Sestřelení ruského stíhacího bombardéru Su-24 nad syrsko-tureckou hranicí je bodnutím do zad Ruska, za nímž stojí přisluhovači teroristů, prohlásil ruský prezident a dodal, že bude mít úterní incident vážné následky ve vztazích Ruska s Tureckem. Stojíme na prahu války?

„Dnešní ztráta je spojena s bodnutím do našich zad, za nímž stojí komplici teroristů. To, co se dnes stalo, nemohu charakterizovat jinak,” míní ruský prezident, který zároveň zdůraznil, že ruský stroj, jenž byl dnes sestřelen nad syrsko-tureckou hranicí, Turecko nijak neohrožoval. „Je to každopádně tak, že naši piloti ani náš stroj nepředstavovali ohrožení pro Tureckou republiku. O tom nemůže být pochyb. Účastnili se operace proti Islámskému státu,“ řekl podle světových agentur Putin během jednání s jordánským králem Abdulláhem II.

„Rozumím tomu, že má každá země své regionální zájmy, a vždycky jsme to respektovali, ale nikdy nebudeme tolerovat zločiny jako ten dnešní. Doufám, že mezinárodní komunita najde sílu, aby čelila tomuto společnému nepříteli – terorismu,“ dodal ruský prezident, který rovněž tvrdí, že nechápe, proč by něco takového Turci dělali, neboť se k Turecku Rusko chovalo nejen jako k sousedovi, ale i jako ke spřátelené zemi. „Takže nevím, kdo to potřeboval, my jsme to nebyli.“

Ruský prezident sice diplomaticky jen naznačoval, ale nabízí se hned několik indicií, kdo to potřeboval. Turecko, které se hájí tím, že ruské letadlo narušilo turecký vzdušný prostor, totiž ihned vyzvalo Severoatlantickou alianci, které je samo členem, aby se incidentem zabývala Severoatlantická rada, tedy nejvyšší orgán NATO. A jak víme, NATO je plně pod vlivem Spojených států amerických, které mají největší vojenskou sílu a ostatní členské státy včetně Francie nebo Británie jim dělají odjakživa sparringpartnery a de facto jen plní jejich vojenské plány. Může toto být i případ sestřelení ruského letadla, nebo je to opravdu z tureckých hlav, které mají v regionu Blízkého východu rovněž své zájmy a třeba v Sýrii podporují teroristické skupiny bojující proti BašáruAsadovi?

Další důležitá otázka zní: Troufli by si Turci sami od sebe na Rusy, kteří je, jak řekl Putin, považovali za spřátelenou zemi? Jejich svolání schůzky NATO leccos naznačuje. I na toto ve své reakci ruský prezident zjevně narážel, když řekl, že „rozhodnutí Turecka svolat po incidentu jednání NATO budí dojem, jako by se Ankara snažila přimět Alianci, aby sloužila teroristům“ a „zdá se, jako bychom letoun sestřelili my, a ne naopak“. A mnohoznačně dodal: „Nemám tušení, komu bylo to, se dnes stalo, ku prospěchu. Nám ale rozhodně ne.“ Opravdu nemá tušení, nebo se jen nechce nechat vyprovokovat?

Ať už se na to totiž podíváme z jakéhokoli rozumného úhlu, je něco docela jiného, pokud se NATO v čele s Američany nechce zapojit po bok Ruska do boje proti Islámskému státu a jiným teroristickým skupinám a naopak je podporuje (Francie se připojila až po teroru v Paříži, analýzu situace najdetezde), a pokud členský stát NATO sestřelí úmyslně letadlo státu, který se jako de facto jediný teroristy snaží eliminovat. Nezbývá proto než doufat, že Rusko udrží nervy na uzdě, jeho reakce bude uměřená a nenechá se strhnout k odvetě, která by rozpoutala ještě větší melu. Jinak by se totiž mohlo rychle stát, že ze „zástupné“ světové války, která se odehrávala nejprve na Ukrajině a nyní zuří v Sýrii, se rychle stane globální.

Zvlášť když je pravděpodobné, že teroristické skupiny podporované Západem oba piloty, kteří se ze stíhaček katapultovali, zastřelily ještě před dopadem na zem. Turecká vláda sice v rozporu s tvrzením teroristů později oznámila, že oba piloti pád přežili a že pracuje na jejich záchraně… Ano, ta stejná vláda, která podporuje teroristy a nařídila sestřelení letadla, teď říká, že se piloty snaží zachránit (videa hovoří poněkud jinak, i když není možné jejich zdroje a autenticitu ověřit). Navíc když ruská armáda do pátrání po pilotech nasadila vrtulníky, jeden z nich syrští povstalci, jak se hrdlořezům podporovaným Tureckem, USA a dalším říká v médiích, údajně zasáhli protitankovou střelou. Tohle je samozřejmě válka. Nikoli však proti terorismu, ale proti Rusku. Otázka je, jak se od Majdanu stále ostřeji okopávaná země zachová.

24.11.2015

Milan Vidlák, šéfredaktor časopisu Šifra