonalým ve všech směrech, proto mu musíme zajistit velmi dobrého učitele, jenž zná náš projekt do všech detailů. Z našeho středu vyvolíme jednoho z nejlepších spolupracovníků, jenž oplývá nejenom darem vyučovat, ale také řídit určité procesy. Propůjčíme mu spoustu pravomocí s jedním důležitým pokynem. Musí důkladně seznámit koncového uživatele s naší osobností, aby jeho vrozená touha po uctívání, byla napřena správným směrem. My se s koncovým uživatelem spojujeme pouze slovem, protože prostředí, které jsme mu vytvořili, je jen součástí jiného celkového prostoru, a ten on nemůže plně vnímat.

                Nyní začneme pracovat na jeho zapojení. Koncovému uživateli dáme první úkol. Protože chceme, aby byl skutečnou součástí svého fyzického prostoru, řekneme mu, aby vše kolem sebe pojmenoval svým názvoslovím (3). Jeho průvodce a učitel, jenž má možnost si vytvořit potřebné fyzické tělo, započne s výukou. Díky tomu, se u koncového uživatele (koncáku) začíná projevovat touha po uctívání a to způsobem, že se začne o nás vyjadřovat s obdivem. Učiteli to zprvu nečiní problém, neboť má k nám stejnou úctu, jako koncák. Ale čím déle jsou ti dva v kontaktu, začíná učitel přemýšlet nad tím, proč také on není uctíván, on, který má všechnu tu duchovní a duševní práci na starosti.

                Mezi tím si koncák všimne, že je zvířatům umožněno žít v páru a množit se (4). A tak tento poznatek sdělí v rozhovoru i nám. Proto mu z jeho genetického materiálu vytvoříme družku koncačku, aby i on mohl naplnit potřebu se družit a rozmnožovat (5). Než přistoupíme k realizaci, musí učitel zasvětit koncák do toho, jak má hierarchie rodiny vypadat, aby nenarušila náš konečný výsledek. Jedním z důležitých aspektů musí být i dělba odpovědnosti.

            Při výrobě koncačky posílíme její emoční pole, aby dokázala s láskou vychovávat budoucí koncáčky. Proto se koncák musí stát její hlavou, a proto musí naslouchat jejím přáním a láskyplně rozhodovat o společných krocích, popřípadě když něčemu nerozumí, musí se na nás obrátit, abychom mu mohli vše s láskou vysvětlit. Za svá rozhodnutí musí také nést plnou odpovědnost.

            Najednou zjístíme, že učitele začíná obtěžovat, že je jakoby jenom tím druhým v pořadí, bez úcty od koncáka a koncačky, protože tu projevují jenom vám. Tady začíná být problém! My víme, že nastavené parametry v našem projektu pracují správně. Pokud však bude do tohoto systému implantován jakýkoli prvek elitářství, přestane už fungovat princip omezené svobody, kterému se všichni podrobili pro blaho celku. Abysme svůj projekt obhájili i před ostatními spolupracovníky, a zajistili si jejich bezmeznou podporu, musíme něco udělat. Jako první krok, se snažíme učiteli vysvětlit, že o nic nepřichází, že láska uplatňována na zásadách, je dokonalým poutem jednoty (6). Učitele, ale toto vysvětlení neuspokojuje. Všímáme si, že začal, o svých tužbách rozmlouvat i s ostatními spolupracovníky.

            Aby se prokázalo, že se ve svých konstrukcích mýlí, navrhneme zkoušku, která rozhodne jednou pro vždy o správnosti našich kroků. Shromáždíme všechny spolupracovníky. Odhalíme, co se honí hlavou učiteli, a že jsme se rozhodli, dát mu možnost prokázat, že je lepším organizátorem než my. Nabídneme mu, že pokud se koncák s koncačkou sami rozhodnou jít za ním, tak že bude mít možnost, po omezenou dobu ovlivňovat řízení všech procesů v námi vytvořeném prostoru. Co ale musí vybudovat? Takovou společnost, která mu bude celá dobrovolně sloužit. Pokud se mu to podaří, my sami se pak svého projektu vzdáme v jeho prospěch. V případě, že tak koncák s koncačkou nebo jejich potomci neučiní, bude jednou pro vždy prokázán učitelův omyl, a nikdo jiný už v budoucnu nebude moci vrozenou touhu spotřebitelů uctívat uchopit pro sebe. Naopak, ta zůstane navždy naším jedinečným vlastnictvím. Vyhradíme si při této zkoušce jednu podmínku. Smíme zasáhnout v případě, pokud budeme z jeho strany napadeni pomlouváním, či šířením lží o nás, o našem projektu. Učitel se už stal natolik domýšlivým, že se samozřejmě rozhodne takovou zkoušku podstoupit.

            Spojíme se tedy s uživateli a řekneme jim, že jsme se rozhodli na jejich území umístit jeden jediný strom, který nazveme stromem poznání dobrého a špatného, a to co na něm vyroste, je jen a jen naše. Ostatní stromy si mohou česat dle libosti. Řekneme jim také, že pokud si z tohoto stromu něco utrhnou, způsobí si smrt a přestaneme s nimi přímo komunikovat. Uživatelé se necítí našim rozhodnutím nijak omezeni, vždyť je to jenom jeden strom z tisíců kolem, proto s tímto nařízením souhlasí.

            Po čase si učitel připraví plán, jak získat koncáky na svou stranu. Když se ještě koncák v daném prostoru neobjevil, patřil učitel k těm, kteří tvořili také prvky fauny. Velmi dobře se mu vedlo při tvoření plazů, a tak si jednoho znovu vytvoří. Hada pak umístí na strom, který je jen náš ve chvíli, kdy kolem prochází samotná koncačka (7). Promluví k ní svým hlasem, ale jí to připadá, jako by hlas vycházel přímo z hada. V tu chvíli se začne učitel ptát: „Je pravda, že nesmíte jíst z žádného stromu kolem? Jíst jejich ovoce?“. Koncačka rozrušená tím, že se setkává s hadem, který mluví, protože se s ničím takovým až dosud nesetkala, a ani koncák jí nikdy o něčem podobném neřekl. Po pravdě odpoví: „ Ne, to není pravda, ze všech stromů tady můžeme jíst, jenom ze stromu poznání dobrého a špatného, z toho jíst nesmíme.“(8). Na to ji učitel položí otázku: „ A tušíš vůbec, proč nesmíš toto výtečné ovoce ochutnat?“. Koncačka začíná zapojovat své emoce, neboť má pocit, že ji tady něco důležitého tajíme. Toho učitel využije a řekne: „ Ten co to tu všechno stvořil, ten si přeje, abyste na něm byli závislí, otevřou se vám oči, on si nepřeje vaši svobodu, protože toto ovoce by vás dostalo z jeho vlivu, dokonce byste byli jako on. On z vás chce mít stále ty hloupoučké uživatele a brání vám dospět.“(9). Koncačka je v šoku a naštvaně si říká, tak proto tu mám být za hloupou a to dobré ovoce si nemohu utrhnout. Tak to ne, a hned si pár plodů utrhne a začne je konzumovat. V tom přichází koncák a vidí, co protějšek udělal. Mezi tím učitel hada odstraní z dohledu. Koncák začne křičet na svou polovičku: „Co jsi to udělala, víš, že to nesmíme?“(10). Koncačka: „ Ano, ano vím, ale byl tady teď had, kterého před námi stvořitel skrýval a ten mi všechno s tím stromem vysvětlil. A ani nejsem mrtvá, tak vidíš, že měl had ve všem pravdu.“(11).

            My to vše pozorujeme ze své perspektivy a doufáme, že koncák obrátí svou pozornost k nám, abyste mu vše vysvětlili. Jenže koncák se trochu zklidní, vyslechne si hadovy argumenty, a zhodnotí je jako logické. A tak některé plody také ochutná. V tu chvíli se v obou začne ozývat svědomí, které jsme do jejich řídící jednotky nainstalovali, aby sami mohli poznat, že činí něco špatně. Proto si začnou všímat i své nahoty, kterou se snaží nějak zakrýt (12).

            Tak, a teď se zdá, že je náš projekt v háji. Také si uvědomujeme, že veškeré námi definované parametry jsou nastaveny tak, že cíle může být dosaženo jenom v případě dokonalých (neplést si prosím s neomylností) uživatelů, kteří jsou plně napojeni na nás. Tito dva uživatelé právě ztratili svou dokonalost, a víme, že i kdyby učitel dostal k dispozici 100 000 let, tak náš projekt úspěšný nebude. Musíme tedy vymyslet záložní plán. Jsou dvě možnosti, buďto zničit okamžitě veškeré rebely, včetně těch dvou uživatelů, ale tím se neprokáže jejich omyl, nebo je tu druhá možnost, protože učitel už na svou stranu získal několik spolupracovníků, dát mu čas, aby se učitelův omyl prokázal se vším všudy.

            Dalším problémem je, jak zajistit, aby potomci těchto dvou uživatelů, měli v budoucnu možnost projekt dokončit. Vždyť v jejich genech se budou stále více a více projevovat chyby, protože už s námi nebudou v přímém kontaktu, neboť by si pak museli myslet, že to co bude následovat, je všechno součástí našeho plánu.

            Tady bych své znázornění přerušil. Ještě jednou se omlouvám za jeho délku. Z toho co jsem vám výše popsal, jste asi pochopili, že to co zde předkládám, se dle bible odehrálo v minulosti.

            Ověřit si můžete tyto myšlenky zde:

                1 – kniha Job 38. kapitola 1 až 9 verš

                2 – 1. kniha Mojžíšova 1. kapitola 1 až 25 verš

                3 – 1. kniha Mojžíšova 2. kapitola 7-8 verš a verše 19-20 , kniha Ezekiel 28. kapitola 13 a 14 verš

                4, 5 – 1. kniha Mojžíšova 2. kapitola 18 verš

                6 – dopis Kolosanům 3. kapitola 15-21 verš

              7 – 1. kniha Mojžíšova 2. kapitola 8,-9 a 16 verš a 3. kapitola 1 verš , kniha Job 2. kapitola 1-5 verš, kniha Ezekiel 28. kapitola 15 verš

                8 – 1. kniha Mojžíšova 3. kapitola 1 až 3 verš

                9 – 1. kniha Mojžíšova 3. kapitola 4 až 5 verš

                10, 11, 12 – 1. kniha Mojžíšova 3. kapitola 6 až 7 verš

            Nyní mi dovolte, abych rozebral všechny otázky postupně.

Jaký námět je touto knihou protkán a proč byla vlastně vytvořena?

            Námět každé knihy se stává pojícím materiálem, aby celkový obraz knihám dával smysl. Proto i bible má takový námět. Jednoduše můžeme říci, že je jím zpráva o tom, že lidstvo ráj ztratilo, a že za určitou dobu, má být lidstvu ráj navrácen. Čili : „ Od ráje ztraceného, k ráji opět získanému.“

            Jak jsme si výše skrze znázornění vysvětlili, vznik lidstva, vesmíru, celkového fyzického prostředí je Boží projekt, jenž zprvu neměl mít žádnou odbočku. Nebylo plánováno, že by měl člověk umírat, ale také se neměl stát nesmrtelným. Tomu mnoho lidí nerozumí, protože si myslí, že je rovnítko pro nesmrtelnost a nemuset umřít.

            Kdy nebudeme chtít umírat? Bude to tehdy, když naše potřeby budou naplněny, budeme se cítit mladí, plně zdraví a rozumět smyslu života. Jestliže ztratíme jen jedinou část z těchto věcí, přijde doba, kdy budeme chtít umřít.

            A tady je odpověď nato, proč byla bible napsána. Jejím cílem je totiž posílit vědomí člověka, že doba pro naplnění těchto potřeb se blíží. Odhaluje ve svém obsahu důvody výše popsané odbočky, protože Učitelovým zásahem byly formulovány otázky, které se musí jednou pro vždy zodpovědět.

            Každá lidská bytost byla vytvořena s touhou uctívat. Mnozí z vás budou namítat, že tuto potřebu nemají. Tak se prosím zamysleme nad tím, proč mainstream hovoří stále o takzvaných celebritách, proč se tolik pozornosti upírá ke sportovním vzorům? Proč německý národ kráčel za Adolfem Hitlerem? Je to právě proto, že velký Učitel ví, co má nejvyšší cenu. Přečtěte si Matoušovo evangelium 4. kapitolu 8 až 10 verš. Tam najdete odpověď.

            První spornou otázkou se stala tato otázka: „ Může lidská společnost dosáhnout štěstí nezávisle na svém stvořiteli? “. Učitel tvrdí, že ano. Výsledek, války, hlad, ničení životního prostředí, jen samé utrpení.

            Druhou spornou otázkou je: „ Má stvořitel právo zasahovat do lidských záležitostí?“.   Všimněme si, jak Učitel argumentoval ohledně stromu dobrého a špatného: „ Bůh totiž ví, že v ten den, kdy z něho pojíte, se vám zcela jistě otevřou oči, a zcela jistě budete jako Bůh a budete znát dobré i špatné.“ 1. kniha Mojžíšova 3. kapitola 5 verš.

            Svým jednáním pomluvil stvořitele. Vnutil Evě, že lidstvu svými zásahy brání poznat dobré a špatné, čili že nás schválně nechává v nevědomosti. Tak se stal učitel, jménem Světlonoš, Ďáblem (pomlouvačem). Tvrdí totiž, že příkazy stvořitele jsou pro naši svobodnou vůli nepřiměřené. Podle Učitele, musíme poznat zlo, abychom pochopili dobro. Je toto, ale skutečně nutné? Musíme své děti nechat vyskočit například z prvního patra, aby pochopily, že skákat z okna nemají? Jeho tvrzení brání realizaci Božího projektu. Tak si pan Učitel vysloužil druhé jméno, Satan (odpůrce).

Je bible knihou, která má stranit pouze a jedině jednomu národu? Knihou, která je návodem, jak zotročit ostatní národy?

                V našem znázornění, jsme si vysvětlili, že pokud chceme dosáhnout cíle, pro který jsme projekt vytvořili, musíme mít jako tvůrci právo zasáhnout, pokud by měl být náš záměr někým z venčí ohrožen. Na druhé straně, musíme Učiteli umožnit, aby se jeho projekt mohl také realizovat, aby proti nám nemohlo být vzneseno obvinění, že mu házíme klacky pod nohy.

                Co tedy učinil stvořitel? Vyhradil si právo na pravdivé informace. Co učinil Učitel? Předložil lež. Postupem času začal tyto lži stupňovat do takové míry, že bylo nutné toto informační pole narovnat. Stvořitel tedy hledá mezi lidmi takové, kteří svým životem dokazují pravou zbožnost. Enoch, Noe, Daniel, Josef a mnoho dalších. S těmito osobami navazuje vztah prostřednictvím svých vyslanců – andělů. Protože chce vrátit vše do původního stavu, musí zajistit, aby Adamovi potomci mohli získat předním stejné postavení, jaké měl zprvu Adam. Ten mohl s Bohem rozmlouvat přímo, nám to ale není umožněno, protože by mohlo vzniknout podezření, že stvořitel chtěl, abychom poznali zlo přímo a ne jen prostřednictvím poučení, tak jak to děláme při výchově našich dětí.

                Adam tedy odmítnul nechat se poučit, a to přímo u Zdroje, a tak na sebe vzal hřích. Co je to hřích? V překladu to znamená: „ Minout se cíle“. Tím ztratil dokonalost, která jej chránila před účinky zla. Bylo tedy třeba, aby se na scéně dějin objevil někdo, kdo bude mít stejnou podstatu jako Adam na počátku. Musí být tedy stejně dokonalý a musí to být člověk. Jenže ten se tady nikdy nemohl objevit, když si všichni Adamovi potomci nesli Adamovy geny. Proto byla nabídnuta nejbližšímu andělovi možnost vzdát se svého dokonalého života ve prospěch lidstva, bude-li ochoten narodit se z ženy jako člověk. Ten Anděl se v nebi jmenoval Michael, což znamená: „ Kdo je jako Bůh?“. Ten byl prvním stvořeným Andělem, tak jak to můžeme číst v dopise Kolosanúm 1. kapitole 15 verši.

                Teď jste asi trochu zmateni. Takže vám to musím vysvětlit. Veškerá jména, která náš stvořitel svým stvořením dává, mají charakterizovat danou osobu. Například, Satan-Ďábel, odpůrce-pomlouvač. Jméno, které si Bůh vyvolil pro sebe, je také určitá charakteristika. Je to JHVH, takzvaný tetragramaton, který se překládá jako: „Jsem ten, který jsem“, nebo: “ Působí, aby se stalo“.

                Proto, když budete číst Evangelia, zjistíte, že se pisatel odvolává na prorocký text, který hovoří o Mesiášovi, jako Immanueli, což znamená: “ S námi je Bůh“. (Matoušova Dobrá zpráva 1. kapitola 23 verš). Ve chvíli, kdy se Michael narodí jako člověk, dostává nové jméno, Ježíš. Přeloženo: “ JHVH je naše záchrana“, nebo také: “ Působí, aby se stalo naší záchranou.“

                Proč jsem udělal takovou odbočku? Protože nám Bible odhaluje velmi bohabojného muže, který byl pojmenován Abram, význam jeho jména je asi takový: “ Ukrytý za závojem“, jeho jméno poukazovalo nato, že ještě nebyla odhalena jeho úloha pro lidstvo. V devadesátidevíti letech s ním JHVH uzavírá smlouvu a mění mu jméno na Abraham, což se překládá jako: “ Otec zástupů národů“. V té době měl jediného syna, Išmaela. Význam jeho jména je: „Bůh vyšel“. Do roka se Abrahamovi pak narodí druhý syn Izák. Ve smlouvě je Abrahámovi slíbeno, že z jeho rodové linie vyjde mnoho králů. To se skutečně stalo, jelikož se Išmael stává praotcem všech Arabů. Z Izákovy rodové linie pak vzniklo například království Izraelské a Judské.

                Mohlo by se tedy zdát, že určité národnostní skupiny mají býti díky této smlouvě ve výhodě. Bylo mu také slíbeno, že území, ve kterém pobývá jako někdo cizí, bude za 400 let patřit jeho potomkům. Proč až za 400 let? Protože lidé, kteří tam v té době žili, ještě nedosáhli takové zkaženosti, aby byl právní důvod ze strany JHVH, tuto společnost vyhladit. Důvody rozeberu na jiném místě. Viz 17. kapitola 1. knihy Mojžíšovy.

                Je smutné, že některé národnostní skupiny argumentují právě touto smlouvou, že oni jsou jediní, vyvolení. Kdyby ale tito lidé použili ke svému zkoumání celou bibli, dospěli by k tomu, že smlouva měla zajistit jiný účel. Abrahámovi bylo totiž řečeno, že skrze jeho semeno si budou žehnat všechny národy, tedy i my Slované. Aby se toto semeno mohlo narodit, potřeboval stvořitel prostor pro národ, který měl sloužit jako příklad pro ostatní národy, a to za předpokladu, že bude tento národ dodržovat takzvaný Mojžíšský zákon. Tato sbírka zákonů byla vychovatelem, jak pro Židy samotné, tak pro takzvané proselyty, kteří se rozhodli následovat stvořitele. Zákon byl také koncipován tak, aby chránil národ před vlivy Velkého Učitele, který tak beztrestně řádil na ostatních územích a zaváděl tam praktiky, které stvořiteli nepřišli nikdy na mysl. Například lidské oběti apod. Když budeme číst bibli pozorně, zjistíme, že pokud tento zákon Izraelité dodržovali, národ prospíval. Třeba Šalamoun nemusel vést ani jednu válku, a přesto rozšířil svůj vliv na celkovou oblast blízkého východu, Egypta, i ostatní králové mu sloužili.

                I když Izraelité viděli, jak blahodárný účinek toto dodržování má, začali být pyšnými a přitom pošilhávali po všech dobrotách Velkého Učitele a nechali se jím svádět do té míry, že obětovali své děti okolním bohům. Proto byli velmi rychle usměrněni, tu Asýrií, tu Babylónem a nakonec Římany. Bohužel si nějak nevšimli, že ten, jehož jméno bylo “ Působí, aby se stalo, naší záchranou“, ve jménu stvořitele JHVH, uzavírá Novou smlouvu, která tu starou anuluje, a převádí požehnání na ty, kteří se jí chtějí řídit, protože byl splněn slib Abrahamovi. Ježíšl už byl na světě. Byl jeho potomkem, čili semenem, prostřednictvím něhož si mají žehnat všechny národy.

                Protože se Mojžíšovský koncept zhroutil, využívá této situace Velký Učitel a systematicky pracuje na tom, aby vznikl dojem výjimečnosti zbylých Židů po roce 70 n.l. . Zůstalo jich asi jenom 10 tisíc. Dokonce si dovolil vytvořit 13tý kmen Chazarů, prostřednictvím nichž pak začal ovládat celou společnost. Slib, že pokud budou sloužit Učiteli, stanou se vládci světa, Židé nikdy neobdrželi. Toto je interpretace Učitele, ne Boha.

                Kdo tedy rozšiřuje takové informace, že je bible nástroj ke světovládě NWO? Na to si odpovězte sami. Abychom toto vše správně pochopili, musíme číst tuto tlustou knihu. A nejenom tu, kterou nám pro pochopení řízení super systémů předkládá pan Pjakin.

Proč v jejím textu nacházíme jen střípky Ježíšova dětství, či dospělosti, než začal kázat?

                Nato je jednoduchá odpověď. Účelem Bible není tvořit senzaci, ale informovat o důležitých věcech, které slouží námětu celé této knihy. I mne by samozřejmě zajímalo, jak se učil pracovat s dlátem, jestli toužil po ženě, po dětech.

                V posledních desetiletích se objevilo mnoho zaručených zpráv z takzvaných apokryfů, které z Ježíše dělají podvodníka, který se údajně všemu naučil v Egyptě. Jako důkaz předkládají argument, že musel být rabín, protože mu lidé říkali Rabbi, což znamená učitel. Tak nějak jim nedochází, že ho lidé znali jako tesaře. Toto oslovení získal proto, že předkládal písmo způsobem, kterému lidé rozuměli, a že to saduceové a znalci zákona té doby takto nedokázali.

                Údajně, když všechny svou smrtí oklamal, tak vyrazil do Indie, kde zemřel. Nebudu nikomu vyvracet, jestli to tak bylo nebo ne. Poskytl jsem vám dnes dostatek informací, abyste si závěr mohli udělat sami. Možná pro zajímavost, ti kteří touží znát odpověď, si mohou otevřít Druhý dopis Timoteovi a přečíst si 4. kapitolu 1 až 5 verš. Popřemýšlet, proč to tam asi bylo napsáno.

Proč jsou mnozí astrologové přesvědčeni, že je to kniha, která předkládá jen částečné poznání?

            O astrologii a astrolozích se v Bibli hovoří na mnoha místech. Nebudu zakrývat, že to nejsou povzbudivé informace. Je také zajímavé, že když se jim to hodí, tak Bibli dokážou předložit jako argument. Co však Bible neříká, je důvod, proč se máme tomuto směru vyhnout. V době, kdy byla Bible sepisována, bylo pro čtenáře dostatečně známo, že proroctví Božích proroků byla přesnější, než ta astrologická, což je jedním z důvodů. Čtenáři také nepochybovali o roli Velkého Učitele.

            Díky nejnovějším poznatkům vědy v oblasti kvantové fyziky je nám odhalováno určité tajemství fyzikálních zákonů, které astrologie ve svém oboru už po tisíciletí využívá. Zjišťujeme například, že nás velmi ovlivňují frekvence, které mohou otevírat určité mimosmyslové kanály. Pomocí různých cvičení se tak můžeme dostat za bránu materiálního vnímání světa. Protože se vše dá převést do číselného vyjádření, můžete také mnoho věcí spočítat a výsledek opět vyjádřit slovně. Vím, že mne budou astrologové za tato má slova kamenovat. Uvedu příklad.

                Každý člověk, který se narodí v určitém datu, má mnoho spole&